Otec Espího: Ve Valdebebas nás přivítal Mourinho. Jeho chování nás naprosto ohromilo
Juanjo Espí, otec Carlose Espího, nové posily útoku Realu Madrid, poskytl v pátek během cesty z Madridu zpět do regionu Valencie telefonický rozhovor valencijské redakci rádia SER. Mluvil v něm o synově přestupu do Realu Madrid i o událostech, které celý transfer provázely.
Juanjo Espí, vítejte, dobrý den. Především gratuluji. Gratuluji k obrovskému kroku, který udělal fotbalista, jenž je zároveň vaším synem. Jako otci vám k tomu srdečně gratuluji.
„Moc vám děkuji. Jsme opravdu šťastní a myslím, že si ještě ani plně neuvědomujeme, jak velký krok v jeho kariéře to je. Poslední hodiny byly…“
Jak z filmu, že? Dalo by se o tom natočit. O tom, co rodina Espíových prožila během posledních čtyřiadvaceti hodin.
„Přesně tak to bylo. Celá situace připomínala film, jako bychom byli součástí nějaké velké produkce. Nejdůležitější bylo, aby nic neuniklo na veřejnost a vše proběhlo v naprosté diskrétnosti. Všichni byli vázáni mlčenlivostí. Předpokládám, že právě takhle podobné přestupy fungují. Včerejšek byl opravdu hektický a teď už jsme na cestě domů.“
Jak poslední hodiny vypadaly? Pověz nám o včerejší lékařské prohlídce i samotném podpisu smlouvy. Předpokládám, že jsi byl po celou dobu s Carlosem. Proveď nás celým dnem krok za krokem.
„Myslím, že se to nijak nelišilo od jiných podobných přestupů. Dostanete přesný čas, kdy se máte dostavit na lékařskou prohlídku. Pokud je všechno v pořádku a mezi kluby – v našem případě mezi Levante, které chtělo Carlose uvolnit, a Realem Madrid, který ho chtěl získat – panuje shoda, stejně jako mezi námi, zbývá už jen doladit poslední formality. Ve chvíli, kdy bylo vše odsouhlaseno, přišel podpis smlouvy. Protože se kontrakt podepsal včera večer, je Carlos od dnešního dne hráčem prvního týmu Realu Madrid. Dostal pokyn připojit se k mužstvu na tréninku a od té chvíle je v péči klubu. Zítra tým čeká přípravný zápas, takže předpokládáme, že může být součástí nominace a bude trenérovi k dispozici. My se mezitím vracíme domů, protože Carlos už je se svým novým týmem.“
Strávili jste spolu poslední noc?
„Ano, samozřejmě. Byli jsme spolu až do dnešního rána. Brzy ráno si pro něj přijeli, aby ho odvezli do tréninkového centra, protože ještě neměl k dispozici auto. Od té chvíle je už v péči klubu a připravuje se na sobotní odjezd do Rakouska, kde tým sehraje přípravný zápas.“
Juanjo, jak vypadalo dnešní loučení? Bylo to jako když jde dítě poprvé do školy nebo do práce? Takových ‚poprvé‘ jste už zažili hodně a prošli jste i několika kluby, ale teď je to Real Madrid. Carlos odjel trénovat pod José Mourinhem. To je obrovský krok vpřed. Jaké bylo dnešní rozloučení?
„Bylo vlastně úplně obyčejné a přirozené. Mnohem víc jsme si povídali už včera večer. Řekl jsem mu to, co by svému synovi řekl asi každý otec – ať využije to, co ho dostalo až sem: práci, práci a zase práci. Právě díky ní se dostane tak daleko, jak mu to jeho možnosti dovolí a kam bude chtít dojít. Jeho největší zbraní je poctivá každodenní práce. Ta mu otevřela cestu ke splnění snu stát se profesionálním fotbalistou. Teď se naskytla příležitost udělat další velký krok. Události se seběhly tak, že se během krátké doby ocitl tam, kde je dnes. Nic se ale nemění – dál bude potřebovat stejné hodnoty: vytrvalost, správné nastavení a především každodenní práci. O tom jsme spolu mluvili. A pak přišel ten okamžik, kdy jsem ho odvezl autem k hotelu a odtud si ho vyzvedla dodávka se zatmavenými okny. To celé tomu samozřejmě dodalo ten filmový nádech, o kterém jsme se už bavili.“ [smích]
Byl jsi v kontaktu s někým z Realu Madrid? Mohl ses podívat na trénink? Viděl jsi včera Josého Mourinha?
