Jude – Under The Knife: Zranění ramene ovlivnilo celé moje tělo. Teď chci ukázat nejlepší verzi sebe [VIDEO]

Mužstvo
dnes 16:19
0 Komentářů
Laša

Jude Bellingham - Under The Knife (zdroj: youtube.com/JudeBellingham)

Jude Bellingham zveřejnil na svém YouTube kanálu video o operaci ramene, kterou podstoupil v červenci 2025. Zákrok trval dvě hodiny a proběhl v londýnské klinice Fortius.

„Fakt jsem se hodně bál — víte, vším, co se mohlo pokazit. Asi nikdy předtím jsem nebyl tak vystresovaný. Byl to nejtěžší pocit, jaký jsem kdy před něčím takovým měl. Poprvé se to stalo ještě v době, kdy jsem hrál v Dortmundu. A pak znovu po příchodu do Madridu, v tom zápase s Rayem Vallecano, kdy to bylo horší než obvykle. V tu chvíli to byl asi nejbolestivější úraz, jaký jsem kdy zažil. Je to krátkodobá překážka, kterou musím překonat, abych se vrátil do své nejlepší fyzické formy.“

„Nejde ani tak o velkou bolest. Spíš o nestabilitu a o to vědomí, že když špatně dopadnu nebo se něco stane, rameno může znovu vyskočit. Ve skutečnosti šlo hlavně o to naučit se s tím fungovat. Hrát s takovou ortézou je těžké. A asi na to se těším nejvíc — až budu moct zase hrát bez ní. Měl jsem té ortézy už opravdu dost, každý den na tréninku i v zápasech. Jasně, splnila svůj účel, udělala to, co měla, ale teď přišel čas to konečně pořádně opravit.“

„Od operace uplynuly teprve tři dny, ale cítím se mnohem líp, než jsem čekal. Chirurg Andy Wallace odvedl skvělou práci, stejně jako celý jeho tým — udělali všechno pro to, abych se cítil maximálně komfortně. Celkově je to mnohem lepší, než jsem si představoval, takže jsem zatím opravdu spokojený. Personál i péče na klinice byly neuvěřitelné. Čím víc se blížil den operace, tím klidnější jsem byl. Pomáhala mi i jistota, že jsem v těch nejlepších rukou, pokud jde o takový zákrok. To mi dodalo velký klid.“

„Všechno začalo na začátku sezony 2022/23, která nakonec byla mojí poslední v Dortmundu před mistrovstvím světa. Šel jsem tehdy do souboje, špatně dopadl na ruku a hned jsem věděl, že je něco špatně — rameno vyskočilo. Pamatuju si, že mi hned říkali, že bych měl jít na operaci, ale byl srpen nebo září a mistrovství světa se hrálo v prosinci. Nemohl jsem riskovat takový termín. Chtěl jsem vědět, jestli existuje jiná možnost. A tak se to pořád odkládalo, odkládalo a zase odkládalo.

Pak jsem přišel do Madridu — nový začátek. Cítil jsem se dobře, všechno šlo skvěle, až přišel ten zápas s Rayem Vallecano, kdy jsem zase špatně dopadl na rameno. A to byl jeden z těch momentů, kdy to bylo horší než obvykle, protože rameno zůstalo chvíli mimo kloub a já si ho tentokrát nedokázal sám vrátit zpátky, i když dřív jsem to zvládl. Fyzioterapeut vběhl na hřiště a mně to připadalo jako celá věčnost, než to nahodil zpátky. Ten fyzio, Guido, mi dodnes říká, že to trvalo možná devadesát sekund, než vůbec mohli vběhnout na trávník a dát to do pořádku, ale mně to připadalo jako pět, možná deset minut. Byla to hrozná zkušenost.“

„Potom všichni hned začali mluvit o operaci, ale byl to můj první rok v klubu a nechtěl jsem rozbít sezonu, kterou jsme měli — já i tým — tříměsíční pauzou. Kdo ví, možná by to úplně změnilo průběh toho ročníku. Když se na to dívám zpětně, nejlepší moment na operaci by byl asi po EURO. Sezona s Realem skončila perfektně, ale s Anglií už ne tak dobře, a nechtěl jsem, aby to byl ten poslední pocit, který si ponesu v hlavě na tři měsíce. A mám pocit, že tehdy ani nebylo všechno připravené tak, jak bych si přál.“

„Nebyl jsem v tom dost proaktivní — ani já, ani lidé, kteří to tehdy řešili. Nakonec padlo rozhodnutí nechat to tak, jak to je, ještě na další rok. Začala nová sezona, bez ortézy, bez tejpů, a už ve druhém nebo třetím zápase jsem šel do skluzu a rameno zase vyskočilo. V tu chvíli bylo jasné: ne, teď budeš hrát v ortéze až do konce sezony. A od toho momentu jsem věděl, že po tomhle ročníku přijde operace bez jakýchkoli pochyb.“

„Myslím, že samotné zranění ramene hodně ovlivňovalo i zbytek mého těla. Nošení ortézy způsobovalo, že jiné partie musely kompenzovat to, co rameno nezvládalo. V jednu chvíli mě tak bolela záda, že jsem měl pocit, že se skoro nemůžu hýbat. Udělali mi vyšetření a ukázalo se, že mám výhřez ploténky na té samé straně, kde jsem měl problémy s ramenem. Všichni — i fyzioterapeuti — říkali, že to může souviset se skřípnutými nervy a s tím, co se dělo v rameni na téhle straně těla.

Takže ano, není to žádná výmluva, ale z medicínského hlediska asi existují důkazy, že to zranění ovlivňovalo i další části mého těla. Cítil jsem, že některé věci se dějí právě kvůli tomu, a fyzioterapeut říkal to samé. Nakonec mi to ale umožnilo zůstat na hřišti, místo abych vypadl na tři měsíce. Byly to prostě malé oběti, které jsem musel podstoupit.“

„Když se podíváte na to, jak dneska vypadá fotbal — kolik je zápasů a jak je hra intenzivní — myslím, že čím lepší máš fyzickou formu, tím snadněji se všechno ostatní skládá dohromady. Vím, co umím technicky, takticky i po všech ostatních stránkách. Už jsem to dřív ukázal. Ale návrat do mojí nejlepší fyzické kondice by měl pomoct spojit to všechno v jeden celek a, doufám, ukázat tu nejlepší verzi mě samotného.

Minulý rok mi připomněl, že nikdy nesmím brát vítězství jako samozřejmost. A letos plánuju vyhrávat zase mnohem víc.“

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.