ANALÝZA: Bellingham všude, Huijsen až moc v klidu, Rodrygo znovu ožívá… a kam zapadne Güler?

Analýzy a rozbory
dnes 8:00
0 Komentářů
Laša

Real Madrid prochází zvláštním obdobím, kdy jednotlivé příběhy hráčů odhalují hlubší otázky o fungování celého týmu. Jude Bellingham zůstává nejkomplexnějším fotbalistou planety, který dokáže zastat téměř jakoukoli roli — a právě to je někdy problém. Arda Güler hledá své místo mezi liniemi, Huijsen se pere s tlakem i vlastní rozehrávkou a Rodrygo Goes po dlouhém útlumu konečně znovu připomíná hráče, který dokáže rozhodovat velké zápasy. Všichni dohromady tvoří mozaiku, kterou musí Xabi Alonso poskládat tak, aby Real nejen přežil, ale znovu dominoval.

Klid, klid, Deane

Obrana Realu Madrid je zdecimovaná zraněními. Jeden z hráčů přivedených primárně kvůli zlepšení výstavby hry — Trent Alexander-Arnold — kvůli zdravotním problémům téměř nehrál. Lídr Dani Carvajal i Éder Militão jsou mimo hru. Antonio Rüdiger je sice zkušený, ale příliš agresivní a často si neumí najít správné řešení. Raúl Asencio je nezkušený a často nastupuje mimo svou pozici. Fran García je časovaná bomba. A tak zůstává velká část odpovědnosti na Deanu Huijsenovi — jenže Huijsen hraje, jako by byl míč rozpálený do ruda.

A tak by to být nemělo. Huijsen má patřit mezi hlavní hráče pro výstavbu hry a bezpečnou práci s míčem. Pokouší se o spoustu progresivních přihrávek a mnoho z nich také vyjde, ale zároveň ztrácí míč až příliš často. A tyto ztráty bývají obzvlášť bolestivé, protože Huijsen je často posledním hráčem vzadu — a když přijde o míč, tým okamžitě čelí brejku nebo velké šanci. V přechodové fázi je navíc příliš pomalý na to, aby dokázal doběhnout nabíhající hráče. Na vysoké linii riskuje, hraje zbytečně vertikálně a pouští se do přihrávek, které činit nemusí.

Huijsen má úspěšnost přihrávek jen 85,3 % — což je na stopera nízké číslo a řadí ho to mezi méně přesné rozehrávače v evropském měřítku.

A i když jeho přihrávky najdou adresáta, často ho vystavují zbytečnému tlaku:

Huijsen zatím nenaplňuje očekávání. Na Klubovém mistrovství světa byl velmi dobrý, ale od té doby šel jeho výkon výrazně dolů — zejména po zápase s Atléticem Madrid, který ho zasáhl jak fyzicky, tak psychicky.

Teď často bez rozmyslu nakopává dlouhé míče:

Není žádný důvod posílat takový levonohý nákop. Jedna z nejnebezpečnějších věcí, které můžeš udělat, je poslat diagonální přihrávku napříč vlastním pokutovým územím. Tím v podstatě zveš soupeře do vyložených pozic. Huijsen může jednoduše prostrčit míč Rodrygovi na pravé křídlo, a pokud si myslí, že úhel není ideální, je pořád lepší poslat míč po své lajně — daleko od nebezpečí, kde ti Sevilla nemůže okamžitě ublížit.

Real Madrid potřebuje, aby se Huijsen v těchto zápasech dal dohromady — zvlášť když je Militão zraněný a tým zoufale postrádá vůdčí postavu v obraně.

Arda Güler — kam vlastně zapadá?

Stále platí, že největší výzvou je najít ideální pozici jak pro Ardu Gülera, tak pro Judea Bellinghama, aniž by jeden z nich musel ustoupit do pozadí. A to ještě nepočítáme Federica Valverdeho, který trpí nejvíc, když jsou Güler i Bellingham na hřišti současně.

