JÁ, LEGENDA #11 – Svatý Iker aneb Dej mi gól, když to dokážeš
- Já, Legenda
- 26. března 2019
- 29 Komentářů
- Hleďas
Jedenáctý díl našeho seriálu Já, Legenda věnujeme obrovskému srdcaři, který se na vrcholové úrovni drží už 20 let. Iker Casillas má lásku k Realu Madrid zakódovanou v DNA. Číslo jedenáct, složené ze dvou jedniček, je symbolické. Nejenže byl jedničkou Bílého baletu, ve své době byl také jedničkou mezi všemi brankáři na světě.
Iker Casillas Fernández se narodil 20. května roku 1981 v Móstolesu, ve městě, které se nachází asi 18 kilometrů od hlavního města Španělska Madridu. Nejde však o žádný zapadákov, žije zde přibližně 200 000 lidí, nachází se zde univerzita a zároveň je zde velice rozvinutý průmysl. Ikerův otec, José Luis Casillas pracoval jako úředník pro Ministerstvo školství, María del Carmen Fernández González, Ikerova matka, se živila jako kadeřnice. Iker má i o sedm let mladšího bratra, Unaie. Jména obou bratrů jsou baskického původu, protože rodina má k tomuto španělskému regionu velice blízko. Dědeček z otcovy strany byl totiž důstojníkem civilní gardy a právě do Baskicka ho zavedl služební rozkaz. Nakonec se zde usadil a Ikerův otec zde prožil převážnou část svého dětství. Ostatně – samotný Iker v Baskicku v dětství strávil spoustu času.
Pokud se podíváme na rodinný strom Ikerovy rodiny, nenajdeme žádného profesionálního fotbalistu. První roky Ikerova života také nenasvědčovaly tomu, že by se právě z něj měla stát legenda nejúspěšnějšího fotbalového klubu historie. Iker zpočátku hrál fotbal pouze na ulici s kamarády a nepatřil do žádného místního mládežnického výběru. Už v této době se však začal formovat Casillasův silný vztah k Realu Madrid. Iker byl totiž často přítomen na stadionu Santiaga Bernabéua a podporoval zde Los Blancos. Tyto okamžiky později Iker označil jako nejšťastnější chvíle svého dětství.
Iker byl fascinován vším, co bylo spojené s fotbalem, největší hrdinové však pro něj byli muži v rukavicích. Santiago Caňizares, Francisco Buyo, Peter Schmeichel – k těm všem Iker vzhlížel. Jednoho dne Real Madrid pořádal v Ikerově škole nábor a Iker se rozhodl zkusit štěstí. Jeho otec ho vzal na trénink, kde osmiletý klučina všechny zaujal, ale na okamžitý vstup do týmu byl moc mladý. Musel počkat šest měsíců a teprve poté se mohl konečně stát právoplatným členem Realu Madrid.
Iker postupně prošel všemi mládežnickými tými Bílého baletu. Jejich pevnou součástí byl až do roku 1999, přestože již v roce 1997, coby šestnáctiletý talent, byl povolán do áčka na zápas proti Rosenborgu v Lize mistrů, toto utkání však strávil na lavičce. Na svůj debut v bílém dresu si musel počkat do září 1999, kdy hájil branku Realu Madrid v ligovém zápase proti Athleticu Bilbao. Zápas skončil remízou 2:2. První sezona Ikera v Realu Madrid však byla nezapomenutelná z jiného důvodu. Ročník 1999-2000 totiž skončil vítězstvím Merengues v Lize mistrů. Samotný Iker překonal hned několik rekordů, stal se nejmladším brankářem, který kdy startoval v milionářské soutěži a také nejmladším brankářem, který kdy startoval v jejím finále – pouhé 4 dny po 19. narozeninách.
View this post on InstagramEste tipejo me han dicho que era bueno… 👀🤙🏼 #tbt #2000 #18años 😃 @fifaworldcup 🇧🇷
Casillas dál pokračoval jako brankář číslo 1. Určitá nezkušenost se však začala projevovat nevyrovnanými výkony v sezoně 2001-2002, na jejímž konci se stal jedničkou mezi tyčemi César Sánchez. Právě Sánchez dostal přednost mezi tyčemi ve finále Ligy mistrů proti Bayeru Leverkusen. V průběhu zápasu se však zranil a Iker Casillas svoji šancí nepohrdl. Za stavu 2:1 ve prospěch Realu Madrid předvedl několik důležitých zákroků a pomohl tak Bílému baletu k 9. výhře v této soutěži.
