Mbappé: Když mluvíme o tak dominantním hráči, jako je Upamecano, každý topový klub bude ve střehu
- Reprezentace
- dnes 15:25
- 0 Komentářů
- Laša
Kapitán francouzské reprezentace se zúčastnil tiskové konference před čtvrtečním utkáním proti Ukrajině. Přinášíme kompletní záznam z tohoto setkání s novináři, na jehož úvodu Kylian zavzpomínal na teroristické útoky v Paříži, k nimž došlo před deseti lety.
„Než zahájíme konferenci, rád bych jménem celé francouzské reprezentace – hráčů, realizačního týmu i všech, kteří jsou s námi – pronesl několik slov. Nejsem si jistý, zda se k tomu bude mít každý zítra možnost vyjádřit. Všichni víme, že zítřejší den je mimořádný, bohužel ne v pozitivním smyslu (Mbappé odkazuje na teroristické útoky v Paříži v roce 2015, při nichž zahynulo 137 lidí – pozn.). Chceme v paměti obejmout všechny, kteří přišli o své blízké, kteří byli zasaženi a zraněni – ať už psychicky, či fyzicky. Zítra se pokusíme vzdát hold všem těmto lidem – během dne i při utkání – snahou vykouzlit úsměv na tvářích těch, kteří přijdou na stadion, i když víme, že to není den radosti. Chceme dát Francouzům najevo, že přestože hrajeme o postup na mistrovství světa, existují věci mnohem důležitější, a připomenutí tohoto smutně historického dne mezi ně patří. Nejsme vůči tomu lhostejní. Chtěli jsme prostě myslet na všechny Francouzky a Francouze.“
Rok zpátky jsi nebyl v kádru. Dnes tě vidíme usměvavého, rozhodného. Občas se dokonce vracíš do obrany v Realu Madrid nebo v reprezentaci. Čím se Kylian z roku 2025 liší od toho z roku 2024?
„Vždy je potřeba se rozvíjet – jako člověk i jako fotbalista. Byly věci, na kterých jsem musel pracovat. Vždy se snažím být lepší. Doufám, že Kylian z roku 2025 bude slabší než ten z roku 2026 – v tom smyslu, že budu kompletnější. To je běh kariéry a normální evoluce hráče, který chce jít dopředu.“
Co vám před takovým zápasem dává hráč a člověk formátu N’Gola Kantého, s nímž máte společné zkušenosti – před i během utkání?
„N’Golo je velmi důležitý fotbalista. Dodává spoluhráčům na hřišti spoustu jistoty, protože je to stálá hodnota. Vždy garantuje vysokou úroveň. Svým chováním, postojem a kvalitou pomáhá každému týmu. Je vidět, že se vrátil, že má velkou radost, že je s námi – a my se asi radujeme ještě víc. Je to hráč velké třídy, který přináší také zkušenost do skupiny, která – navzdory kvalitě – je velmi mladá. To je pro nás plus a počítáme s tím, že bude hrát tak dobře, jak vždy hrál v reprezentaci. Co se týče druhé otázky: nemám nic k tomu říct, nezajímá mě to.“
Rayan Cherki byl už skvělý v Lyonu, je také velmi dobrý v City, možná ještě lepší. Co se ti na něm líbí nejvíc? Znáš ho dlouho.
„To je výjimečný talent. Má dar, který začíná plně využívat – vrozený a velmi působivý talent. Skvěle zapadl do skupiny i do Manchesteru City, což není snadné. Je vidět, že už má speciální porozumění se spoluhráči a se svým číslem 9. To je pro něj fantastické. Doufám, že to tak bude pokračovat. V reprezentaci také dobře začal, když se k nám připojil v červnu. Potom bohužel utrpěl zranění. Teď má šanci se vrátit. To je pro něj dobré a počítám s tím, že bude tak dobrý jako v City, protože pro nás by to bylo top.“
Máte v přípravách na tento zápas v hlavě „žolíka“ na neděli v Ázerbájdžánu, nebo jste úplně soustředění na to, abyste postup zpečetili už zítra?
