Mourinho: Rodri by byl třešničkou na dortu, ale nemáme problém, který bychom museli řešit dalším hráčem
- La Liga
- dnes 20:42
- 0 Komentářů
- Laša
José Mourinho se objevil na tiskové konferenci před zápasem s Espanyolem v La Lize. Přinášíme přepis setkání novinářů s trenérem Realu Madrid ve Valdebebas.
[Victorio Calero, Real Madrid TV] Zítra Real Madrid vstoupí do ligové sezony zápasem proti Espanyolu, který v prvním kole vysoko zvítězil. Jaký Real Madrid chcete zítra vidět v prvním soutěžním utkání sezony proti kvalitnímu soupeři?
„Na konci jste to vystihl, když jste řekl ,kvalitnímu soupeři‘. Je to dobrý tým. Mužstva, která mají delší dobu stejného trenéra, bývají dobře připravená, mají zažité herní principy a vlastní dynamiku. Espanyol hraje dobře a s velkým nasazením. Jeho první zápas se mi opravdu líbil. Stačí se podívat na tabulku: tři body, tři vstřelené góly, žádný inkasovaný a spokojení fanoušci. Začít sezonu domácím vítězstvím je vždy další motivací. Myslím, že jsme připraveni na to, co nás čeká. Espanyol jsme analyzovali, jak nejlépe to šlo. Sledovali jsme jeho zápasy v přípravě a samozřejmě také utkání s Levante.“
[Cadena COPE] Jak se cítíte den před zítřejším debutem proti Espanyolu? V jakém stavu je kádr po postupném zapojování dalších skupin hráčů? Co od zítřka očekáváte a je už kádr definitivně uzavřený?
„Cítím se dobře. Je to první soutěžní zápas sezony, ale podobné okamžiky zažívám už více než 20 let. Jsem klidný. Nová sezona, další zápas. Pokud jde o kádr, správně jste zmínil komplikace spojené s tím, že hráči začínali přípravu v různých termínech a v různých skupinách. Někteří mají za sebou 36 tréninků a šest zápasů, jiní absolvovali pět tréninků a odehráli jen část jednoho utkání. Jsou to ale výjimeční hráči a máme také výjimečný realizační tým, takže jsem mohl každému připravit individuálně přizpůsobený program. Někteří hráči sem chodili pouze na individuální tréninky. Občas jsme si z toho dělali legraci, protože na jednoho fotbalistu připadalo deset lidí: já, asistenti, kondiční trenéři, lidé ze sports science, lékař, fyzioterapeut… Jeden hráč na deset lidí. Tu práci jsme ale odvedli a se současnou situací jsem velmi spokojený. Pokud se mě ptáte, jestli bych chtěl ještě jeden týden na to, abychom všechno připravili ještě lépe, samozřejmě ano. Zároveň ale řeknu, že už máme dost přípravných zápasů. Neděláme tuto práci kvůli přátelským utkáním. Chceme skutečné zápasy. A ty právě přicházejí. Ptal jste se také na stav kádru. Hráči, kteří se zranili už v minulé sezoně, mají zranění vyžadující delší léčbu. Neočekávám, že se vrátí během týdne, dvou nebo tří. Jediným hráčem, který kvůli problému nesouvisejícímu s minulou sezonou vynechá tento zápas, je Endrick. Má drobný svalový problém. Tchouaméni se cítí dobře a už trénuje s týmem. Dnes bude trénovat, ale zároveň musí pracovat i dnes odpoledne, zítra a v neděli, abychom jeho návrat urychlili. Kvůli zranění se vrátil v takovém stavu, který mu nedovoluje být připravený na zápas s Espanyolem.“
[neuvedl své jméno] Trenér s vašimi zkušenostmi cítí před takovým zápasem tlak? Zahajujete své druhé působení v Realu Madrid po dvou sezonách, během nichž klub získal pouze dvě trofeje – Superpohár UEFA a mistrovství světa klubů. Cítíte tlak nebo napětí?
