Mourinho: Španělským rozhodčím věřím. Nemyslím si, že by někdo chodil na hřiště jako „Negreirův kamarád“

La Liga
dnes 13:21
1 Komentář
Laša

José Mourinho (zdroj: realmadrid.com)

José Mourinho předstoupil před novináře na tiskové konferenci před utkáním La Ligy s Realem Sociedad. Přinášíme kompletní přepis jeho setkání s médii ve Valdebebas.

[Real Madrid TV] Zítra vás čeká první domácí zápas sezony, návrat týmu a také váš návrat na Bernabéu. Jak k tomu přistupujete a především co byste chtěl zítra vidět od svého týmu proti tak kvalitnímu soupeři, jakým je Real Sociedad?

„Je to první domácí zápas, ale ve výsledku jeden z devatenácti, které doma během sezony odehrajeme, a jeden z celkových 38 ligových duelů. Každý bod je důležitý a každý ztracený bod také. Naším cílem je samozřejmě vítězství, zároveň ale chováme maximální respekt k soupeři, který si ho zaslouží. Real Sociedad má svou jasnou identitu a v týmu řadu kvalitních hráčů, takže nám určitě nedá nic zadarmo. Na stadionu Espanyolu jsme v minulém utkání velmi silně cítili podporu domácích fanoušků směrem k jejich týmu. Zítra proto na Bernabéu očekáváme totéž od našich fanoušků. Především chci, aby hráči i celý tým měli stejný hlad po vítězství, stejné nasazení, odolnost a sílu, ale zároveň také klid, který je v takto náročném zápase potřeba. Doufám, že fanoušci v týmu uvidí právě takovou mentalitu. A možná právě ona způsobí, že Bernabéu bude ještě silnější.“

[AS] Když jsme odcházeli, slyšeli jsme hluk Formule 1…

„To byla nějaká formule, ale ne jednička.“

Formule 3. Při tak nabitém programu, kdy budete hrát každé tři dny, jste několikrát zdůrazňoval, že hráči nejsou na stejné úrovni připravenosti. Jak zařídit, aby se všichni dostali na úroveň „Formule 1“, když někteří mají za sebou sedmkrát více tréninků než jiní?

„Je to tak. A nechci tím nijak snižovat zásluhy Espanyolu za výkon, který předvedl. Jedním z faktorů, který udělal rozdíl, ale bylo to, že jsme nastoupili proti týmu bez hráčů, kteří se účastnili mistrovství světa. Espanyol už delší dobu pracoval společně, odehrál spoustu přípravných zápasů a do utkání vstoupil s intenzitou, na kterou my zatím nejsme připraveni. Nejvýraznějším příkladem je Jude, přestože po fyzické stránce jde o výjimečného hráče. Sami jste viděli, že ve chvíli, kdy jsme potřebovali vstřelit gól a bylo vyrovnáno, jsem ho nemohl nechat na hřišti déle, než jsem ho tam nechal. Ten rozdíl v připravenosti samozřejmě existuje. Máme ale základní kostru týmu tvořenou hráči, kteří trénují déle a jsou na vyšší úrovni připravenosti. Samotné zápasy navíc také pomáhají. Hraní celý proces návratu do běžné formy urychluje, takže musíme správně vybalancovat hranici mezi tím, kdy hráč hraje příliš mnoho, a tím, kdy nehraje vůbec. Fotbalisté potřebují nastupovat. Vezměte si například Cucua. Poslal jsem ho na hřiště, protože jsem věřil, že nám může něco dát, což také udělal, ale zároveň jsem mu chtěl dopřát 30 až 35 minut. Rozhodujeme se na základě objektivních a vědeckých dat, máme lidi, kteří se této oblasti věnují, ale zároveň to kombinujeme s mým pohledem a zkušenostmi, komunikací s hráči a především s něčím, co je ještě důležitější – s pocity samotného fotbalisty a s tím, jak dobře každý hráč zná své vlastní tělo.“

[Radio Nacional de España] V první odpovědi jste říkal, že jste plně soustředěný na zápas, ale zítra se vracíte na Bernabéu. Chápu tedy správně, že z osobního hlediska pro vás bude tento návrat přece jen něč výjimečným a emotivním? Jak podle vás Bernabéu přijme váš návrat?

