Pasillo, titul a El Clásico. Co stačí Barceloně k mistrovským oslavám?
Po páteční remíze s Gironou ztratili Los Blancos prakticky veškerou kontrolu nad bojem o titul a Barcelona toho okamžitě využila – včera rozdrtila Espanyol 4:1. Situace je tedy jasná: Barcelona má 79 bodů, Real 70 a do konce zbývá sedm kol. To už není fáze sezony, kdy by mělo smysl přemýšlet, zda se titul Realu vzdaluje. Ten titul je už hodně daleko. Otázkou spíš je, zda Barcelona rozhodne ještě před El Clásicem, nebo až po něm.
El Clásico na Camp Nou vůbec nemusí být zápasem, který rozhodne ligu. Klidně se může odehrát ve chvíli, kdy už bude všechno dávno jasné. Než k němu dojde, Barcelona ještě nastoupí proti Celtě, Getafe a Osasuně. Real čekají duely s Alavésem, Betisem a Espanyolem. Teprve potom, 10. května, přijde na řadu velké španělské derby.
Co se musí stát, aby Barcelona šla do El Clásica už jako mistr?
Barcelona bude mistrem ještě před El Clásicem jen v případě, že v předchozích třech kolech navýší náskok nad Realem Madrid z devíti na minimálně třináct bodů. Jen takový polštář jí zajistí titul ještě před úvodním hvizdem. Před 35. kolem budou do konce sezony zbývat čtyři zápasy, tedy 12 bodů. Pokud bude mít Barcelona náskok 12 bodů, Real může Clásico vyhrát a snížit ztrátu na devět bodů – a formálně tak udržet soutěž otevřenou.
Pokud Real nechce složit zbraně, musí v těch třech kolech před Clásicem zabránit tomu, aby Barcelona odskočila na více než 12 bodů. Jinak se zápas, který ještě před pár týdny vypadal jako poslední šance zvrátit osud ligy, může proměnit jen ve večer, který by žádný madridista zažít nechtěl.
Kdy může El Clásico přinést Barceloně titul?
Pokud si Barcelona nezajistí mistrovský titul dříve, může ho definitivně získat právě v Clásicu. Při náskoku 12, 11 nebo 10 bodů před 35. kolem jí bude stačit remíza. Po zápase by si totiž udržela odpovídající náskok a do konce sezony by zbývaly už jen tři kola.
Při náskoku devíti, osmi nebo sedmi bodů je situace rovněž jasná: Barcelona bude potřebovat vítězství. V takovém případě by po utkání měla náskok 12, 11 nebo 10 bodů, což by znamenalo uzavření boje o titul tři kola před koncem.
Nejsložitější varianta nastává ve chvíli, kdy Barcelona půjde do Clásica se šestibodovým náskokem. V takovém případě samotná výhra ještě nemusí znamenat titul. Je třeba připomenout podzimní vítězství Realu Madrid 2:1 na Bernabéu. Pokud by Barça vyhrála odvetu jen o gól, srovnala by bilanci vzájemných zápasů. O pořadí by pak rozhodoval celkový gólový rozdíl, a tři kola před koncem by to ještě neznamenalo formální konec soutěže. Aby si Barcelona zajistila titul už v ten večer, musí při šestibodovém náskoku porazit Real alespoň o dvě branky. Jen tak by po Clásicu měla devět bodů k dobru a lepší bilanci v dvojzápase.
Pokud by náskok Barcelony před Clásicem narostl na 13 bodů nebo více, titul si zajistí už dříve – ještě před výkopem. Pokud by naopak činil pět bodů nebo méně, ani výhra by jí nezaručila, že ligu uzavře už ten samý večer. Stručně řečeno, Clásico může Barceloně přinést titul v sedmi různých scénářích: při náskoku 12, 11 nebo 10 bodů a remíze; při náskoku devíti, osmi nebo sedmi bodů a vítězství; nebo při šestibodovém náskoku a výhře o minimálně dva góly.
Pasillo
A právě tady se objevuje slovo, které ve Španělsku téměř vždy vyvolává víc emocí, než by mělo – špalír. Teoreticky jde o gesto úcty vůči mistrům. V praxi, zvlášť při takové rivalitě, však špalír málokdy zůstane jen špalírem. Často se mění v nástroj tlaku, mediální podívanou a další záminku k posuzování postoje soupeře. Real Madrid by neměl žádnou povinnost Barceloně špalír vytvořit. Nejde o pravidlo, ale o zvyk. A zvyky fungují jen tehdy, když je obě strany berou vážně a dodržují je důsledně.
