Zápas s Levante ukázal rozdíl: Camavinga tápal, Arda změnil tempo hry
Francouzský záložník střídal už o poločase po nepříliš povedené první části: proti týmu z Granady působil nejistě a nedokázal se prosadit.
Byl květen 2024 a hráči Realu Madrid právě slavili zisk šestatřicátého ligového titulu. Uprostřed radostného hemžení se trenér Carlo Ancelotti chopil mikrofonu a s úsměvem pronesl: „Mám jeden sen: chci si zatančit s Eduardem Camavingou. Maestro, hudbu, prosím.“ Vzápětí zazněly první tóny písně El fin del mundo od skupiny La La Love You a tým vytvořil veselou congu, která obkroužila sochu bohyně Cibeles… Všechno se neslo v duchu čisté, bezstarostné radosti.
Proti Levante, pod bedlivým dohledem Carla Ancelottiho – jeho trenéra až do uplynulého léta, který byl tentokrát osobně na Bernabéu, aby utkání sledoval – nastoupil Camavinga v základní sestavě. Ve středu zálohy vytvořil dvojici se svým krajanem Aurelienem Tchouamenim. Jenže záložník angolského původu prožil první poločas, na který by nejraději zapomněl. V zápase připomínajícím rozdávání známek byl hráč s číslem 6 tím, kdo tentokrát dostal nejnižší hodnocení: nebyl ve své kůži (snad kvůli atmosféře?), dopouštěl se zbytečných ztrát a několikrát tím dostal svůj tým do nepříjemných situací…
Jeho výkon byl natolik nevyrovnaný, že se Arbeloa rozhodl stáhnout ho už o poločase. Do hry poslal Ardu Gülera – a právě turecký záložník dal utkání nový směr. Bílý balet rozhodl během pouhých sedmi minut dvěma akcemi mladého Turka: nejprve přihrávkou na Mbappého, po níž byl na Francouze odpískán pokutový kop (který sám proměnil), a poté rohovým kopem, který Asencio poslal do sítě…
Stále víc se ukazuje, že Arda Güler a Eduardo Camavinga se ve hře vzájemně ovlivňují víc, než by bylo ideální pro dvojici, která by se měla přirozeně doplňovat. V zápasech, v nichž nastoupili společně, se ještě nestalo, aby oba předvedli vysokou úroveň zároveň. S Camavingou působil Madrid ploše, příliš do šířky, a on sám se dopouštěl chyb, které jsou na záložníka nezvykle výrazné. S Gülerem se obraz hry změnil: Arda dodal týmu hloubku, přímočarost a rytmus, jež mu v posledních týdnech scházely.
Camavingovy statistiky ukazují na ústup z výkonnosti u hráče, který přišel před čtyřmi sezonami, ale dodnes se nedokázal naplno usadit – natož prosadit – ani jako vnitřní záložník, ani jako partner Tchouameniho ve dvojici na středu hřiště. Nenabízel průnikové přihrávky (spíš volil bezpečné držení míče než riziko směrem dopředu), téměř nevybojoval balony, nedokázal rozhýbat hru… a dokonce i jedna z jeho dřívějších předností, tedy vedení míče přes soupeřovy linie, proti Levante zmizela, přestože soupeř nekladl nijak mimořádné nároky. V rozestavení 4‑4‑2, které Madrid v řadě fází zápasu používal, působil trochu ztraceně. Ta kontrolovaná anarchie, kterou přinesl po svém příchodu, se postupně proměnila v jakousi rezignaci na vlastní roli.
Na papíře – a čistě z hlediska čísel – nebylo jeho 45 minut na hřišti špatných: 42 přesných přihrávek ze 49 (úspěšnost 86 %), z toho 28 z 33 (85 %) na útočné polovině a zbytek (14 z 16, 88 %) na vlastní. Jednou vystřelil na branku soupeře, ale zároveň ztratil pár míčů až příliš lehkovážně. Jeden z nich dokonce vyústil ve velmi nebezpečný přímý kop z hranice vápna.
Je pravda, že závěr roku 2025 i start roku 2026 zvládl ve vysokém tempu: v posledních dnech zasáhl do všech pěti utkání, která Madrid odehrál. Za sebou však nechal rok poznamenaný čtyřmi nepříjemnými zraněními – natrženým bicepsovým svalem na levé noze (pauza na šest zápasů), úplnou rupturou šlachy levého adduktoru (dvanáct utkání mimo), podvrtnutým pravým kotníkem (čtyři zápasy bez hry) a dalším podvrtnutím, tentokrát levého kotníku (opět čtyři zápasy pauza). Rok 2026 se teprve rozbíhá, ale s výkony, jako byl ten proti Levante, Camavinga ztrácí body, energii…
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: AS
2 Komentářů
Mně se teda Cama nelíbil už ani v obou zápasech superpoháru, vlastně od toho ligového El Clasica, byl buď průmerný nebo zraněný, přijde mi, že jeho největší přínos je když přijde na hřiště jako střídající hráč a změní tempo zápasu. Navíc je furt zraněný.
A takové zamyšlení, ale přijde mi, že máme v kádru až moc hráčů co nejsou do základu Realu Madrid, ale jsou dobrý backup. Hráči jako Cama, Brahim, Ceballos zabírají 3 místa na soupisce, kdy si vlastně řekneme, jsou dobrý, ale nemají dlouhodobě na to aby hráli základ u nás a tím pádem máme v záloze takový problém. Má na to někdo podobný názor, nebo už vymýšlím kraviny? 😀
Hlavne u nas by nemusel byť Beli…jeho poziciu si rozdelia v zaklade Tchua,Fede,Paz a Arda…nevidim koho by z nich mal posadiť…a 150M sa vzdy zídu, treba nam stopéra a mozno DM\CM…a dalsich ziskanych 150M z toho brazilskeho ko*kota hned poslat do Bayernu za Oliseho:muscle:
Samozrejme aj 60M+ za Camu nebudu na zahodenie a žiadna strata to reálne pre mužstvo nebude(ak pride TOP DM\CM + Paz)