Ancelotti: Jediným týmem, který bych mohl vést po Brazílii, by byl Real Madrid
- Bývalí hráči Realu
- dnes 19:04
- 0 Komentářů
- Laša
Carlo Ancelotti poskytl rozsáhlý rozhovor pro deník L’Équipe, v němž otevřeně mluví o své současné roli u brazilské reprezentace, o vztahu k Mbappému, o filozofii trenérské práce i o tom, proč mistrovství světa zůstává nedotknutelným vrcholem světového fotbalu. Přinášíme kompletní překlad rozhovoru s bývalým koučem Realu Madrid.
Ve fotbale se říká, že práce trenéra Realu Madrid je ta nejtěžší na světě. Je pak koučování brazilské reprezentace hned na druhém místě?
„Ne, ne. To jsou dvě úžasná povolání, ta nejvíc vzrušující, jaká si člověk může vybrat. Vést Real Madrid tak dlouho bylo něco neuvěřitelně krásného. A vědomí, že povedu Brazílii na mistrovství světa, je stejně výjimečné.“
Je snadné nebýt už každý den na hřišti?
„Pro mě ano. Je to jiný rytmus. Musím nasáknout kulturou země, proto jsem se přestěhoval do Ria. Našel jsem tu velmi dobře organizovanou federaci. Od prezidenta CBF (Samir Xaud) po sportovního ředitele (Rodrigo Caetano) – všichni jsou skvělí, plní nadšení. Pracujeme ve výborné atmosféře, s respektem. Přijel jsem se svými asistenty, ale nic dalšího jsem nepotřeboval. Struktura je ideální.“
Očekávání vůči Vám byla obrovská. Cítil jste je už první den v zemi, když na letišti čekali fanoušci?
„Od prvního dne mi brazilská veřejnost projevovala velké sympatie. Je pravda, že tady – jakmile vyjdu ven, když se chci projít po pláži – mě lidé hned oslovují. Takže ano, opravdu věřím, že vyhrajeme mistrovství světa.“ (směje se)
Není mistrovství světa pro Brazílii trochu jako Liga mistrů pro Real Madrid – povinnost vyhrát?
„Povinností je pokusit se ho vyhrát. Nikdo nemá povinnost zvítězit. Kdo ve fotbale má povinnost vyhrát? Ani ten, kdo se považuje za nejlepšího – nemá. Může se stát tolik věcí, které změní výsledek. Strávil jsem v Realu Madrid šest let a nevyhrál jsem šest Lig mistrů. Vyhrál jsem tři.“ (usmívá se)
Ve své autobiografii (The Dream, Talent Éditions) o působení v Juventusu píšete: „Uvědomil jsem si, že můj manažerský instinkt převážil nad srdcem.“ Když jste podepisoval smlouvu s Brazílií, šlo o rozhodnutí srdce, nebo rozumu?
„Brazílie je srdce. Je to čest. Nepřemýšlel jsem o technických nebo jiných aspektech. Jen o emocích. Když myslím na Brazílii, vidím finále z roku 1970 proti Itálii – s Pelém, Jairzinhou, Tostãem… No, tehdy jsem fandil Italům.“
Byl jste už ve finále mistrovství světa jako asistent Arriga Sacchiho v roce 1994 – s Itálií proti Brazílii (0:0, 2:3 na penalty). Dnes jste s Brazílií. Je snadné být Italem a hájit barvy jiné země?
„Není to těžké.“
Není to zvláštní?
„Může se to tak zdát, ale těžké to není. Brazílie přináší tolik emocí. Teď jsem součástí téhle rodiny.“
A co když Brazílie nastoupí proti Itálii?
„Ach, ach… To by mohlo být hodně složité.“ (směje se) „Ale ať vyhraje Brazílie…“
Ve své kariéře jste vedl mnoho Brazilců. V knize zmiňujete jednoho z prvních – Rivalda v Miláně. Před prvním zápasem jste usoudil, že není připraven, a oznámil mu, že začne na lavičce. On odpověděl: ‚Ne, Rivaldo na lavičce nesedí.‘
(směje se) „Vysvětlil jsem mu, že stejně na lavičce sedět bude.“
Je snadné posadit na lavičku Viníciuse?