„Ne. Cíl je jasný. Ani nemluvě o postupu – když hraješ doma v reprezentaci, nepřipouštíš si klopýtnutí. O to víc jako taková země, jakou je Francie, my vždy chceme vyhrát. Je tu navíc tlak, protože jde o kvalifikaci, a k tomu – jak jsem říkal – zítra je důležitý den památky. Nepřidáváme Francouzům další důvody ke smutku. Máme jednu možnost: vítězství. Připravujeme se na to, chceme zahrát dobře a vyhrát. Myslím, že nestačí jen vyhrát – je třeba také přimět fanoušky na stadionu i diváky doma, aby se usmáli, dát jim pěkný čtvrteční večer. Čtvrtek je netypický den na zápas, ale jsme tu od toho, abychom hráli, přinášeli radost a kvalifikovali se, tak aby nakonec byli všichni spokojení s naším výkonem.“
Lucas Chevalier má těžší období v PSG, a k tomu se přidal mimofotbalový epizod tzv. like-gate: označil „lajkem“ a pak smazal přízeň materiálu nakloněného Národnímu sdružení. Už léta prosazuješ hodnoty tolerance – mluvil jsi s Lucasem? A sportovně – jak hodnotíš jeho začátek v PSG, kde je vždy těžké se aklimatizovat?
„O tom mimofotbalovém tématu jsem nevěděl, neviděl jsem to – takže jsem s ním nemluvil, ale můžu, není problém. Na hřišti je to normální věc – normální vývoj. Přišel do Paris Saint-Germain, největšího klubu ve Francii a jednoho z nejlepších v Evropě. Nikdo nebude zkoumat, co umíš – když jsi v PSG, je jasné, že to umíš. Budou se dívat na to, co neděláš. Měl určité klopýtnutí, ne nějaké velké chyby, jen věci, které se hráčům PSG stávají. Musí pochopit, v jakém je klubu, kde jsou nároky vyšší než v Lille – při vší úctě k Lille. Myslím, že se aklimatizuje. Klub mu věří, trenér mu věří, spoluhráči mu věří. Je na něm, aby postupně dosáhl správné úrovně. Nemám o něj obavy. PSG je krok výš a je normální, že se občas objeví obtíže. Zvládne to – má na to kvalitu.“
Na počátku jsi zmínil historickou událost – Incident z 13. listopadu byl před 10 lety, tehdy ti bylo 16 let. Můžeš říct, kde jsi byl, jak jsi to prožíval a jak zvláštní bude hrát v Paříži o 10 let později?
„Byl jsem v Monaku, sledoval jsem zápas jako všichni ostatní, a pak – stejně jako všichni – ke mně začaly přicházet zprávy. Objevil se strach, protože to bylo blízko mého domova. Tehdy moji rodiče stále žili v Bondy. Voláš blízkým, nevíš, co se děje. Pak vidíš ty hrůzy. Člověk musí cítit soucit a smutek a chce, aby to co nejrychleji skončilo, protože jsme nevěděli, kdy to skončí. Byl to strašný okamžik. Myslím, že každý je takovými událostmi hluboce zasažen. Hrát o 10 let později – to je zvláštní, bohužel ne v dobrém smyslu, ale přesto. Budeme se snažit – po celý den – vzdát hold všem, kteří přišli o život, byli zraněni, traumatizováni, zasaženi tímto tragickým děním. A pak uděláme vše, aby pro ně byl ten den co nejméně těžký. Večer se vrátíme ke své práci – odehrajeme zápas a pokusíme se ukázat tu nejlepší verzi sebe sama.“
Vyzdvihl bys některého z hráčů ukrajinské reprezentace? Jaké mají vlastnosti?
„Nebyl to snadný zápas s Ukrajinou. Hráli jsme venku v Polsku. V první půli se stáhli nízko, ale po přestávce okamžitě vyrazili dopředu a začali útočit. Byli jsme zaskočení začátkem druhého poločasu. Hráli s obrovskou intenzitou. Myslím, že tehdy měli skórovat – trefili tyč, během pěti minut měli několik šancí. Kdyby fotbal byl logický a spravedlivý, měli dát gól. Nám se ale podařilo znovu získat kontrolu a vstřelit druhou branku. Víme, že to nebude snadný zápas, protože oni také bojují o postup, stále jsou ve hře. Teď kvalifikace závisí na nás a chceme pokračovat v tom, co od začátku – jít vpřed a vyhrávat všechny domácí zápasy.“
Ještě k Cherkimu. Včera jsi v tréninkové hře nastoupil po jeho boku – prohráli jste, ale bylo vidět porozumění. Měli jste mezi červnem a tímto srazem dost času, abyste si vybudovali chemii? A najde si v reprezentaci také své „číslo 9“?