„Nenazval bych to tlakem. Řekl bych, že se dostavuje adrenalin. Adrenalin je něco pozitivního a já ho chci cítit. V den, kdy ho přestanu pociťovat, to bude znamenat, že není něco v pořádku. Ale tlak? Ne. Necítím tlak ani kvůli debutu, ani před žádným fotbalovým zápasem. Obrovsky věřím práci, kterou jsme odvedli. Jak říkal váš kolega, byla to náročná práce, která probíhala postupně, protože se k nám hráči připojovali v různých etapách. Mám velkou důvěru v to, co jsme udělali, a velmi věřím v ambice hráčů, jejich mentalitu a vášeň, kterou mi každý den ukazují. Samozřejmě nás čeká náročný zápas, ale zítra, až nastoupíme do letadla, budeme tak činit s přesvědčením, že se vrátíme s body.“
[laSexta] Diomandé včera řekl, že by za vás zemřel. Chcete od hráče takovou míru nasazení? Takovou míru oddanosti v kabině?
„Je to samozřejmě silné vyjádření. Nemůžeme brát doslova každé slovo. Ta formulace se mi líbí, ale ještě raději bych byl, kdyby místo ,Jsem připraven zemřít za Josého‘ řekl: ,Jsem připraven zemřít za svůj tým, jsem připraven zemřít za Real Madrid.‘ Myslím ale, že přesně to chtěl říct, když použil moje jméno. Podle mě tím odkazuje na skupinu, se kterou pracujeme, i na samotný klub. Pravdou je, že slova často přicházejí snadno. Mnohem těžší je pak přejít od slov k činům. Diomandého slova se ale nijak neliší od toho, co vidím u ostatních. Vidím hráče, kteří jsou do práce velmi zapálení. Vidím obrovskou touhu dělat všechno co nejlépe. Vidím skupinu, která se rozvíjí a drží při sobě. Rozhodně nejsme dokonalá skupina, protože taková neexistuje. Nebudu tak hloupý, abych si myslel, že tu budu týden co týden a nikdy se neobjeví žádný problém. Nebudu naivní. Nějaký problém přijde. Pokud jde ale o základy, na kterých stavíme, je naše skupina velmi silná. Myslím, že Diomandého poselství se dá vztáhnout na všechny.“
[Cadena SER] Předpokládám, že jste mluvil se všemi hráči, a to jak společně, tak individuálně. Chtěl bych se zeptat především na dva z nich – Tchouaméniho a Valverdeho. Mluvil jste s nimi o tom, co se stalo v minulé sezoně? Je už tato záležitost uzavřená? Dělá vám starosti? Je před začátkem sezony všechno v pořádku?
„Upřímně řečeno, přišel jsem sem s velkou znalostí toho, co se dělo v minulosti. Jak víte, strávil jsem tady tři roky a mám své kontakty. Vy novináři také. Věděl jsem o spoustě věcí, nejen o situaci mezi Tchouaménim a Federicem. Rozhodl jsem se ale začít od nuly. Samozřejmě z určité privilegované pozice, ale přesto od nuly. Od prvního dne, kdy Tchouaméni přijel, jsem to pozorně sledoval a necítil jsem potřebu s nimi o tom mluvit ani se vracet k tématu, které bylo pro ně i pro všechny ostatní složité. Okamžitě jsem totiž viděl naprostou normálnost. Kdybyste mi řekl: ,O tom problému nic nevíš, podívej se na Tchouaméniho od chvíle, kdy přijel, a na to, jak se k sobě od první minuty chovají,‘ vůbec byste nedokázal odhadnout, co se v minulé sezoně stalo. Vlastně mi sami dali najevo: ,Nemusíš s nikým z nás mluvit ani nijak zasahovat a snažit se mezi námi nastolit mír.‘ Protože to, co jsem viděl, nemá s nastolováním míru nic společného. Je to naprostá normálnost, přátelství a spolupráce. Jako by se předtím vůbec nic nestalo.“
[BBC Sport] Co byste považoval za úspěšnou sezonu Realu Madrid?
