Aitor Karanka vzpomíná na Mourinha, El Clásico a noc, která změnila úplně všechno

Bývalí trenéři Realu
dnes 15:13
0 Komentářů
Laša

Bývalý obránce Realu Madrid a asistent trenéra Aitor Karanka se objevil v podcastu Ikera Casillase Under the Goalposts, kde dlouze mluvil o svém návratu do klubu v roce 2010, o vztahu s Josém Mourinhem a o tlaku během jednoho z nejintenzivnějších období v nedávné historii Realu Madrid.

Karanka začal vzpomínkou na to, jak nečekaně jeho návrat do Realu Madrid přišel.

„Zrovna jsem vysadil děti ve škole, když mi volal Hierro. ‚Hej, kluku, kde jsi? Přijeď sem, musím ti něco vysvětlit. Volal Valdano a chce, abys byl Mourinhovým asistentem.‘ Řekl jsem mu, ať si ráno odpustí alkohol (smích), ale on pořád trval na svém.“

Karanka uvedl, že tomu zpočátku jen těžko věřil, ale brzy si uvědomil, že ta příležitost je skutečná.

„Šel jsem k němu domů a on mi vysvětlil, že jsem ten, koho Real Madrid chce jako asistenta.“

V té době neměl Karanka s Mourinhem žádný předchozí vztah a před přijetím nabídky chtěl mít jasno.

„Mourinha jsem vůbec neznal. Sešel jsem se s Valdanem a zeptal se ho, co si o mně José myslí. Je to člověk, se kterým bych pracoval každý den, a potřeboval jsem vědět, jak mě vnímá.“

Ta konverzace vedla k přímému telefonátu s Mourinhem.

„Zavolal mi a já ho 45 minut poslouchal. Řekl mi všechno, co se bude dít. Ani jsem se ho neptal, proč zrovna já. To jsem zjistil až později.“

Karanka vysvětlil, že Mourinho si vyžádal doporučení od několika bývalých hráčů Realu Madrid.

„Kamkoli přišel, ptal se na bývalé hráče s trenérskou licencí. Pak se zeptal Figa, Mijatoviće a Seedorfa — a všichni o mně mluvili v superlativech. Tak se to celé stalo.“

Návrat do Valdebebas měl pro Karanku hluboký význam.

„Říkáte si, jaké máte štěstí, že jste zpátky v Realu Madrid. Byl jsem opravdu natěšený učit se a pomáhat, jak jen to půjde.“

Karanka pak zavzpomínal na první dny Mourinhova působení a na výzvu, kterou představovala Barcelona.

„Všichni jsme to viděli stejně. Poznávali jsme se, učili jsme se a pomáhali si navzájem. Nejlepší trenér na světě přichází do skupiny, která už má nejlepší hráče, ale byl tu soupeř, který byl…“

Za první velký šok označil porážku 0:5 na Camp Nou.

„První ranou byl pětigólový výprask na Nou Campu. První měsíce byly fantastické a mysleli jsme si, že můžeme soupeřit na stejné úrovni, ale pak jsme si uvědomili, že musíme něco změnit.“

Podle Karanky znamenalo zlom finále Copa del Rey ve Valencii.

„Pro mě byl zápasem, který změnil úplně všechno, finálový duel ve Valencii. Tehdy jsme pochopili, že musíme dát do všeho maximum, abychom jim mohli konkurovat.“

Vyjádřil se také k náročné sérii Clásic v sezoně 2010/11.

„Byli jsme připraveni odehrát čtyři Clásica v tak krátkém čase? Když se na to dívám zpětně, možná ne. Ale kdybychom připraveni byli, věci by se nevyvinuly tak, jak se vyvinuly.“

„Byly tam špatné věci a také některé velmi dobré. Lidé si to dodnes pamatují. Byly věci, které bychom všichni udělali jinak, ale bylo to něco, s čím jsme se museli poprat. Prakticky to přišlo hned poté, co jsme dorazili.“

Karanka mluvil o extrémních nárocích Mourinhovy druhé sezony, která nakonec skončila ziskem titulu v La Lize.

„Čísla z toho druhého roku ukazují, že jsme se všichni tlačili až na hranici možností. José tlačil na realizační tým, realizační tým tlačil na hráče a hráči tlačili na nás.“

„Věděli jsme, že jediný způsob, jak vyhrát a udělat ten krok, je dostat všechny na jejich limit.“

Ani po zisku titulu Mourinhovy nároky neklesly.

„Po zápase s Granadou, když jsme vyhráli La Ligu, měl José proslov, během kterého jsme se na sebe dívali stylem: ‚Ale my jsme přece vyhráli La Ligu!‘ To byla jeho náročnost, aby se psala historie. Ta čísla to dodnes dokazují.“

Karanka se poté vrátil k semifinálové porážce v Lize mistrů s Bayernem Mnichov.

„Po té porážce s Bayernem… Cristiano, Kaká a Sergio neproměnili penalty.“

Popsal také emocionální následky.

„Ten den… když jsme dorazili do šatny a ta atmosféra… Rui Faría byl vždycky s trenérem a požádal mě, jestli bych mohl vzít Josého.“

„Cesta ze Santiaga Bernabéua do La Finca trvala jako tři dny. Nevíte, o čem mluvit.“

Karanka si poté vybavil velmi osobní moment s Mourinhem té noci.

„Když jsme dorazili k bráně, nechtěl vystoupit. Řekl jsem mu: ‚José, uklidni se. Když pracuješ takhle, jednou se to stát musí.‘“

„Objali jsme se, začali jsme brečet a on mi řekl: ‚Tohle byl ten rok.‘“

Když se ohlížel zpět, Karanka uznal, že změny možná měly přijít dříve.

„Mnohokrát — a José to říkal — měníš věci, až když se pokazí. My jsme je měli měnit, když se dařilo.“

„Změnil bych prostředí, přivedl nové lidi. Snažil bych se být smířlivější.“

Navzdory všem těžkostem Karanka zdůraznil, že tahle éra zanechala v Realu Madrid nesmazatelnou stopu.

„Uznání přichází od fanoušků — a ti si to období pamatují dodnes. Něco se tehdy nastartovalo, něco, z čeho klub těžil i v dalších letech.“

Jedna z jeho nejbolestivějších vzpomínek pochází z Mourinhovy poslední sezony.

„Seděl jsem na té tiskové konferenci, kde José řekl, aby nefandili proti hráčům. Že vyjde ven dřív, než začnou pískat na něj, a aby nechali hráče na pokoji.“

Karanka ostře kritizoval, jak byla tahle situace prezentována navenek.

„Josého vzkaz byl jednoduchý — udržet kabinu v dobré atmosféře. A pak přijdu domů, pustím si zprávy a tam tvrdí, že Mourinho vyzývá publikum na Bernabéu.“

„Všechno se změnilo. Dodnes mám před očima Josého výraz. Vidět ho takhle trpět… to bylo těžké.“

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.