„Samozřejmě. S Vinim mám skvělý vztah, dělá to, co po něm chci. Nikdy jsem s ním neměl problém. Ale v národním týmu se takové situace často ani nemusí řešit. Pokud hráč není spokojený se svou rolí – žádný problém, povolám jiného. Už nemám tu klubovou povinnost řídit hráče celou sezónu.“
Ale na turnaji, který trvá měsíc, je to asi něco jiného?
„Měsíc – to ano. Ale už samotná účast na mistrovství světa je úspěchem pro každého, kdo se tam dostane.“
V posledních dnech se hodně mluvilo o kauze Neymara.
(přerušuje) „To není žádná kauza. Proč by měla být?“
Popřel, že nebyl povolán kvůli zdravotním důvodům. Tvrdí, že šlo o sportovní hledisko. Je to pro Vás problém?
„Reprezentace musí sdružovat ty nejvíce talentované hráče. To je přece jasné, ne? Ale talentovaný fotbalista musí být zároveň fyzicky dobře připravený. Musí být na 100 %, ne na 80 %. Neymar teď zlepšuje svou kondici. Je to pravděpodobně nejvíce talentovaný brazilský hráč. Měl drobný zdravotní problém a poměrně rychle se vrátil. Ale chci, aby byl opravdu v pořádku, aby mohl hrát. Na mistrovství světa bude moct jet, pokud bude úplně zdravý. Z fotbalového hlediska není o čem diskutovat. Jeho cílem by mělo být být připravený v červnu. Nezáleží na tom, jestli bude na seznamu v říjnu, listopadu nebo v březnu.“
V klubu jste říkával, že Ligu mistrů nevyhrávají útočníci, ale pevná defenzivní základna. Platí to i pro mistrovství světa?
„Ano. Myslím si, že mistrem světa se stane tým, který bude nejlépe bránit, ne ten, který bude nejlépe útočit. Takový je fotbal.“
Máte už v hlavě, jakou obranu postavíte? „
Mám spoustu možností. Jen na postu stopera, podívejte: v Evropě máme Marquinhose, Alexsandra, Édera Militãa, Bremera, Gabriela Magalhãese, a v Brazílii jsou Léo Ortiz a Léo Pereira z Flamenga nebo Fabrício Bruno z Cruzeira. Jsou to obránci velmi vysoké kvality.“
Jak jste prožíval svou poslední sezónu v Madridu?
„Byla komplikovaná. Nedosáhli jsme očekávaných úspěchů. Měli jsme také příliš mnoho zranění v obraně a bylo těžké postavit pevný tým a naplno využít naši kvalitu v útoku. Éder Militão, Antonio Rüdiger, David Alaba, Ferland Mendy, Dani Carvajal… To je hodně důležitých hráčů. Stávalo se, že jsme měli k dispozici jen dva nominální obránce, a jeden z nich, Raúl Asencio, právě vyšel z akademie – i když si vedl dobře.“
Řekl jste, že Real Madrid bude Vaší poslední lavičkou v roli klubového trenéra. Bude lavička Brazílie poslední v roli reprezentačního kouče?
„Jediným týmem, který bych mohl vést po Brazílii, by byl Real Madrid.“
Opravdu?
(usmívá se) „Myslím, že k tomu nedojde. Mám tu roční smlouvu. Potom se může stát cokoli. Můžu zůstat další dva roky. Nebo čtyři. Připravit další mistrovství světa. Teď jsem podepsal na rok, protože jsem cítil, že to je správné vzhledem k blížícímu se termínu. Ale jsem tu velmi šťastný.“
Kylian Mbappé říkal, že podpis v Realu Madrid byl také rozhodnutím srdce. Měl pravdu, že ho poslechl?
„Samozřejmě.“
Je snadné trénovat Mbappého?
„Velmi snadné. Během celého roku Mbappé nikdy o nic nepožádal – ani o penaltu, ani o to, jestli má hrát nebo nehrát, ani o standardní situace… Nic. Vždy se choval velmi dobře, s obrovskou pokorou. A jeho sezóna byla individuálně na nejvyšší úrovni – 44 gólů. Myslím, že jeho druhá sezóna bude ještě lepší, protože se už aklimatizoval a spoluhráči ho dobře znají.“
Bylo jeho nasazení na hrot výsledkem společných rozhovorů?