„Dá se na to dívat z mnoha různých pohledů, ale pokud k tomu chceme přistoupit pragmaticky, rozhodují výsledky. Můžeme odvádět skvělou práci na mnoha úrovních, můžeme rozvíjet strukturu klubu a připravovat ho na budoucnost, na dalších deset let. Je spousta věcí, které jsme zdědili a které budeme dál měnit, ale nakonec rozhodují výsledky. Máme čtyři soutěže, nebo pokud chcete, tři velké soutěže a jednu menší. Skončit v Realu Madrid sezonu bez jediné trofeje není úspěšná sezona.“
[Televisión Española] Mluvil jste o všech soutěžích a všech zápasech. Zmiňoval jste také herní praxi, kterou někteří hráči získali během přípravy. Viděli jsme v ní řadu odchovanců, některé poměrně často, například Ciríu nebo Rivase. Budou důležití pro první tým i na začátku sezony? Dostanou více příležitostí díky tomu, že během přípravy více hráli?
„Zítra budou tři z nich na lavičce. Rivas bude na lavičce, Cestero také a Ciria rovněž. Nemáme příliš široký kádr. Hráči, kteří jsou momentálně mimo hru, budou chybět ještě delší dobu. Rád pracuji s 20 až 21 hráči, maximálně s 22. Tito mladíci teď zaplňují volná místa a pracují s námi velmi dobře. Ne vždy to ale budou stejní hráči. Chci také mladé hráče motivovat a ukázat jim, že dveře jsou otevřené. Tento týden přišla řada na tuto trojici, ale postupně se dostane i na mnoho dalších. Je to něco, co mě baví, a myslím, že to v La Fábrice oceňují, protože věřím, že to může mladé kluky motivovat.“
[Okdiario] Řekl jste, že toho o dění v minulé sezoně hodně víte. Když došlo k incidentu mezi Tchouaménim a Valverdem, hodně se zde mluvilo o roli kapitánů, protože Valverde je kapitánem Realu Madrid. Jak hodnotíte své kapitány?
„Jsem spokojený se všemi. Myslím také, že kapitáni mě postupně poznávají. Mají možnost mě sledovat, analyzovat a poznávat mě tímto způsobem. Nechci, aby mě poznali prostřednictvím mých slov. Chci, aby si o mně udělali obrázek na základě toho, jak mě sledují a jak mě vnímají. Myslím také, že kapitáni jsou stále trochu opatrní. Pořád jsou v tomto procesu. Zároveň je ale vidět jednota týmu a empatie, která v něm panuje. Každé ráno v osm hodin máme poradu realizačního týmu. Mnoho lidí z našeho štábu zde pracovalo už v minulosti a právě oni nám říkají, že u týmu vnímají jinou úroveň empatie. Kapitáni ještě ve skutečnosti nemuseli převzít svou roli v nějakém těžkém okamžiku. Takový moment ale přijde. Až nastane, uvidíme. Zatím všechno funguje velmi dobře a spolupráce je na výborné úrovni. Jak jsem říkal v rozhovoru před několika dny, hráči mi velmi pomáhají v tom, abych neměl problémy. Myslím také, že celý tým výrazně pomáhá kapitánům a umožňuje jim zatím zůstat ve fázi klidného pozorování.“
[EFE] Řekl jste, že jste sem přišel s velkou znalostí také toho, co se po fotbalové stránce v Realu Madrid v posledních letech bez trofejí dělo. Jaká je vaše analýza toho, co tento Real Madrid potřebuje a co mu může José Mourinho dát, aby znovu získal trofej, po které fanoušci tolik touží?
