Álvarez de Mon: Teorie o okrádání Barçy korupci nejen nevyvrací, ale může ji dokonce posilovat
- La Liga
- dnes 9:47
- 0 Komentářů
- Laša
Ramón Álvarez de Mon, člen Realu Madrid, youtuber, právník a spolupracovník španělských médií, patří mezi nejvýraznější madridské komentátory takzvané kauzy Negreira. Nyní reagoval na hlavní argument fanoušků Barcelony, který podle mnoha lidí z katalánského tábora údajně zpochybňuje celou kauzu a má dokazovat, že o sportovní korupci nemůže být řeč.
„Je tu jeden motiv, který se v kauze Negreira neustále vrací, a upřímně řečeno si myslím, že pramení z nepochopení. Vyčítá se mi, že všechno překrucuji, manipuluji a zamlčuji skutečnosti, které jsou pro Barcelonu příznivé. Říkají: ‚To je přece jasný trestný čin poškozování společnosti, protože funkcionáři Barçy okrádali vlastní klub, takže to vylučuje sportovní korupci, a ty to ignoruješ.‘ Přesně v tomto duchu zní velká část komentářů, které dostávám od fanoušků Barçy. A právě proto chci vysvětlit několik věcí, které jsou podle mě opravdu podstatné.“
„Za prvé: kdo si myslí, že kauza Barça–Negreira spočívá v tom, že několik funkcionářů Barcelony dvacet let kradlo peníze z klubu, bude mít – nebo už má – obrovský problém vysvětlit jednu věc. Jak je možné, že by se na tom dokázaly shodnout čtyři různé vedení, která se navzájem nenáviděla? A to ještě tak zvláštním způsobem, že by kradly prostřednictvím místopředsedy Komise rozhodčích, místo aby to dělaly třeba přes marketing, cateringovou firmu nebo jiné subjekty, kde by případné odhalení vůbec neevokovalo rozhodcovskou korupci. Už jen představa, že by se na tom všichni po dvě desetiletí ochotně podíleli, je krajně nepravděpodobná. A navíc – v takovém scénáři by museli počítat s tím, že si místopředseda rozhodčích ‚něco nechá po cestě‘, že část těch peněz skončí u něj. A to samo o sobě by už mohlo naplňovat znaky sportovní korupce.“
„K tomu je potřeba přidat ještě jednu věc: lidé, kteří tuto tezi prosazují, obvykle nepožadují rezignaci Laporty, ačkoli se tohoto postupu rovněž účastnil, protože byl prezidentem Barcelony v letech 2003–2010. Co víc, ani Laporta, ani samotná Barcelona ve své obhajobě vůbec neuvažují o verzi, že by šlo o jednání na škodu klubu. Právě naopak — sama Barcelona tvrdí, že zprávy byly ‚skvělé‘, ‚vynikající‘ a velmi užitečné. To Barcelona sama popírá tezi o poškozování klubu.“
„Ale připusťme na chvíli, že tu skutečně máme jednání na škodu klubu. Představme si, že funkcionáři z klubu vyváděli peníze. Trestný čin poškození klubu je, pokud se nemýlím, trestným činem následku — na rozdíl od sportovní korupce, která je trestným činem samotného jednání, tedy stačí úmysl nebo pokus, aby k trestnému činu došlo. U poškození klubu je nutné, aby ke škodě skutečně došlo.“
„A i kdyby tomu tak bylo, je třeba vědět jedno: jednání na škodu klubu není v rozporu se sportovní korupcí. Tyto dva trestné činy mohou jít zcela ruku v ruce. V praxi může poškozování klubu sloužit ke korumpování soutěže nebo k praní peněz. Zatím se zdá, že otázka praní peněz byla odložena, případně bude řešena v samostatném řízení.“
„To znamená, že i kdyby bylo uznáno jednání na škodu klubu, sportovní korupci to nijak nevylučuje. Ale nebudu vám to vysvětlovat já. Udělá to Juan Luis Martín de Pozuelo, advokát, který se na mém kanále objevil už mnohokrát. Odpověděl mi na otázku, kterou jsem položil na síti X: ‚Jaké důkazy o jednání na škodu klubu by znemožnily uznat sportovní korupci v rozsudku? Samozřejmě je třeba počkat na rozhodnutí soudu, ale je nutné chápat, že oba trestné činy jsou kompatibilní. Ba co víc, mohou se vzájemně potvrzovat.‘ Jedním ze způsobů, jak korumpovat rozhodcovské struktury, je totiž zároveň způsobit svému klubu značnou škodu — a právě proto se to nakonec může kvalifikovat i jako trestný čin poškození klubu.“
„A takto mi Juan odpověděl: ‚Podle soudních usnesení a vyšetřovacích zpráv jsou trestné činy poškození klubu a sportovní korupce ve vztahu tzv. kumulace trestných činů v instrumentální vazbě.‘ To znamená dva trestné činy, které se vzájemně podporují a jsou plně kompatibilní. Lze být odsouzen za oba. Když lupič přepadne banku a zabije člověka, jde o kumulaci trestných činů: zabil proto, aby mohl ukrást. A bude odsouzen za oba skutky. Juan pokračuje: ‚Instrumentální kumulace podle čl. 77.1 trestního zákoníku nastává tehdy, když je jeden trestný čin nezbytným prostředkem k spáchání druhého. V tomto konkrétním případě je trestným činem prostředkem (instrumentem) jednání na škodu klubu — tedy nezákonné vyvádění peněz z klubové pokladny s překročením pravomocí — a hlavním trestným činem (cílem) je sportovní korupce, na kterou byly tyto peníze použity.‘“
„A dál: ‚Odůvodnění potřeby: Soud konstatuje, že jde o instrumentální kumulaci, protože vyvedení peněz z klubu bylo nezbytným a předcházejícím krokem k provedení plateb směrem k představiteli rozhodcovské struktury s cílem ovlivnit soutěž. Použití klubových prostředků na účely odporující zákonu nebo stanovám představuje jednání na škodu klubu, které slouží jako nástroj k uskutečnění korupce.‘“
„A dál: ‚Právní důsledky jsou dvojí. Zaprvé jde o jednotu obžaloby: protože existuje instrumentální kumulace, nelze obžalovávat pouze z poškození klubu izolovaně, ale je nutné obžalovat z celého souběhu trestných činů. Zadruhé jde o trest a promlčení: uplatňuje se trest za závažnější z obou trestných činů a promlčecí lhůta toho méně závažného (poškození klubu) se prodlužuje na lhůtu toho závažnějšího, tedy na 10 let, jako u sportovní korupce.‘“
„‚Tresty za oba trestné činy se nesčítají, uplatní se jeden, ten přísnější. Instrumentální kumulace je jako použití falešného klíče k vykradení domu. Soud neposuzuje použití klíče a samotnou krádež odděleně, ale jako celek, v němž první čin představoval nezbytný prostředek k dosažení konečného cíle. V důsledku toho o závažnosti skutku i o promlčecích lhůtách rozhoduje hlavní čin, tedy krádež.‘ V tomto případě by cílem byla sportovní korupce a k jejímu dosažení se jednalo na škodu klubu.“
„Proto pokud vám někdo říká: ‚to bylo jen jednání na škodu klubu‘, měli byste vědět, že to sportovní korupci nejen nevylučuje, ale může ji dokonce posilovat.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: realmadryt.pl
