Courtois: Jsem rád, že Vini tančí. Znamená to, že dává góly

Jak jsi to říkal? „Byl jsem hodně daleko, neviděl jsem to…“. Ale ten Viniho tanec byl stejný jako v Portugalsku, na Da Luz. Dobrý večer, Tibu.
„Dobrý večer.“

Mluvil jsem o tom tanci, že jsi ho neviděl.
„Ne, ne, byl jsem daleko, ale vždycky se otočím a slavím gól s fanoušky, protože tam vzadu stojím sám. Ale jsem rád, že Vini tančí. Ať tančí dál — znamená to, že dává góly.“

Budeme rozebírat tenhle zápas i celý dvojzápas, ale měl jsem jednu otázku. Cañizares říká: ‚Obvykle se tvrdí, že proti vysokým brankářům se má střílet po zemi, protože tam nejvíc trpí, ale ty v tomhle směru netrpíš.‘ Je to díky reflexu? Hodně to trénuješ? Protože ta poslední akce první půle za stavu 1:1 byla zákrokem, který má hodnotu gólu.
„Ano, je pravda, že jsem to dobře chytil. Letělo to mezi nohama, ale při střelách po zemi se cítím dobře a jsem připravený reagovat. To mám trochu v genech po rodičích, kteří hráli volejbal, a já jsem ho jako malý taky hrál. V brankářském žargonu se tomu říká ‚sweep the leg‘ — musíš stáhnout nohu, a díky tomu jdeš rychle k zemi. Když se chci vrhnout a nohu nestáhnu, nikdy to nestihnu. Když ji ale stáhnu, jako při tomhle pohybu, dostanu se dolů mnohem rychleji. To je technika, kterou jsem se naučil v Chelsea. Nakonec jsou to prostě věci, které používáme, a v určitých momentech se opravdu hodí.“

Dnes se to skvěle hodilo, protože v první půli, do které jste se opravdu těžko dostávali, vám pomohlo, že jste rychle vyrovnali. Ale ani do druhé půle jste to úplně nedokázali srovnat a doladit.
„Nakonec to bylo tím, že nehrál Prestianni a oni neměli klasické pravé křídlo. Ríos se stahoval víc do středu a tam nám dělal problémy. Měli jsme potíže s přebíráním hráčů, protože se hodně pohyboval, jejich krajní obránce hrál vysoko a vznikal tam prostor, který jsme nedokázali dobře zavřít. Z toho padl i první gól. Je pravda, že ve druhé půli jsme bránili lépe, o poločase jsme to trochu upravili, ale v té první jsme měli problémy. U inkasovaného gólu tam bylo i trochu smůly — Raúl to odkopne, já to vyrazím a hned vedle stojí jejich hráč. Jednou z deseti se to prostě stane. Pak jsme se zlepšili, rychle vyrovnali a to bylo důležité.“

Myslíš, že musíte ještě trochu zvednout úroveň a být jistější, abyste mohli pomýšlet na vítězství v Lize mistrů?
„Myslím, že jsme sebevědomí. Je to Liga mistrů a je normální, že si soupeř vytváří šance. Možná musíme některé věci ještě doladit a určitě to s trenérem probereme u videa…“

Když mluvíš o sebevědomí, myslím tím spíš to, že vyhrajete dva zápasy a pak přijde něco jako třeba v Pamploně. Mám na mysli konzistentnost, kontinuitu.
„Ano, ale myslím, že v posledních týdnech jsme byli docela konzistentní. V naší hře nám chybí trochu plynulosti a rychlosti s míčem. Když soupeř brání nízko, musíme častěji měnit stranu a víc se hýbat, protože když s přihrávkou čekáme příliš dlouho, oni se stihnou rychle přesunout. V tomhle musíme zrychlit — a přesně to po nás o poločase chtěl trenér. Druhá půle byla lepší, ale pořád si nemyslím, že hrajeme nějak skvěle. Teď ale bylo nejdůležitější vyhrát.“

Na závěr — bylo by lepší narazit na Sporting? Ptám se jen proto, abyste zase nemuseli hrát s Manchesterem City.
„Ano, ale víš, že zítra nebo pozítří nám stejně padne City, že? Je pravda, že proti Sportingu jsem dlouho nehrál, myslím, že naposledy v roce 2015 ještě v Chelsea. Mají krásný stadion. Doufám, že by to tentokrát mohlo vyjít. Sporting je také těžký soupeř, v portugalské lize hrají výborně, ale pravda je, že už mnoho let hrajeme pořád s City. Je to trochu jako výhra v loterii. Uvidíme, jestli se nám aspoň jednou podaří, abychom na sebe nenarazili.“