Endrick: Moje pozice není na pravé straně. Jsem „devítka“
- Hostování
- dnes 6:14
- 0 Komentářů
- Laša
Endrick poskytl rozhovor deníku L’Équipe. Přinášíme výběr jeho nejzajímavějších a nejdůležitějších výroků.
Naznačuje hattrick proti Metz z minulého víkendu, že jich může přijít víc?
„Byl to pro mě úžasný pocit. Především proto, že šlo o další týmové vítězství — a právě pomoc mužstvu je to nejdůležitější. Moje aklimatizace probíhá téměř dokonale. Od chvíle, kdy jsem dorazil, je komunikace se spoluhráči i se členy realizačního týmu skvělá. Opravdu jim děkuji za každodenní podporu. Teď doufám, že se budu zlepšovat zápas od zápasu, abychom na konci sezony splnili naše cíle.“
Co jsi o Lyonu věděl, než jsi přišel?
„Měl jsem doma takovou vlastní malou dokumentaci o tom, jak klub funguje. O každodenním chodu, o tom, kdo budou moji budoucí spoluhráči… To, že za mnou zástupci klubu osobně přijeli, setkali se se mnou a dali mi své slovo, pro mě bylo nesmírně důležité. Cítil jsem jejich důvěru. A tady jsem našel opravdu velmi semknutý tým, ve kterém panuje přátelství — a to je klíčové. Vlastně úplně nejdůležitější. Když je jednota na hřišti i mimo něj, všechno jde přirozeněji a mnohem hladčeji.“
Znal jsi historii Lyonu spojenou s Brazilci?
„Ano, vím, že tady hrálo už mnoho brazilských fotbalistů, a že těmi posledními byli Lucas Paquetá a Bruno Guimarães. Spousta Brazilců tu zanechala skvělou stopu. Doufám, že i já se jednou do té historie zapíšu. Před příchodem jsem o tom mluvil s Paquetou i Brunem. Řekli mi, že je to místo, kde můžu být opravdu šťastný.“
Co ti řekl trenér Fonseca, aby tě přesvědčil k přestupu?
„Mluvil o týmu, o herním plánu a o tom, co by se udělalo, kdyby můj příchod dopadl. Byl klíčový. Řekl mi všechno, vysvětlil, jak to tady bude fungovat — a dnes je to přesně tak, jak jsem si představoval, což je skvělé.“
Díval ses na zápasy Lyonu ještě před příchodem?
„Ano. Když jsem se dozvěděl, že pravděpodobně podepíšu smlouvu, podíval jsem se na spoustu zápasů Evropské ligy i Ligue 1. Trochu jsem poznal tým i hráče. Nepřijel jsem sem jako někdo, kdo nikoho nezná. Opravdu jsem viděl hodně zápasů Lyonu. A musím říct — velmi dobrých zápasů!“
Jsi v Lyonu kvůli misi směrem k mistrovství světa?
„Ne, přišel jsem sem proto, abych byl šťastný a hrál fotbal. Samozřejmě, že mistrovství světa je sen, který mám, a to se nemění. Pokud Bůh dá, na mundialu si zahraju, ale moje mise je jednoduchá: podávat dobré výkony tady. Když nehraješ dobře ve svém klubu, nemůžeš pomýšlet na nominaci do Seleção. Chci odvádět maximum pro Lyon. A pak přijdou i věci, které se s tím pojí — třeba možnost pomoci své zemi k titulu mistra světa [úsměv].“
Od příchodu nastupuješ spíš na pravé straně, zatímco Seleção hledá klasickou devítku. Může to být problém?
„Nemyslím si. Každý, kdo se ve fotbale vyzná, ví, že moje přirozená pozice není pravé křídlo, ale „devítka“. Ale říkám pořád to samé: chci hrát a udělám všechno pro to, abych hrál. Když mi trenér řekne, že mě potřebuje napravo, půjdu tam, abych pomohl týmu. Paulo [Fonseca] mi na pravé straně dává velkou volnost. A v posledním zápase jsem svůj první gól dal právě z pozice devítky. Paulo ví, že jsem útočník, ale v danou chvíli mě potřeboval napravo. Jak jsem říkal — jsem tu, abych byl pro Lyon přínosem. Ať už jako pravý křídelník, devítka, nebo klidně i desítka.“
Co ti řekl Carlo Ancelotti, tvůj bývalý trenér v Realu Madrid a současný kouč brazilské reprezentace? Kdy jste spolu naposledy mluvili?
„Když jsem odcházel z Realu. Měli jsme opravdu krásný rozhovor. Dal mi několik rad, které mě hluboce zasáhly. Teď je na mně, abych tvrdě pracoval, rozvíjel se a stal se lepším hráčem.“
Co si myslíš o Ligue 1?