„Ne. Tréninkové centrum bylo dnes samozřejmě zcela uzavřené a dovnitř měli přístup pouze hráči. Po tréninku jsme si ale s Carlosem telefonovali. Je nadšený a říkal, že ho skvěle přijali jak spoluhráči, tak trenér. Jedna věc nás ale překvapila natolik, že nám zůstane v paměti už navždy. Když jsme včera přijeli do Valdebebasu – společně s lidmi z agentury InterStar i s celou naší rodinou, tedy s dcerou, zetěm a manželkou – hned po vstupu do hlavní haly nám oznámili, že nás chce přivítat José Mourinho. Vyšel za námi. V tom obrovském areálu tam v tu chvíli nebyl nikdo jiný než on. Velmi srdečně se s námi všemi pozdravil, potom objal Carlose kolem ramen, odvedl si ho dovnitř a řekl: ‚Beru si ho s sebou.‘ Carlos s Mourinhem odešel. Trenér mu ukázal celé tréninkové centrum a předpokládám, že mu zároveň vysvětlil, co od něj jako od člena týmu očekává. Znovu jsme ho viděli až ve chvíli, kdy se vrátil z lékařské prohlídky. Poté jsme se přesunuli na Santiago Bernabéu, kde podepsal smlouvu.“
Carlos Espí se narodil 24. července 2005. Teprve nedávno oslavil jednadvacáté narozeniny. Zmiňuji to proto, že José Mourinho už měl v té době za sebou triumf v Lize mistrů s Portem, působil v Chelsea a právě s ní vyhrál Premier League. Říkám to v souvislosti s tím okamžikem, kdy Carlose objal kolem ramen – samozřejmě s veškerým respektem – jako by to byl jeho vlastní kluk. Včera ale především viděl útočníka, kterého si sám vybral a kterého chce využívat. Představuji si, že jako otce tě to musí naplňovat ještě větší hrdostí. Pro Carlose je to samozřejmě něco neuvěřitelného, ale ptám se na tebe a tvou manželku. Trenér Realu Madrid José Mourinho chce pracovat právě s vaším synem a vidí v něm velký potenciál.
„Myslím, že bude potřeba několik dní, možná i týdnů, než všechno, co se v posledních dnech stalo, vstřebáme a skutečně si uvědomíme, jak významný okamžik to je. Mourinhovo chování nás naprosto zaskočilo. Doslova jsme zůstali stát v němém úžasu. Samozřejmě jsme věděli, že jedním z hlavních důvodů, proč přestoupit do Realu Madrid, je velikost tohoto klubu, kvalita hráčů a možnosti, které se Carlosovi otevírají. Zároveň si ale uvědomujeme, že prosadit se tady bude nesmírně těžké. Pokud si vás ale vybere sám trenér, nebo alespoň dá přestupu zelenou – přesně nevím, jak celý proces funguje – a hned první den vám projeví takovou důvěru a blízkost slovy: ‚Pojď se mnou, všechno ti ukážu a vysvětlím,‘ znamená to opravdu hodně. Mourinhovu povahu i způsob práce alespoň částečně známe. A jako otec budu vždy raději za trenéra, který si mého syna hned první den vezme stranou, obejme ho kolem ramen a vysvětlí mu, co od něj očekává, než za někoho, kdo s ním nebude celé měsíce vůbec komunikovat. Pro hráče je takový přístup nesrovnatelně lepší.“
Osud bývá nevyzpytatelný. Letos ho zavedl až do Realu Madrid. Věděli jsme, že Carlos má být největším prodejem v historii Levante, přestupem za miliony eur. Mluvilo se o částce kolem 25 milionů jako o tržní hodnotě hráče jeho kvalit. Vzpomínáš si, v jaké situaci jste byli přesně před rokem? Tehdy jsme si tady s agentem Pepem Sererou povídali o Carlosově budoucnosti. Říkali jste: „Ne, žádný Mirandés. Zůstane tady a pokusí se vybojovat si svou šanci.“ Pamatuješ si, jak to vypadalo 31. července před rokem, když jsme spolu mluvili?