„Nechci, aby Bernabéu přijalo nějakým zvláštním způsobem mě. Chci, aby Bernabéu přijalo tým jako svůj tým, jako svou vášeň. Minulá sezona neskončila dobře a v určitém momentu se mohlo zdát, že tato láska procházela těžkým obdobím. Chci, abychom začali od nuly, i když v tomto případě to tak úplně není. Myslím, že lidé už měli možnost poznat, jak tato skupina pracuje, jaké má odhodlání a jak moc chce dělat všechno správně. Chci, aby tým podporovali, a to je pro mě nejdůležitější. Já nejsem důležitý. Pokud se ptáte na mé pocity, jsem naprosto schopný své emoce kontrolovat a normálně odehrát zápas, který ale normální není, protože hrajeme o tři body a ty musíme získat. Opravdu bych si ale moc přál, aby tým cítil něco jiného než to, co zažíval v minulé sezoně, především v její závěrečné části.“

[laSexta] Po zápase s Espanyolem jste řekl, že podle vás bylo rozhodování rozhodčího dobré, ale později jste upozornil na to, čemu čelí Vinícius. Když se podíváme na rozhodování v zápasech Realu Madrid a Barcelony, respektive na to, jak je přistupováno k Viníciusovi a Laminemu, myslíte si, že je Vinícius posuzován jinak? A věříte během svého druhého působení v Realu španělským rozhodčím?

„Řeknu vám pravdu. V minulé sezoně jsem sledoval každý zápas Realu Madrid a každý zápas Barcelony. Upřímně ale nemohu říct příliš mnoho o celé sezoně, protože jsem to nesledoval týden po týdnu a zápas po zápase. Mohu však říct, co cítím teď, a to i na základě přípravných utkání a zápasů, které jsme během přípravy odehráli mimo Španělsko. Je tam jasně vidět rozdíl. Nemluvím o Laminem, ale obecně o tom, jak se přistupuje k Viníciusovi ve srovnání s ostatními hráči. Už se z toho stala určitá dynamika, spirála, kterou soupeři vnímají. A když soupeř cítí, že si může něco dovolit, tak to udělá. Pro mě je to naprosto evidentní. Je to trochu jako s malými dětmi. Moje už malé nejsou, je jim 29 a 26 let, ale malé děti zajdou tak daleko, jak jim dovolíte. S fotbalisty na hřišti je to stejné. Pokud můžu Viníciuse okopávat, pokud na něj můžu fyzicky nebo slovně tlačit, pokud dostanu žlutou kartu až po deseti faulech, pokud můžu zajít téměř k agresi, tak se mi samozřejmě takový způsob přístupu nelíbí. Jak jsem říkal naposledy, pokud někdo chce moje slova interpretovat skrze to, co jsem říkal jako trenér Benfiky, je to velmi jednoduché. Když jsem trénoval Benfiku, zajímala mě pouze Benfica, nikoliv Real Madrid. Teď samozřejmě chápu, že se sám snažím, aby Vini lépe kontroloval své emoce. Jenže začne zápas a po třech minutách ho někdo kopne, což je agrese. Je mi jedno, jestli mu tím kopnutím zlomí obratel L4, L5 nebo krční obratle. Je to agrese, je to kopnutí a je to na červenou kartu. Pokud jde o rozhodčího z minulého zápasu, po několikerém zhlédnutí utkání, což děláme vždy, si myslím, že z technického hlediska rozhodoval velmi dobře. Na hřišti jsem měl pochybnosti ohledně jedné drobné situace, potenciální druhé žluté karty pro hráče Espanyolu na začátku druhého poločasu za došlápnutí na Carrerase, ale po zhlédnutí záznamu naprosto chápu, že o druhou žlutou kartu nešlo. Jinak se mi rozhodování velmi líbilo. Pokud jde o červenou kartu za agresivní zákrok na Viníciuse, chápu, že hlavní rozhodčí situaci neviděl. Rozumím také situaci čtvrtého rozhodčího, který stál přímo vedle… Nerozumím ale tomu, že nechtěl sám přijmout rozhodnutí, které by bylo pro zápas zásadní. Pokud jde o VAR, můžu říct, že svou práci příliš dobře neodvedl. Hlavní rozhodčí se mi ale velmi líbil. Věřím španělským rozhodčím? Vždycky říkám to samé – před každým zápasem rozhodčímu vždy věřím. Ať už jde o ligu, ve které působím, tedy nyní španělskou, nebo Ligu mistrů s rozhodčím jakékoliv národnosti. Vždycky věřím. Po zápase se někdy objeví věci, které se mi nelíbí. Pokud se touto otázkou chcete trochu vrátit k tomu, co se dělo v minulosti, na této úrovni nemám žádné pochybnosti. Nemyslím si, že by dnes ve Španělsku existoval rozhodčí, který by vyběhl na hřiště s myšlenkou, že je Negreirovým kamarádem nebo že ho Negreira někdy požádal o laskavost. Ne. V tomto případě naprosto stojím za integritou španělských rozhodčích. V některých zápasech už padla rozhodnutí, která ovlivnila výsledek. V prvním domácím zápase Atlétika mělo jedno rozhodnutí vliv na výsledek. Stejně tak v utkání Sevilly s Rayem. Ale takové věci se stávají. Mohou se stát.“

