Zidane: Šestkrát si pouštím naši druhou Ligu mistrů s Juventusem a říkám si: „Dokonalost“
- Bývalí hráči Realu
- dnes 14:27
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Zinédine Zidane byl jedním z čestných hostů sportovního festivalu v Trentu, který o víkendu pořádal deník La Gazzetta Dello Sport. Přinášíme nejzajímavější výroky bývalého trenéra Realu Madrid.
Začátky s fotbalem?
„Jako všechny děti jsem se zamiloval do fotbalu na ulici, když jsem hrál s kamarády. V Marseille se vždy hrálo na ulici a mě to fascinovalo. Fandil jsem Marseille. V pokoji jsem měl plakáty Platinim a Amorosem. Ovládání míče, jemnost? To přišlo přirozeně, nebylo to něco, co bych zvlášť trénoval. Hodně jsem pracoval na hře hlavou a na levé noze, to ano. A rád jsem pracoval – věděl jsem, že díky práci lze dosáhnout velkých věcí. Táta mi to vždy opakoval. Bez úsilí se člověk nestane šampionem.“
Mé kořeny?
„Máma a táta jsou Alžířané. Přijeli do Marseille za prací, ale tam jí moc nebylo, takže táta odjel do Paříže, do Saint-Denis, v roce 1955. Byly to těžké časy. Táta má teď 90 let, je trochu unavený, ale mysl mu stále slouží a vidím v jeho očích hrdost na to, čím si prošel. Vypráví, že mu byla pořád zima a zahřál se jen tehdy, když nastoupil do metra. My jsme naštěstí měli jiný život.“
Hodnoty předané rodině?
„Doufám, že moji synové budou slušní lidé a budou vždy respektovat ostatní.“
Hraní v Juventusu?
„Roky strávené v Juventusu byly úžasné. Fotbal ve Francii byl krásný, ale ne tak důležitý jako v Juve. Tam člověk cítil, že vítězství je povinnost, že je třeba vždy vyhrávat. Ve Francii, když prohrajete venku, nic se neděje. V Juve taková mentalita neexistovala. Když jsem odehrál dobrý zápas nebo dal gól a vraceli jsme se domů ve tři nebo čtyři ráno, Agnelli mi v šest zavolal jen proto, aby mi francouzsky řekl: ‚Gratuluji.‘ A pak položil telefon. Byl to fotbalový nadšenec. Věděl, o čem mluví. Bylo to pro mě náročné období, i fyzicky. Říkal jsem si: ‚Co po mně chtějí? Vždyť jsem sem přišel hrát fotbal.‘ Později jsem pochopil, že je třeba se připravit na celou sezónu.“
Del Piero?
„Byl neuvěřitelný, jeden z nejlepších v Itálii. V Juventusu byl Alex jedním z největších. Měl jsem štěstí, že jsem s ním mohl hrát 4–5 let, ale i s dalšími skvělými hráči. Montero, Padovano, Bokšić – bylo nás hodně dobrých, ale on měl něco výjimečného. Pamatuji si také, že po jednom nepovedeném výjezdu mě na letišti Fonseca a Montero bránili před fanoušky, kteří mě chtěli napadnout.“
Přestup do Realu Madrid?
„Byli jsme v Monaku na galavečeru, večeřel jsem s Florentinem Pérezem. Podal mi lístek, na který napsal, jestli bych chtěl přestoupit do Realu. Po pěti letech v Juve mi bylo 30 a pomyslel jsem si: „Teď, nebo nikdy.“ Není pravda, že mi Figo na začátku nepřihrával. Nakonec jsem si ten míč stejně vzal sám.“
Nejdůležitější zápas mé kariéry?
„Finále mistrovství světa. Když jste dítě, sníte o tom, že si zahrajete na světovém šampionátu. A když se to stane a vyhrajete ho, je to pocit, který se těžko popisuje.“
Nejhezčí góly?
„Dal jsem pár pěkných, ale nebylo jich mnoho. Pamatuji si jeden za Juventus v domácím semifinále proti Ajaxu. Vyhráli jsme 4:1, dal jsem gól a odehrál skvělý zápas.“
Nejlepší hráč, se kterým jsem hrál?
„Pokud mám jmenovat toho nejlepšího, byl to Ronaldo z Brazílie. To, co dělal na hřišti, bylo neuvěřitelné. Říkal: ‚Dám ti dvě housle,‘ a opravdu to udělal.“
Konec kariéry?
„Když jsem skončil po zápase s Villarrealem, bylo to vědomé rozhodnutí. Už mě nebavily výjezdy, spaní v hotelích. I když jsme hráli doma, museli jsme spát v hotelu. Právě kvůli tomu jsem skončil ve 34 letech. Mohl jsem hrát ještě pár let, možná tři, ale soustředění mě vyčerpávala.“
Rozhodnutí stát se trenérem?
„Když jsem skončil s fotbalem ve 34 letech, věnoval jsem se rodině a hodně cestoval. Po třech letech, když jsem si užil života, jsem si položil otázku: ‚A co teď?‘ Můj přítel byl trenérem, hodiny jsme spolu mluvili a tehdy jsem si řekl: ‚Musím se připravit.‘ Manažerská práce mě nezajímala, tak jsem absolvoval tříletý trenérský kurz a pochopil, že mě to baví. Ve Francii mě mnoho lidí naučilo spoustu krásných věcí.“
Od kterého trenéra jsem se naučil nejvíc?
