Mbappé: Nemám právo selhat. Jsem na sebe náročnější než většina ostatních
- Mužstvo
- dnes 6:22
- 0 Komentářů
- Laša
Kylian Mbappé poskytl rozhovor deníku L’Équipe, ve kterém rekapituluje svých deset let profesionální kariéry a mluví o svých prvních dnech v Realu Madrid. Francouz se otevřel jako nikdy předtím a ukázal svou obrovskou ambici uspět v bílém dresu.
Má Kylian Mbappé právo selhat?
„Ne. Ale právě proto si mě lidé váží. Protože to všechno přijímáš, jsi odolný a vždycky chceš vyhrávat. Nikdy jsem nechtěl přijmout neúspěch, takže mi nevadí, když mě za to kritizují. Jsem na sebe velmi náročný, náročnější než většina ostatních, takže to beru s klidem.“
Mohou peníze všechno zničit?
„Ano, mohou. Čím víc peněz máš, tím víc problémů přichází. Jsou lidé, kteří nevidí, že se tvůj život mění; chtějí si uchovat obraz toho, jaký jsi byl jako dítě, když jsi byl s nimi… Ale už nejsi stejný. Máš zodpovědnost, závazky, práci a musíš se zodpovídat. Když tě někdo doprovází na té cestě, je to krásný příběh. Je skvělé růst, dosáhnout vrcholu s tou samou rodinou a důvěrou jako na počátku. Ale někdy to nefunguje, a je třeba to umět říct. To neznamená, že se pouto přerušilo, jen že ten vztah nefunguje. Je těžší to říct než udělat, a je to problém, kterému čelí mnoho sportovců a veřejně známých osobností.“
„Jsem fatalista, co se týče světa fotbalu, ale ne života. Život je nádherný. Fotbal je takový, jaký je. Rád říkám, že lidé, kteří jdou na stadion, mají štěstí, že přicházejí jen na show a nevidí, co se děje v zákulisí. Upřímně, kdybych neměl tuhle vášeň, svět fotbalu by se mi už dávno znechutil.“
Má Mbappé kolem sebe dvůr?
„Ne, ne. Nikdy nejsi král. Měl jsem to štěstí, že jsem vydělal hodně peněz, ale nikdy jsem se necítil jako král. Že by mi dali volnou ruku. Že by mi říkali na všechno ano. Když je třeba říct ne, musí se říct ne… Moji blízcí říkají víc ‚ne‘ než ‚ano‘. (Směje se.) Vždycky mě překvapí, když řeknou ‚ano‘.“
Neoženil se mladý – chybí mu rovnováha?
„Ne, protože to byla moje volba. Každý si buduje život jinak. Já jsem to udělal s tím, že fotbal je můj život a že chci ze své kariéry vytěžit maximum. Možná se mýlím… (Usměje se.) Možná mám pravdu. Ukáže to až budoucnost, nebo Bůh ve správný čas. Když si člověk vybere, je výsledek snazší přijmout.“
Dokáže si představit, že by jeho děti nenáviděly fotbal?