„Musíme být tým. Musíme dobře pracovat. Nemůžeme se snažit vyjednávat o věcech, o kterých se vyjednávat nedá. Není možné, aby v jakékoli minutě jakéhokoli zápasu chybělo nasazení. Musíme se umět vyrovnat s momenty frustrace, které přijdou, ať už kvůli nepříznivému výsledku, nebo kvůli osobnímu zklamání. Předevčírem jsem s hráči mluvil o tom, že už zítra pro mnohé z nich přijde první takový moment frustrace. Je to první zápas, poprvé musí trenér udělat rozhodnutí. Poprvé já nastoupím od začátku, budu spokojený, zatímco někdo jiný půjde na lavičku a bude cítit frustraci. Hráči se s takovými momenty musí umět vypořádat individuálně i jako tým. Jsem tady proto, abych jim pomáhal, ale je jedna věc, kterou udělat nemůžu: nemůžu začít zápas s patnácti hráči. Nesmím, pravidla mi to nedovolují. Ani se čtrnácti, ani se šestnácti. Začít můžu pouze s jedenácti. Každý zápas tak bude přinášet podobné momenty a já doufám, že pro mě budou těžké. Říkám ,doufám‘, protože chci, aby hráči pracovali stejně jako teď. Ve chvíli, kdy někdo dovolí, aby ho frustrace pohltila a sníží svou výkonnost, moje rozhodování se stane snadným. A já nechci dělat snadná rozhodnutí. Chci, aby byla těžká. V týmu, jako je ten náš, pokud chceme dojít až na konec sezony a mít co – nebo dokonce mnoho věcí – oslavovat, musí každý hráč sám za sebe i všichni společně jako tým vědět, jak zvládat momenty frustrace.“
[El País] Jakou práci v defenzivě budete vyžadovat od útočníků a ofenzivních hráčů? Nebo ji po nich už nyní vyžadujete?
„Bude to vypadat jinak podle zápasu a soupeře, ale bránit musíme v jedenácti. Pokud se mě zeptáte, co přesně znamená ,bránit v jedenácti‘, může to mít mnoho podob. Pokud narazíme na tým, který nás zatlačí a bude nám dělat velké problémy v naší obranné třetině, musíme bránit všichni. Pokud naopak soupeře vysoko presujeme, nedovolíme mu rozehrát a celý zápas hrajeme na jeho polovině, pak není potřeba bránit. Musíme jednoduše hrát a presovat. Všechno záleží na situaci, ale každý musí pracovat. Jednou formou práce je presink, jinou zase zavírání prostorů. Někteří budou muset skutečně presovat, jiní se budou muset především starat o uzavírání prostorů. Nemůže to fungovat tak, že jedni pracují v obraně a druzí jen čekají, až dostanou míč. Zatím pokaždé, když jsme pracovali na defenzivě, byla reakce všech velmi dobrá. Žádný problém.“
[Onda Cero] Jedním z témat, o kterých se zde před vaším příchodem nejvíce mluvilo, bylo prodloužení či neprodloužení smlouvy s Viníciusem. Po vašem příchodu se situace poměrně rychle vyřešila a Vinícius zde zůstane na mnoho dalších let. Kam ho řadíte v hierarchii světových hráčů a jak hodnotíte zprávu, že s Realem prodloužil smlouvu do roku 2032?
„Tato zpráva mě nepřekvapila. Když jsem přijel a vysvětlili mi jeho smluvní situaci, moje první otázka zněla: ,Chce tady zůstat, nebo ne?‘ Odpověděli mi: ,Chce zůstat.‘ Pak už je to samozřejmě otázka čísel, jeho lidí a agentů, ale on tady zůstat chce. V tu chvíli jsem byl naprosto klidný. Nechci hodnotit, jestli je nejlepší na světě, jeden ze tří nejlepších, nebo jeden z deseti nejlepších. Takové debaty mě příliš nebaví. Bezpochyby ale patří mezi nejlepší fotbalisty na světě. A ti nejlepší musí být tady.“
[El Desmarque] Sedíte na této židli 13 let poté. Za tu dobu se toho hodně událo, mimo jiné Real Madrid získal šest evropských pohárů. Jak jste to všechno prožíval z dálky a především – co vám za těch 13 let v Realu Madrid nejvíce chybělo?