„Marcello Lippi byl velmi důležitý. Když jsem přišel do Juventusu, bylo to pro mě těžké, i po fyzické stránce. Kritizovali mě – a právem. Ale on ve mně vždy věřil. Říkal: ‚Zůstaneš tady a uděláš kariéru.‘ Postupně jsem získával sebevědomí, pracoval jsem, byl jsem klidný. A když jsi dobrý, nakonec se stane něco krásného.“
Ancelotti?
„Je to starý přítel. Velmi důležitý pro mou kariéru. Je skvělý trenér, protože umí naslouchat hráčům. Každý trenér má své vlastnosti, od každého se dá něco naučit. Carlo hodně naslouchal hráčům. Podle mě je vášeň pro fotbal nejdůležitější vlastností trenéra. Musíš hráčům předat to, co máš uvnitř. Když máš vášeň, vždy ji předáš. Trenér je velmi důležitý – tvoří 80 % úspěchu týmu. Když je trenér seriózní, hráči jsou taky. Musíš předávat dobrou energii. Já se snažil předávat plnou důvěru. Říkal jsem: ‚Jsme dobří, ale to nestačí. Musíme pracovat ještě tvrději, abychom byli připraveni na zápas.‘ Na tréninku jsem vždy používal míč, i při fyzických cvičeních.“
Mnoho dobrých trenérů byli záložníci?
„Ano, protože ze středu hřiště vidíš všechno, rozumíš tomu, co se děje. Myslím, že záloha je srdcem hry. Isco, Benzema, Kroos, Modrić byli neuvěřitelní. Na tréninku neztráceli míč – hodinu a půl bez jediné ztráty. To bylo neuvěřitelné. Ale myslím i na AC Milán s Van Bastenem, Gullitem, Ancelottim, Baresim a Maldinim. Byli úžasní. Ten tým byl pro mě vzorem.“
Moje hodnoty?
„Na hřišti jsem byl vyrovnaný, nepřeháněl jsem to. Hrál jsem dobře nebo špatně, ale s mírou. Ve věku 15–20 let nemůžeš dělat všechno dokonale. Musíš myslet na rozvoj. Rovnováha je důležitá. Mám rád nenápadné lidi – i mezi fotbalisty. Rád bych šel na večeři s Kroosem, s Modrićem, s kluky, kteří nechávají svou hru mluvit za ně. Trochu jako já. Dnes je můj život krásný, i když nepracuji. Dělám jiné věci. Sleduji, jak hrají moji synové. Vím, že se jednoho dne vrátím k trénování, ale teď mám jiný život.“
Nejlepší moment v kariéře po vítězství na mistrovství světa?
„Naše druhé vítězství v Lize mistrů proti Juventusu. To, jak jsme hráli ve druhém poločase… Bylo to opravdu spektakulární. Viděl jsem to čtyřikrát, pětkrát, šestkrát… A vždycky jsem si říkal: ‚Tohle je fotbal.‘ Dokonalost.“
Fanoušci Juve chtějí, abych vedl Juventus?
„K tomu nedošlo, padla jiná rozhodnutí. Juventus mám v srdci, dal mi hodně. Nevím, co bude v budoucnu. Mám pocit, že bych mohl něco dokázat s reprezentací. To je to, co bych jednou chtěl dělat.“
Dnešní fotbal je příliš fyzický a málo poetický?
„Ano, něco mi chybí, když dnes sleduji zápasy. Miluji fotbal, takže chci vidět ofenzivní hru, driblingy, dlouhé přihrávky na 40 metrů. Někdy jsou zápasy krásné, ale trochu mi to chybí.“
Zidane: Mizí dnes klasická „desítka“?
„Dnes chybí hráč, který přijímá míč mezi liniemi. Už není takový, který dostane míč uprostřed hřiště – a to je trochu zvláštní. Kdybych hrál dnes, v obraně bych dělal to, co řekne trenér, ale v útoku bych hrál po svém. Francescoli, když hrál v Marseille, dělal neuvěřitelné věci. Viděl jsem v něm sebe. Byl pro mě velmi důležitý.“
Kenan Yıldız?
„Líbí se mi, je dobrý, dává góly. Ale musí ještě dozrát, i po taktické stránce. S Igorem (Tudorem) se tým postupně zlepšuje.
Který hráč se mi teď líbí?
„Bez ohledu na pozici – jedním z těch, kteří mě osloví, když se dotknou míče, je Lamine Yamal. V minulé sezóně proti Interu v Lize mistrů na San Siru udělal všechno sám. Dále mě napadají Vitinha a Neves. Ti nikdy neztrácejí míč.“
Mohl Totti hrát v Realu?
„Řekl to sám. Ale přišel Cassano. Totti v Realu nehrál, a měl by. Zasloužil si to.“
Co by dnes Zidane řekl tomu chlapci z ulic Marseille?
„Jdi rovnou svou cestou. Chtěl jsem být fotbalistou, řekl jsem to rodičům: „Budu.“ A stal jsem se jím.“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: gazzetta.it, marca.com