[Cadena SER] V souvislosti se spirálou kolem Viníciuse, o které jste mluvil po zápase s Espanyolem na Cornelle, jsme si bohužel už zvykli na to, že je provokován, Vinícius na to reaguje a neustále se dostává do slovních přestřelek – ať už s fanoušky, soupeři nebo rozhodčími. Chtěl bych se vás jako trenéra zeptat, jestli s ním o tom hodláte mluvit, případně jestli jste už spolu mluvili a zda chcete na jeho chování něco změnit. Nemůžete ovlivnit nadávky z tribun ani soupeřovy kopy, ale možná jsou věci, které může změnit samotný Vinícius?

„Některé věci se dějí na hřišti a jiné mimo něj. Pokud jde o jeho reakce na fanoušky a nadávky, samozřejmě nemluvím o rasistických nebo homofobních projevech, ale o typických urážkách ze strany, řekněme, běžného fanouška, myslím si, že Vinícius by je mohl lépe zvládat. Jeho vztah s fanoušky soupeřů by se podle mě mohl zlepšit. Pokud jde ale o samotnou hru, kopance, fauly, penalty a veškerou nahromaděnou frustraci, podle mě za to nese odpovědnost rozhodčí. Rozhodčí, tak se tomu říká, že? V tomto případě raději používám slovo rozhodčí než arbitr, protože mi jde o spravedlnost. Řeknu vám pravdu. Jak všichni vědí, buď jsem nikdy nebyl fotbalistou, nebo jsem jím byl opravdu velmi malým hráčem. Kdybych nastoupil do zápasu a někdo mě kopl… Při mé povaze bych možná o minutu později dostal červenou kartu já. Rozhodčí tam musí být, musí chránit všechny hráče a musí chránit samotnou hru. V takových situacích je pro mě velmi těžké Vinímu pomoci. Jeho vztah s fanoušky na stadionech soupeřů je ale něco, na čem můžeme pracovat.“

[Cadena COPE, Miguel Ángel Díaz] Chtěl jsem se zeptat, protože jste teď mluvil o své povaze. Mnoho lidí, kteří v klubu pracují, říká, že vás vnímají jako mnohem klidnějšího než během vašeho prvního působení, více přemýšlivého a umírněného. Chtěl jsem se zeptat, jestli…

„Už jste mi řekl něco zajímavého. Máte kontakty s lidmi, kteří tady pracují.“ [Mourinho se usměje a pohrozí prstem.]

