Přestupy jako volební trumf
- Kronika Bilého baletu
- dnes 14:35
- 0 Komentářů
- Laša
Příchod hvězdných posil patří k neoddělitelným součástem volebních kampaní v Realu Madrid už od osmdesátých let minulého století.
Volební kampaň v Realu Madrid se teprve rozjíždí. Zatím je Enrique Riquelme jediným kandidátem, který se rozhodl vstoupit do složitého prostředí přestupů a využít ho jako svou hlavní volební kartu. Ohlásil příchod dvou „mezinárodních hvězd“, z nichž jedna má být Španěl — hlavním jménem na seznamu je Rodri.
Riquelme zároveň tvrdí, že je v kontaktu s aktivním trenérem, což automaticky vyřazuje Jürgena Kloppa, jenž byl s kandidátem spojován v prvních dnech kampaně. Součástí jeho plánu je také návrat funkce sportovního ředitele, kterou klub v posledních letech postrádal.
Mezitím Florentino Pérez zatím příliš nerozkrývá konkrétní jména pro svůj sportovní projekt, i když se bere jako téměř jisté, že chce přivést zpět Josého Mourinha, aby pomohl znovu nasměrovat kabinu, která v posledních měsících působila ztraceně.
Nikdo však nezná sílu volebních slibů týkajících se přestupů v Realu Madrid lépe než Florentino. Právě on totiž stojí za největším volebním úderem v historii klubu — příchodem Luise Figa z Barcelony v roce 2000. Portugalcův šokující přestup byl tehdy hlavní trumf, díky němuž Pérez porazil Lorenza Sanze, který se opíral o dvě čerstvé trofeje Ligy mistrů, jež po více než třiceti letech vrátily Real na evropský trůn.
Florentino Pérez ale rozhodně nebyl prvním prezidentským kandidátem, který vsadil na trumf v podobě velkého přestupu. Tato pocta patří Ramónu Mendozovi, jenž už v roce 1985 připravil složitou operaci, aby získal Huga Sáncheze z Atlética Madrid.
Po krátké zastávce v mexickém Pumas Sánchez nakonec přistál v Realu Madrid, kde se nejprve připojil ke slavné Quinta del Buitre a později k dalším klíčovým hráčům té éry, jako byli Gordillo či Maceda.
Mendoza se k přestupovému trhu vrátil i během voleb v roce 1991, kdy proti němu kandidoval Alfonso Ussía. Jako svůj hlavní trumf slíbil přivést Roberta Prosinečkiho, tehdy považovaného za nejlepšího hráče Evropy a tahouna Crvené zvezdy, čerstvého vítěze Poháru mistrů evropských zemí. Ussía kontroval jménem Lothara Matthäuse.
Volby se konaly v dubnu, Mendoza zvítězil a Prosinečki dorazil v létě. Chorvatova kariéra v Realu Madrid však byla poznamenána sérií zranění a také válkou v bývalé Jugoslávii, která ovlivnila jeho výkonnost i kontinuitu.
Po „bombě“ v podobě Figova přestupu v roce 2000 se téma velkých posil znovu dostalo do centra volebního dění v roce 2006, kdy Florentino Pérez v únoru rezignoval. Do voleb tehdy vstoupilo hned pět kandidátů a vítězem se stal Ramón Calderón. Ten postavil svou kampaň na jménech Kaká, Cesc Fàbregas a Arjen Robben, přičemž jako trenéra slíbil Fabia Capella. Ital dorazil okamžitě, ale z hráčů se podařilo získat pouze Robbena — a to ještě s ročním zpožděním.
Juan Palacios, který skončil druhý s odstupem necelých 300 hlasů, stavěl svou kampaň především na Zlatanu Ibrahimovićovi. Villar Mir, třetí v pořadí, zase začal otevírat cestu ke Cristianu Ronaldovi.
Po odchodu Ramóna Calderóna se Florentino Pérez v roce 2009 vrátil k moci, aniž by musel projít volbami. A právě tehdy přišel poslední opravdu velkolepý přestupový trh Realu Madrid. Nový prezident během několika týdnů uzavřel příchody Cristiana Ronalda, Kaká, Benzemy či Xabiho Alonsa a svěřil tým Manuelovi Pellegrinimu.
Taková demonstrace síly mu zcela eliminovala jakoukoli konkurenci u volebních uren — a tento trend se opakoval v každém dalším volebním cyklu. Real Madrid tak už dvacet let neprošel skutečnými volbami. Tato dynamika se však změní 7. června.
A právě proto mají oba kandidáti ještě dost času ukázat své trumfy v podobě přestupů — tradičně rozhodujícího faktoru voleb v Realu Madrid v éře po Santiagovi Bernabéu.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: MARCA