Během prvních 4 sezon, Casillas pomohl Realu vyhrát také dva ligové tituly, dva Španělské Superpoháry a jeden Superpohár UEFA. Jeho fantastické výkonu mu vynesly pozvánku do reprezentace, se kterou se na mistrovství světa ve fotbale v roce 2002 dostal až do čtvrtfinále.
Právě v reprezentačním dresu dosáhl Iker Casillas, jako kapitán, takřka bezprecedentních úspěchů. Pásku dostal po nevydařeném šampionátu v roce 2006 a jako hlavní postava tak vedl svůj národní tým do bojů o krále Evropy v roce 2008. Španělsko hrálo úžasný fotbal, a v záplavě pohledných akcí a narážeček se zapomínalo na muže, bez kterého by se možná nic z toho nestalo. Právě Casillas totiž zneškodnil penalty Di Nataleho a De Rossiho v důležitém čtvrtfinálovém zápase. Španělé celý turnaj ovládli a Casillas ve vyřazovacích bojích nedostal ani jeden gól.
Do Jihoafrické republiky, kde se konalo mistrovství světa 2010, jeli Španělé jako velcí favorité na vítězství a tuto roli zde splnili na jedničku. Už to sice nebyl ten ofenzivní fotbal, kterým na mistrovství Evropy učarovali srdce každého fotbalového romantika, ale o to důležitější roli hrála v tomto systému neprostupná obrana. A té šéfoval Casillas, který v průběhu celého šampionátu udržel neskutečných 5 čistých kont a ve vyřazovacích fázích opět ani jednou neinkasoval. Ve čtvrtfinále proti Paraguayi zneškodnil penaltu a několik fantastických zákroků předvedl i ve finále proti Nizozemsku (zvlášť zákrok proti Robbenovi je dneska již legendární). Jako kapitán tedy Iker dovedl Španělsko k prvnímu (a zatím poslednímu) triumfu na mistrovství světa. Casillas byl teprve 3. gólmanem, který mohl pozvednout jako kapitán slavnou Zlatou Niké. Sám později vzpomíná: „Pamatuju si, jak jsem jako malý sledoval, jak ten pohár zvedá Matthaus. Pamatuju si i Dungu, Deschampse, Cafua, Cannavara. Takže když sleduji sebe, vždycky mě to nabije emocemi. Můžu to sledovat zítra, za deset let a vždycky to bude stejné. Protože ten pocit se nedá srovnat s ničím jiným.“
Španělský národní tým však stále neměl dost a obhajoba prvenství na mistrovství Evropy asi nikoho nepřekvapila. Nikoho také nejspíše nepřekvapí, že na tomto turnaji dostal Iker jediný gól. V prvním zápase proti Itálii. Jen tak mimochodem stanovil nový rekord v neprůstřelnosti, když nedostal gól celých 509 minut.
Pojďme se však vrátit zpět na klubovou scénu. Po několika neúspěšných sezonách přišel pohádkový ročník 2007-2008, ve kterém Real Madrid získal 31. ligový titul v historii a Iker inkasoval pouhých 32 gólů v 36 zápasech a stal se tak držitelem prestižní Zamora Trophy. V průběhu sezony navíc Real Madrid demonstroval Ikerovo výsostné postavení v klubu tím, že mu udělil smlouvu, která zajišťovala, že v klubu zůstane až do roku 2017. Na konci roku navíc získal místo v nejlepší jedenáctce roku 2008.
Po mizerné sezoně 2008-2009, která pro Real Madrid dopadla neúspěchem na všech frontách, skončil na pozici prezidenta Ramón Calderón, kterého nahradil staronový prezident Florentino Pérez, který za velké peníze nakoupil velké hvězdy světového fotbalu ve snaze udělat Real Madrid opět nejúspěšnějším týmem světa. Nějakou dobu to však trvalo a tak také sezona 2009-2010 nepřinesla žádný úspěch.