„Vůbec ne. Pro mě je Mbappé střední útočník. V té roli nejlépe ukazuje své přednosti. Je rychlý, technický, velmi efektivní, dokáže bleskově kombinovat na malém prostoru. Musí být blízko branky. Na kraji bude mít samozřejmě stejné vlastnosti, ale – myslím – dá méně gólů. V posledních sezónách se intenzita ve fotbale ještě zvýšila a nároky na krajní hráče jsou mnohem větší než dřív. Od křídel se očekává stále víc práce. Proto je pro Mbappého lepší hrát na hrotu.“
Protože nerad brání?
„Ne že by nerad bránil. Ale hráči s takovými vlastnostmi se především dávají úkol střílet góly.“
Je těžké vysvětlit vedení klubu, že tým není nutně součtem hvězd?
„Myslím, že příchod Mbappého byl velmi dobré rozhodnutí. Po odchodu Karima Benzemy v roce 2023 Real přivedl Joselua, který si vedl dobře, když hrál. Ale klub jako Real potřebuje středního útočníka Mbappého formátu. Jako byl Benzema. Jako byl Emilio Butragueño. Útočníka na úrovni Realu Madrid. A ještě něco: na začátku minulé sezóny si nikdo nedokázal představit, že na tak dlouhou dobu přijdeme o tak nenahraditelného hráče, jako je Carvajal. Po fotbalové stránce ho nahradit lze, ano. Ale nikdy nenahradíte to, co znamená v kabině.“
Zůstala Vám po působení v PSG hořká pachuť?
„Ne. Problémy se mohou objevit v určitém okamžiku, ale s Nasserem Al-Khelaïfim jsem si zachoval velmi dobré vztahy. Měl jsem velkou radost, že PSG nakonec vyhrálo Ligu mistrů. Zasloužilo si to, hrálo fotbal na velmi vysoké úrovni – technicky, fyzicky, organizačně. Věřte mi, mám skvělé vzpomínky na půldruhého roku v Paříži. Nedávno jsem o tom mluvil s Marquinhosem. Byl jsem na začátku nové kapitoly.“
Dokazuje vítězství PSG v Lize mistrů, že klub pochopil, že sportovní vedení musí mít trenér?
„Myslím, že ano. Je důležité dát trenérovi čas. Pokud si myslíte, že jste našli správného člověka, musíte mu dovolit pracovat. Ve fotbale je to vzácné.“
PSG to ve Vašem případě neudělalo?
„Ale nakonec jsem to byl já, kdo chtěl odejít. PSG mě nechtělo propustit. Nasser mi dokonce chtěl prodloužit smlouvu. Ano, postoj klubu po porážce v Nice v prosinci nebyl dobrý, dali mi ultimátum před zápasem Ligy mistrů s FC Porto. Ale kdybych chtěl zůstat, mohl jsem.“
Co si myslíte o Ligue 1?
„Že je to liga, která potřebuje větší konkurenci. Je potřeba, aby kluby jako Marseille, Lyon nebo Nice posílily a zvedly úroveň soutěže.“
Pracoval jste v pěti nejsilnějších evropských ligách. Která je nejlepší?
„Premier League je nejkonkurenceschopnější. Těží z přílivu peněz z televizních práv a může investovat do nejlepších hráčů. Premier League nahradila Serii A z konce 90. let a začátku 2000, kdy se v semifinále Ligy mistrů objevovaly dva až tři italské kluby. Tehdy měly kluby vlastníky. Po roce 2010 přišly investiční fondy a to mnohé změnilo.“
Je fotbalová kultura v Anglii jiná?
„Velmi. V Anglii se fotbal žije správným způsobem. V Itálii nebo Španělsku se také žije fotbalem, ale jinak – s násilím. Od doby, kdy byly anglické kluby koncem 80. let vyloučeny z evropských pohárů, se Anglie srovnala. Násilí už tam není. Po organizační stránce, infrastruktuře a fair play je Bundesliga blízko Premier League. Sportovně – méně. Její výhodou je, že se hraje v 18 týmech, takže je méně zápasů. A to je dnes problém fotbalu: zápasů je příliš mnoho.“
Příliš mnoho zápasů, příliš mnoho soutěží…
„Příliš mnoho škod pro hráče. Příliš mnoho zranění. A nižší kvalita zápasů.“
Co jste si pomyslel o Klubovém mistrovství světa?
