Diomande na rozcestí: kde hraje lépe, vlevo nebo vpravo?
- Analýzy a rozbory
- dnes 8:34
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
V MARCA analyzujeme mimořádnou hodnotu, kterou tento křídelník prokazuje na obou stranách hřiště.
Real Madrid našel v Yanu Diomandem (Abidžan, 2006) „žolíka“, který mu v útoku chyběl. Je to zajímavé: bývalý hráč Leganés, kterého RB Lipsko před rokem koupilo za 20 milionů eur, sdílí mnoho charakteristik s Viníciusem.
Stejně jako Brazilec není ani Diomande typem křídelníka, který by zpomaloval hru nebo vyhledával kombinaci. Jeho doménou je vertikální dopad. Je ostrý, průbojný a má ďábelskou akceleraci: na mistrovství světa dosáhl rychlosti 34,7 km/h, i když stále daleko od 37,6 km/h Kyliana Mbappého.
V driblinku má přebytek. V minulém ročníku Bundesligy úspěšně dokončil 118 z 213 pokusů, téměř dvojnásobek oproti druhému nejlepšímu driblérovi soutěže, Michaelu Olisemu (65 ze 149). A přesto má jednu vlastnost, která ho odlišuje od Viníciuse: univerzálnost. Diomande, pravák, dokáže hrát na obou stranách. V minulé sezóně však v RB Lipsko odehrál výrazně více minut jako pravé křídlo (1 591) než na levé straně (478).
To je dostatečný vzorek na to, abychom prozkoumali jeho „modus operandi“ na obou pozicích. V MARCA vykládáme všechny karty na stůl, aby ses mohl rozhodnout sám: kde hraje Diomande lépe — vlevo, nebo vpravo?
Jak se Diomande chová na pravé straně
Společné rysy zůstávají. Stačí porovnat jeho výkonnostní radary z Driblabu. Logické — je to pořád stejný hráč. Na pravé straně obvykle přijímá míč u nohy, velmi široce, přilepený k lajně, a jeho hra má o něco opatrnější tón. Přijme míč, přitáhne či zafixuje svého obránce, vyhodnotí situaci a pokud nevidí jasné řešení, začne znovu.
Jeho dominantním chováním při hře na „silnou nohu“ je snaha o průnik po lajně, získání lajny a následné přihrání pod sebe. Ať už v klidu nebo v běhu, svého obránce překonává spíše fyzicky (síla, změna rytmu) než čistým technickým driblinkem.
Diagonála do středu není tak vypilovaná jako u levonohých křídel typu Olise. Je to logické. U Diomandého je levá noha — i když v minulé sezóně vstřelil několik gólů po přehození míče na slabší nohu na hraně vápna — spíše nouzovým řešením než skutečnou zbraní. Opírá se o ni hlavně při dlouhých slalomech, kdy obchází soupeře v běhu.
Jeho schopnost zastrašovat obranu je tak velká, že i bez dokonalé výstupní diagonály do středu si našel únikovou cestu proti hlubokým obranám, které mu zavírají prostor po lajně: přitáhne několik hráčů — často až tři — a poté útočí na hranici vápna nebo na slabou stranu křížným pasem.
Jak se Diomande chová na levé straně
Je to paradox. Čísla říkají, že Diomande při hře na pravé straně generuje větší objem akcí na 90 minut. Dribluje více (4,41 vs. 3,23), dokončí více centrů (0,91 vs. 0,67) i přihrávek do vápna (2,21 vs. 1,48) a má také vyšší počet střel (1,7 vs. 1,48) i očekávaných gólů (0,21 vs. 0,16). Zároveň ale ztrácí více míčů (2,21 vs. 1,48).
Pocitově však bývalý hráč Leganés nabízí uvolněnější, odvážnější verzi, když hraje na levé straně, tedy na opačnou nohu. Stále přijímá míč široce, ale už ne tak extrémně. Statistiky to potvrzují: na levé straně má více dotyků v pokutovém území soupeře (7,8 vs. 6,51).
Už tolik nehledá průnik po lajně ani nepřekonává soupeře jen silou. Jeho práce s pravou nohou mu umožňuje výstup do středu, ať už kvůli střele nebo centru, a dodává mu větší jistotu při přímém útoku na obranu. To se promítá do větší sebejistoty při technickém driblinku.
V tomto směru jsou zajímavé dva údaje. Na levé straně mu podle Driblabu roste jak účast na xG (1,17 vs. 0,84), tak i očekávané asistence (0,43 vs. 0,21). Jinými slovy: na pravé straně vytváří větší objem (průniky, centry, opakované automatismy), zatímco na levé straně je větším katalyzátorem, hráčem dopadu, který hledá způsob, jak vytvořit chaos.
Na levé straně, i když tam odehrál méně minut, se objevuje jeden vzorec, který se opakuje mnohem častěji: útok do volného prostoru bez míče. Diomande v tomto směru dokázal proměnit nutnost ve výhodu. Má totiž obvykle méně prostoru pro příjem míče — často ho soupeř nutí přijímat zády k brance nebo ho zastavuje faulem — a snaží se to kompenzovat tím, že rychle odehraje míč na spoluhráče (krátká narážečka) a okamžitě útočí za obranu. Tam, v rychlosti a s metry před sebou, je už nezastavitelný.
Obranné chování Diomandého
Jeho obranný postoj a hra bez míče se příliš nemění podle toho, zda hraje vpravo nebo vlevo. Po ztrátě míče je mimořádně proaktivní a týmový. Není náhodou, že byl v minulém ročníku Bundesligy — mezi hráči, kteří odehráli alespoň 1 000 minut — útočníkem s největším počtem získaných míčů (148). A nejen to: byl také druhý v počtu zachycených přihrávek (16) a čtvrtý v počtu úspěšných skluzů (19).
V pozičních útocích soupeře však obvykle přebírá reaktivní roli. Drží svou pozici a nevybočuje. Jakmile ale jeho tým získá míč, dokáže se okamžitě aktivovat. V přechodové fázi často zaujímá centrálnější pozici, je velmi nebezpečný při průnicích s míčem, ale především při nabíhání do prostoru za obranou bez míče.
Právě přechody jsou zdrojem, který Real Madrid v první Mourinhově éře využíval neustále. Tehdy to byli Cristiano Ronaldo a Di María, kdo dokázali běhat do volného prostoru s devastujícím účinkem. Teď by tuto schopnost mohl ztělesňovat Diomande.
Otázka zní: bude to dělat z levé, nebo z pravé strany? A co preferuješ ty — levou stranu, nebo pravou stranu?
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: marca.com
