Tomás Roncero: Ponížení. Tohle si fanoušci nezasloužili
Tábor Los Blancos se vzpamatovává z jednoznačné prohry 2:5 v madridském derby. Ve svém komentáři shrnul pocity fanoušků Realu velký madridista Tomás Roncero.
Jen málokdy jsem se cítil tak ponížený jako dnes. Aby ti tenhle upadající Atleti pod vedením Chola nadělil „bůra“, to je ostuda. Nevídané. Neomluvitelné…
Nepřijatelné.
Jsem na tomto světě už přes 60 let. Během své poklidné existence jsem si užil mnoho triumfů, „zvedl“ jsem devět Pohárů mistrů, nespočet ligových titulů, Interkontinentálních pohárů, evropských a španělských Superpohárů… Odevzdat své fotbalové srdce Realu Madrid mi umožnilo čelit životu s genetickým optimismem, který každý týden živily obvyklé radosti, jež mi můj tým přinášel. Samozřejmě, byly i těžké chvíle, které se těžko přijímaly. Dvě ligy na Tenerife, finále v Paříži proti Liverpoolu v roce 1981, Guardiola a jeho Barça, která nadělila Mourinhovu Madridu pětku, prokletý penaltový rozstřel proti Bayernu na Bernabéu…
Ale málokdy jsem se cítil tak ponížený jako dnes. Nikdy jsem neviděl, že by nám Atleti dali pět gólů. Nikdy. Nikdy. V derby to bylo nemyslitelné. Ano, občas jsem skousl čtyři góly od našich sousedů – jednou za deštivé noci na Bernabéu, nebo když Cristiano slavil třicátiny na Calderónu. Ale téměř vždy jsme jim lámali morálku – máme přece ty dvě slavná finále Ligy mistrů v Lisabonu a Miláně. Jenže to všechno, i náš Svatý grál v podobě 15 „Ušatých“, mi není útěchou po tom, co jsme dnes odpoledne zažili na začátku podzimu. Aby ti tito upadající Atleti pod Cholem nadělil „bůra“, to je ostuda. Nevídané. Neomluvitelné. Ani rozhodčí tentokrát nejsou výmluvou – i když vím, že Sorloth mohl dostat druhou žlutou za oslavu a že zákrok na Gülera byl takový „penaltíček“. Ale když hraješ bez napětí, jak se na to mám vymlouvat? Chyběla nám hrdost na dres, prohráli jsme všechny souboje, druhé míče, a ve vzduchu nás přeskákali pokaždé – jako by naši obránci a brankář byli jen součástí nehybné kulisy. Ani po bolestivém stavu 4:2 jsme se nezvedli. A navrch Xabi, který nás do té doby okouzloval, utrpěl trenérský záchvat…
Bellingham v základu.
Říká se, že novináři nemají o fotbale ani ponětí, i když ho milujeme od chvíle, kdy jsme udělali první krůčky. Před 48 hodinami jsem do tohoto deníku napsal, že ideální by bylo ponechat sestavu z Orriols, nasadit od začátku Franco Mastantuona a Bellinghama nechat na poslední půlhodinu. Zdálo se to tak logické a smysluplné, že mě ani nenapadlo, že se budu mýlit. Jude v základu. Missing. Ztracen v akci. Nebyl připravený nastoupit od začátku. A Mastantuono přišel pozdě a skončil frustrovaný. Takový „canchero“ měl hrát od první minuty. To bylo jasné jako facka. Vím, že po bitvě je každý generál, ale tohle není můj případ. Ani případ mnoha madridistů. Sotva se zveřejnila sestava, WhatsApp mi explodoval – všichni to řešili. Bylo to ve vzduchu…
Tohle si fanoušci nezaslouží
Je mi jedno, že mě někdo označí za populistu, ale když to neřeknu, tak puknu. V pátek jsem byl ve Fuengirole, kde jsem doprovázel madridskou peňu, která – jak se sluší a patří – uctívá památku našeho Juanita, rodáka z toho nádherného města na Costa del Sol. Juanito mohl derby vyhrát nebo prohrát, ale nikdy nesklonil hlavu, nikdy se nevzdal. A samozřejmě – nikdy nedostal pětku. Tam jsem potkal holčičku, která šla šťastná v dresu Madridu, doprovázená rodiči. Marina Rosado mě objala a řekla, že sní o velkém vítězství v derby. Její dětská naděje byla zrcadlem celé fanouškovské obce, která věřila, že tým konečně znovu našel svou identitu po chaotické a zklamání plné sezóně. Právě proto ta bolest z „bůra“ roste – nejen kvůli mizernému fotbalu, který jsme předvedli. A přitom za stavu 1:2, po kouzlech Mbappého, Viniciuse a Gülera, to vypadalo na šťastný konec. Ale moji ani nezareagovali vztekem. Ve druhé půli ani nevystřelili na bránu. Oblak musel být v šoku. Madrid odevzdaný, rezignovaný, bez odvahy. Nepříteli jsme darovali „bůra“. Neodpustitelné.
Nezbývá mi než pogratulovat atlétům – a zvlášť teď myslím na svého milovaného Manoleteho. Jsem si jistý, že tam nahoře to slaví.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Tomás Roncero, AS
1 Komentářů
veril som vo víťazstvo,
prijal by som aj remizu,
prehra je zla,
vysoka prehra je ponizenie a HANBA
zhruba najblizsi mesiac nas caka juventus, barca, liverpool, viac zapasov la ligy,
nase superhviezdy budu mat co dokazovat,
menej samochvaly, viac makat