„Co jsem si pomyslel?“ (vzdychá) „Že sportovcům způsobilo obrovské škody. Samotná myšlenka té soutěže je docela dobrá. Ale mělo by se to zařadit do jiného kalendáře než je ten současný. Jenže FIFA chce stále víc zápasů, UEFA chce Ligu mistrů s větším počtem utkání, ligy většinou nechtějí zmenšit soutěže z 20 na 18 týmů, a některé federace chtějí také víc zápasů – pořádají Superpoháry už ne v jednom, ale ve dvou utkáních, a ještě je přesouvají do Saúdské Arábie. Tak co s tím? Něco se bude muset udělat.“
Nebojíte se, že největším poraženým bude reprezentační fotbal?
„Zaplatí za to. Myslím si ale, že propojení mezi reprezentacemi a kluby je velmi důležité. V Brazílii se snažíme budovat úzký vztah. Pravidelně informujeme kluby, co jejich hráči dělají na tréninku, v jakém jsou stavu, jaké mají fyzické údaje – a na oplátku žádáme, aby kluby dělaly totéž.“
Vaše nová profese trochu připomíná politiku. Musíte téměř přesvědčovat velké evropské kluby, aby uvolňovaly hráče?
„Nemusím přesvědčovat. V termínech FIFA jsou povinny mi hráče, které povolám, uvolnit. Kromě toho udržuji otevřený vztah. Když přijde Marquinhos a řekne, že má problémy, můžeme si promluvit. Pokud je zdravý – přijede.“
Není problémem to, že reprezentační fotbal ztrácí na významu?
„Kvůli množení soutěží ano, reprezentační fotbal trochu ztratil na váze. Ale mistrovství světa – ne. To je jediný turnaj, který sleduje celý svět.“
Jaké vlastnosti byste si přál, aby si od Vás osvojili bývalí hráči, kteří se stali trenéry?
„Aby si pamatovali, že fotbal je jako buben pračky. Trenér je uvnitř toho bubnu. Těžkost té profese spočívá v tom, umět si říct, že v té pračce nejsi. Pokud v ní zůstaneš, tak jsi skončil.“
Dá se to naučit?
„Trochu – ano.“
A kromě toho?
„Trenér musí umět tři věci. 1) Znát hru. 2) Nemyslet si, že znovu objeví fotbal. 3) Držet se dál od pračky.“ (směje se)
V rozhovoru pro France Football jste řekl, že jste „dobrý taktik“, ale „styl Ancelottiho neexistuje“. Co tedy znamená styl?
„Styl nezáleží na tobě. Záleží na hráčích, které máš. Pep Guardiola vnutil styl, protože měl Xaviho, Andrése Iniestu, Sergia Busquetse a Lionela Messiho. Myslím, že Jürgen Klopp také vnutil styl – fotbal intenzity a presinku – protože měl hráče s takovými vlastnostmi. Naopak: Guardiola by svůj styl neprosadil s hráči Kloppa, a Klopp by nehrál presink s Xavim, Busquetsem, Iniestou a Messim.“
Není Vaším stylem právě Váš klid?
„To není taktický styl. Dovednost, kterou – myslím – mám, je schopnost řídit lidi. Ne hráče. Lidi.“
Mohl byste být manažerem ve velké firmě?
„Ano. Ano, myslím, že ano. Protože vždy jde o lidi. Jen dnes řídím lidi, kteří hrají fotbal.“ (usmívá se)
Ve Vaší knize Paolo Maldini říká: „S Carlem jsem měl radost ze hry, ale i radost ze života.“ Je to ten nejkrásnější kompliment?
„Pokud to říká Maldini – ano. Myslím, že nakonec všichni hráči, které jsem vedl, z toho něco měli a užívali si to. Protože můj způsob vedení je flexibilní. Nejsem diktátor. Jsem normální člověk, který má rád klidnou atmosféru. Z ostatních dostanete nejvíc, když jste sami v klidu.“
Je Vám 66 let. Do jakého věku plánujete trénovat?
– (obrací se na rozesmátou manželku) „Mariann, do kolika let můžu trénovat?“ – „Dokud ti to bude dělat radost.“ – „Tak v tom případě pokračuju, dokud budu šťastný. No dobře, pojď se mnou udělat fotku pro L’Équipe.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: L'Équipe
