KOMENTÁŘ: Potřebujeme vlastně Mbappého?
- Komentáře
- dnes 20:57
- 0 Komentářů
- Laša
Milovali jsme ho a nenáviděli jsme ho, když jsme ho nemohli mít. Florentino mu rozuměl, trpělivě na něj čekal a odpustil mu – skoro jako synovi. A nakonec ho přivedl. Oslavovali jsme to navzdory všemu, i přes vnitřní pochybnosti, že ho vlastně nepotřebujeme. Protože je přece nejlepší na světě.
Jenže debata o Mbappém je zpátky na stole. Když je na hřišti, tým ztrácí kompas. Viděli jsme to opakovaně. A z druhé strany zazněla i nepříjemná pravda: Arbeloa, pod tlakem médií, před zápasem s Espanyolem otevřeně přiznal, že se rozpadá taktická disciplína. Mužstvo ztrácí schopnost rozebírat soupeře, hráči sklouzávají k individuálním řešením.
A důsledky? Mizí kolektivní inteligence, hra je těžkopádná a stává se až bolestně čitelnou. Prostory se zavírají, na hřišti se kupí frustrace a bezradnost. Není to jen o Mbappém – to by bylo příliš jednoduché. Ale čím dál víc fanoušků ukazuje právě na něj.
A jeho romantický výlet do Itálie, doplněný paparazzi snímky v době, kdy se zotavuje ze zranění, náladě kolem týmu rozhodně nepřidá.
Zápas s Espanyolem se nestane předmětem hlubších rozborů. Ostatně – vítězství bez větší váhy. Soupeř neměl co nabídnout, to je pravda. Jenže právě takoví protivníci nás v této sezoně už dokázali potrestat.
První poločas byl mdlý, bez tempa i nápadu. Pozitivem zůstává, že jsme neinkasovali a dokázali si vytvořit alespoň pár příležitostí. Jinak ale žádná velká podívaná.
Rozhodcovský výkon přesně zapadl do „metody Negreiry“, kterou CTA piluje už tři dekády: přísnost na jedné straně (žlutá karta pro Viníciuse za protesty), shovívavost na druhé, kde se opakované fauly a provokace přecházejí bez větší odezvy – opět i na jeho adresu. Gil Manzano jde výkonnostně dolů už delší dobu a ten trend je čím dál zřetelnější.
Profesionálně fungující rozhodcovská organizace by ho v rámci standardních mechanismů stáhla z oběhu už před několika sezonami – stejně jako další, kteří víkend co víkend ohýbají pravidla i zdravý rozum. Jenže realita je jiná. Systém si své lidi chrání. Je jednodušší držet je pod kontrolou než riskovat, že někdo začne mluvit. A tak dál odvádějí špinavou práci, zatímco jiní se v klidu baví v zákulisí.
Druhá půle už nabídla úplně jiný příběh. Vinícius se znovu proměnil v neúnavné kladivo na levé straně – nezastavitelný, naplno oddaný hře, neústupný v každém souboji. V takových dnech na něj prostě neplatí žádný recept. Hráč, který věří, stojí pevně jako skála. Noční můra pro každého obránce.
Faulován byl nesčetněkrát, často i za hranou pravidel, ale opakované zákroky zůstávaly bez disciplinárního trestu – nic, co by nás v této sezoně ještě dokázalo překvapit.
Viděli jsme pracujícího Bellinghama, Valverde působil zdrženlivě, ale maximálně soustředěně. Tchouaméni si odehrál svůj standard. Obrana neměla s útokem Espanyolu větší potíže – soupeři citelně chyběl Puado i kvalita ve finální fázi. Brahim tentokrát nezazářil.
Mendy vydržel na hřišti deset minut, než ho zastavily další zdravotní potíže, ale jeho náhradník – drobný hráč z La Manchy – se uvedl výborně, s energií a chutí, která byla okamžitě znát. Frana Garcíu bych z kádru nikdy nepouštěl. Je to typ Nacha, typ Joselua – hráč do rotace, vždy připravený zaskočit, když je potřeba.
Arbeloa měl šťastnou ruku při střídáních. Gonzalo krátce po příchodu na hřiště připravil gól pro Viníciuse a o chvíli později poslal Bellinghama samotného na brankáře. Brazilec pak přidal dvě skvělé trefy – nejprve po slalomu skrz polovinu obrany, podruhé přesnou ranou do šibenice. Vinícius byl zkrátka k nezastavení.
Máme dva útočníky z absolutní světové špičky, ale ani Ancelotti, ani Alonso, ani Arbeloa z nich nedokázali vytvořit fungující dvojici. Různí trenéři, odlišné přístupy – a pořád stejný výsledek. Individuální kvalita nezpochybnitelná, ale jako tým to skřípe. A na trofeje se práší.
Neudělal Florentino znovu chybu z éry Galácticos? Neskládá kádr plný takového množství talentu, že to může fungovat maximálně na PlayStationu? Realita na hřišti zatím ukazuje něco jiného: Mbappé a Vinícius si spíš překážejí, než aby se doplňovali.
Často si předávají míč na pár metrech, zbytečně se stahují do stejných prostorů a tím usnadňují práci obranám. Soupeř se může zkoncentrovat na jednu stranu hřiště, zahustit ji a tu druhou si pohlídat jen symbolicky – bez většího rizika, že ho to bude stát síly nebo výsledek.
Víme, že Mbappé není klasická devítka. Nemá typologii na soubojový hrot, nebude vyhledávat hlavičkové situace a nikdy si neosvojil pohybové návyky typické pro útočníka, který váže stopery. Spíš naopak – stopeři si na něj v klidu počkají a berou si ho „do kapsy“. Viděli jsme to v celé řadě frustrujících zápasů.