Dříve či později bude muset někdo něco obětovat. Güler je dobrý v hlubší pozici, ale nejlepší je těsně za první útočnou linií. Valverde je nejúčinnější jako dynamický box‑to‑box hráč, který umí vyvézt míč, vystřelit i bleskově stáhnout krok zpět do obrany. Bellingham je nejlepší prakticky kdekoliv (více o něm později).

Xabi Alonso od začátku plánoval, že Güler bude hrát hlouběji než Bellingham. Tak to udělal na Klubovém mistrovství světa — a fungovalo to. Stejně tak v El Clásicu, kde to opět fungovalo (až na jednu velmi drahou chybu Gülera v hloubce, která vedla k brance Barcelony). Když byl Bellingham na začátku sezony mimo hru, Güler převzal výraznější roli — a i to fungovalo.

Jenže s Bellinghamovým návratem je Güler znovu tlačen do role Toniho Kroose. Proti Alavésu tvořili s Bellinghamem dvojici na dvojitém pivotu. Proti Talaveře hrál v této roli spolu s Danim Ceballosem. Güler si chodil pro míč hluboko a hledal vertikální řešení.

Güler dokáže z hlubších pozic posílat ty své „smrtící“ přihrávky na Kyliana Mbappého:

V obou těchto situacích není Güler pod žádným tlakem — což je přirozený důsledek toho, že hraje proti Talaveře, a ne proti Barceloně nebo Atléticu Madrid.

Otázka zní: kdo bude ochoten se obětovat pro tým? Alonso — stejně jako každý trenér — musí stavět zálohu kolem svého nejlepšího záložníka, tedy Bellinghama. Žádný hráč, ať už Valverde, Güler, nebo dokonce Nico Paz, pokud dorazí příští sezónu, ho z této pozice neodstrčí. Jeden či dva hráči budou muset ustoupit ze své ideální role.

Ano, Jude Bellingham je pořád nejlepší ve všem

Pokud si stále myslíš, že Jude Bellingham nemůže hrát osmičku, podívej se na celý tenhle klip:

Tohle je Bellingham v roli hráče na dvojitém pivotu, operující v hlubší zóně, tahající za nitky — kontroluje tempo hry a stará se o míč. Pohybuje se mezi liniemi, aby měl tým vždy k dispozici přihrávku. Hledá okénka, uniká tlaku, pokaždé zvolí správné řešení. Až po zhruba minutě se konečně otevře prostor: přihrávka do strany na Fedeho Valverdeho, který prostrčí míč Rodrygovi do pravého meziprostoru.

Najít ve světovém fotbale hráče Bellinghamova typu je nesmírně těžké. Univerzály, kteří dokážou hrát elitně na více pozicích i v různých zónách, je málo. Bellingham je „nezávislý na systému“ — zapadne do jakéhokoli herního plánu bez ohledu na to, kdo už v týmu je. Pokud tým potřebuje, aby byl Karimem Benzemou, dokáže to. Teď ho možná bude potřebovat spíš jako Toniho Kroose než jako Isca.

Real Madrid zoufale potřebuje někoho, kdo bude řídit hru. Kreativce má, driblery schopné narušit linie taky, stejně jako nejlepšího zakončovatele v Evropě. Chybí organizátor, který si sedne hlouběji, bude hrát vertikálně, rychle reagovat v přechodu, ale zároveň dokáže zpomalit tempo a uklidnit krev v žilách celého týmu.

Proti Alavésu, i když hrál z hlubší pozice, předvedl Bellingham znovu výkon na elitní úrovni: vyhrával souboje ve středu pole, připsal si asistenci, hrál vertikálně, okamžitě presoval po ztrátě, kontroloval tempo hry a odváděl poctivou defenzivní práci. Totéž zopakoval proti Seville — navíc vstřelil vítězný gól a několikrát byl posledním hráčem, který zachraňoval situaci vzadu. Bylo by zajímavé vidět ho v dvojitém pivotu vedle Eduarda Camavingy nebo Fedeho Valverdeho. Valverde v této roli zazářil před dvěma lety vedle Kroose, protože Kroos byl hlavním hráčem pro výstavbu hry. Jeho spolupráce s Aurélienem Tchouaménim už tak úspěšná nebyla — Tchouaméni není Kroos. Mohl by tuhle zátěž převzít Bellingham?

