Kroos: Nejlepší trenér všech dob? Ancelotti, protože ze všech nejlépe pochopil, jak vést velký tým

Bývalí hráči Realu
dnes 21:57
0 Komentářů
Laša

Toni Kroos (zdroj: realmadrid.com)

Toni Kroos poskytl rozhovor Romáriovi na jeho brazilském YouTube kanálu. Přinášíme nejdůležitější výroky legendy Realu Madrid z této konverzace.

Který z tvých klubů byl největší?
„Odpověď je podle mě velmi jednoduchá. Možná to jako bývalý hráč Barcelony vidíš jinak, ale já jsem přesvědčený, že jsem deset let hrál pro nejlepší klub na světě. Proto pro mě tahle etapa byla bez jakýchkoli pochybností nejúspěšnější, ale zároveň jsem se tam celých těch deset let cítil nesmírně komfortně. Samozřejmě jsme dosáhli spousty úspěchů, vyhráli jsme opravdu, opravdu hodně trofejí, ale také samotný klub – byl to jeden velký rodinný celek. A těch deset let bylo bez debat nejlepších deset let mé fotbalové kariéry.“

Jak se ti hrálo po boku Brazilců?
„Vždycky… nevím proč, ale Brazilci se mi líbili už od úplných začátků. Rok a půl jsem hrál v Leverkusenu a už tam byl třeba Renato Augusto. Pak v Bayernu jsem nastupoval, nevím, s Rafinhou, s Dantem, později v Madridu s Vinim, Militãem, Rodrygem, Casemirem. Vždycky jsem měl se všemi Brazilci skvělý vztah. Moc se mi líbí jejich přístup k životu. Možná je to trochu opak německé mentality, ale nevím proč – vždycky jsme si výborně rozuměli. Byla s nimi spousta zábavy, hodně jsme se nasmáli, skvěle jsme fungovali i na hřišti a já si to opravdu užíval. Například jsem mnoho let hrál vedle Casemira, a pak s Vinim, který mě jako záložníka dokonale chápal. Ta vazba mezi námi – on jako útočník, já jako tvůrce hry – byla opravdu výjimečná. Proto jsem Brazilce vždycky miloval.“

Zanechal jsi stopu v kariéře mnoha Brazilců.
„Ano, je to možné, ale aby se to potvrdilo, museli byste se zeptat jich samotných. Myslím si však, že ano, že velmi oceňovali to, co jsem dělal. Když mluvím třeba o Casemirovi, hráli jsme spolu mnoho let a dokonale jsme si rozuměli – nejen na hřišti, ale i mimo něj. A to je vždycky strašně důležité. Je potřeba zdůraznit, že nejde jen o vazbu na hřišti. Velmi často je v pozadí něco víc, víš? Že si rozumíte i jako lidé, protože spolu trávíte spoustu času. Ty víš, jak to chodí. Odehraješ 90 minut, ale máš také spoustu cestování, spoustu tréninků, trávíte spolu hodiny a pokud mezi vámi není dobrý vztah, nebo je dokonce špatný, je velmi těžké dobře fungovat na hřišti. Proto jsem měl s Brazilci vždy skvělé vztahy a samozřejmě to přineslo mnoho úspěchů – jak s Casemirem, tak s Vinim. Myslím, že jsme vždy dokázali využít kvality toho druhého. Já jsem velmi těžil z Casemirovy kvality, hodně mi pomáhal. A naopak já pomáhal jemu. Podobně s Vinim – on těžil z mých přihrávek, ale i já z toho profitoval, protože přihrávky mají smysl jen tehdy, když z nich někdo dává góly.“

Jakou bys dal radu Endrickovi, který zatím nenašel své místo?
„Myslím, že pro takového hráče, zvlášť v jeho věku, je nejdůležitější hrát, hrát a znovu hrát. Pokud tady nemá možnost nastupovat pravidelně, pak si myslím, že nejlepší řešení je odejít do jiného klubu – ať už na hostování, nebo jinou formou – jen aby hrál. Sám jsem měl podobnou situaci: když mi bylo 18, byl jsem v Bayernu Mnichov, trénoval jsem s prvním týmem a občas jsem nastoupil, ale ne příliš často. Proto jsem se rozhodl odejít na rok a půl do Leverkusenu. Hrál jsem všechno, všechno, všechno, a pak jsem se vrátil do Bayernu jako úplně jiný hráč – zkušenější, kvalitnější. Proto si myslím, že pro mladé fotbalisty, vlastně pro všechny hráče, je nejdůležitější hrát.“