„Řeknu vám pravdu: nejsem člověk, kterému se často stýská. Také nejsem někdo, kdo si něco vyčítá. Neříká se to tak? Nejsem člověk, který přemýšlí: ,Měl jsem udělat něco jinak‘ nebo ,Bylo to špatné rozhodnutí‘. Neohlížím se zpátky a nestýská se mi. Víte, člověk, který před více než 20 lety odešel z Portugalska a vrátil se tam až loni na několik měsíců, asi nebude patřit mezi lidi, kterým se často stýská. Tak jsem se naučil žít. Jsem tady, zítra jedu někam jinam a příliš nepřemýšlím o tom, co jsem nechal za sebou. Po každé trofeji Realu Madrid mi volal prezident. A já mu vždy odpovídal: ,Ne, to se mnou nemá nic společného.‘ A skutečně nemělo. Jsem rád, že moje práce tady po sobě zanechala něco pozitivního, ale pozdější trofeje patří lidem, kteří tu byli – Carlovi, Zidanovi… Kdo jich vyhrál nejvíc? Oni dva, že? Carlo a Zidane. Patří hráčům a všem ostatním lidem v klubu. Samozřejmě jsem z toho měl vždycky velkou radost. Nestýská se mi, ale pokud se mě ptáte, jestli něco cítím k Římu, Interu nebo Chelsea, tak ano. K těmto klubům mám vztah a vždycky chci, aby se jim dařilo. Benficu jsem nezmínil, protože s ní mě pojí ještě něco víc.“
[MARCA] Ještě bych se vrátil k Viníciusovi, protože v minulé sezoně byl klíčovou postavou. Nejprve mu to úplně nefungovalo s Xabim… Ne, omlouvám se, ne s Arbeloou, ale s Xabim. Poté přišel Arbeloa a snažil se situaci trochu změnit, chtěl znovu vidět Viníciuse tančit a usmívat se. Už máte jasno v tom, co Vinícius potřebuje? Mluvil jste s ním a ví, co od něj José Mourinho očekává?
„Nevím, z čeho pramenily jeho dřívější problémy. Upřímně říkám, že nevím. To, co vidím, je hráč, který chce vyhrávat. Chce se na hřišti cítit dobře. Moc dobře ví, co od něj očekávám, o tom není pochyb. Přesně ví, co po něm chci z taktického hlediska. Myslím, že je šťastný. Myslím, že se mu líbí, jak se na zápasy připravujeme. A od prvního dne chce vyhrávat. Ještě před podpisem nové smlouvy každý náš krátký rozhovor končil přibližně takto: ,Budeme se zlepšovat, budeme pracovat, vrátíme se k vítězstvím a znovu budeme šťastní.‘ Vždy se to točilo kolem toho. Jednoduché.“
[La Razón] Mluvil jste o individuálních trénincích a hráčích, kteří se k týmu připojovali později. V jakém momentu sezony budeme moci říct, že už je to tým Josého Mourinha? Už teď?
„Záleží na tom, co myslíte ,týmem Josého Mourinha‘. Odpovím pragmaticky: už teď. Je to můj tým, v dobrém i zlém. Pokud ale mluvíme o ,ideálním týmu‘, v uvozovkách, tak ten nebude nikdy. Patřím mezi lidi, kteří věří, že každý den je příležitostí ke zlepšení. Velmi se mi líbí týmy, které pracují se stejným trenérem několik let. Tehdy můžete mužstvo rozvíjet, postupně získávat informace, vytvářet herní principy a budovat vzájemnou empatii. Každý tým má vždy prostor ke zlepšení. My pracujeme šest týdnů, ale s některými hráči teprve několik dní. Samozřejmě nás čeká ještě dlouhá cesta. Fotbal na nás ale nečeká. Soutěže na nás nečekají. Zítra už hrajeme o body. Když jsem během jednoho z přípravných zápasů řekl: ,To nejlepší teprve přijde‘, interpretovali jste si to tak, že jsem měl na mysli nejlepší hráče, kteří se k nám teprve připojí. Tak jsem to nemyslel. Mluvil jsem o nejlepších zápasech. A ty právě přicházejí. Co mám zítra říct hráčům? Těm, kteří tolik pracovali, kteří během těch týdnů tvrdě bojovali a kteří brali přípravné zápasy velmi vážně? Protože jsme je opravdu hráli poměrně naplno. Teď ale začínáme hrát o body. Musíme jít za vším. Každý získaný bod nás přibližuje k Cibeles.“
[El Chiringuito] Děkuji za pozornost, kterou jste věnoval našemu pořadu v této nové etapě na Mediasetu. Chtěl bych se zeptat, zda už dnes, 21. srpna, máte v hlavě ideální základní jedenáctku Realu Madrid pro důležitý zápas. Naznačil jste také několik věcí, především ohledně mladých hráčů, kteří budou na lavičce. Jaká bude základní sestava Realu Madrid proti Espanyolu?