„Doufám, že ano (smích). Ale myslím, že bohužel míč nikdy nebude daleko… V každém případě bych svému dítěti nikdy nedoporučil, aby se vydalo do světa fotbalu.“
Kdy naposledy plakal…
„Naposledy jsem kvůli fotbalu plakal… Pláču jen tehdy, když jsem zraněný. Předpokládám, že porážky si člověk nějakým způsobem zaslouží. Ale zranění si nezaslouží nikdo. Na porážkách máš větší či menší podíl. Ale naposledy jsem měl slzy na krajíčku, když jsme s PSG prohráli s Manchesterem City v odvetě semifinále Ligy mistrů (v roce 2021). Nehrál jsem. A tehdy jsem skoro plakal, protože… necítíš se užitečný. Na lavičce jsem si připadal jako vítěz VIP soutěže. V takových chvílích – čím se lišíš od milionů lidí, kteří tě sledují v televizi? Nijak.“
Současná francouzská reprezentace
„Je to nejvíc talentovaný tým, ano. Nejsilnější zatím ne. Tým s největším potenciálem, ano. Ten potenciál je nekonečný. Na každé pozici hrají hráči, kteří jsou oporami nejlepších klubů světa. To je fakt. Ale jako tým zatím nejsme silnější než ten, který vyhrál mistrovství světa v roce 2018, ani než ten, který hrál finále v roce 2022. Má tento tým potenciál být nejlepší? Stoprocentně. Bude jím? To záleží na nás. Musíme být ambiciózní, když máme hráče takové kvality.“
Zidane jako možný nový trenér reprezentace…
„S ním není třeba nic komplikovat. Je to Zidane. Nikdo mu neřekne ne. Jen on sám může říct ne. Pokud to bude on – v pořádku! A pokud někdo jiný, taky dobře. Ale je to jediný člověk v historii francouzského fotbalu, který má téměř všechna práva.“
Epizoda ze Stockholmu
„Upřímně, nijak mě to neznepokojilo. Spíš mě zarmoutilo, jak se lidé snažili využít tak vážné téma. Příliš mnoho žen tímhle bohužel prochází na to, aby se z toho dělaly titulky a senzace. Nikdo si nedal tu práci zjistit, co se vlastně stalo možné oběti. A když se ukázalo, že s tím nemám nic společného – co se stalo? Ta osoba zmizela, nikdo neví, kde je, a už to nikoho nezajímá. To je smutné. Věděl jsem, že to zvládnu, protože jsem v tom nebyl zapletený – policie mě nikdy nekontaktovala, moje jméno se nikde neobjevilo. Od začátku jsem věděl, že to bude v pořádku, ale i tak to bylo těžké. Je to citlivé téma, které si zaslouží víc než jen povrchní pozornost.“
„Zvlášť u blízkých lidí, a ještě víc u žen. Ať chceš nebo ne, když o tom mluvíš, cítíš, že se v jejich pohledu skrývá otázka: ‚A co když je tu jedno jediné procento šance, že na tom něco je?‘ To mě bolelo. Nemám s tím nic společného… Ale jsou to lidské reakce žen kolem mě, protože příliš mnoho z nich si tím prošlo. Musel jsem to prostě přijmout, mlčet a jít trénovat. Občas narazíš na komentáře… Ale naučíš se to snášet. Carlo (Ancelotti) mi řekl, že je to nespravedlivé. Odpověděl jsem mu: ‚Co jiného můžu dělat, než to nechat být a dávat góly?“
Spor s PSG
„Je to moje právo a moje odpovědnost – tak to stanovuje pracovní legislativa. Celý proces mohl působit dojmem, že chci PSG uškodit. Ale podepsal jsem pracovní smlouvu. Chtěl jsem jen dostat zaplaceno. Nemám nic proti PSG, ten klub miluju, mám tam přátele. Ale tohle byla jediná cesta, jak získat to, co mi náleží – něco, co jsem si vydřel. Ať se to někomu líbí nebo ne, pořád je to práce. Už když jsem byl v PSG, jsem věděl, že mi nechodí peníze. Když peníze nepřicházejí, poznáš to. Mohl jsem udělat skandál už tehdy, ale řekl jsem si, že to nestojí za to. Jenže když tě neplatí, po určité době musíš jednat.“
Vadilo mu, že PSG vyhrálo Ligu mistrů?
„Mám v týmu přátele a ti, kdo mě znají, vědí, že přátelství je pro mě důležité. Nemůžeš plivat na tým, kde hrají tvoji přátelé – i kdyby to nebyl PSG. Můj příběh tam skončil a odešel jsem bez výčitek. I věci, které jsem udělal špatně, jsou součástí mé historie. Když jsem tam hrál, byli jsme blízko – dvakrát semifinále, jednou finále. Nevyhráli jsme a můj čas tam skončil. Real Madrid mě oslovil; vždycky to byl můj sen; mohl jsem tam jít už dřív…“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: L'Équipe