Co říkáš na velkou práce Xabiho Alonsa?
„Za prvé si myslím, že nejtěžší pro trenéra je trénovat Real Madrid [smích]. Není to jednoduché. Je tu jiný typ tlaku, protože tady se může stát, že vyhráváš zápasy, a přesto nikdo není spokojený. Takových klubů je málo a přesně tak to tu funguje. Na druhou stranu, když remizuješ nebo prohraješ – což se v poslední době občas stávalo – reakce jsou úplně jiné, protože klub na to není zvyklý a kritika se objeví velmi rychle. Jako trenér máš strašně málo času něco vybudovat. Nemůžeš si říkat: tohle je můj projekt v Realu, takhle chci hrát za rok nebo dva. Můžeš to mít v hlavě, ale vždycky potřebuješ výsledky, tady a teď. Proto je času málo, ale jsem přesvědčený, že Xabi je velmi dobrý trenér a že má kvalitu potřebnou k tomu, aby trénoval – o tom není pochyb. Ale všichni víme, co znamená Real, a on sám jako někdo, kdo tu hrál, to ví nejlépe. Zná klub dokonale. Už před příchodem věděl, co se může stát. Myslím, že je potřeba dát mu čas a zachovat klid, ale samozřejmě je to v Realu Madrid velmi těžké.“

Mluvil jsi s Ancelottim o Brazílii?
„Tu možnost měl už o rok dříve, myslím, že už tehdy ho chtěli, ale nakonec zůstal v Madridu. Nemluvili jsme o tom příliš, ale v létě, když se konalo rozloučení s Lukou Modrićem, jsme se tam potkali a na chvíli si popovídali. Bylo to přesně den před jeho odletem do Brazílie a já mu jen řekl: hodně štěstí. Věděl jsem, že mu na tom hodně záleželo, že se toho chtěl ujmout a že o tom snil už dřív. Samozřejmě měl vazby na Madrid a ani tady není špatně, ale věděl jsem, že vést Brazílii a připravit ji na mistrovství světa ho opravdu láká. Doufám, že všechno dobře dopadne a že se mu bude dařit – to mu samozřejmě přeji.“

Je Brazílie s Ancelottim silnější?
„Upřímně řečeno, v poslední době jsem neviděl mnoho zápasů brazilské reprezentace, ale samozřejmě jsem o ní mluvil, když jsem ještě hrál s Militãem, Vinim a Rodrygem. V posledním roce či dvou měli hodně těžkých utkání a ne vždy všechno šlo podle představ. I oni teď doufají, že se to s Carlem zlepší. Skutečným testem ale bude až mistrovství světa, protože teď, pokud vím, už jsou kvalifikovaní a čekají je přípravné zápasy. Ale jako u všech reprezentací – nakonec musíš všechno potvrdit na turnaji. Já si však myslím, že mají trenéra, který bezpochyby ví, co znamená vyhrávat trofeje. Pokud to někdo ví, tak je to Carlo. Má jich spoustu. A doufám, že všechno dobře dopadne. To mu přeji – jemu i hráčům.“

Čtyři favorité mistrovství světa?
„Španělsko, Portugalsko, Francie a… Teď musí být někdo z Jižní Ameriky… nebo nějaké překvapení… Řeknu Maroko. Nezmínil jsem Brazílii, ale když vyhraje, bude mi to taky vyhovovat [smích]. Německo nevidím v první pětce, ale stejně jako u Brazílie – pokud mě překvapí, budu rád. Myslím si ale, že je rozdíl mezi Německem a hlavními favority. Ale oba jsme vyhráli mistrovství světa a víme, jak ten turnaj funguje. V jednom zápase se může stát cokoli. V jednom zápase může Německo porazit kohokoli.“