„První jedenáctka Mourinha… První jedenáctka Mourinha… Uvidíme, kdo z vás má nejlepší kontakty. Kontakty máte všichni. Uvidíme, kdo má ty nejlepší. Hráči už vědí, kdo nastoupí. Nejsem trenér, který by před nimi něco skrýval. Takto nepracuji. Možná se tato informace za několik hodin dostane i k vám. Já ji samozřejmě neprozradím. Pokud se mě ale ptáte, jestli mám základní jedenáctku, ideální jedenáctku… Nemám ideální jedenáctku. A pokud ji mám, nechci ji mít. Chci, aby dveře ke konkurenci zůstaly otevřené. Čeká nás obrovské množství zápasů. Dostaneme se také do období, kdy budeme hrát každé tři dny. Potom hráči odjedou na tři týdny na ,dovolenou‘, v uvozovkách, a když se vrátí, nikdy nevíte, v jakém stavu budou. Máme ale ideální herní model. Na něm pracujeme. Víme, jak chceme zakládat útoky, jak chceme presovat a jak chceme být kompaktní. Víme, jak chceme hrát proti týmu, který nastoupí v jednom systému, i proti mužstvu hrajícímu v jiném rozestavení. To je taktická kultura, kterou neustále budujeme. Ideální základní jedenáctku nechci mít. Pokud mluvíme o hráčích nejvyšší úrovně, například o Trentovi a Dumfriesovi nebo Cucurellovi a Carrerasovi, nemůžeme předpokládat, že jeden z nich odehraje 60 zápasů a druhý nebude hrát vůbec. Stejně tak není možné, aby jeden nastoupil desetkrát a druhý padesátkrát. To nejde. Máme obrovskou kvalitu.“
[Radio Nacional de España] Toto léto se klub pokusil posílit střed hřiště Rodrim, který nakonec nepřišel. Chybí vám na této pozici něco, nebo potřebujete ještě někoho přivést?
„Ne, nemyslím si, že bychom tam měli nějaký problém. Možná teď položíte další otázku: ,Když vám nic nechybí, proč jste chtěli koupit Rodriho?‘ Jak se říká… Třešnička? Jak se to říká? Třešnička, že? Myslím, že je to správné označení. Byl by třešničkou na dortu. Je to skvělý hráč s obrovskými zkušenostmi a velkým renomé. Pokud můžeme mít takového hráče, chceme ho mít, protože díky němu budeme ještě lepší. Ale když máte Tchouaméniho, Camavingu, Valverdeho, Bernarda, Ardu… Myslím, že i Arda bude nakonec moci hrát na této pozici. Dnes ještě ne, ale za nějaký čas tam bude moci nastupovat také. Není to tak, že bychom měli problém a museli hledat dalšího hráče.“
[El Mundo] Jedna z největších fotbalových debat posledních měsíců se týkala Viníciuse, Mbappého a Bellinghama z hlediska jejich postavení na hřišti. Judea jsme v posledních dvou letech vídali prakticky všude – nalevo, jako ofenzivního záložníka, hlouběji i výše. Jaký máte poziční plán pro tuto trojici a podle vás jaké jsou jejich nejlepší pozice, aby mohli hrát společně?