My, novináři, z toho žijeme, nebo se o to alespoň snažíme. Chtěl jsem se zeptat, jestli sám sebe dnes vnímáte jako klidnějšího a rozvážnějšího a jestli si myslíte, že dokážete tento tón přátelskosti a klidu udržet po celou sezonu?

„Myslím, že ano. Už několik let, nejen od chvíle, kdy jsem sem přišel, se cítím klidnější a mám větší kontrolu nad svými emocemi. V tomto směru určitě ano. Stále ale nevím… Vím, ale možná jiným způsobem, jak budu reagovat na složité situace a chvíle frustrace, které určitě přijdou, protože zatím nenastaly. Vyhráli jsme první zápas. Navíc se zatím neobjevily ani proto, že jsem u nikoho neviděl lenost. Lenost nemám rád. Líbí se mi, když lidé pro Real Madrid pracují naplno. Zatím jsem u nikoho neviděl ani necítil žádnou lenost. Naopak jsem viděl všechny, kteří chtějí ze sebe vydat maximum. A právě teď, jak už jsem říkal i minule, mě možná hráči a lidé, kteří tady pracují, chrání před mou temnější stránkou osobnosti. Možná mě před ní skutečně chrání. A cítím se díky tomu dobře.“

[Onda Cero] Chtěl jsem se zeptat na kádr. Považujete ho za uzavřený, a to jak z hlediska případného příchodu dalšího hráče, tak i odchodů některého ze současných? Máte nějaké přání nebo požadavek ohledně pozice, kterou by bylo ještě potřeba posílit?

„Za mě je kádr uzavřený, ale přestupový trh je stále otevřený. Nikdy nevíte, co se může stát. Může se třeba stát, že za mnou přijde hráč a řekne: ‚Chci odejít. Posadil jste mě ve dvou zápasech na lavičku a já chci odejít.‘ Zatím to neočekávám, protože vidím hráče, kteří jsou velmi odhodlaní, mají skvělého týmového ducha a jsou silně oddaní mužstvu, ale něco takového se vždy může stát. Stejně tak nevím, jestli mi nezavolá prezident nebo José Ángel a neřekne: ‚Máme neuvěřitelnou nabídku za jednoho z hráčů.‘ Nevím. V mé hlavě je ale kádr uzavřený. Nemám žádný požadavek. Jsem velmi spokojený s hráči, které mám k dispozici. Kdyby teď některý z nich odešel, spokojený bych nebyl. Chtěl bych s tímto kádrem zůstat po celou sezonu, i když je přestupový trh stále otevřený.“

[El País] Nedávno jste říkal, že z taktického hlediska pro vás bude složitější najít způsob, jak společně využít Viníciuse, Bellinghama a Mbappého, než najít pro každého z nich individuální roli. Co je při vaší práci nejtěžší? Co by podle vás mohlo představovat největší problém?

„S tím nejtěžším problémem se tady potýkat nebudu. Nejtěžší situace nastává tehdy, když nemáte hráče absolutní špičky, nebo když při prvním problému, zranění či suspendaci nemáte fotbalisty, kteří dokážou udržet úroveň týmu. To je největší problém, jaký může trenér mít. Já jsem se s ním v posledních letech potýkal, protože jsem pracoval v týmech, které nepatřily mezi nejlepší v Evropě. Tady tento problém mít nebudu. Kdybych vám řekl, které prvky považuji za nejtěžší, zároveň bych tím něco prozradil svým soupeřům. Doufám, že tomu neporozumí, nebo to pochopí až po zápase a po porážce. Nechci toho prozrazovat příliš. Pokud se mě ale ptáte, jestli chci všechny tři, nebo bych raději měl jen dva, odpověď je jasná: chci všechny tři. Chci je všechny a myslím si, že jejich přednosti jednoznačně převáží nad tím, co mezi nimi z taktického hlediska nemusí být dokonale kompatibilní. A já jsem tady také proto, abych jim pomáhal – před zápasy prostřednictvím práce na tréninku a během utkání prostřednictvím rozhodnutí, která mohu dělat.“

