Zidane: Pokud jsi nepochopil, že jsi tam pro hráče, tak v tomhle povolání nepřežiješ
- Bývalí trenéři Realu
- dnes 9:10
- 1 Komentář
- Zbynek H.
Hamidou Msaidie byl asistentem Zinédina Zidana pro fyzickou a psychologickou přípravu během obou trenérských etap Francouze v Realu Madrid. Nyní na YouTube spustil nový cyklus rozhovorů a jeho prvními hosty byli právě Zidane a David Bettoni, druhý z asistentů. Přinášíme výroky Zizoua z tohoto rozhovoru, který byl zveřejněn na začátku ledna, ještě před rozhodnutím Realu Madrid o změně trenéra.
„Přechod k prvnímu týmu proběhl přirozeně. Nečekali jsme na to, ale byli jsme připraveni. Je jasné, že po příchodu k áčku můžeš cítit určitou obavu, ale zároveň jsi věděl, jak funguje kabina, jak funguje hráč… A byli jsme v tom spolu [mluví o realizačním týmu]. Řekli jsme si, že si navzájem pomůžeme, a hlavně na začátku jsme pracovali opravdu tvrdě.“
„Pamatujete si, že jsme přijížděli v 9 ráno a odjížděli až po 23. hodině. Neustále jsme něco připravovali a na něčem pracovali. Upřímně jsem měl trochu strach, ale zároveň jsem dobře věděl, do čeho jdu. Věděl jsem, kam vstupuji – a byl to nejlepší tým na světě, bez jakýchkoliv pochybností. Když jsem se díval na ty hráče, říkal jsem si: ‚Když odvedeme dobrou práci, můžeme dokázat něco mimořádného.‘ A přesně to se stalo [úsměv].“
„David [Bettoni] byl skvělý v přípravě tréninků. Soustředil se na tréninkový proces a plnil to, co jsem po něm chtěl. Oba dobře víte, že jsem nikdy nechtěl, aby dva po sobě jdoucí tréninky byly stejné. Samozřejmě jsem na tréninku chtěl dvě věci – práci a zábavu – ale klíčovým slovem byla práce. Vstoupili jsme totiž do kritického období. Tým tehdy nebyl tak úplně týmem a především nebyl v dobré fyzické kondici.“
„Museli jsme jim vštípit myšlenku, že musí pracovat. Pamatuji si, že jsme měli tři týdny bez pohárových zápasů uprostřed týdne. Hráli jsme jen La Ligu a během těchto týdnů jsme mohli opravdu pracovat. Tehdy jsme jim mohli naložit víc práce. Pokud si vzpomínáte, uspořádali jsme schůzku s kapitány.“
„Čtveřici kapitánů jsme řekli, co chceme, a zeptali se, zda jsou připraveni se tomu plně oddat. Proto jsme pracovali od 9 do 23 hodin – analyzovali jsme každá data a každé číslo. Jejich statistiky a fyzická forma nebyly dobré. Jakmile jsme si získali jejich důvěru, tedy když souhlasili, že s námi budou pracovat, bylo hotovo – zbývalo to jen uvést do praxe. A tady přišla zábava. Radost z práce. A to všechno při práci se skvělými hráči.“
[Hamidou říká, že začali několika desítkami minut běhání] „Přesně tak, běhali jsme po tréninkovém centru [smích]. A to všechno šest měsíců před koncem sezony. O to mi šlo – potřebovali pracovat, protože po návratu Ligy mistrů jsme znovu naskočili do neustálého kolotoče zápasů. A tehdy už se pracovat nedá. Kdyby bylo víc času, dalo by se toho udělat ještě víc. Přesto jsme si vedli skvěle, protože jsme především dokázali správně identifikovat, co je potřeba udělat. Základem všeho byla fyzická práce.“
[Hamidou zdůrazňuje, že bylo nutné hráčům předat i správné poselství] „Museli přijmout práci, kterou bylo třeba odvést. A nebyla to lehká práce. Nevím, jestli si pamatujete, ale makali jsme i s míčem. Fyzicky jsme sice hodně běhali, ale chtěli jsme pracovat i s balonem. Říkal jsem Davidovi, že na hřišti musíme vždy pracovat s míčem. Trénovali jsme 1,5 až 2 hodiny, opakovali zátěž. A jim se to líbilo [smích].“
„Hráči milovali soutěživost. Milovali se navzájem poměřovat. Potřebovali prostě nový přístup a nový projekt. Potřebovali znovu najít pocit, že jsou nejlepší – každý individuálně na své pozici. Každého jsme vedli správným směrem. Tak znovu objevili sami sebe. Našli zpět motivaci i radost ze hry. A přitom jsme měli ty nejlepší hráče na světě.“
Byly porážky s Atléticem a Wolfsburgem klíčové pro určení směru?