Neumí hrát zády k bráně a nedokáže podržet míč tak, jak by bylo potřeba – i proto, že se do defenzivy příliš nezapojuje. Jenže zároveň jde o křídelníka mimořádných kvalit: smrtící v zakončení, nebezpečný v driblinku ve vysoké rychlosti, s akcelerací připomínající MotoGP. Když dostane prostor, je u brankáře během vteřiny.
Jenže právě ten prostor mizí. Soupeři už naše slabiny znají a důsledně je využívají. Opakují to, co funguje – a funguje to až příliš často. Ani jeden z posledních tří trenérů na to zatím nenašel účinný recept. A upřímně, jednoduché řešení to nemá.
V této sezoně jsme proti top týmům zahráli slušně snad jen jednou. Jinak platí jednoduchá rovnice: kdo nás dokáže zavřít a eliminovat naše silné stránky, ten má velmi blízko k vítězství.
Florentino na začátku své kariéry udělal katastrofální chybu – sám to později přiznal. Proto odešel. Po krátké a nepovedené přestávce za éry Calderóna se ve svém druhém období v čele klubu rozhodl postavit do šatny generála, který dokázal zvednout ambice hráčů a proměnit je ve sparťanskou falangu. Výsledkem bylo období, kdy padaly ligové rekordy i proti tehdejší nejsilnější Barceloně v historii – jak na hřišti, tak v prostředí rozhodčích struktur.
Šlo o Barcelonu, která byla v té době spojována i s obviněními z ovlivňování rozhodčích skrze vedení komise. Ani tehdejší silně kritizovaný rozhodcovský aparát ale nedokázal zastavit nezapomenutelnou sezónu 2011/12: 100 bodů a 121 vstřelených gólů. Mistrovský titul jsme si zajistili už 2. května na San Mamés.
Mourinho proměnil tým ve fázi úpadku v mužstvo s téměř chorobnou touhou po vítězství. Nepochybně k tomu přispěla i kombinace silných vítězných osobností jako Modrić, Cristiano, Pepe, Ramos či Marcelo.
Po odchodu Portugalce Florentino pokračoval v budování další legendární generace (Kroos, Keylor, Valverde, Courtois, Vinícius, Mendy, Militão, Rodrygo), která více než dekádu dominovala Evropě a držela sérii úspěchů, jakou by bylo možné ještě rozšířit, kdyby španělský fotbal nebyl v některých obdobích tak problematický.
Konec této éry symbolicky uzavřely odchody Kroose v roce 2024 a Modriće v roce 2025, poté co se klub už dříve vypořádal s odchody Cristiana, Sergia Ramose, Varaneho, Casemira, Isca, Marcela, Balea či Benzemy – a přesto neztratil svou konkurenceschopnost.
Při zpětném pohledu šlo o mimořádně úspěšné zvládnutí generační obměny, a to i navzdory vážným zraněním klíčových hráčů. Kdo by si vsadil na triumf v Lize mistrů v roce 2022 po odchodech Cristiana, Ramose a Varaneho? A v roce 2024 po dalších ztrátách Benzemy a Casemira?
Trofeje ale mluví samy za sebe. Jsou v klubové vitríně na Bernabéu. A můžete si je kdykoli prohlédnout – třeba při návštěvě Madridu.
Teď je to jiné. Víme, že když se nedaří vyhrávat, okamžitě se rozjede tlak médií – a v poslední době i sociálních sítí. Spouští se lavina spekulací: Carreras byl údajně ten, kdo odcházel z baru jako poslední, ne dřívější „podezřelí“; Bellingham, Valverde a Vinícius se prý spojili proti Alonsovi; Arbeloa zase nemluví se španělskými hráči a má Carvajalovi blokovat cestu na mistrovství světa.
Realita je ale jinde. Tým systematicky naběhá v každém zápase o zhruba deset kilometrů méně než soupeř. Jako bychom hráli v oslabení. Statistiky Mbappého v oblasti naběhaných kilometrů, presinku a defenzivní práce se začínají nápadně podobat číslům Lionela Messiho v Interu Miami – kde je jeho role přirozeně jiná. Kdo sledoval poslední zápasy argentinského hráče, viděl, že se pohybuje spíš chůzí a většinou jen sleduje, jak kolem něj procházejí soupeři.
Těžko si ale představit, že by tohle šlo jednoduše opravit trenérem – ať už by se jmenoval Klopp, Mourinho nebo Luis Enrique, který mimochodem podobný problém nedokázal vyřešit ani v PSG.
Těžko se říká, že hráč, který dává 50 gólů za sezónu, může být problém. Jenže čísla jsou neúprosná: bez Mbappého tým prohrává 9,1 % zápasů, zatímco s ním se toto číslo zvyšuje na 21,7 %. A to je pro mě příliš velký rozdíl, než aby šel jen tak přehlédnout.
Připomíná mi to i jeho minulost – ve 22 letech byl přiveden na schůzku s katarským emírem a prezidentem své země, kde mu symbolicky předali klíče od PSG. A pak si vybavuji i slova Florentina, který říkal, že „tohle nebyl ten Mbappé, kterého jsme chtěli přivést…“. Obávám se ale, že přesně toho jsme nakonec získali.
Krásná představa, že by šlo bez problémů sladit dva nejlepší křídelní hráče světa do jedné jedenáctky, by na papíře vytvořila téměř neporazitelný tým. Jenže realita je složitější – a já upřímně nevěřím na zázraky. A Luis Enrique (a vlastně ani nevím, jak moc mě bolí to přiznat) na ně taky nevěřil.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: La Galerna
