Měl by neúspěch operace s Reinierem vést ke změně politiky Realu Madrid?
- Analýzy a rozbory
- dnes 6:34
- 0 Komentářů
- Laša
Mario Cortegana z The Athletic analyzoval klubovou politiku v oblasti podepisování dospívajících talentů poté, co se klub rozloučil s Reinierem, kterého získal za 30 milionů eur a který nikdy nedebutoval v prvním týmu.
„Reinier byl přiveden za 30 milionů eur, a teď odešel do Atlética Mineiro, přičemž Real Madrid si ponechal 50 % práv na hráče. To znamená, že pokud v následujících letech přestoupí jinam za určitou částku, polovina této sumy připadne Realu. Je zřejmé, že to není výhodná operace. Odešel prakticky zadarmo a klub pro něj nenašel místo v týmu. Právě to chci analyzovat. Odpovědnost nese klub, částečně i samotný hráč, ale podle mě by se kvůli tomu neměla zatracovat celková přestupová politika Realu Madrid. Klub by měl samozřejmě vyvodit odpovědnost. Nemluvím o vyhazovech, ale 30 milionů eur je významná investice.“
„Celý tenhle příběh má kořeny v neúspěšném pokusu získat Neymara, což Florentina přimělo k proslulému výroku: „Nemůžeme si dovolit, aby nám utekl další Neymar.“ Real Madrid už nějakou dobu mění svou přestupovou strategii, protože si uvědomil, že jeho schopnost přivádět hvězdy může postupně slábnout. Proto se rozhodl vyhledávat talentované hráče už v rané fázi kariéry a rozvíjet je ve vlastním klubu, přičemž za ně zaplatí méně.“
„Když se podíváme na Brazílii, můžeme zmínit i Casemira. Celkově Real Madrid na tomto trhu utratil za podobné přestupy 170 milionů eur. Konkrétně: Casemiro stál 10 milionů eur, Vinícius 45, Rodrygo 40, Reinier 30 a Endrick 35 + 25 milionů. S bonusy za Endricka už bylo zaplaceno přes 40 milionů eur. Já jeho cenu stanovím na 45 milionů.“
„Casemiro je příkladem naprostého úspěchu této strategie – jak po sportovní, tak finanční stránce. Odešel za zhruba 70 milionů eur plus bonusy, a navíc po sobě zanechal vitrínu plnou trofejí. Dále Vinícius a Rodrygo byli klíčoví při zisku posledních dvou titulů v Lize mistrů. Vinícius se v roce 2024 na Wembley stal nejmladším hráčem v historii, který skóroval ve dvou finále Ligy mistrů, čímž překonal rekord Lionela Messiho. To mluví za vše. Rodrygo také přispěl góly v obou vítězných kampaních. Po sportovní stránce i z hlediska návratnosti investice se tito hráči ukázali jako trefa do černého. Kdybys dnes prodal Rodryga, jeho cena by pravděpodobně byla zhruba dvojnásobná oproti původní částce. Co se týče Endricka, je ještě brzy na hodnocení, ale už před přestupem do Realu ve věku 17 let skóroval za seniorskou reprezentaci Brazílie – a to jak na Wembley, tak na Bernabéu.“
„Tyto přestupy tedy mohou dopadnout dobře, ale i špatně – jak jsme viděli u Reiniera. Nejlepším příkladem této strategie je však gól ve finále v Paříži v roce 2022, kdy přihrával Fede Valverde, který přišel za zhruba 5–8 milionů eur, Viníciusovi, jehož přestup stál 45 milionů. Dá se říct, že za 50 milionů eur sis zajistil Ligu mistrů, když vezmeme v úvahu, co tahle dvojice dokázala předtím i potom.“
„Dalším příkladem této politiky je Ødegaard, který stál snad méně než 10 milionů eur. Sportovně to nevyšlo a Ødegaard neměl trpělivost jako Valverde, ale klub na jeho přestupu do Arsenalu vydělal. Myslím, že v takové strategii se nedá trefit na 100 %, ale úspěšnost Realu je vysoká. Po případu Reiniera není třeba volat po rezignacích, ale je nutné analyzovat, co v té operaci selhalo – protože klub jednoduše přišel o 30 milionů eur. Dalším příkladem neúspěchu je samozřejmě Jović, který přišel za 60 milionů eur.“
„Podle mě prvním problémem bylo to, že mu od začátku nic nevycházelo. Po příchodu v únoru stihl odehrát tři zápasy za Castillu, a pak přišla pandemie. Po lockdownu se Castilla nevrátila do soutěže a Reinier nebyl připravený na práci s prvním týmem. Před novou sezónou mu zavolala Borussia Dortmund, která nabídla Realu peníze za hostování, takže klub získal zpět malou část investovaných prostředků. Dnes víme, že to byla špatná volba, ale tehdy byl Dortmund jedním z nejlepších týmů v Evropě, s velkým potenciálem pro rozvoj mladých hráčů. Navíc Němci nabídli dvouletou smlouvu. Po této zkušenosti Real začal ustupovat od dlouhodobých hostování, protože si uvědomil, že klub, který hráče hostuje, má v delším horizontu tendenci upřednostnit vlastního hráče nebo odchovance – ne někoho, koho nakonec musí vrátit.“
„V prvním roce Reinier moc nehrál, ale Borussia i tak před druhým rokem nabídla Realu možnost přestupu. Real to odmítl – a druhý rok dopadl stejně špatně. Následné rozhodnutí o hostování do Girony podle mě bylo správné, ale tentokrát selhal samotný hráč. Měl mnoho zranění, začal měnit osobního trenéra i fyzioterapeuty. Poté se znovu špatně vybíraly destinace pro hostování. Reinier navíc začal mít pocit, že ho Real odepsal a opustil. Necítil už důvěru, cítil se osamocený.“
„Důležité je, že v posledních sezónách byl kontakt klubu s Reinierem minimální. To je oblast, kterou musí Real Madrid zlepšit. Klub musí být aktivnější v komunikaci s hráči, ke kterým má práva – jako je Miguel z Girony nebo Nico Paz z Como. Když mluvím s těmito hráči a jejich okolím, potvrzují, že kontakt s Realem je jen občasný. Real Madrid má mnoho takových hráčů a musí tento aspekt zlepšit. Musí být blíž těmto fotbalistům, i když se jim mimo klub zrovna nedaří.“
„Samozřejmě existuje i stránka samotného hráče. Reinier si nevybojoval místo v základní sestavě Granady ve druhé lize. Musel k tomu být nějaký důvod. Ale například jeho přesun do Frosinone – do jiné země a do týmu bojujícího o záchranu – nebyl dobrým rozhodnutím.“
„Já osobně tuto strategii hodnotím jako úspěšnou. Je to příklad pro celou Evropu a mnoho klubů začalo realizovat podobné kroky. Nejlepším příkladem je Chelsea, která se jen letos v létě posílila o João Pedra a Estêvãa. Ne všechny takové přestupy se povedou. Není možné se vždy trefit, a je třeba být připravený na chyby. Po každé z nich je nutné analyzovat, co lze dělat lépe.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Mario Cortegana
