Rüdiger: Být tvrdým obráncem je součástí mé fotbalové DNA
- Mužstvo
- dnes 7:30
- 0 Komentářů
- Laša
Antonio Rüdiger poskytl obsáhlý rozhovor deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, v němž mluví o hraní v bolestech, kritice ze strany německých médií i o svém nekompromisním stylu hry.
Z toho, co je slyšet, jsi v nejlepší formě za dlouhou dobu. Jsi už na 100 % úrovně, kterou Julian Nagelsmann v rozhovoru pro Kicker označil jako rozhodující?
„Cítím se opravdu dobře a jsem rád, že léčba konečně začíná přinášet výsledky. Od srpna až září 2024 se pořád něco objevovalo, vždycky byl nějaký problém. Teď už zase dokážu odehrát celé zápasy bez jakýchkoli fyzických potíží. V minulé sezoně jsem mohl hrát nebo dokonce trénovat jen s pomocí léků proti bolesti. V lednu se to znovu zhoršilo a tehdy jsem si řekl: ‚Musíš zastavit, zvlášť s ohledem na letní mistrovství světa.‘ Ale teď ano, znovu hraju na 100 %.“
Po mnoho měsíců jsi hrál v bolestech. Co to s člověkem udělá? Měl jsi pocit, že překračuješ hranice?
„Dával jsem své zdraví na druhou kolej a chtěl být na 100 % připravený pro Real Madrid, protože není nic, co bych nesnášel víc, než zklamat spoluhráče. Udělal bych to znovu? Pravděpodobně ano. Ale po operaci v roce 2025 jsem si už jasně řekl, že takhle to dál nejde.“
Přestože se lidé radují z tvého návratu do formy, v Německu stále probíhá debata — v médiích i mezi částí veřejnosti — o tobě a tvém stylu hry. Jak to vnímáš a ovlivňuje tě to?
„Samozřejmě to vidím. Když jsi jako reprezentant takhle kritizovaný, nutí tě to přemýšlet. Pokud je kritika věcná a objektivní, beru ji vážně — sám dobře vím, že jsem měl momenty, kdy jsem tu hranici jasně překročil. I proto se snažím být ještě soustředěnější. Nechci být zdrojem problémů, ale přinášet stabilitu a jistotu. Tahle debata mi připomíná, že na mně leží určitá odpovědnost, a v některých situacích jsem jí nedostál.“
Hra na hraně je do jisté míry součástí tvé identity. Vnímáš to jako výhodu? Jinými slovy: je to právě to, co z tebe dělá specialistu na souboje jeden na jednoho?
„Rozhodně. Tvrdost je součástí mého fotbalového DNA. Pokud chceš být na téhle úrovni specialistou na souboje jeden na jednoho, nemůžeš být milý kluk. Musíš útočníkovi dát jasně najevo: ‚Dneska to pro tebe nebude příjemný den.‘ Je to o mentalitě. Když mi chybí intenzita, nasazení a hra na hraně, jsem poloviční. Právě tahle ostrost mě dovedla do Realu Madrid. Bez ní bych tu nebyl, nevyhrál dvakrát Ligu mistrů ani neodehrál tolik zápasů za národní tým.“
Ovládl jsi umění kontrolovat hru bez míče, jen pomocí těla. Jak se to dělá? Jak najít správnou míru tvrdosti?
„Je to psychologie. Útočník chce prostor, chce klid na míči. Mým úkolem je vzít mu obojí, i když míč není zrovna poblíž. Lehký kontakt tady, těsné bránění tam… musíš být neustále přítomný. Správnou míru tvrdosti získáš až s rostoucími zkušenostmi.“
Hraješ tak tvrdě vždycky, nebo to přizpůsobuješ situaci a soupeři?
„Samozřejmě že to přizpůsobuju. Když hraješ proti nízkému a rychlému útočníkovi, bráníš jinak než proti někomu, kdo měří metr devadesát. A jasně: když vidím, že se soupeř rychle psychicky rozhodí, využiju to. Hráče si předem detailně analyzuju, někdy si dokonce připravuju vlastní videoanalýzy, a pak přesně vím, komu musím hned od začátku poslat fyzickou zprávu.“
Posuzuješ riziko podle typu zápasu? Červená karta ve vyřazovací fázi může znamenat konec. Nedá se to nějak kalkulovat?
„To je právě něco, čemu spousta lidí nerozumí: hraju intenzivně, ale rozhodně nejsem hrozbou pro svůj tým. Velmi dobře vím, kolikátá je minuta a jaká je situace. Devět let bez červené karty není náhoda. Poslední jsem dostal v roce 2017, ještě v AS Řím. A i počet mých žlutých karet je mnohem nižší, než si lidé myslí. V posledních letech jsem měl v průměru asi pět žlutých za ligovou sezonu.“
Jak moc se musí německá reprezentace zlepšit, aby mohla pomýšlet na titul mistrů světa?
„Musíme se znovu stát týmem, proti kterému je extrémně nepříjemné hrát. Máme obrovský talent a technickou kvalitu, to ví každý. Ale samotný talent světové tituly nevyhrává. Musíme znovu najít tu správnou mentalitu — v tom dobrém slova smyslu. Musíme být tak nepříjemní, že se soupeři nebude chtít ani vyjít z tunelu. Když posuneme tu mentální hranici a každý bude ochotný udělat špinavou práci za druhého, budeme nesmírně těžko k poražení.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Frankfurter Allgemeine Zeitung