Před začátkem další sezony se klub rozhodl angažovat kontroverzního kouče Josého Mourinha, se kterým se takřka ihned dostavily výsledky. V prvních 2 letech Real Madrid vyhrál po dlouhé době Copu a úžasnou jízdou získal i ligový titul (100 bodů hovoří za vše). Po EURu 2012 se Iker mohl cítit na vrcholu. Nic však netrvá věčně a v Ikerově kariéře se začaly objevovat první vážné problémy. Sezona 2012-2013 byla z pohledu Realu Madrid hrubě nevydařená a José Mourinho samozřejmě musel najít obětního beránka. Casillas, který byl více než 10 let spolehlivou jedničkou, se na konci roku 2012 musel stáhnout do ústraní, když ho z této pozice vytlačil Antonio Adán. Toto rozhodnutí vyvolala mezi fanoušky obrovskou vlnu nevole. Casillasovi zřejmě nepomohly ani fámy o tom, že některá rozhodnutí trenéra byla vynášena z kabiny samotným Ikerem. Ať to bylo jakkoliv, Casillas se definitivně ocitl na vedlejší koleji v lednu 2013, kdy se zranil a Mourinho angažoval Diega Lópeze ze Sevilly. Mourinho na konci sezony bez fanfár odešel a za jeho rozhodnutí posadit Casillase ho zkritizoval dokonce samotný Andrés Iniesta, blízký osobní přítel Ikera.
Za Carla Ancelottiho, který nahradil neoblíbeného Mourinha, se Ikerovo postavení přece jen zlepšilo. Jedničkou v lize sice zůstal spolehlivý Diego López, Casillas však startoval alespoň v Lize mistrů a Copa del Rey. Obě tyto soutěže Real Madrid vyhrál. V Copě dokonce Casillas vytvořil nový, dosud nepřekonaný rekord, když nedostal gól neskutečných 962 minut.
Sezona 2014-2015 byla pro Ikera hořkosladká. Sice se stal opět plnohodnotnou jedničkou ve všech soutěžích (záda mu kryl Keylor Navas), ale sezona skončila neúspěšně, protože Realu po skvělém startu došel dech. Na začátku roku 2015 už Iker věděl, že jeho čas v bílém dresu se naplnil: „V lednu nebo únoru 2015 jsem věděl, že je konec. Atmosféra nebyla dobrá. Musel jsem se rozhodnout. Promýšlel jsem všechny varianty a jedinou možností nakonec bylo opustit Real Madrid.“
Nebyl to šťastný konec. Nebyl to konec, jaký by si legenda kalibru Ikera Casillase zasloužila. Bylo to nevyhnutelné, protože situace byla neúnosná. Posledních několik let, ve kterých Mourinho udělal psance z muže, kterého ostatní viděli jako legendu, bylo rozhodujících. Mourinho však není jediná záporná postava v této hře, tou je celé vedení Realu Madrid v čele s Pérezem. Konec Ikera je jasnou demonstrací toho, jak to ve vedení Realu Madrid funguje. Velký kapitán, legenda Bílého baletu oznamuje svůj konec v neděli ráno, na prázdném stadionu, bez trofejí, bez vzpomínkového videa, bez objetí. Stejnou situaci zažije o 3 roky později Cristiano Ronaldo, nejlepší střelec v historii klubu.
Iker Casillas však nepověsil kopačky na hřebík. Poprvé v kariéře změnil dres. Do dnešního dne obléká modro-bílé barvy FC Porto, se kterým nyní bude válčit ve čtvrtfinále Ligy mistrů. Je velkým paradoxem, že zlatá éra Realu Madrid, ve které klub vyhrál třikrát za sebou Ligu mistrů, začala ihned po odchodu jedné z největších legend klubu.
Jeho partnerkou je sportovní reportérka Sara Carbonero, se kterou má dva syny – pětiletého Martina a tříletého Lucase. Vztah Ikera a Sary byl dlouho veřejný tajemstvím, po triumfu na mistrovství světa v roce 2010 o něm však pochyboval málokdo (viz video).
Iker Casillas je bezesporu obrovskou legendou Realu Madrid. S klubem vyhrál všechno, předvedl mnoho úžasných zákroků, překonal celou řadu rekordů a navždy zůstane zapsán v srdci mnoha fanoušků Realu Madrid. Jen ten konec by si zasloužil lepší. Můžeme jen doufat, že se ho nakonec dočká. Hala Madrid! Hala Iker!