„Mluvili jsme o tom mezi sebou a řekli jsme to i hráčům hned na začátku: kdybychom dnes hráli proti Atléticu nebo Barceloně, stoprocentně bychom prohráli. Stoprocentně! Pomohlo to tomu, aby se jim něco přepnulo v hlavě. Uvědomili si, že dnes s nimi prohráváme. Řekli jsme jim, že pokud budeme pracovat společně na jednom cíli, za pár měsíců v takovém zápasech předvedeme dobré věci. Budeme připraveni bojovat a vyhrát. A přesně to se stalo. Na konci sezony jsme porazili Barcelonu i Atlético.“
„Začali jsme dobře, vyhráli jsme pět zápasů, vítězili jsme 5:0 nebo 6:0 a najednou jsme v lize prohráli s Atléticem. Najednou všichni říkali, že v týmu je chaos a problémy. Všichni nás kritizovali. A my? Zachovali jsme klid. Protože v takové chvíli, při takovém tlaku, se opravdu můžeš zřítit do propasti. Najednou se sám ptáš: co se děje? Pokládáš si ty těžké otázky. My jsme ale šli dál, protože jsme věděli, co chceme dělat.“
„Dobré na našem týmu bylo i to, že jsme neměli špatně nastavené ego. Jinými slovy – byli jsme tam pro hráče. To je nesmírně důležité. Hráč musí cítit, že on je hlavní postavou, že on je ten, kdo rozhoduje na hřišti, že on je hrdinou, i když my zavádíme určité principy. Chci tím říct, že my jsme tu byli pro ně a oni to cítili od samého začátku. Není to vůbec banální. Trenér obecně zabírá hodně prostoru – hodně dělá, je vidět, všechno plánuje. A to je samozřejmě jeho role. Ale důležitý je i způsob, jakým pracuješ. Záleží na tom, jak hráče vedeš k cíli. Jim se líbilo, jak jsme je vedli a jaký jsme měli přístup.“
– Věděli jsme, že tým udělá svou práci a každý z nás fungoval ve své oblasti. Skvělé bylo, že Dav [Bettoni] se mohl vyjádřit prostřednictvím tréninků. V podstatě jsem využíval vás všechny, lidi kolem sebe, právě proto, abych mi pomohli realizovat moje vlastní myšlenky: vymýšlel jsem, co chci, a předával to Davovi. Například jsem mu řekl: „Dnes budeme pracovat na centrech.“ A on vždy něco zorganizoval a vy jste mu pomáhali, aby všechno proběhlo hladce. Na tabuli jste rozepisovali, že „uděláme to tak, tak a tak“ a jasně jste to sdělovali všem, včetně hráčů, protože pak už na hřišti není čas a musí se dělat hodně věcí najednou.
„Právě proto jsme hodně pracovali s videem, protože jsme neměli čas na trávníku. Všechno jsme připravovali dopředu, dokonce jsme natáčeli videa – dobře si to pamatuji – a nikdy netrvala déle než 15 minut. Maximálně 15 minut. Bylo tedy nutné být velmi přesný. O to šlo – o náročnost a přesnost toho, čeho chceme na hřišti dosáhnout.“
„Například bylo jedno konkrétní tréninkové cvičení na proti-pressing, které zavedl Dav. Bylo velmi specifické, provedené skvěle a hráči ho milovali. Pamatuješ? Tři týmy – jeden čekal, dva hrály a ty dva se musely spojit s tím čekajícím, zatímco ti čekající museli agresivně přistupovat. Všechno bylo udělané výborně a celé naše přípravy mimo hřiště sloužily k úspoře času na hřišti. Protože když jsi na trávníku, jak říká Dav, máš tři minuty na cvičení a jeho organizaci, protože samotný trénink mohl trvat maximálně 45 minut. Proto muselo být všechno maximálně přesné. Každý tedy měl své úkoly a požadavky. I já jsem měl spoustu vlastních věcí.“
[Hamidou vypráví, že vždy probíhala otevřená a upřímná komunikace s hráči] „Hráči to v naší práci viděli. Viděli, že ty i Dav jste s nimi propojeni. Že v tom jste s nimi. Že tam vznikala jednota. Pro mě je to samozřejmé, o tom nemám žádné pochybnosti. Vždy jsme byli hráčům k dispozici. Právě to podle mě vytváří v týmu něco silného – když jsi tam pro hráče. Pokud jsi to nepochopil, v tomhle povolání nepřežiješ [mračí se]. Jako trenér jsi tu proto, abys je doprovázel. Jsi tam pro ně.“
„Musíš jim ukázat, že jsi tam pro ně. Oni to musí skutečně cítit, aby to přijali. To samozřejmě záleží i na tom, co děláš a jak to vedeš… Nakonec tě prostě musí mít rádi. [smích Bettoniho a Hamidoua] Ne, taková je pravda. Pokud hráči nesouhlasí s tím, co zavádíš – s tréninkem nebo přístupem – vždycky vám bude něco chybět. Myslím, že tehdy si s námi prostě užívali všechno na každé úrovni. Všechno, co jsme jim předávali a nabízeli.“
