PREVIEW: Real Madrid – Olympique Marseille. Začíná operace Reconquista Ligy mistrů!
- Liga mistrů
- dnes 7:55
- 0 Komentářů
- Laša
Real Madrid vyráží na cestu za šestnáctým titulem Ligy mistrů. Prvním soupeřem ve skupině je Marseille — jeden z pěti evropských šampionů, kteří mu stojí v cestě. Na soupisce nechybí Bellingham ani Camavinga.
Až do letošního jara byl Marseille jediným francouzským klubem, který kdy získal trofej Ligy mistrů. Slavný triumf přišel v roce 1993, kdy Boli rozhodl finále proti Capellovu AC Milán. Už o dva roky dříve však Marseille padl ve finále proti Crvené zvezdě, za kterou zářil Prosinečki. Byla to zlatá éra klubu — v sestavě jména jako Angloma, Deschamps či Völler, na tribuně vládla charismatická i kontroverzní postava Bernarda Tapieho: podnikatele, politika a příležitostného herce.
Jenže ten titul má i svou temnou stránku. Týden před finále Tapie zmanipuloval ligový zápas proti Valenciennes, aby se ujistil, že žádný z jeho hráčů nebude riskovat zranění. Následky byly tvrdé: klub přišel o domácí titul, dostal roční zákaz účasti v evropských soutěžích a byl přeřazen do druhé ligy. Paradoxně však trofej Ligy mistrů — která právě v tom ročníku nahradila starý Pohár mistrů evropských zemí — zůstala nedotčena.
Z oné kontroverzní éry slávy dnes nezbylo téměř nic. Za posledních 32 let se Olympique objevil v Lize mistrů jen desetkrát — a pouze dvakrát dokázal projít skupinovou fází. Čtvrtfinále v sezoně 2011/12 zůstává jeho maximem. Poslední výrazný úspěch na evropské scéně přišel v roce 2018, kdy se klub probojoval do finále Evropské ligy, ale tam utrpěl tvrdou porážku od Atlética Madrid (0:3).
Na domácí půdě mezitím Marseille ztratil dech. Od roku 2010 nezískal titul v Ligue 1 a v posledních letech se stal obětí dominance katarského PSG. V uplynulé sezoně skončil sice druhý, ale s propastnou ztrátou 19 bodů na svého úhlavního rivala.
Dnes zavítá na Bernabéu s jedenácti posilami a trenérem, který si vysloužil status kultovní postavy: Robertem De Zerbim. Odchovanec AC Milán a technicky vytříbený záložník, v italské lize velkou stopu nezanechal. Nejlepší období jeho hráčské kariéry shrnují tři sezony v Neapoli. „Technicky jsem byl dobrý, ale pořád jsem měl problémy — buď zdravotní, nebo s trenéry. Moc jsem se hádal. Pokud moje kariéra skončila jako průměrná, byla to moje vina, ne jejich,“ přiznal otevřeně.
Kouzlo Roberta De Zerbiho
Jako trenér naopak způsobil malou revoluci v italském fotbale — a to z nenápadného Sassuola. Jeho odvážný styl hry mu dvakrát vynesl osmé místo v Serii A. Vedl také Šachtar Doněck, vyhnaný válkou s Ruskem, se kterým se postavil Realu Madrid (prohra 2:1 na Bernabéu, doma debakl 0:5). Byl blízko angažmá v Las Palmas a zazářil v Premier League s Brightonem, který pod jeho vedením poprvé v historii postoupil do evropských pohárů.
„Ve fotbale je dnes mnohem méně odvahy a osobnosti než před dvaceti lety. A došli jsme sem i kvůli trenérům, kteří chtěli vojáky. Když nedovolíš svobodu volby, myšlení a jednání, dostaneš víc vojáků a míň hráčů s osobností,“ vysvětluje.