Zdroj: wikipedia.org, 24smi.org
29 Komentářů
To je presne ten typ hraca pri ktorom si ho clovek dobre pamata ako mladu, vychadzajucu hviezdu a uz v tomto veku priklad toho ako detstvo, mladost a cas velmi uteka.
*thumb* Hezky napsané. Iker byl (a pořád je) velký srdcař. Z něj by si měli vzít ostatní příklad, jenom je škoda, že neukončí kariéru zde…
Škoda toho odchodu*sad*. Dúfam, že mu bude umožnené aby sa rozlúčil, tak ako sa na legendu patrí
Skoda ze mu Arbeloa ukoncil karieru..
Mourinho by si našiel určite niečo. Keby sa Alváro s Ikerom nezrazili určite si nájde niečo iné. Takže to nemôžeš povedať naňho
Iker odešel jakoby provedl bůh ví co… to mi bylo strašně líto.. přitom je nesmazatelná legenda Realu!! Díky za připomenutí! Kez by se dočkal rozlucky na Bernabeu
Nj Iker, to je pravej srdcař, toho musí mít rád každej fanoušek Realu. Z toho je odchodu je mi špatně ještě teď, taková ostuda nechat odcházet legendu klubu pomalu kanálem.
Ta tiskovka, kde ho nechali sedět samotného v nějaký kopce s pár novináři a on se slzami v očích nemohl ani mluvit, je totální nechutnost v podání Realu. Nepamatuju odpornejší odchod nějaké legendy napříč všemi top kluby. Celkově to chování k našim legendám mě na Realu sere nejvíc. To vážně nikde jinde člověk nevědí.
Asi tak.. uz odchod Raula bol cudny a odchod Ikera, to bolo asi to najsmutnejsie co som ako fanusik Realu zazil..
Proboha, co to je za článek? Mourinho vylíčený jako největší padouch a Iker jako obětní beránek, který byl v roce 2014 na vrcholu sil??
Iker bezesporu legenda je, ale prosím o trochu soudnosti. Iker v této sezoně dobře nechytal a Lopez byl prpstě lepší. Je hezké, že Iker pak chytal LM, kterou jsme vyhráli, ale jeho kiks ve finále nás o ten titul málem připravil…
No ale zaslúžil si po jednej zlej sezóne odchod? Už nie taký borci tu sú len tak do počtu a zrovna Iker musel hneď odísť?
Stojím si za tím, co jsem napsal. Mourinhovo chování v jeho poslední sezoně bylo prostě extrémně ostudné (ostatně jako ve všech jeho pozdějších štacích) – ten chlap má obrovské ego, které není schopen zvládat. To, že posadil Ikera, kterému se nepovedlo pár zápasů to jenom korunovalo. López byl dobrej, ale prostě to nebyl brankář na úrovni Ikera a jejich statistiky v sezoně 2013/2014 to jenom dokazují. Neříkám, že Iker udělal všechno dobře, ale když si vezmu, co pro klub udělal a ještě osobu Mourinha, tak tady mám o kladný a záporný postavě úplně jasno *smile*
A zaco by ho mal nechat chytat? Ze nemal formu? To su legendy so slabou formou nadradene nad ostatnymi? Lebo podla tvojej "logiky" to tak vysvetlujes.
Zase ty. Dobře, zkusím to ještě jednou. Ano, věřím, že když hráč v klubu něco odehraje a pomůže týmu k trofejím, tak má právo na delší dobu hájení, na nějakej výpadek. Člověk není stroj, stejně tak hráč není stroj. Když 10 let děláš svoji práci dobře, tak prostě máš nárok na slabší půlrok, to je prostě fakt. Ano, Iker neměl formu, stejně tak, jako celý tým. Hodit to na brankáře je to nejjednodušší. V sezoně 2013/2014 chytal naprosto parádně, všichni si bohužel budou pamatovat tu hrubku. Jinak ale chytal skvěle. Kdyz to shrnu, hráči jako Iker (nebo dneska Kroos, Marcelo, …) si zaslouží delší dobu hájení. Proto se mi nelíbí, když sem přijdou diskutéři jako ty, napíšou sem 10 jmen, co by přivedli, 10, co by vyhodili a cítí se jako velký páni. Vsadím se, že kdybys viděl kterýhokoliv z těch hráčů, co je vyhazuješ, tak by si ustřík do trenek a brečel o podpis. Páčko
Ne, že bych se Slovanem nějak víc souhlasil, ale tvůj článek je prostě zaujatý silně v Ikerův prospěch. A pokud napíšeš, že v sezoně 2013/14 chytal "naprosto parádně", tak se moc není o čem bavit, protožejá si pamatuju jiné výkony.
