KOMENTÁŘ: Mám toho plné zuby – trapný ústup Realu ze scény
- Komentáře
- dnes 10:45
- 0 Komentářů
- Laša
Madrid pokračuje v pádu. Arbeloa znovu sáhl vedle se střídáními a pozdní gól Héctora Bellerína definitivně odhalil, že bílé už v téhle lize drží jen poslední zbytky naděje. „Annus horribilis“ je dokonán, píše ve svém komentáři Tomás Roncero z deníku AS.
Mám toho plné zuby. Ve Villa del Río (Córdoba) jsem sledoval další díl nekonečné noční můry, v jakou se Real pod Arbelou v posledních měsících změnil. Sto dvacet peñistů tu viselo na obrazovce a na iluzi stejně prchavé jako tenhle vybledlý, unavený Madrid. Tým, který nedokáže porazit ani nejhorší Betis Pellegriniho éry a který proměnil kdysi mýtickou 93. minutu v další fiasko. Ani parádní Viníciusova trefa nestačila, aby tenhle rozklížený, ztracený a bez hrdosti působící projekt dokázal prodloužit ligový boj, který už v podstatě naservíroval Barceloně.
Pozdní gól Héctora Bellerína jen shrnul nekonečnou tvrdohlavost mužstva, které ustupuje ze scény až trapně. A už ve chvíli, kdy Arbeloa poslal na trávník Camavingu s Alabou, jsem cítil, že je zle. Francouz je pro Real jako kryptonit, Rakušan píše poslední verše své madridské kariéry. Mezitím ale na lavičce dál seděli dva odchovanci s odvahou a hrdostí — Carvajal a Asencio. Arbeloa byl jako hráč ukázkový canterano, ale jednou snad vysvětlí, co má proti kapitánovi, který šestkrát vyhrál Ligu mistrů, a proti klukovi, který obětoval zdraví, když ho tým nejvíc potřeboval. Teď se musí dívat, jak je před ním Rakušan s rozbitým kolenem a blížícím se koncem kariéry.
Nejhorší je, že Real ztrácí identitu. Chybí mu lídři, chybí mu tvář. A za to se vždycky zaplatí — tak smutným a frustrujícím koncem, jaký jsme viděli proti Betisu Pellegriniho.
Raúl, věčný kapitán V takhle deprimujících nocích si vždycky vzpomenu na ducha, který v sobě nosil náš věčný kapitán se sedmičkou na zádech. Mluvím samozřejmě o Raúlu Gonzálezovi. Právě 24. dubna 2010 dokázal dát gól v Zaragoze na La Romaredě, i když sotva chodil — zranění ho pak vyřadilo na čtyři měsíce, než odešel do Německa. Hrdinský gól, plný madridistické hrdosti. Toho, co už v tomhle Realu bez duše a bez citu nevidím.
Vzpomněl jsem si na to ve chvíli, kdy Mbappé odcházel v 80. minutě. Tipuju, že je vážně zraněný. Ale na mistrovství světa ho ve francouzském dresu určitě uvidíme. V mých časech museli hráči Realu být skoro na kusy, aby opustili bitvu…
A rozhodčí? Jako vždycky. Všechno, co tu zaznělo a co je potřeba kritizovat s maximální přísností, nic nemění na tom, že rozhodčí opět udělali maximum pro to, aby madridistům rozmetali jakoukoli naději. Jejich verdikty nakonec ovlivnily i výsledek. Faul Antonyho, který v poslední akci jasně držel Mendyho, se píská běžně — jen tentokrát, pro změnu, ne. A o penaltě po ruce Ricarda Rodrígueze nemůže být sporu. Je velká jako Giralda. Výmluva o údajném ofsajdu Bellinghama neobstojí. Offside to nebyl, a VAR tak měl zasáhnout. Otevřená ruka, která zastaví střelu na bránu, je penaltou tady i v poslední vesnici na Novém Zélandu. Zdá se, že CTA pořád žije v temné éře Negreiry…
Výročí, která něco říkají. Když se vrátíme v čase, 24. duben nabízí madridistům jednu skutečnou perlu. Právě v ten den roku 1985 Real dokončil velký evropský obrat proti Interu Milán. V Itálii tehdy v semifinále jasně padl 0:2, ale na Bernabéu přišla noc, na kterou se nezapomíná. Dva góly Santillany a jeden od Míchela (3:0) poslaly Nerazzurri domů. Pamatuju si, jak jsem si to s tátou a kamarády užíval z legendárního „gallinera“. Čistá euforie.
Jenže 24. duben má i druhou tvář. O tři roky později, v roce 1988, Real Beenhakkera sice rozstřílel Betis 6:0 a získal třetí titul v řadě, ale Bernabéu zůstalo chladné a sklíčené. Tým totiž pár dní předtím vypadl v semifinále Poháru mistrů s PSV Eindhoven — a způsob, jakým k tomu došlo, byl pro fanoušky nespravedlivý a bolestivý. Ten emocionální propad mi silně připomněl atmosféru, která panovala včera večer v La Cartuja.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: AS