Jenže problémy nastávají ve chvíli, kdy Bellingham dělá úplně všechno. Částečně je to tím, že Real Madrid ho potřebuje jako elitního hráče na více pozicích zároveň. Potřebuje dirigenta, presujícího záložníka, tvůrce hry, hráče do vápna i obránce v přechodu. Nemůže být vším najednou, pokud má tým vybudovat pevnější defenzivní strukturu. Ostatní hráči musí převzít větší díl odpovědnosti, aby se Bellingham mohl soustředit na jednu roli.

Jedním z důvodů, proč je Bellingham tak výjimečný, je jeho schopnost připravovat šance spoluhráčům i z hlubších pozic. Stačí si vzpomenout na jeho asistenci Mbappému v El Clásicu nebo na tu proti Alavésu. K tomu, aby poslal „smrtící“ přihrávku, nemusí být ve finální třetině — zvlášť když jeho cílem je Mbappé, který si na kolmice nabíhá lépe než kdokoli jiný na světě.

Je skvělé vidět, že se Bellingham po minulé sezóně, kdy dlouho hrál přes bolest ramene, znovu dostává na svou top úroveň. Zbývá otázka: dokáže Alonso najít roli, kde ho tým potřebuje nejvíc?

Rodrygo Goes: návrat? Nebo jen krátký záblesk formy?

Už dlouho jsme neviděli Rodryga Goese v takové pohodě, jako byl proti Manchesteru City na začátku prosince. Pokud se podíváme na čísla, jeho vrchol přišel v sezoně 2022–2023. V období dvou let kolem ní byl spolehlivým presujícím hráčem, poctivým obráncem při návratech, hráčem schopným narušovat linie a třetím nejlepším střelcem týmu.

Jenže poslední rok a půl byl úplně jiný příběh. Rodrygo výrazně vychladl. Loni ustoupil do pozadí za Viníciuse Júniora a Kyliana Mbappého a přestože s nimi pravidelně nastupoval, dostával mnohem víc defenzivních úkolů. Trojice si nikdy nesedla. Celou sezónu působila rozháraně a bez chemie.

Rodrygo od té doby marně hledá pevnou půdu pod nohama.

Když proti Manchesteru City nastoupil vedle Viníciuse Júniora a Gonzala Garcíi v Mbappého nepřítomnosti, ozývalo se spíš povzdechnutí než nadšení. Už dlouho totiž nepřinesl žádný výraznější ofenzivní přínos.

Ke konci zápasu už bylo zřejmé, že Rodrygo byl nejlepším hráčem Realu. Nešlo jen o to, že vstřelil jediný gól týmu — krásnou nízkou střelou z ostrého úhlu — ale také o to, že si připsal pět klíčových přihrávek.

O zápas později, na hřišti Alavésu, skóroval znovu. Mimo ten gól sice nebyl tak výrazný, ale odvedl poctivou práci směrem dozadu. A naposledy proti Seville patřil k nejlepším hráčům na hřišti. Jeho finální přihrávka byla znovu výtečná (šest klíčových přihrávek) a do driblinků se pouštěl s razancí a sebevědomím.

Jeho práce bez míče byla vždycky spolehlivá:

Rodrygo má dostatečné defenzivní cítění na to, aby sledoval svého hráče až do meziprostoru mezi pravým obráncem a stoperem. Je to nenápadné a mělo by to být samozřejmostí. Jenže kolikrát už záložníci Realu Madrid nedokázali zachytit nabíhající hráče? Tahle práce má význam. Udává tón a jde ostatním příkladem.

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.