ANALÝZA: Více volnosti, okamžitý presink po ztrátě míče, individualita: první dojmy z Arbeloova Realu
- Analýzy a rozbory
- dnes 12:20
- 2 Komentářů
- Laša
Real Madrid si proti Monacu vystřílel nahromaděnou frustraci a rozdrtil soupeře 6:1. V průběhu utkání se zároveň objevily momenty, které naznačují, co by mohl Arbeloův Bílý balet v následujících měsících herně přinést. Německý portál REAL TOTAL nabízí první postřehy po Arbeloových úvodních třech zápasech.
Arbeloova volnější ruka sklízí úspěch
Ať si o tom každý myslí, co chce, jedno je zřejmé: Álvaro Arbeloa v posledních dnech udělal maximum pro to, aby stáhl své hráče z přímé palby kritiky — a podle všeho jeho přístup u hvězd Realu zabírá. Ať už po vyřazení z Copa del Rey s Albacete („Pokud za tuhle porážku může někdo, jsem to já!“), nebo po ohlušujícím pískotu při domácím duelu s Levante („Pískot mířil na všechny, ale především na mě. Jsem za tenhle tým zodpovědný a když to nefunguje, jsem první, kdo musí převzít odpovědnost.“) — nový trenér Realu dokázal část tlaku z mužstva stáhnout a přesměrovat pozornost na sebe.
A jde ještě dál: Arbeloa nevynechá jedinou příležitost, aby své klíčové hráče veřejně podržel, vyzdvihl jejich kvality a dal jim najevo důvěru. Tento přístup zjevně rezonuje i u lídrů kabiny. Stejně jako jeho „volnější otěže“, které svým hvězdám dopřává. Zvenčí to působí tak, že Arbeloa chce maximálně vycházet vstříc preferencím Viníciuse a spol. — a Brazilec se mu proti Monacu odvděčil galavečerem, čtyřmi body (1+3) a srdečným objetím po svém gólu.
Zároveň ale ukazuje, že se nebojí dělat rozhodnutí čistě ve prospěch týmu. Opětovné nasazení Fede Valverdeho na pravý kraj obrany nebo překvapivá volba Eduarda Camavingy na levý kraj to dokazují. A Arbeloa si samozřejmě na pozápasové tiskovce neodpustil oba znovu vyzdvihnout: „Velmi si cením jeho přístupu, stejně jako Fedeho. Hrají na pozicích, které nejsou jejich, a dávají se tím plně do služeb týmu.“
Okamžitý presink, přímočaré přepínání, vertikalita
Mimo všechny debaty o náladách a rozpoložení jednotlivých hráčů se proti Monacu samozřejmě hrál i fotbal — a místy ho Los Blancos předváděli opravdu přesvědčivě. Bylo totiž možné jasně vidět první náznaky toho, jak by mohl Arbeloův Real Madrid v následujících měsících vypadat po herní stránce: vysoká intenzita s míčem i bez něj, rychlé a přímočaré přepínání do obou směrů a především výrazná vertikalita směrem dopředu. Spousta náběhů za obranu, rychlé útoky vedené přímočaře k brance a — něco, co Realu v poslední době často chybělo — stabilně dobré obsazení pokutového území.
A pravděpodobnost, že tyto principy uvidíme i v dalších týdnech pravidelně, je poměrně vysoká. Právě těmito charakteristikami se totiž vyznačovala už Arbeloova Castilla, která na podobných principech stavěla svou hru.
Trenér Los Blancos při svém nástupu sice zdůraznil, že ambicí, aby Real Madrid v zápasech dominoval, ale už neřekl, jakým způsobem. A proti Monaku ta dominance nepřišla skrze dlouhé držení míče nebo trvalý vysoký presink. Madridský tým vycházel z kompaktního bloku a soupeře trestal především rychlostí a přímočarostí v přechodové fázi. Rychlý brejk na 2:0 v podání Kyliana Mbappého připomněl ve své jednoduchosti a efektivitě až éru Josého Mourinha nebo někdejší údernou trojici „BBC“.
Pozitivní posun oproti předchozím týdnům byl patrný i po ztrátách míče: Real reagoval okamžitě, působil koncentrovaně a díky intenzivnímu okamžitému presinku po ztrátě míče vyvolával dojem, že dokáže dominovat i bez míče. Jak silná byla v ten večer chuť pracovat směrem dozadu, ukázala scéna z úplného závěru, kdy Kylian Mbappé (!) sám sprintoval přes celé hřiště, aby zastavil monacký protiútok ve vlastním vápně.