Nejčerstvější rozruch kolem tohoto tématu vyvolala lednová situace po finále španělského Superpoháru. Barcelona tehdy porazila Real 3:2 a po utkání se v katalánských médiích objevily výtky, že hráči Bílého baletu nevytvořili vítězům špalír před vstupem na pódium. Svůj údiv samozřejmě veřejně vyjádřil i Joan Laporta. Brát to ale jako vážný argument je obtížné, protože podobné gesto ze strany poražených během pozápasové ceremonie v praxi neexistuje. Takové scény se neobjevují po finále Ligy mistrů, Evropského superpoháru ani mistrovství světa – je to přesně naopak a špalír obvykle vytvářejí vítězové poraženým. Navíc měl být Real požádán organizátory, aby prostor u pódia opustil a nezakrýval vítěze kamerám. Očekávání, že poražený tým ještě navíc odehraje takový ceremoniál, bylo tedy značně přitažené za vlasy.
Nešlo ostatně o první případ, kdy Barcelona nebo její okolí prezentovaly téma špalíru tak, jako by v této věci existovalo jediné, neotřesitelné pravidlo. V roce 2018 Zinédine Zidane jasně oznámil, že Real Barceloně pasillo neudělá. Vysvětloval, že k tomu nevidí důvod a že jde o jeho rozhodnutí. V pozadí přitom stál konkrétní argument: samotná Barcelona při Clásicích dříve takové gesto vůči Realu neprovedla – ani po zisku Evropského superpoháru, ani po triumfu na Klubovém mistrovství světa. Madridská strana tehdy vyslala jednoduchý vzkaz: pokud soupeř sám přistupuje k této tradici selektivně, těžko ji pak může prezentovat jako závaznou pro všechny bez výjimky. Tím spíš, že Barcelona dříve neměla problém procházet špalíry po triumfech na klubovém mundialu, a to i od týmů, které se těchto turnajů vůbec neúčastnily.
Ještě lépe celou situaci ilustruje květen 2022. Když měl Real už jistý titul, Atlético odmítlo na svém stadionu vytvořit špalír a celou věc označilo za „pokus o výsměch“. Později Enrique Cerezo vysvětloval, že klub Realu pogratuloval tam, kde bylo třeba, zatímco mediální nafukování celé kauzy považovali za škodlivé a zbytečně vyhrocující vztahy mezi fanoušky. Lze s tím souhlasit nebo ne, ale dobře to ukazuje, čím dnes téma špalíru ve Španělsku skutečně je: nikoli jednoduchou tradicí, ale gestem závislým na kontextu, intenzitě rivality a vůli obou stran.
Poslední pasillo v El Clásicu? Před osmnácti lety
Naposledy se podobná scéna odehrála 7. května 2008. Barcelona tehdy s Xavim, Puyolem a Messim v sestavě vytvořila na Bernabéu špalír Realu, který už měl jistý titul. Právě ten večer se dodnes vrací v každé debatě o pasillu před Clásicem, protože zůstává posledním skutečným precedentem v této rivalitě.
Dnes má však ten obraz především archivní hodnotu. Španělský fotbal se za poslední roky změnil nejen sportovně, ale i symbolicky. Špalír už není nevinným gestem, ale okamžitě se stává součástí mediální války. Každé rozhodnutí, ať už kteréhokoli klubu, se mění v palivo pro televize, rádia, weby i sociální sítě. V takovém prostředí je těžké předstírat, že případný špalír Realu pro Barcelonu by byl vnímán jen jako sportovní projev respektu. Mnohem častěji by byl interpretován jako symbolický triumf jedné strany nad druhou.
Po výhře nad Espanyolem se Barcelona nejen přiblížila titulu, ale začala si také vybírat, kdy ho může definitivně potvrdit. Pokud v následujících třech kolech získá alespoň o bod víc než Real, nastoupí na Camp Nou už jako mistr. Pokud ne, může jí titul přinést Clásico – ale jen v přesně vymezených scénářích. A pokud se liga rozhodne ještě dřív, vrátí se otázka špalíru. Bude to téma hlasité, vděčné a mediálně výbušné, i když zdaleka ne tak jednoznačné, jak se ho někteří budou snažit prezentovat. Historie toho gesta totiž říká jediné: ve Španělsku je špalír někdy tradicí, ale stejně často nástrojem tlaku.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
1 Komentářů
Bohužel letos už se nemají o co bát, dokud bude rozhodovat o tom, kdo hraje Florentino, tak se nic nezmění. Potřebujeme někoho jako Klop, trenéra, který bude mít u hráčů autoritu a nenechá si od vedení diktovat, kdo má, nebo nemá hrát. V pořádném týmu není žádný hráč nedotknutelný a už vůbec by taková slova neměla padat z úst trenéra ani vedení klubu.