„Ano, pamatuji si to velmi dobře. Stejně jako nikdy nezapomeneme na včerejší den, nezapomeneme ani na 30. nebo 31. srpna loňského roku, tedy na poslední den přestupového období. Byly to úplně odlišné situace, ale z každé se člověk může něco naučit a posunout se dál. Tehdy nám Carlos dal velkou lekci. Řekl nám: ‚Podívejte se, jak se může všechno změnit během dvou dnů. Ještě před chvílí se se mnou počítalo, a najednou mi radí, abych odešel.‘ Bylo to rozhodnutí klubu a dnes ho dokážeme pochopit, ale tehdejší situace byla úplně jiná. Prakticky každý klub ze Segunda División byl připravený přijmout ho na hostování. Carlos se ale rozhodl zůstat v Levante. Ten klub znal. Věděl, že během přípravy je až posledním útočníkem v hierarchii, přesto chtěl bojovat o svou šanci. Byl odhodlaný prorazit, jakmile ji dostane. Fotbal je ale nevyzpytatelný a někdy změní všechno během okamžiku. Díky důvěře, kterou dostal, a příležitosti ukázat, co v něm je, ze sebe vydal maximum. Levante nakonec udrželo prvoligovou příslušnost, což pro klub znamenalo nový začátek, a Carlos dokázal dát jasně najevo: ‚Jsem tady a můžete se mnou počítat.‘“
Chtěl bych zmínit jednu věc o Carlosovi a jeho okolí, o kterém se tolik mluví. Říkal jsem to už i Pepu Sererovi. Dvaadvacet let pracuji v rádiu SER, poznal jsem spoustu lidí i mnoho agentů. Chápu, jakou roli často musí hrát, aby hájili zájmy svých hráčů – a mnohdy tím myslíme především jejich finanční zájmy. Dodnes mi ale utkvěla jedna Pepova věta. Zeptali jsme se ho: „Pep, jak důležité se nakonec ukázalo rozhodnutí Carlosova okolí i samotného hráče zůstat v Levante a neodejít do Mirandésu, kam mohl zamířit 31. srpna?“ Odpověděl: „Sám jsem byl fotbalista a je potřeba brát v úvahu spoustu věcí. Bavíme se o devatenáctiletém klukovi, který studuje ve Valencii, vyrostl tady a má tu rodinu. Nejde jen o to poslat ho někam hrát fotbal. Posíláte devatenáctiletého kluka do Mirandy de Ebro.“ Stejně tak mohl odejít do Viga, Extremadury, Katalánska nebo kamkoliv jinam. Vytrhli byste ho ale z prostředí, které zná, a mohli tím ublížit nejen fotbalistovi, ale i člověku. Ustáli jste tehdy tlak a společně jste se rozhodli: „V devatenácti ho do Mirandy posílat nebudeme. Zůstane tady a zkusí si vybojovat šanci. V lednu bude vždycky čas hledat jiné řešení. Nikdo pak nebude moci říct, že to nezkusil.“ Věřili jste mu a dnes je sice 350 kilometrů od domova, ale v Realu Madrid.
