KOMENTÁŘ: Baila, Vini, baila
- Liga mistrů
- dnes 9:40
- 0 Komentářů
- Laša
„Dva krásné zásahy Tchouaméniho a Vinicia zlomily odpor Benfiky, zatímco Mourinho zůstal kdesi zmizelý na parkovišti u Bernabéua. Real předvedl poctivý fotbal a Král Evropy má jistý postup do osmifinále,“ píše ve svém komentáři pro deník AS velký madridista Tomás Roncero.
Mise splněna
Než mě začnou sežehávat vševědoucí analytici s tím, že hra Arbeloova Madridu pořád není úplně přesvědčivá a že je na čem pracovat, připomenu jim jednu věc: v Lize mistrů přežívají a postupují jen vítězové. A po tom, co se stalo před týdnem v Lisabonu, bylo nejdůležitější jediné — zajistit postup do osmifinále a být v pátek u losu v Nyonu.
Nebyla to magická noc, mimo jiné proto, že ani nemusela být. Nebylo co otáčet, protože už z prvního zápasu měl Real velkou část práce hotovou. Úkol zněl jasně: znovu porazit Benfiku, a to navzdory absencím nejlepšího hráče světa Mbappého, jednoho z nejlepších útočníků v Evropě Rodryga, galaktického tvůrce hry Bellinghama a dvou stoperů, kteří začínali sezonu v základní sestavě — Militãa a Huijsena.
S takovou sestavou ingrediencí bylo klíčové dochutit tenhle zápas vítězstvím, které uklidní atmosféru a nepřinese žádné další ztráty. A přesně to se povedlo. Tchouaméni byl naprosto dominantní, začíná si oblékat „kostým Casemira“ a jeho růst — fotbalový i lídrovský — drží tým v příjemném bezpečí. Jeho nádherná trefa utnula jediný náznak nervozity v celém utkání. Od té chvíle Real opustil rozbouřené vody a v klidu doplul k zaslouženému a spravedlivému vítězství.
Odteď to půjde jenom nahoru.
Vini je dítě Ligy mistrů
Nezapomínejme, že právě Brazilec byl jedním z hlavních strůjců těch dvou úžasných evropských triumfů z let 2022 a 2024. Čtrnáctka i patnáctka nesou jeho podpis a pokaždé, když zazní hymna Ligy mistrů, je těžké si nepředstavit právě Viniciuse. To, co se stalo v úvodním zápase — smutný a ostudný moment, který by měl skončit odpovídajícím trestem pro Prestianniho — jen ještě víc nakoplo hráče, který se nikdy neschovává a vždycky jde do všeho čelem, v dobrém i zlém.
Vini si hned na začátku vykoledoval penaltu, kterou Vinčić i VAR jednoduše přehlédli, a od té chvíle šla většina nebezpečných akcí přes jeho stranu. Když ještě remízový stav držel na tribunách Bernabéua lehkou nervozitu, přišla ukázkově vedená protiakce Valverdem (ano, tím uruguayským strojem), po níž Vinicius vystartoval a zakončil tak, jak to umí jen ti největší.
Tímhle nádherným gólem definitivně zavřel celou sérii s Benfikou — k radosti Toñína El Torera, který tentokrát doplnil svůj tradiční plášť obřím sedmičkovým transparentem na počest svého Viniho, našeho Viniho. Brazilec si zatancoval a od té chvíle už i kohout Otamendi sklopil uši. Tohle není Lisabon…
Šťastné výročí
V téhle úspěšné noci 25. února stojí za to vrátit se ke stejné datumovce roku 1984. Tehdy byl stadion Bernabéu také narvaný k prasknutí. Madrid proti Barceloně v nejvyšším možném lesku, se Schusterem a Maradonou v dresu hostů. Juanito — o němž dnes vyšla nejpřesnější biografie — otevřel skóre přesnou ranou k tyči branky nezapomenutelného Urrutiho po lišácké akci Butragueña. Krátce nato mu sudí sebrali další regulérní gól kvůli imaginárnímu ofsajdu, který by dnešní VAR bez váhání uznal.
Pak srovnal Maradona (nejlepší hráč, jakého kdy mé oči viděly), ale deset minut před koncem vytáhl Santillana svůj zabijácký instinkt a rozhodl o velkém vítězství. Bylo mi tehdy osmnáct a na tribuně jsem si vykřičel hlasivky. Magická noc. Nezapomenutelná.
Lepší zítřky
Vím, že jsem nepoučitelný optimista, ale po tomhle vítězství mám pocit, že odteď půjde všechno nahoru. Upřímně, v pátečním losu bych si klidně přál Guardiolaův Manchester — momentálně mám pocit, že tenhle tým se může postavit komukoli. A to už bude zpátky i Mbappé. A možná si do té doby vezmeme zpět i vedení v lize. Klid, nejsme na tom vůbec špatně.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: AS