[Televisión Española] Při absenci Tchouaméniho často vídáme Fedeho Valverdeho v pozici, která je více spojená s tvorbou hry a rozehrávkou. Když vezmete v úvahu všechna data po zápase, vaše vlastní dojmy, které jsou pro vás podle vašich slov důležité, a také rozhovory se samotným hráčem, kde Fedeho v ideálním případě, kdy máte všechny hráče k dispozici, vidíte nejraději? V posledních sezonách jsme ho vídali v nejrůznějších rolích. Spíše v rozehrávce, jako klasického záložníka, nebo jako hráče, který se zapojuje více vpředu?

„Nelíbí se mi, když hraje na pravém beku, i když ho tam v minulosti z nutnosti stavěli jiní trenéři, stejně jako v reprezentaci a na mistrovství světa. Hrál na pravém beku, na pravé straně, jako ‚desítka‘… Nastupoval na pozicích, kde podle mě může hrát, ale pro mě je bez jakýchkoliv pochybností středním záložníkem. Pak už záleží na soupeři, proti komu hrajeme a jaké máme cíle. Může být více poziční, nebo naopak více pohyblivý. Představa, že za rozehrávku jsou zodpovědní pouze střední záložníci, ve fotbale stále více mizí. Pokud má tým neuvěřitelnou ‚šestku‘, která řídí veškerý pohyb, ale soupeř ji osobně brání, co pak? Už se nedostane k míči sedmdesátkrát, ale třeba jen třicetkrát. Tým musí mít i jiná řešení. Dnes všechny týmy rozehrávají různými způsoby – ve čtyřech, ve třech, ve třech s krajním obráncem, ve třech se záložníkem, s krajními obránci postavenými níže nebo naopak výše. Podívejte se například na rozdíl mezi Trentem a Dumfriesem. Někdo může říct: ‚Krajní obránce je krajní obránce.‘ Jenže dnes může být krajní bek téměř křídlem, nebo může být hráčem jako Trent, který se stahuje do středu hřiště a má velmi důležitou roli při rozehrávce. Proto v této fázi nechci hráče škatulkovat – Tchouaméni ‚šestka‘, Camavinga ‚šestka‘, Fede ‚osmička‘, Bernardo ‚desítka‘. Tyto role se postupně stírají. Během zápasu se navzájem prolínají.“

[El Chiringuito] Když už mluvíme o rozestavení, při nasazení Carlose Espího na posledních deset minut, pomineme-li jeho gól, jste mu podle všeho nařídil, aby se postavil mezi dva stopery, čímž se trochu uvolnil prostor pro Mbappého. Je dvojice Espí a Mbappé řešením pouze pro krizové situace, kdy se zápas nedaří, nebo je můžeme vídat společně častěji, třeba i od začátku?

„Můžeme je vidět společně. Samozřejmě už v rámci našeho vývoje jako týmu, hned na začátku přípravy, kdy Kylian ještě nebyl k dispozici, jsme takto hráli s Endrickem. Je to jiný typ útočného hráče. Carlos nám také nabízí trochu jiný profil. Když se ale podíváme na zápas s Espanyolem, který se velmi hluboko zatáhl a prakticky už neopouštěl vlastní polovinu, Kylian jako mimořádný hráč začal v této fázi zoufalejšího tlaku chodit níže, snažil se, podobně jako při svém gólu, vzít míč na sebe, vytvořit individuální akci a obejít jednoho nebo dva soupeře. Tehdy jsem si řekl, že Carlos by mohl být důležitý v tom, že na sebe naváže obránce. Navíc když je na hřišti Trent, kvalita jeho centrů výrazně stoupá, takže mít tam tohoto obra mohlo být také dobrým řešením.“

[Okdiario] Chtěl jsem se zeptat na Tchouaméniho. Dnes netrénoval s ostatními spoluhráči, alespoň během prvních patnácti minut. Jaká je jeho situace? Došlo k obnovení zranění, nebo co ho vlastně trápí?