„Přesně tak. Chtěl bych ale zdůraznit, že to skutečně bylo, jak říkáš. Jako rodiče jsme – a mluvil jsem o tom už během tehdejších jednání – možná byli trochu sobci. Vlastně bychom byli nejraději, kdyby Carlos dál hrál za Levante. Byl blízko domova, pokračoval ve studiu, měl svůj byt ve Valencii. Žil ve známém, pohodlném a dobře uspořádaném prostředí. Jenže jako profesionální fotbalista musí dříve nebo později udělat další krok. Nešlo jen o Real Madrid, který se nakonec stal nádherným vyústěním celého příběhu. Upřímně řečeno, s takovým scénářem jsme na začátku vůbec nepočítali. Ve hře byly i jiné možnosti. Nakonec ale bylo potřeba se rozhodnout. Před rokem agentura InterStar Carlosovi představila všechny varianty, ujistila ho, že bude respektovat jakékoli jeho rozhodnutí, a že ho v něm plně podpoří. Carlos se rozhodl zůstat. Kdyby se věci vyvíjely jinak, možná by v zimě odešel. Jenže situace se otočila. Začal nastupovat, dávat góly a jeho role v týmu byla stále důležitější. Zpočátku jste tomu nerozuměli ani vy, ani fanoušci Levante. Mnozí si mysleli, že jen ztrácí čas a měl odejít. Nakonec se ale ukázalo, že všechno do sebe zapadlo. To, co se v jednu chvíli zdálo jako špatné rozhodnutí, se později ukázalo jako nejlepší rozhodnutí jeho života.“
Zdá se, že Carlosova rozhodnutí se zatím ukazují jako správná. Na závěr bych se rád zeptal ještě na pár zajímavostí. Pamatuji si, jak jsme si tady o Carlosu Espím povídali v době, kdy se teprve prosazoval do prvního týmu. Tehdy jsme často říkali: „Calero, pošli Espího na hřiště!“, protože ještě nepatřil do základní sestavy a trenérem Levante byl Julián Calero. Jednou jsme se mimo vysílání bavili o jeho vývoji. Řeč přišla i na to, jakým jezdí autem, protože i to o člověku něco vypovídá. Pořád ještě studuje? A bude ve studiu pokračovat i teď v Madridu?
„Auto má pořád stejné. I když je pravda, že když se stanete hráčem Realu Madrid, klub vám samozřejmě poskytne služební vůz.“
Ano, to už jsou zkrátka poměry klubů z úplně jiné úrovně. Bude si muset vybrat vůz jedné konkrétní značky. Moje otázka ale míří trochu jinam. Známe fotbalisty, kteří si v osmnácti nebo devatenácti letech – a je to samozřejmě jejich právo – pořídí Lamborghini, Ferrari nebo jiné sportovní auto. Nemířil jsem tím přímo na Carlose, ale…
„Pravda je, že se po novém autě už rozhlížel, protože leasing na to současné mu končil. Pak ale přišel Real Madrid, takže to nakonec dopadlo ještě lépe. Co se týče studia, byli bychom rádi, kdyby v něm pokračoval. V posledních dnech jsme ale nevěděli, kde bude působit, takže nebylo možné nic konkrétně plánovat. Od včerejška proto zjišťujeme, jaké má možnosti pokračovat ve studiu v Madridu. Myslím si, že to nebude nijak složité, ale stále na tom pracujeme.“
Určitě se najde univerzita, která Carlose Espího přijme s otevřenou náručí. Můj kolega Luis Ifré pochází z Alziry a s velkou radostí mi říkal: „Poslouchej, Alzira na tomhle přestupu vydělá slušné peníze. U nás ve městě z toho mají všichni obrovskou radost.“ Také UD Alzira z tohoto přestupu něco získá.
„To už jsou záležitosti mezi jednotlivými kluby.“
Dobře, do toho už zabíhat nebudeme.
„Mám ale velkou radost, že z přestupu bude mít prospěch také náš klub UE Tavernes, kde Carlos fotbalově vyrůstal a strávil deset let. I on dostane alespoň částku v rámci příspěvku za výchovu hráče. Těší nás, že tímto způsobem můžeme pomoci klubům, které se věnují výchově mladých fotbalistů.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Cadena SER
1 Komentářů
Vysokýho hroťáka jsme potřebovali, třeba z něj bude novej Joselu. Myslim si, že za ty peníze není co ztratit.