Bellingham: Byly chvíle, kdy jsem se cítil bezbranný, pochyboval o sobě a potřeboval si s někým promluvit
- Mužstvo
- dnes 16:46
- 0 Komentářů
- Laša
Jude Bellingham, jako ambasador organizace Laureus, otevřeně mluví o tlaku sociálních médií a důležitosti podpory duševního zdraví ve sportu. Hvězda Realu Madrid vyzývá k větší otevřenosti a empatii — a k tomu, aby se sportovci stávali vzory pro ostatní. Anglický záložník hovoří o síle sportu a jeho roli při budování lepší společnosti. Jeho osobní úvaha byla zveřejněna na oficiálních stránkách Laureus.
Když jsem byl mladým hráčem v Birminghamu, zadával jsem na Twitteru své jméno a četl všechno, co se o mně psalo. A i když byly komentáře často pozitivní, rychle jsem si uvědomil: proč bych měl dovolit, aby názor lidí, kteří mě vůbec neznají, potvrzoval to, co si o sobě myslím já sám? Vždyť jsem se považoval za dobrého fotbalistu už předtím, než jsem to četl na Twitteru — tak jaký to mělo smysl? A když jsem narazil na negativní komentáře, účinek byl přesně opačný. Znovu jsem si kladl otázku: proč si přidávám další zátěž na své duševní zdraví?
Sociální sítě mají pro sportovce i velmi cenné stránky. Čím dál víc lidí s nimi komunikuje přímo, místo aby sledovali tiskové konference nebo televizní rozhovory. Když můžeš být vůči fanouškům upřímný a autentický, dáš jim jasný obraz o tom, jak ses cítil během zápasu nebo v běžném životě. Pomáhá to budovat blízkost. Ale — jak jsem zjistil už jako mladý hráč — existuje i negativní stránka, které jsem se rozhodl vyhýbat. A vím, že mnoho dalších sportovců to má stejně. Negativity a tlaku je v profesionálním sportu už tak dost, není třeba ho ještě aktivně vyhledávat. Dnes, když narazím na nepříznivé komentáře, už mě tolik nezasáhnou — ale stejně je raději vůbec nečtu.
S rozvojem sociálních sítí a technologií přibylo způsobů, jak někoho napadnout a přimět ho, aby se cítil špatně — a debata o duševním zdraví je stále zatížena stigmatem. Vím, že byly chvíle, kdy jsem se cítil bezbranný, pochyboval o sobě a potřeboval si s někým promluvit. Místo toho jsem se snažil udržet obraz „tvrdého“ sportovce, který „nikoho nepotřebuje“. Pravda je ale taková, že potřebuji — stejně jako každý jiný. A opravdu se cítíš lépe, když začneš mluvit o svých pocitech a emocích.
Zvenčí to vypadá, jako by sportovci měli svět u nohou — mohou dělat, co chtějí, vydělávají spoustu peněz a nic se jich nedotkne. Realita je ale jiná: pokud dokážeme ukázat svou zranitelnost, otevíráme prostor pro širší rozhovor — pro ty, kteří bojují někde v ústraní. Je to naše odpovědnost — lidí jako jsem já a dalších na podobných pozicích — jít příkladem.
Stále mám pocit, že se od sportovců očekává, že budou mlčet a zatínat zuby. To je ale zastaralý přístup. Láska a podpora, kterou sportovec dostává, může být výjimečná. Ale na každého, kdo tě miluje, připadá někdo jiný, kdo tě nesnáší — protože hraješ za určitý klub, nebo jsi udělal něco, co se jim nelíbí. Taková nenávist může být velmi bolestivá a opravdu soucítím s těmi, kteří se potýkají s duševními problémy. Každý má právo na názor o sportu, ale měly by existovat hranice toho, jak hrozné věci lze říkat. Nevím přesně, jak to omezit v aplikacích sociálních médií, ale věřím, že klíčová je síť podpory kolem sportovců.
V Madridu mám opravdu silné zázemí — trenéry, spoluhráče i členy realizačního týmu, se kterými si můžu promluvit, když přijde těžší chvíle. Když se dívám dopředu, myslím si, že mentální trénink by měl být běžnou součástí fotbalu. Nikdy jsem se neocitl v hluboké psychické krizi, ale byl jsem blízko lidem, kteří si tím prošli — a je to smutný pohled. Raději budu tím spoluhráčem, za kterým může někdo přijít a otevřeně si promluvit o svém duševním zdraví.
Nejdůležitější je sebedůvěra: když ji máš, máš pocit, že tě může nést donekonečna. Když chybí, můžeš se cítit hůř než špatně — jako by tě nohy nenesly, jako by tělo nefungovalo. Jsem přesvědčený, že existují způsoby, jak ji zkusit znovu vybudovat, ale v jádru se rodí ze hry a výsledků — což je vlastně skoro paradox.
Snažím se udržovat vysokou sebedůvěru — ať už skrze pozitivní vnitřní nastavení, nebo tím, že přijímám fakt, že neodehraju každou přihrávku dokonale, neobejdu každého soupeře, nedám gól v každém zápase a nevyhraju pokaždé. Čím víc se s tím smíříš, tím pohodlněji se cítíš s tím, že nejsi dokonalý.
Fotbal — a sport obecně — přirozeně spojuje lidi. Nutí tě mluvit, smát se, navazovat vztahy… a najednou zjistíš, že máš přítele. Někoho, s kým si můžeš promluvit, když se ti v životě něco nedaří. To je síla sportu — a jeden z důvodů, proč jsem chtěl být ambasadorem Laureus. Laureus chápe, že sport dokáže měnit duševní i fyzické zdraví lidí a pomáhá budovat lepší společnost. A já chci být součástí toho procesu.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: laureus.com