[Bettoni říká, že velký rozdíl udělal právě Zidaneho přístup, kdy byl hráčům k dispozici a snažil se jim vysvětlovat svá rozhodnutí a plány, aby je mohli plně přijmout] „Samozřejmě, ale na konci musíš také vyhrávat. Zajímavé je, že jsme s nimi ani v proslovech nemluvili o tom, že musíme nutně vyhrát. Každý ale věděl, že to je náš cíl a že jsme tam proto, abychom vítězili. A právě kvůli tomu jsme to všechno dělali. Také jsme dobře věděli, že pokud nás hráč bude hodnotit, tak podle toho, jestli vyhráváme. Věděli jsme, že když jim budeme mluvit o zlepšení fyzické formy, za šest měsíců posoudí, zda skutečně byli v dobré kondici. Pokud něco říkáš, musíš to také splnit – a my jsme to splnili.“
[Rozhovor o finále na San Siru v roce 2016, kdy byli po předchozí práci velmi spokojeni] „To jsme také předali hráčům. A velmi jsme jim důvěřovali. Myslím, že jsme měli mimořádné hráče. Procházeli těžším obdobím a potřebovali získat zpět trochu sebevědomí, fyzickou připravenost, trochu všeho. Museli znovu získat fotbalovou jistotu. A přesně to jsme udělali. Implementovali jsme všechno, aby se to vrátilo. A když máš hráče, který chce soutěžit, cítí se jistý, je šťastný, když přijde na trénink, a je šťastný, když jde na zápas – co ti zbývá? Jít ven a vyhrát tři Ligy mistrů [smích]. A přesně tak se stalo.“
Kterou Ligu mistrů bych vyzdvihl?
„Všechny jsou úžasné a krásné, ve všech jsme měli těžké zápasy. Nicméně ta druhá polovina finále s Juventusem v roce 2017… [mává rukou] To bylo mimořádné. To bylo magické. Vím, že každý, kdo miluje fotbal a sledoval to v televizi nebo na stadionu, říkal: ‚Wow, to je úžasné.‘ Pamatuji si Modrićův centr, náběhy Marcela do útoku, náběhy Asensia… Byli všude, ze všech stran. Opravdu útočili ze všech stran.“
„Pro trenéra je samozřejmé, že když máš 23 vynikajících hráčů, nakonec musíš dělat volby. V mém případě bylo výjimečné, že pro mě byli všichni rovní. Samozřejmě někdo může být lepší, protože střílí více gólů, a to není problém – všichni víme, o jaké hráče jde. Ale mluvím o tom, že v našem přístupu byli všichni stejně důležití pro to, co jsme chtěli implementovat. V souvislosti s tím byly požadavky na tréninku klíčové.“
„Stručně řečeno, pokud jsi netrénoval dobře, nemohl jsi hrát, protože, jak může potvrdit Dav, všechno do velké míry záviselo na tom, co jsme viděli na tréninku. Tak jsme budovali sestavu. Často se stávalo, že i když jsme v pondělí začínali týden s prvotní myšlenkou, koho postavíme, trénink měl obrovský význam. Požadavky na tréninku jako základ přípravy týmu byly absolutně zásadní pro naši práci. Hráči museli trénovat dobře – a oni to věděli, dokonale to věděli.“
„Pro mě a pro nás bylo také jasné, že trenér v pondělí nemůže vědět, kdo bude hrát v sobotu. Pokud to ví už v pondělí, pro hráče to nemá smysl, protože pokud máš málo prostoru a víš, že nebudeš hrát ani v sobotu, jak máš trénovat? Trénuješ špatně, nebo… Trénuješ, děláš své, ale nepřinášíš do toho soutěživost. Naproti tomu, pokud nevíš, kdo bude hrát, nebo víš, že můžeš dostat šanci, i když jsi devatenáctý v hierarchii, změní to vše ve tvém tréninku – hráči budou trénovat opravdu dobře. To jsme zavedli.“
„Bylo to mé velmi silné přesvědčení. Neexistuje něco jako „náhradník“, který je tady a bude potřeba až v dubnu na jeden zápas. Ne, v dubnu nebude připraven. Musí být zapojen od samého začátku, neustále, každý den. Pak ví, že se na něj mohu spolehnout, a on ví, že se může spolehnout na mě – tak to funguje.“
„Pokud to nezavedeš, podle mě… můžeš vyhrávat zápasy, ale nevyhraješ mnoho soutěží, protože si představ, že v březnu opravdu potřebuješ hráče, protože tři nebo čtyři, kteří odehráli 50 zápasů, dostanou zranění – co potom uděláš? Musíš sáhnout po dalším, a on není připraven. Prostě není připraven. Řekneš mu: ‚Potřebuji tě.‘ A on odpoví: ‚Teď mě potřebuješ? Tak fajn.‘ Tak to funguje.“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: realmadryt.pl
1 Komentářů
Moc hezká je ta část, že v pondělí nevíš kdo bude hrát v sobotu. To bohužel v dnešním RM určitě není…