„Není to obnovení zranění. Na mistrovství světa si toho hodně vytrpěl, protože na mistrovství světa se zkrátka trpí. Když musíte hrát se zraněním v závěru sezony a víte, že vás potom čeká měsíc dovolené, riskujete všechno. Přesně to udělal on. Jak jste viděli, v několika zápasech nenastoupil, ale následně se znovu objevil v semifinále. Má určitý problém, který se během dovolené nestihl úplně vyřešit. Samozřejmě hráč vidí, jak se tým buduje, blíží se další zápasy a chce to zkusit. Zkusil to. Mohl by dál trénovat a hrát, ale shodli jsme se, že sezonu není možné začínat s bolestí. Sezonu můžete s bolestí dohrávat. V posledním měsíci nebo dvou si můžete říct: ‚Dobře, dotáhneme to až do konce.‘ Ale v srpnu nemůžete sezonu začínat, pokud nejste stoprocentně zdraví. Proto jsme se společně s ním, realizačním týmem a lékařským oddělením rozhodli, že se vrátí až ve chvíli, kdy bude stoprocentně připravený. Počkáme. Pokud bude potřeba další týden, počkáme týden. Pokud dva, počkáme dva. Nebudeme nic uspěchávat.“

[Radio MARCA] Právě jste mluvil o Tchouaménim a o tom, že na začátku sezony není vhodné riskovat. Pokud se nemýlím, zítra vám bude chybět sedm hráčů. Zmiňoval jste také nedostatek herního rytmu a malý počet tréninků u části fotbalistů, kteří byli na mistrovství světa. Přesto vás na začátku sezony čekají během dvanácti dnů čtyři zápasy. Myslíte si, že je nespravedlivé začínat sezonu tímto způsobem nebo že je ligový kalendář nastavený špatně?

„Ne. Naopak musím La Lize poděkovat, že zachovala zdravý rozum a v případě týmů, které měly na mistrovství světa velké množství hráčů, posunula začátek sezony o další týden. Kdyby se tak nestalo, měli bychom mnohem větší problém. První zápas s Realem Sociedad bychom hráli už před dvěma týdny. To by byl obrovský problém. Ani jeden z našich hráčů, kteří byli na mistrovství světa, by nemohl nastoupit. Myslím, že ani Oyarzabal by nehrál. La Liga proto zachovala zdravý rozum a všem týmům s hráči na mistrovství světa umožnila odložit zápas o týden. Pokud tedy teď máme tak nahuštěný program, je to důsledek něčeho, co pro nás bylo pozitivní. Profesionální týmy musí zvládat tři zápasy týdně. Musí. Pokud bude některý hráč více přetížený, pokud to ukážou vědecká data nebo zdravý rozum a také pocity samotného hráče, nenastoupí a dostane prostor někdo jiný.“

[TNT Sports Brasil] Nedávno jste říkal, že Endrick má menší svalový problém. Můžete upřesnit, co ho trápí a kdy očekáváte jeho návrat? Co si o něm myslíte a jakou roli pro něj v této sezoně plánujete?

„Nedokážu přesně říct, v čem konkrétní problém spočívá. Má zánět šlachy a v její blízkosti také menší svalový problém, ale jde spíše o preventivní opatření než o nějaké vážné zranění. Je to hráč, který se mi opravdu moc líbí. Měl jsem opravdu, opravdu, opravdu hodně kontaktů od klubů, které se o Endricka zajímaly, ať už formou hostování, nebo trvalého přestupu. Nechtěl jsem souhlasit ani s hostováním, ani s prodejem, protože se mi ten hráč líbí. Chci pracovat s tímto mladým fotbalistou, který má spoustu zajímavých předností. Nejsem si jistý, jestli stihne první nominaci Carla do reprezentace, ale mít jednoho ze svých velkých přátel jako trenéra národního týmu, v němž působí jeden z mých hráčů, je pro mě velká výhoda. Carlo mi zavolá přímo.“

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.