Ancelotti: Jasně, že bych se rád vrátil do Realu, ale spíš prodloužím smlouvu s Brazílií
- Bývalí trenéři Realu
- dnes 10:13
- 0 Komentářů
- Laša
Carlo Ancelotti byl hostem nejnovějšího dílu pořadu Jorgeho Valdana. Přinášíme úryvek z rozhovoru týkající se jeho práce v Realu Madrid.
Píšeš ve své nové knize: „Pracoval jsem pro majitele, kteří chtěli úplně všechno – v Miláně, v Chelsea i v Paris Saint‑Germain, takže jsem si myslel, že už jsem viděl všechno, pokud jde o očekávání prezidentů. Ale pak mi zavolali z Realu Madrid.“ [smích obou] Takže ne, ještě jsi neviděl všechno?
„Nároky Realu Madrid jsou obrovské. Myslím, že každý trenér by měl jednou trénovat Real Madrid, aby mohl říct: ‚Tohle je maximum.‘ Real Madrid je maximum, pokud jde o požadavky, samozřejmě. Otázka zní: proč je Real Madrid nejúspěšnějším klubem?“
Právě kvůli těm nárokům?
„Jen kvůli nim. Ano, jen kvůli nim. Protože mají charakter, strukturu, fanoušky, prezidenta a všechny, kteří s prezidentem pracují – a ve všem tom jsou obsažené nároky. Vyhraješ zápas, pogratulují ti, ale nezapomenou dodat, že je tu další zápas, další Liga mistrů, další Superpohár.“
To je úplně normální, že vyhraješ Ligu mistrů a oni…?
„Oni řeknou: musíme vyhrát další.“
Nebo řeknou: jak nás můžete tak trápit tou svou hrou? [smích obou] Jako kdyby se fotbal dal hrát jinak.
„Přesně tak. A samozřejmě je tu i způsob, jakým je klub organizovaný. Pořád je to fotbalový klub. Styl řízení prezidenta a těch, kteří jsou mu nejblíž, jako je [generální ředitel] José Ángel, a také léta úspěšného budování fantastické generace hráčů, která bohužel v tomhle období končí. Ale nejde jen o sportovní úroveň.“
Když mluvíš o nárocích, píšeš, že tě Florentino vzal, abys viděl Poháry mistrů. Bylo jich devět. A on řekl: „Tady je jen jeden problém – nemáme desátý.“ [smích obou]
„Odpověděl jsem: od toho tu jsem! Byla to prakticky posedlost. Real Madrid byl po třech semifinále v řadě, nedostal se do finále… Byla to skoro posedlost, ale myslím, že jsme ji dokázali proměnit v motivaci. A s tou motivací jsme si v Lize mistrů vedli skvěle… S trochou štěstí.“
A nervů. [smích] Ten finále v Lisabonu…
„A viděl jsi někdy, aby někdo vyhrál díky smůle?“
Ne, nemožné. Nemožné. Zvlášť na mistrovství světa. Hvězdy se musí seřadit do jedné linie, aby někdo vyhrál mundial.
„Přesně tak.“
Je možné, že kdyby se finále v Lisabonu prohrálo, vytesalo by to tvůj náhrobek… A možná i Florentinův?
„Ano, je to možné. Ale to finále všechno změnilo k lepšímu. Právě tím finále začíná velká éra Realu Madrid.“
A začalo to tím Ramosovým golazem, který navždy zůstane v historii.
„Ano. Protože to je tohle pokolení: Carvajal, Nacho, Ramos, Pepe, Ronaldo…“
S odstupem času se ta akce stala symbolem sama o sobě. Rohový kop zahrává Modrić a hlavou skóruje Ramos. Dva velcí lídři, každý svým způsobem.
„Přesně tak. Když se podíváš na tohle hráčské pokolení, i když se některé prvky v sestavě měnily — protože později odešel Ronaldo — tak i při těch změnách tohle pokolení vydrželo až do roku 2024. Byl tam Benzema, Kroos přišel po Lisabonu, k tomu Modrić, Carvajal, Nacho, Casemiro, Marcelo — to je ono.“
V druhé etapě přišly ty vyřazovací zápasy Ligy mistrů, ty magické remontády, ty osudové obraty s několika zápasy, které jsou dodnes těžko vysvětlitelné. Vyprávíš skvělou historku ze zápasu s City, kdy v určitém momentu stáhneš ze hřiště Casemira, Modriće a Kroose — hráče, kteří se zdáli být základem celého projektu. Ale když Benzema dá gól na 3:1, otočíš se na Kroose a ptáš se: „Co uděláme? Hrajeme dál stejně, nebo něco změníme?“ Mluvíš o významu zapojování hráčů do rozhodování, protože když se na rozhodnutích podílejí, cítí se víc angažovaní.
„Samozřejmě. Také proto, že třeba Kroos má taktické cítění a zkušenosti. Kroos by klidně mohl být trenérem. Stejně jako Casemiro nebo Modrić — všichni mají znalosti potřebné k tomu, aby rozuměli hře. Mnoho nápadů ke mně přišlo právě díky rozhovorům s hráči. Například u Bellinghama — když přišel, chtěl jsem vědět, kde nejraději hraje. Je to úplně normální, musíš s hráči mluvit, a mě to baví.“
Když se nezeptáš, jak to máš vědět? Musíš se ptát, abys přesně věděl, kde se cítí komfortně.
„Musíš být co nejupřímnější. A aby ses mohl chovat upřímně, osobní vztah musí být dobrý, protože když ti někdo nevěří, neotevře se — bojí se.“
A když se bojí, bude hrát tak, aby neudělal chybu, a to je problém. Byl jsi nedávno v Madridu. Cítíš uznání od lidí?
„Ano, ano, jsem madridista. Jsem v pravidelném kontaktu s Florentinem, kterému posílám pozdravy. Stejně tak s José Ángelem. To období bylo fantastické. Ale myslím si také, že to byl správný moment, aby…“
Teď na další otázku asi odpovíš „ne“, ale stejně se zeptám: žádal tě klub o názor na poslední události?
„Ne. Ne, ne, ne. [smích] Ale mám tam přece své hráče a samozřejmě je sleduju. Zápas Realu Madrid vždycky vzbudí zájem.“
Chtěl by ses někdy do klubu vrátit v nějaké roli — třeba sportovního ředitele, poradce nebo kohokoli, kdo by ti umožnil zůstat nablízku? Tvoje historie s Realem Madrid je přece impozantní.
„To je dobrá otázka… Ano, samozřejmě, že bych chtěl. Jistě, že ano…“
Ale zároveň bys chtěl prodloužit smlouvu s Brazílií o čtyři roky… A život není nekonečný.
„Myslím, že nakonec spíš prodloužím smlouvu s Brazílií o čtyři roky. [úsměv]“
Ano?
„Myslím, že ano. Ale přiznám se ti, že je to jiná a nová práce, ale moc mě baví. Je to víc analytická a pozorovací práce, ale opravdu mě baví.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Movistar+
