Jak Arbeloa zaskočil Guardiolu
- Liga mistrů
- dnes 19:46
- 0 Komentářů
- Laša
V předvečer demolice Manchesteru City na Bernabéu si Álvaro Arbeloa v duchu pokládal otázku, která v Madridu zní před každým velkým zápasem: co tentokrát vymyslí Pep Guardiola? „Vždycky má připravené nějaké překvapení. Nezáleží na tom, kolik zápasů jeho týmů vidíte – u takového duelu víte, že chystá něco jiného,“ říkal. Mluvil o stavu permanentní ostražitosti, do něhož se sám dostal už několik dní před utkáním. A zároveň už tehdy piloval vlastní překvapení, které začal nenápadně odkrývat už v 7. minutě.
Právě tehdy Courtois poprvé rozehrával od branky a poslal dlouhý míč na pravé křídlo, hluboko na polovinu City. Valverde jej prodloužil hlavou přes O’Reillyho – na první pohled nic výjimečného, jen jedna z možných variant. O deset minut později však Real rozehrával přímý kop z vlastní poloviny a Courtois znovu ignoroval krátkou kombinaci. Podíval se sice na Viníciuse vlevo, ale nakonec opět hledal Valverdeho, který znovu přetlačil anglického krajního obránce.
A pak přišla třetí varianta téhož plánu. Po krátké rozehrávce od Rüdigera poslal belgický brankář další dlouhý balón za středovou čáru – opět na Valverdeho. Tentokrát už Uruguayec míč zkrotil, předběhl O’Reillyho a vyrazil přímo do otevřeného prostoru. Prošel kolem Donnarummy a chladnokrevně zakončil na 1:0. Tím odstartoval nejen cestu za vítězstvím v samotném utkání, ale možná i v celém dvojzápase.
Opakování těchto dlouhých nákopů rozhodně nebylo náhodné. „Hodně jsme to trénovali, hlavně při rozehrávkách od brankáře,“ vysvětloval po utkání Valverde. „Věděli jsme, že budou presovat jeden na jednoho, a že za jejich zády zůstane spousta prostoru.“ Stejnou myšlenku potvrdil i Courtois: „Trochu jsme to cvičili – hledání prostoru za jejich obranou. Hrají strašně vysoko a vyšlo nám to skvěle.“
Podle dat Hudl StatsBomb měl belgický brankář třináct rozehrávek po standardních situacích. V devíti případech zvolil dlouhý míč – a pokaždé mířil do stejné zóny, na křídlo, kde operoval Valverde. „Fede je neuvěřitelně rychlý, silný, výborně hraje hlavou, skvěle střílí… je to nesmírně komplexní hráč,“ chválil ho Courtois.
Arbeloův plán, několik dní pilovaný v Valdebebas spolu s asistenty, se nakonec ukázal jako větší překvapení než cokoliv, co tentokrát vytáhl Guardiola. Po bitvě se to říká snadno, ale už po dvou ligových porážkách s Osasunou a Getafe bylo cítit, že trenér Realu hledá cestu, jak hru rozšířit. „Máme tendenci hledat to, řekněme, nejjednodušší řešení – tedy Viníciuse, který má obrovskou schopnost obejít soupeře. Ale musíme být nebezpeční na obou stranách,“ říkal po utkání s týmem José Bordaláse. Navázal tím na slova z Pamplony: „Hodně stavíme hru na levé straně, což je přirozené, ale musíme být schopní vytvářet hrozbu i na druhé. Jinak se proti nám brání až příliš snadno.“
Právě tohle mimochodem patřilo k hlavním obavám Pepa Guardioly před zápasem. Po utkání přiznal, že Chusanova nasadil na pravou stranu především proto, aby měl Viníciuse pod kontrolou. V nepřítomnosti Mbappého, Bellinghama a Rodryga se totiž Brazilec jevil jako jediný skutečně nebezpečný zdroj madridské ofenzivy.
Jenže na tomhle zdánlivě vyprahlém území vyrostl Valverde. Arbeloa jej postavil na pravé křídlo – a právě tam začal Uruguayec rozkládat City po dlouhých balónech od Courtoise. Aby tenhle plán fungoval, musely se sejít dvě změny v belgické hře nohama. A obě spolu úzce souvisejí.
Courtois totiž v této sezoně hraje výš než kdykoli předtím. V La Lize, kde je vzorek největší, posunul po taktickém drilu započatém ještě za Xabiho Alonsa a trenéra brankářů Luise Llopise své průměrné místo přihrávky z 10,6 metru od vlastní branky na 13,4 metru. To znamená posun o 26 procent výše – a v praxi mnohem větší odvahu i kontrolu prostoru.
Zlepšil se také v přesnosti dlouhých přihrávek. V této sezoně nachází adresáta 51 procent jeho nákopů, což je nejlepší číslo od jeho příchodu do Madridu. Právě tenhle progres z něj udělal mimořádně účinnou zbraň v momentech, kdy měl Real problémy s výstavbou hry. Typickým příkladem byl semifinále posledního Španělského superpoháru proti Atléticu – tehdy Courtois vyslal hned 34 dlouhých balónů, nejvíc v dresu Bílého baletu.
V předchozích zápasech Courtois často hledal Gonzala, aby mu sklepával míče do středu hřiště. Proti City ale Real zvolil jinou cestu – chtěl vycházet po stranách. A držel se toho až do úplného konce. V 94. minutě, při rozehrávce přímého kopu zpoza vlastního vápna, belgický brankář znovu hledal Valverdeho na pravé straně. Uruguayec vyskočil naposledy, tentokrát už ale byl na hraně sil a nedokázal přelobovat O’Reillyho. Jak podotýká David Álvarez v El País, byl to symbolický závěr večera, v němž Real důsledně a neúnavně využíval plán, který City nedokázalo zastavit.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: El País