„Jsou to neuvěřitelní hráči. Neuvěřitelní hráči chtějí hrát s dalšími neuvěřitelnými hráči. Ti nejlepší jsou frustrovaní, když hrají s fotbalisty, kteří nejsou na nejvyšší úrovni. Rozčilují se, protestují, jsou frustrovaní, protože ostatní nestačí jejich způsobu myšlení, rychlosti uvažování ani rychlosti provedení. Ti nejlepší chtějí hrát s nejlepšími. Pak přichází otázka, jak to všechno správně poskládat z taktického hlediska. A to může být o něco složitější. Ancelotti našel ideální Brazílii pro Viníciuse. Deschamps našel ideální Francii pro Kyliana. Tuchel našel ideální řešení pro Judea. Pro Mourinha je složitější najít ideální řešení pro celou trojici. Je to těžší. A právě na tom pracujeme. Chci, aby se každý z nich cítil na hřišti dobře, když budou všichni tři hrát společně. Vždy si dávám velký pozor na to, abych po hráčích vyžadoval věci, o kterých vím, že je dokážou dělat dobře. Nechci, aby hráč něco dělal jen proto, že mu řeknu: ,Musíš to dělat.‘ To se mi nelíbí. Chci, aby danou věc dělal proto, že sám věří, že ji dokáže pro dobro týmu dobře zvládnout. Jsem přesvědčený, že až budou všichni tři hrát společně, budete říkat, že jim to funguje velmi dobře. Jsou to hráči obrovské kvality a vůbec si nemyslím, že by jejich pozice byly vzájemně neslučitelné. Vůbec ne. Mám obrovskou víru v to, že nás s nimi čeká skvělá sezona.“
[ABC] Chtěl bych se zeptat na váš realizační tým. Většina lidí přišla z Benficy, téměř všichni. Mám tři konkrétní jména. Khedira: proč jste si za asistenta vybral právě Khediru? A pak dvě osoby, které tu působily už v minulé sezoně – trenér brankářů Luis Llopis a kondiční trenér Antonio Pintus. Přišel jste se svým trenérem brankářů a kondičním trenérem, ale Llopis nezůstal, zatímco Antonio ano. Proč jste se tak rozhodl? Bylo to vaše rozhodnutí, nebo jejich?
„Vždycky je to těžké. Vstoupit do nového klubu je vždy složité. Není mi dobře, když musím někomu říct, že už nebude pokračovat v práci. Vždycky je to těžké. Snažím se dělat co nejméně změn. Snažím se přivést lidi, kteří mi mohou pomoci nastolit určitou mentalitu a způsob práce. Zároveň se snažím přivádět lidi, kterým naprosto důvěřuji. Například pracujeme se sedmi analytiky a já jsem přivedl pouze jednoho. Jsem velmi rád, že jsem přivedl jen jednoho, protože jsem tady našel lidi na opravdu vysoké úrovni. Jediné, co potřebovali, bylo přizpůsobit se mému způsobu myšlení a práce. Pokud jde o sports science, data, kontrolu tréninku, zatížení nebo individualizaci, také jsem přivedl pouze jednoho člověka. Jsem z toho velmi rád, protože lidé, kteří už tady byli, se také posunuli a přizpůsobili našemu způsobu práce. V podstatě jsme do jednotlivých oblastí přivedli vždy jen jednoho člověka. Proč právě oni? V každém klubu mám rád vedle sebe někoho ,z domova‘, někoho s určitým profilem. Během mého prvního působení tady to byl Aitor, dnes mistr světa. Řekl jsem si tedy: podívejme se, kteří hráči Realu Madrid z mé éry už nehrají a mají psychologický profil, který mi vyhovuje. Xabi? Trenér na nejvyšší úrovni. Álvaro? Trenér na nejvyšší úrovni. Luka? Pořád hraje. Granero? Podnikatel. Ano, podnikatel… A tak dále a tak dále. Nakonec mi zůstala dvě nebo tři jména. Když jsem poprvé mluvil se Samim, cítil jsem přesně to, co cítit chci. Řekl mi: ,Teď jsem ve Spojených státech u FIFA, ale pokud mám přijet zítra, přijedu zítra.‘ A to mi stačilo. Dobře ho znám. Je velmi dobrým prostředníkem mezi trenérským týmem a hráči. Hrál tady, zná mentalitu klubu. Má s hráči takový vztah… Nechci říct ,dobrý‘, ale takový, jaký by měl mít asistent s hráči. Zároveň se velmi zlepšuje i po stránce práce na hřišti. Ostatní lidé, kteří se mnou přišli z Benficy, jsou lidé, kterým důvěřuji. Každý má své konkrétní úkoly – jeden se více věnuje organizaci útočné fáze, druhý defenzivní organizaci a standardním situacím. Případ Llopise a Nuna byl jedním z těch, u kterých mi nebylo dobře. Llopise ani jeho práci osobně neznám. Možná jsem udělal něco, co jsem udělat neměl. Dnes je pro mě ale trenér brankářů zásadní součástí práce. Chtěl jsem tady mít od začátku člověka, se kterým už jsem pracoval. Fotbal dnes není stejný jako před deseti lety. Dříve se říkávalo: tým tvoří deset hráčů a brankář. Dnes je tým jedenáct hráčů. Proto jsem se rozhodl pro tuto změnu. Pokud jde o Antonia Pintuse a Antónia Diase, došel jsem k závěru, že se k sobě mohou velmi dobře hodit. Mají odlišné kompetence, různé oblasti působení, rozdílné zkušenosti i odlišný pohled na práci. Spojujeme zkušenosti jednoho s neustálým hledáním nových cest toho druhého. Jsem velmi spokojený s tím, jak pracujeme. Dobrý realizační tým, dobří hráči… Když to nepůjde dobře, trenér je špatný.“
[DAZN] Před několika měsíci jste sem přijel s Benficou na zápas Ligy mistrů. Říkal jste také, že jste zůstával v kontaktu s prezidentem, který vám volal, když Real Madrid získal nějakou trofej. Byl jste s ním v kontaktu i během tehdejší návštěvy s Benficou? Kdy jste začal tušit, že byste se mohl na toto místo znovu posadit?