Jeho filozofie je jasná: „Zatáhnout obranu a hrát na brejky mě ani nereprezentuje, ani nebaví. Nosím na zádech stejné číslo 10 jako když jsem hrával.“ Brankář je pro něj první stavební kámen ofenzivy, stopeři slouží jako rozehrávači. Hráčům v kabině opakuje, že za chyby při výstavbě hry převezme odpovědnost — chce formovat hráče bez strachu. Zároveň ale odmítá nálepku dogmatika: „V Itálii mi říkají filozof, ale v posledních deseti minutách, když vedu, bych klidně postavil dva brankáře, kdyby to šlo.“
Jeho vliv potvrzují i kolegové. „De Zerbi je nejlepší na světě. Neřeší jen výsledek. Když ho porazím nebo s ním remízuju, mám z toho obrovskou radost,“ řekl letos v létě Matías Almeyda, trenér Sevilly. A Pep Guardiola dodal: „Změnil spoustu věcí v anglickém fotbale. Jeho Brighton hraje nejkrásnější kombinační fotbal v Evropě.“
Už v této sezoně musel čelit vážnému problému: potyčce v kabině mezi Rabiotem a Rowem. Situaci vyřešil rázně — oba hráči byli nejprve vyřazeni z týmu a následně prodáni.
Aby měl v Lize mistrů dostatečnou oporu, klub pod vedením rodáka z Ovieda Pabla Longorii (ve funkci od roku 2021) investoval do posil 100 milionů eur. Nejdrážší akvizicí se stal brazilský křídelník Paixao, přivedený z Feyenoordu. Největší mediální pozornost však vzbudil bývalý hráč Barcelony Aubameyang, který se ve 36 letech vrátil ze saúdskoarabského Al-Qadiash, kde v minulé sezoně nastřílel 21 gólů.
Dalšími posilami jsou francouzský reprezentant Pavard, bývalý stoper Realu Sociedad Aguerd, Timothy Weah a belgický talent Vermeeren, jenž si krátce zahrál za Atlético (pět zápasů). Ceballos mohl být pomyslnou třešničkou na dortu, ale nakonec z přestupu sešlo.
Největší hvězdou týmu je však Mason Greenwood, který už v minulé sezoně zářil v dresu Getafe, kam byl zapůjčen z Manchesteru United. Nasázel 22 branek a přidal pět asistencí. V týmu hrají důležitou roli i známá jména jako Rulli nebo Kondogbia.
Tým nevstoupil do ligové sezony nijak oslnivě. Venku podlehl Rennes i Lyonu, zatímco doma na Vélodromu si připsal dvě výrazná vítězství — 5:2 proti Paris FC a 4:0 nad Lorientem. Dnes mu bude chybět Aguerd, který měl tvořit stoperskou dvojici s Pavardem, ale kvůli otřesu mozku je mimo hru. Nejistý je také start útočníka Gouiriho.
Trnitá cesta
Marseille je první velkou překážkou na cestě Realu Madrid, který zahajuje Operaci Znovudobytí (Reconquista) Ligy mistrů. A čeká ho pořádně divoká stezka. Z osmi soupeřů má hned pět ve vitríně trofej pro vítěze Poháru mistrů. Dva anglické giganty (Liverpool a Manchester City), dva francouzské zástupce (Marseille a Monaco), k tomu Juventus a Benficu — ti všichni se už na startu staví mezi tým Xabiho Alonsa a vysněnou La Decimosextu.
V Madridu dobře vědí, jak důležitá je tato skupinová fáze. V té loňské totiž zklamali — skončili až jedenáctí, což je donutilo projít náročným mezikolem proti Manchesteru City a následně čelit Atléticu v osmifinále, s odvetou na Metropolitanu. Dnes se očekává návrat do základní sestavy „Američanů“ Valverdeho a Mastantuona, stejně jako Trenta, který byl v San Sebastiánu jen náhradníkem za Carvajala.
Na dnešní duel přichází Real s pozitivními zprávami. Bellingham i Camavinga jsou zpět na soupisce. První jmenovaný nehrál od semifinále Klubového mistrovství světa proti PSG 9. července, po kterém se rozhodl podstoupit operaci ramene. Camavinga je mimo hru od 23. dubna. Ani jeden z nich dnes nenastoupí v základní sestavě, ale je možné, že si připíšou první minuty.
V každém případě stojí za připomenutí, že Real Madrid vyhrál šest z posledních dvanácti ročníků Ligy mistrů — a osm z jeho posledních devíti triumfů přišlo v sudém roce. Pokud existuje nějaká fotbalová pověra, tahle je zaručeně bílá.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: AS