„Doufám, že zítra nebudeme hrát tak jako včera. V reprezentaci je to dobré i nedobré – záleží, jak se na to podíváš. Není čas na automatismy. Přijedeš a musíš ukázat nejlepší verzi sebe sama pro svou zemi. Rayan to ví, všichni to víme. Nevím, jestli zítra nastoupí – o tom rozhoduje trenér. Pokud nastoupí, ví, co má dělat. Má na to kvalitu. V Manchesteru se mu daří skvěle – bleskově se adaptoval, což se nepodaří každému, a to je třeba ocenit. V reprezentaci se také dobře adaptoval, než se zranil, ukázal zajímavé věci. Teď je vždy potřeba to znovu potvrzovat. Pokud zítra nastoupí – stejně jako celá jedenáctka a pět náhradníků – bude třeba znovu dokázat, že si zasloužíme nosit tento znak.“
Otázka na Dayota Upamecana. Je silnější než kdy dřív – možná nejlepší obránce Evropy či světa? A neláká tě někdy v Clairefontaine pošeptat mu: „Potřebujeme tě v Realu příští sezónu“?
„Cítí se skvěle – je to vidět. Je sebevědomý. Pokud mluvíme o nejlepším obránci světa, v této sezóně je součástí té debaty. Je to subjektivní, ale podle mě patří mezi dominantní stopery, kteří dokážou být odvážní, vysoko presovat, hrát jeden na jednoho. To je důležité, pokud chceš hrát taktický fotbal vysoko – musíš mít obránce, kteří dokážou běžet s útočníky, vyhrávat souboje, rozehrávat míč, být přítomní. To je taktická výhoda. Je ve skvělé formě. Je ve velkém klubu – Bayernu. Málokdo je lepší, i když někteří ano. Nechci se pouštět do těchto debat – z úcty k jeho klubu i k němu samotnému, protože vím, že každé moje slovo by mu přidalo tlak. Když mluvíme o tak dominantním hráči tohoto kalibru, každý topový klub bude v pozoru.“
Pokud zítra nastoupíš v základní sestavě, bude to už 45. zápas s kapitánskou páskou. Uběhlo více než dva a půl roku. Jak se změnilo tvé chápání této role?
„Přirozeně – na začátku jsem byl nováčkem v roli kapitána. Postupem času sbíráš zkušenosti. Dobré i špatné události tě nutí růst jako člověka, kapitána i fotbalistu – i když už jsem byl špičkovým hráčem, když jsem pásku dostal. Snažím se být obrácený směrem ke skupině, ke štábu, ke všem lidem, kteří tvoří reprezentaci. Být k dispozici spoluhráčům, chápat jejich potřeby, být co nejlepším průvodcem a mít pohled zaměřený na ostatní, abychom společně nesli Francii k nejvyšším cílům – k titulu mistra světa a dalším trofejím, o které hrajeme.“
Od začátku sezony jste hráli v různých rozestaveních. Ty jednou jako osamocená „devítka“, jindy v duu – například s Hugem Ekitikém proti Ázerbájdžánu. Existuje systém, ve kterém jsou tvé přednosti nejlépe vidět?
„Ne. Jsem tu proto, abych hrál. To, jestli nastupuji sám, nebo ve dvojici, nemělo velký vliv na mé výkony – vždy jsem si poradil. Lepší je položit otázku jinak: jak mohu být pro tým nejvíce užitečný? Co umožní mužstvu být v daném kontextu nejefektivnější? Hráli jsme různě podle absencí a podle profilů hráčů vedle mě. Když to všechno vezmu v úvahu, je spíš na mně, abych spoluhráče dostával do nejlepších podmínek, protože hraji nejčastěji a mám v této reprezentaci nejvíce zkušeností. Je na mně, abych pomáhal mladým a debutantům – například v posledním zápase jsem nastoupil s Hugem, pro něj to byl první start od začátku. Mým úkolem bylo mu pomoci a vést ho tak, aby ukázal své přednosti. Zítra nevím, s kým nastoupím – sám nebo v duu – ale v mé současné roli je na mně, abych se přizpůsobil.“
Jaký bude tvůj vzkaz spoluhráčům před zápasem téměř o všechno a máš i poselství pro fanoušky, kteří vás mohou dovést k postupu?
„Vzkaz je jasný: musíme vyhrát. Už jsme trochu pracovali na tom, jak to chceme udělat, budeme ladit detaily, dolaďovat taktiku – jak je napadat vysoko, jak se usadit na jejich polovině, protože hrajeme doma a chceme vnutit náš styl. Je třeba být odvážní, ukázat, že hrajeme doma, a prosadit se. Fanoušci jsou velmi důležití. Chceme zažít co nejlepší večer, a to znamená plný stadion, lidi za námi a nás – odvádějící práci a přinášející radost. Doufám, že stadion bude plný, atmosféra krásná a že vydrží až do konce zápasu, ba i po něm, protože to bude znamenat, že jsme postoupili a míříme do Spojených států. To bude první důležitý krok.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: realmadryt.pl