„Během toho zápasu jsem zůstal v garáži. Díval jsem se na něj v autobuse.“ [Smích.] „Ale teď vážně: tehdy jsem s nikým nebyl v kontaktu. Byl to zápas Ligy mistrů, velmi důležitý jak pro Real Madrid, tak pro nás, pro Benficu. S nikým jsem nemluvil. Neumím přesně říct, kdy došlo k prvnímu kontaktu, ale jedno říct můžu: nejprve se objevily spekulace a až potom přišel kontakt. Normálně to funguje obráceně – nejdříve dojde ke kontaktu, někdo s někým mluví a až následně se objeví spekulace a informace. Tentokrát to bylo naopak. Když jsem poprvé slyšel: ,Real Madrid má zájem‘, nepřikládal jsem tomu velkou váhu. Každý rok se objevila nějaká spekulace. Když mě Real Madrid skutečně kontaktoval, už jsme byli po vyřazení ze soutěží a nacházeli jsme se v závěrečné fázi sezony. Tehdy přišla otázka, jestli mám zájem. Nedokážu říct přesné datum, ale myslím, že to bylo někdy kolem posledních dvou ligových zápasů Benficy.“
[ESPN] Když jste sem přicházel v roce 2010, situace byla úplně jiná. Všechno jste teprve musel poznat. Dnes se vracíte na místo, které dokonale znáte. Máte za sebou určitou historii a jste také jiný José. Pojďme si trochu zapřemýšlet: jakou radu by Mourinho z roku 2013 dal dnešnímu Mourinhovi?
„Dobrá otázka. Filozofická. Těžká. Jenže dnešní Mourinho může radit Mourinhovi z roku 2013. Ten z roku 2013 nemůže radit dnešnímu Mourinhovi. Je to trochu jako otázka: radíte vy svému otci, nebo váš otec vám? Jediné, co můžu říct, je, že je vždy potřeba zachovat velký klid. Dnes je pro mě mnohem jednodušší být klidný než před pěti, deseti nebo dvaceti lety. Je to neustálý vývoj. Možná mi řeknete: ,José, klidný? Vždyť každý rok pořád dostaneš dvě nebo tři červené karty. O čem to mluvíš? V tomhle jsi pořád stejný.‘ Ale nemluvím o tomto druhu klidu. Nemluvím o tom, jak člověk prožívá zápas nebo výsledek. Mluvím o životě. Během jednoho týdne máte maximálně čtyři a půl hodiny fotbalu. Tři zápasy po hodině a půl, tedy čtyři a půl hodiny. Když ale vynásobíte 24 hodin sedmi dny, vyjde vám obrovské množství hodin. Sto čtyřicet několik, sto padesát… nevím. A právě během všech těch hodin se člověk musí umět zachovat v klidu. Zachovat klid. Dnes jsem v tom lepší. Jsem na lepším místě než tehdy, když jsem sem přicházel, i než když jsem odcházel. Přibližně o tom to celé je.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Real Madrid TV