„Je to velmi silná a velmi agresivní liga. Útočníci vědí, že to tady nebudou mít jednoduché. Viděl jsem spoustu zápasů, když Neymar přestoupil do Paris Saint-Germain. Agresivitu a tvrdou fyzickou hru jsem často vídal i v Brazílii. Ale tady je kromě agresivity ještě ta síla, ta fyzická mohutnost. Všiml jsem si toho už dřív, ale po příchodu jsem to znovu pocítil. Musím být opatrný [smích].“
Dokážeš si představit, že tu zůstaneš déle než do konce hostování, které platí do konce sezony?
„Jen Bůh ví, co se stane — jestli mi řekne, abych tu zůstal, nebo ne. Nikdo neví ani to, co bude zítra.“
Je ti 19 let, ale působíš velmi vyspěle. Jak si vysvětluješ, že ses tak brzy stal důležitým hráčem?
„Začal jsem opravdu brzy. Dával jsem góly v šestnácti v Palmeiras, v sedmnácti v Seleção a ještě před osmnáctinami jsem podepsal smlouvu s Realem Madrid. Musel jsem se přizpůsobit novému životu, úplně jinému než tomu, který jsem znal. Moje dětství bylo těžké, dokonce velmi těžké. Je to minulost, ale zanechá stopu. A právě to mě posílilo, pomohlo mi to.“
Kdo je s tebou v Lyonu?
„Doma jsem se svou manželkou [Gabriely, modelkou a influencerkou] a dvěma psy. V Lyonu mám také přátele, lidi, kteří se mnou pracují, celý tým kolem mě. Je důležité mít takové zázemí. Aby byl člověk šťastný a podával na hřišti špičkové výkony, potřebuje mít každý den pevnou oporu.“
Máš na sociálních sítích víc sledujících než Olympique Lyon. Uvědomuješ si, že jsi klub posunul na jinou úroveň i v téhle oblasti?
„Ano, uvědomuji si to, ale není to něco, co by mě nějak zvlášť ovlivňovalo. Samozřejmě děkuji Brazilcům, kteří mě sledují a dodávají mi energii. Brazílie je se mnou — sleduje zápasy Lyonu, podporuje nás v Evropské lize i v Ligue 1 — a to mě opravdu těší.“
Už od prvních zápasů jsi vzbudil obrovské nadšení. Záleží ti kromě výsledku i na tom, abys bavil fanoušky?
„Ne, vždycky je na prvním místě výsledek. Ale je pravda, že ten entuziasmus mě ohromil. Fanoušci jsou tady na každém zápase a podporují nás od první do poslední minuty. Jsou skutečně naším dvanáctým hráčem a jejich podpora má obrovský význam.“
Změnil jsi také výrazně hru Lyonu: máš na svědomí polovinu všech střel týmu.
„[úsměv] Jsem devítka — a devítky to tak mají. Pořád hledají branku, pořád chtějí zakončovat. Když je spoluhráč ve výhodnější pozici, samozřejmě mu přihrávám, ale jsem útočník a když se snažím využít své šance, pomáhám tím týmu. Když jsem na hřišti, vidím jen branku. To je smysl fotbalu: dávat góly.“
Kdo je tvým fotbalovým vzorem? Romário, ke kterému tě často přirovnávají?
„Ne, pro mě je číslem jedna Cristiano Ronaldo. Možná i proto, že jsem nikdy neviděl „Císaře“ Romária hrát naživo. Na Cristianovi nejvíc obdivuji to, že i ve čtyřiceti letech pracuje víc než ostatní. Je blízko konce kariéry, a přesto je pořád schopný hrát ještě mnoho let. Tedy alespoň v to doufám.“
Když bylo Cristiano Ronaldovi devatenáct, byl stále spíš talentem, který se soustředil hlavně na driblink v Manchesteru United. Ty působíš mnohem vyspěleji.
„Můj život v Brazílii byl hodně bouřlivý. Nesl jsem na sobě obrovský tlak a bohužel i spoustu sociálních problémů. Když to člověk dokáže unést, rychle dospěje. Líbí se mi to srovnání s Cristianem — i on měl těžké dětství. Ale je to hráč, který je v mnoha ohledech nepřekonatelný a vždycky tvrdě pracoval. Ten obraz někoho, kdo každý den maká, aby byl nejlepší, mě hodně inspiruje.“
Doufáš, že si proti němu zahraješ na příštím mistrovství světa?
„Ach, Cristiano… To by bylo nádherné. Doufám, že k takovému zápasu dojde — a že ho vyhrajeme [úsměv].“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: L'Équipe