Je ale fér dodat, že Monaco tentokrát nepředstavovalo rovnocenného soupeře — a přesto se dostalo k několika slibným zakončením. Výsledek mohl být klidně těsnější, kdyby byli soupeři v šestnáctce stejně chladnokrevní jako Madrid. V tomto ohledu bude sobotní duel s třetím Villarrealem mnohem relevantnějším testem. Přesto lze říct, že herní náznaky s míčem i bez něj dávají Realu důvod k opatrnému optimismu.
4–4–2 bez míče, 4–2–3–1 s velkou volností na míči
Kromě samotné herní identity, kterou chce Arbeloa Realu vtisknout, nabídl výkon v Lize mistrů i první jasnější obrysy toho, jak by mohlo vypadat budoucí rozestavení a rozdělení rolí. Stejně jako v závěru pod Xabim Alonsem sází Arbeloa při hře bez míče na 4–4–2, přičemž klade důraz spíše na kompaktnost než na agresivní vysoký presink. A že tím chce především ulevit Viníciusovi a Mbappému, přiznal třiačtyřicetiletý trenér naprosto otevřeně:
„Řeknu to upřímně — potřebujeme útočníky, kteří se mohou soustředit na ofenzivu. Nechci dva hráče, kteří se budou neustále vracet, aby honili krajní obránce nebo záložníky. Chci, aby odvedli dobrou práci, chci vidět tým, který se podporuje, ale zároveň aby Vini a Kylian vpředu dokázali udělat rozdíl, tak jako dnes.“
S míčem se pak Real překlápěl do 4–2–3–1, v němž měli ofenzivní hráči — zejména Vinícius, Mbappé a volný „desítkový“ prostor — výrazně více svobody. Právě tahle kombinace struktury bez míče a volnosti na míči může být jedním z klíčových rysů Arbeloovy éry.
Arbelovi jde především o to, dostat hráče do prostorů a situací, které odpovídají jejich přirozenosti a hernímu stylu, místo aby je svazoval předem daným taktickým rámcem. Vinícius tak měl na míči prakticky neomezenou volnost — objevoval se na levém křídle, ale v určitých fázích i ve středu hřiště jako falešná devítka.
Dalším hráčem, který z této na individuální svobodu postavené struktury výrazně těžil, byl Arda Güler. V držení míče fungoval v podstatě jako desítka ve flexibilním rozestavení 4–2–3–1, což mu umožnilo mnohem lépe využít jeho silné stránky v předfinální a finální přihrávce (například u gólu na 2:0), než když hraje níže jako osmička. To ostatně naznačil už po poločasovém střídání proti Levante, kdy byl u obou branek.
Jude Bellingham naopak zastával hybridní roli mezi šestkou a osmičkou, díky čemuž mohl naplno uplatnit svou schopnost nést míč a posouvat hru vpřed. A přítomnost Franca Mastantuona, tedy „skutečného“ pravého křídelníka, který vytvářel přirozený protipól k Viníciusovi na opačné straně, dodala ofenzivě další vrstvu flexibility.
Je velmi pravděpodobné, že Camavingu i Valverdeho budeme na krajích obrany vídat i nadále. Arbeloa totiž naznačil, že chce, aby „kraje obrany často zahušťovaly střed, ale zároveň mohly vysouvat hru i do šířky. Chceme, aby na jednotlivých pozicích docházelo k velké rotaci.“
Další jeho věta pak dobře vystihuje, jak by mohla vypadat Arbeloova ideální představa do budoucna: taktické schéma postavené na volnosti a individuálních silných stránkách hráčů, doplněné o jasné principy při hře bez míče. Systém, který staví spíše na dominanci v přechodové fázi a na individualitě než na dlouhém držení míče a vysokém presinku. V podstatě jakási směsice Josého Mourinha a Carla Ancelottiho.
Zbývá jen sledovat, zda se Arbeloovi v následujících týdnech podaří tyto principy dál rozvíjet a upevňovat — a to i proti soupeřům vyšší kvality.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: realtotal.de
2 Komentářů
Škoda, toho vypadnutia v Cope, tročku to kazí celkový dojem. A opäť sa robia po jednom vydarenom zápase ovácie, čaká nás Villareal, Benfica a potom doma Rayo. Snáď eufória bude prevládať aj po týchto zápasoch.
Tak Pedri mimo na měsíc a něco ted se zase ukaže jestli dokáže Barca nahradit tu jeho kreativitu a držení tempa hry
a my by jsme mohli mit možnost jít před ně ale uvidime …