K té době hájení – souhlasím. Ale nikdo z nás prostě neví proč vlastně Iker odešel. Já si třeba myslím (ano, mohlo to být jinak), že ho z klubu nikdo nevyhazoval. Prostě mu naznačili, že třeba už nebude jasnou jedničkou a on se s tím odmítlsmířit a sám dobrovolně odešel do klubu, kde jasnou jedničkou bude. A s tím se nedá nic dělat.
Jasně, ten článek jako celek nějakým způsobem glorifikuje Ikera, protože je to článek o něm, jakožto o legendě.
Ty kontroverzní body tam vidím 2: 1) Iker vs Mourinho – uznávám, že tam straním Ikerovi z výše zmíněných důvodů (nemyslím si, že pár nepodařených zápasů je důvodem k tomu odstavit brankáře. Pokud v tom byly osobní problémy, tak je to stejnej případ jako Solari x Isco. Trenér se nad to musí povznést). 2) Iker vs Real – tam si myslím, že Real udělal chybu. Bez ohledu na to, co bylo důvodem jeho odchodu, tak takový zacházení si legenda typu Iker nezaslouží. Ale kritiku samozřejmě beru, díky za názor 🙂
Ale my nie sme hocijaky klub aby sme nadradovali legendy nad hracov s lepsou formou ci kvalitou preto lebo tu tahaju niekolko rokov.
Tu sa bojuje o tituly absolutne nesuhlasim s tymto postojom. Ked chces legendy mas ich v Corazon match.
Aby bol niekto nadradeny a hraval len preto lebo ma meno na ukor lepsieho je hlupost.
Samozrejme, ze je zaujaty ten ti bude obhajovat Benzemu s 5 ludmi na stadione proti vacsine. Hledas je fanusik oblubeneho hraca a nie klubu. S ludmi ktori prezlecu dres podobne ako ich milacik som nikdy nepovazoval za sucast Realu, to nie su fanusikovia.
*lol* Realu jsem začal fandit v roce 2009, když přišel Ronaldo. Loni Ronaldo odešel a u mě se nic nezměnilo. Co tam máš dál? *smile*
Tak ja mu fandim o najmenej 10 rokov dlhsie takze respekt chlape respekt*wink*
To je smutný, že tomu ani po 20 letech nerozumíš *lol*
Rozumiem co je fandit klubu a co hracovi. Ked oblubeny hrac bude hrat za iny team neprezleciem dres.
A mne na rozdiel od teba zalezi aby bol klub uspesny a vyhraval tituly. Preto na rozdiel od teba preferujem kvalitu. Ani len ja. To je nieco naco nemas racio to chapat.
Článok som ešte nečítal, pretože na to musím byť citovo silnejší *lol* Odchod (hrozne neúctivý odchod) Ikera som stále nerozdýchal, Raúl odišiel keď už bol za zenitom a prišlo tu Galacticos 2, v útoku už proste nemal šancu pri nových čo prišli, ale Iker…nemám slov *cry*
Raúl išiel kvalitou prudko dole, ale stále si myslím, že by ešte minimálne jednu sezónu zvládol a nemuseli by sme tu vtedy vodiť exotov typu Adebayor.
Ked nato nemal preco by tu hraval?? Ten exot tu mal celkom slusne statistiky.
Obrovska legenda obrovska ikona san Iker.skoda ze u nas takhle skoncil
Admin, klaním se a smekám, obrovský respekt nad tím, co si dokázal napsat, je vidět, že to není legenda jen pro náš tým, ale i pro tebe a pro většinu pravých fanoušků, díky
Díky moc, takovej komentář vždycky potěší *smile* A máš pravdu, Iker je jedna z největších legend našeho klubu *drink*
Pro mě nejlepší golman v historii. Je smutný jak skončil v Realu to byla hodně nechutný vůči němu, ale nikdo mu neodpáře to, že je jednou z našich největších legend. *thumb* San Iker ….. nikdy nezapomenu jeho dva tygří skoky proti Seville *drink*