Rozšíření mistrovství světa na 48 týmů?
„Mrzí mě to, ale jsem proti. Myslím si, že ano, je fajn, že se do takového turnaje může zapojit více reprezentací, ale podle mě bychom měli víc myslet na hráče a na kvalitu turnaje. A proč? Protože jsem přesvědčený, že při tak velkém počtu týmů ve skupinové fázi uvidíme spoustu zápasů s jednoznačnými výsledky typu 4:0, 5:0, 5:1 – a to nejsou utkání, která chtějí fanoušci sledovat. Tam kvalita určitě klesá. Navíc přibývá další vyřazovací kolo: už se nezačíná osmifinálem, ale je ještě jedna fáze předtím. A mě zajímají především dobré, kvalitní zápasy, takové, které chceme sledovat. Nemám radost z výsledků 5:0 nebo 6:0, takové zápasy mě nebaví. A i když jsem teprve rok a půl po konci kariéry, vím, že hráči, kteří během sezony hrají Ligu mistrů, ligu a pohár, mají před startem mistrovství světa na kontě 50–60 zápasů. Přijíždějí tam už velmi unavení, a my pak děláme ještě větší turnaj s ještě větším počtem utkání. A tady mám pochybnost: od čtvrtfinále a semifinále samozřejmě rozhoduje hlavně hlava, motivace je obrovská, protože semifinále mistrovství světa je něco výjimečného. Ale myslím si, že z hlediska úrovně zápasů platí: čím více týmů a čím více utkání, tím víc bude kvalita klesat.“

V Brazílii se bere Klubové mistrovství světa nebo Interkontinentální pohár velmi vážně. A v Evropě?
„Ano, také. Sám jsem s tím má zkušenost. My v Realu Madrid jsme hráli Klubové mistrovství světa mnohokrát, protože když vyhraješ Ligu mistrů, automaticky se tam dostaneš. Často byl formát takový, že jsme hráli semifinále a finále. Brali jsme to velmi vážně. V Madridu ti hned od začátku vštěpují, že pokud můžeš získat trofej, musíš pro ni jít. Ale je pravda, a sám jsem to pozoroval, že i když to bylo důležité pro celý tým, pro Brazilce to bylo ještě důležitější. Bylo jasně vidět, že Klubové mistrovství světa pro ně znamená opravdu hodně. Pro nás, myslím Evropany, byla absolutní prioritou Liga mistrů, protože to je to největší, čeho můžeš dosáhnout, a Klubové mistrovství světa bylo krásnou trofejí k získání. A je třeba říct to upřímně: vždycky bylo mnohem snazší vyhrát Klubové mistrovství světa než Ligu mistrů, protože v Evropě je jednoduše víc topových týmů. Ale i tak to pro nás bylo důležité, protože na konci platí, že trofej je vždycky trofej.“

Nejlepší trenér všech dob a proč?
„Řeknu Carlo Ancelotti, protože ze všech nejlépe pochopil, jak vést velký tým. To je důležité – a nejen ve fotbale.“

Allianz Arena nebo Santiago Bernabéu?
„[roztáhne ruce] Bernabéu, nejlepší stadion na světě.“

Nejúžasnější zápas?
„Neodpovím ti zápasem s Brazílií [7:1 na mistrovství světa, o kterém jsme také mluvili; smích]. Řeknu finále Ligy mistrů 2017, výhra 4:1 nad Juventusem.“

Fotbalový idol?
„Johan Micoud.“

Brazilský hráč, kterého obdivuješ?
„Ronaldinho byl čistá show.“

Nejtěžší hráč na bránění?
„N’Golo Kanté. Ne kvůli agresivitě nebo tvrdé hře, ale protože strašně běhal. Pořád běhá! Vždycky to vypadalo, jako by na hřišti byli dva Kanté [smích].“

Nejlepší hráč, s jakým jsi hrál?
„Cristiano Ronaldo.“

Kdybys nebyl fotbalistou, čím bys byl?
„Nevím… Něco u fotbalu, ale nevím. Měl jsem štěstí, že jsem o tom nemusel přemýšlet, protože už v 16 letech jsem přešel do Bayernu, v 17 jsem byl v prvním týmu a nemusel jsem řešit, co budu dělat.“

Nesplněný sen?
„Pravda je taková, že mám jen málo snů, protože všechno, co jsem zažil, mi připadá jako sen.“

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.