Prestianni poprvé po rasistickém incidentu promluvil: Potrestali mě bez důkazů za něco, co jsem neřekl
- Liga mistrů
- dnes 20:11
- 0 Komentářů
- Laša
Gianluca Prestianni poskytl rozhovor argentinské stanici Telefe. Přinášíme výroky útočníka Benfiky, který v těchto dnech pobývá na srazu seniorské reprezentace Argentiny, k rasistickému skandálu, jenž propukl po prvním utkání play-off Ligy mistrů proti Realu Madrid.
Je tu ještě něco, co se stalo v posledních měsících, a řeknu upřímně — muselo být těžké tím projít bez terapie, bez toho, abys to ze sebe dostal ven [narážka na tvoje dřívější slova, že jsi uzavřený člověk], protože to bylo opravdu silné. Mám na mysli tu nepříjemnou situaci s Viníciusem. Přísahám ti, že po tom všem, co se stalo, jsem si v následujících dnech říkala, jak jsi to musel prožívat ty osobně. Protože bez ohledu na to, jestli se to stalo, nebo ne, jestli se to mohlo stát, jestli to byl omyl, nebo k tomu vůbec nedošlo — k tomu se hned dostaneme — ale všechno, co přišlo potom, musí být pro člověka strašně těžké. A ty mi říkáš, že o takových věcech s nikým nemluvíš, a já si říkám: ‚Uf, jak náročné muselo být tím vším projít.‘
„Ano, pravda je taková, že ano. Možná jsem v tomhle ohledu prostě silnější, ale myslel jsem i na svého tátu, mámu, prarodiče — že se o mně říkají věci, které nejsou pravda a které se nestaly. Je to ošklivé a hodně to bolí, a je to bolí ještě víc. Protože jedna věc jsem já, který to možná dokáže vydržet, protože jako fotbalista jsem zvyklý na to, že lidé budou vždycky říkat různé věci. Ale oni na to možná zvyklí nejsou — a to mě asi bolelo nejvíc.“
Jasně. A jak jsi to prožil ty? Očekával jsi, že se po zápase z toho stane až taková aféra?
„Nevím… Nevím, jestli jsem nad tím vůbec takhle přemýšlel, jestli z toho něco vzejde. To, co mě zabolelo, bylo to, že mi připsali něco, co jsem nikdy neudělal. Myslím, že právě to bolelo nejvíc. Ale naštěstí jsem byl hodně klidný, protože všichni lidé, kteří mě znají, vědí, jaký jsem člověk. To mi stačí. Jsem taky moc klidný a velmi vděčný klubu, protože mi věřil a podporoval mě ve všech ohledech. Klub i moji spoluhráči mi to ukázali uvnitř, a to pro mě znamená mnohem víc než vyjít ven a dát nějaký příběh na Instagram.“
Slyšel jsi Mbappého, když na tebe křičel ‚jsi zasný rasista‘?
„Ano, ano, slyšel jsem to. Ale pro mě… Pro nás, Argentince, je to normální nadávka. To znamená, že když někoho urážíš, tak ho zároveň nazveš rasistou, i když já jsem nikdy rasista nebyl, nejsem a nikdy nebudu. Ale samozřejmě je to prostě forma urážky. Pro nás, Argentince, je to prostě nadávka a nic víc. Něco, čím tě chtějí vyvést z míry během zápasu, ale já jsem na to nikdy nechtěl reagovat a reagovat nebudu. I kdyby mi kdokoli říkal cokoli jako urážku, nikdy bych na to neodpověděl. Právě naopak: jde o to ukázat se na hřišti hrou a tím to končí.“
A tvoje máma, tvůj táta — co ti na to řekli?
„Zrovna v té době tam byl můj táta a špatně to snášel. Několikrát jsem to na něm viděl. Jasně, že se mu nelíbilo, že mi říkají takové věci, že mě nazývají tím, čím mě nazvali.“
Ale něco jsi mu řekl?
„Musel jsem mu říct, aby nic neříkal a aby se neozýval, protože při sebemenší věci, kterou zveřejníš nebo uděláš, se to hned všude objeví. Řekl jsem mu jen, aby byl v klidu, že se nic neděje, že je to normální.“
Frustrující je i to, že bys toho chtěl spoustu říct.
„Ano, samozřejmě,“ [smích], „ale člověk to v sobě musí držet. Tak to prostě je, nemůžeš nic říkat. Tedy aspoň já si to myslím.“
A nehrál jsi odvetu.
„To mě hodně zabolelo. Za něco, co jsem neřekl, se ke mně zachovali tak, jak se zachovali, a potrestali mě bez důkazů. Ale dobře, už je to pryč a hotovo. Jsem moc vděčný týmu a realizačnímu týmu Benfiky, protože na mě čekali až do úplného konce, do poslední minuty, abych mohl hrát — a za to jsem jim opravdu vděčný.“
A Mourinho?
„Mourinho je borec, opravdu. Pak určitě budou říkat, že mu podlézám, ale to je jedno. Je to vážně skvělý člověk.“
Mluvil jsi s ním o té záležitosti?
„Ano, ano, mluvil jsem s ním, stejně jako s kluky v týmu, aby byli v klidu.“
Musel jsi si promluvit se všemi?
„Ano, víceméně proto, abych vysvětlil situaci, že se nic nestalo, protože venku se toho říkalo strašně moc a moji spoluhráči mohli být zmatení.“
Někteří se tím, co se říkalo, určitě cítili dotčení.
„Jasně, i to. Ano, ano. A měl jsem i spoluhráče se stejnou barvou pleti jako Vinícius a nikdy se mezi námi nic nestalo. Právě naopak. Pak mě ještě chtěli vykreslit jako homofoba, to už bylo moc. Chtěli rozpoutat celkovou aféru kvůli určitým věcem, které jsou pro nás, Argentince, normální nadávky, jako ‚teplouš‘ nebo ‚posera‘, ale naštěstí mě tým, trenéři i všichni ostatní podporovali, takže jsem díky tomu zůstal úplně klidný.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Telefe
