Mourinho uvedl do praxe slavné motto Di Stéfana
José Mourinho změnil rozestavení Realu Madrid, jeho největším úspěchem však může být něco úplně jiného. Jak upozorňuje Tomás González-Martín z deníku El Debate, portugalský trenér přesvědčil své hráče, že individuální schopnosti k získávání trofejí nestačí. Nejdůležitější se stala zásada, kterou před lety formuloval Alfredo Di Stéfano.
„Žádný hráč není tak dobrý jako všichni dohromady.“ Tato slova Alfreda Di Stéfana zdobí tunel vedoucí ze šatny na trávník stadionu Santiago Bernabéu. Podle Tomáse Gonzáleze-Martína z deníku El Debate se Josému Mourinhovi v posledních týdnech podařilo uvést tuto zásadu do praxe.
Portugalec nejen našel vhodné rozestavení pro své hráče, ale především je přesvědčil o nutnosti společné práce, a to i ve chvílích, kdy mužstvo nemá míč. Do defenzivy se musí zapojit každý bez ohledu na své jméno nebo postavení na hřišti.
Zlomovým okamžikem byla porážka 1:2 s Atlétikem Madrid na stadionu Metropolitano. Mourinho tehdy rozpoznal problémy, které nebylo možné vyřešit pouze změnami v sestavě. Mužstvo bylo příliš roztažené, mezi jednotlivými řadami vznikaly velké mezery a ofenzivní hráči se ne vždy zapojovali do získávání míče.
Během reprezentační přestávky strávil portugalský trenér se svým realizačním týmem ve Valdebebas mnoho hodin hledáním způsobu, jak zlepšit organizaci hry. Jak zdůrazňuje González-Martín, stejně důležitá jako taktická příprava byla schopnost přesvědčit hráče, aby přijali nové povinnosti. Mourinho chtěl, aby pochopili, že bez vzájemné pomoci a obětavosti nemohou bojovat o nejvýznamnější trofeje.
První výsledky byly patrné při vítězství 1:0 nad Villarrealem, v němž sehrál důležitou roli Yan Diomandé. Skutečný průlom však přišel o čtyři dny později v Římě.
Za stavu 1:3 se Mourinho rozhodl pro změny, které hru Královského klubu výrazně oživily. Nástupy Ardy Gülera a Bernarda Silvy pomohly zlepšit kombinaci, Federico Valverde se přesunul na pravého obránce a Endrick s Carlosem Espí přinesli další nebezpečí před soupeřovou brankou. Real Madrid dokázal průběh utkání otočit a zvítězil 4:3.
Toto vítězství hráčům nepřineslo pouze tři body, ale také přesvědčení, že nový způsob hry může fungovat.
Následující výhry 4:1 nad Sevillou a Lipskem potvrdily další pokrok. Nejdůležitější zkouškou však bylo El Clásico. Na Camp Nou Mourinho vsadil na Bernarda Silvu a Ardu Gülera, kteří pomohli Bílému baletu ovládnout střed pole a omezit vliv Rodriho s Pedrim na hru Barcelony.
Diomandé nebyl nebezpečný pouze v ofenzivě, ale také pravidelně pomáhal Marcu Cucurellovi při soubojích se soupeři. Právě takové nasazení považuje novinář El Debate za nejlepší příklad proměny mužstva. Hráči se už nesoustředí výhradně na vlastní úkoly, ale stále lépe chápou, jak jejich práce ovlivňuje fungování celého týmu.
Mourinho navíc dokázal hráče přesvědčit, aby přijali rozhodnutí, která nemusí být v souladu s jejich individuálními preferencemi. Nejlepším příkladem je Valverde, který se znovu začal objevovat na pravém kraji obrany, přestože v minulosti otevřeně přiznal, že dává přednost hře ve středu zálohy. Portugalec mu však vysvětlil, proč je taková změna pro mužstvo přínosná.
Stejný princip platí také v boji o místo v útoku. Diomandé využil absence suspendovaného Viníciuse a jeho nasazení v defenzivě se stalo dalším argumentem pro jeho zařazování do základní sestavy. Jména nesmějí být důležitější než potřeby mužstva.
Královský klub už vyhrál osm zápasů v řadě. Poslední vítězství nad Racingem Santander, AEKem Atény a Valencií navíc přišla navzdory nabitému programu a změnám v sestavě. Především výkon na Mestalle, kde Real zvítězil 3:0, ukázal, jak výrazně se mužstvo zlepšilo v organizaci hry.
González-Martín se domnívá, že největším Mourinhovým úspěchem tedy není samotné nalezení správného místa pro Bernarda Silvu, Gülera nebo Valverdeho, ale změna přístupu celé kabiny.
Portugalec přesvědčil své hráče, že ani ten největší talent nikoho nezbavuje povinnosti pracovat pro spoluhráče. Přesně tak, jak před lety říkával Alfredo Di Stéfano.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: EL Debate
5 Komentářů
Přesně, to byl náš největší problém, pokud nebudeme tvořit skutečný tým, tak nic nevyhrajeme. Nevěřil jsem, že je Mourek zvládne, ale zatím to vypadá nadějně.
Říkal jsem to na začátku a píšu to i teď. Mou potřeboval jako první dostat na svou stranu celou kabinu. My kvalitu máme, problém byl v hlavách a celkovém nastavení. Teď může s klidem posadit i hvězdy, protože má hráče na své straně a k tomu výsledky.
Tesim se, ze uvidim soudrzny tym, ktery na hristi odevzda vsechno. To je ale zatim stale jeste jenom hudba budoucnosti. Zlepseni tam je, nelze poprit, ale na to abych jasal je jeste trochu brzo. Zvladnute EL je velmi cenne, ale s odstupem casu se na to divam strizliveji a nemyslim si, ze to bylo po kdovijak dominantnim vykonu a kdyby se par veci v zapase vyvilo jinak, mohlo to dopadnout jinak. Cim to, ze kdyz vyhraje Barcelona, tak to v poslednich letech castokrat byva rozdilem tridy, zatimco vyhra Realu byva hubena, kolikrat s pouhym jednogolovym rozdilem. Vsimli jste si nekdy jak kolektivne navenek Barca pusobi? Jak se pred zapasem drzej kolem ramen v kruhu a hecujou se? Muzete se mnou nesouhlasit, ale kdyz srovnam nas a je, tak bohuzel musim objektivne uznat, ze chemie, tymovost, soudrznost je u nich lepsi, davaji extremni pocet branek a jejich fandove netrnou pulku zapasu hruzou z toho, jak to dopadne, protoze tam proste temer pokazde nafoukaj 5 fiku a hotovo.
Jak jsem rekl. Vypada to lepe, tym pusobi celistveji a jsou i vysledky. Ale ne vsechny zapasy jsou pohodove a vyhry jsou castokrat hubene, dokonce se musi zapasy otacet a to i proti prumernym tymum. Budu jasat, az budu citit vetsi stabilitu, zatim jsou ty uspechy takove, ehm, krehke..
Jistě, že Barca působí lépe, také má za sebou dvě úspěšné sezony a v týmu je (zatím) pohoda. Flick je dokázal stmelit a nakopnout. Stačí si vzpomenout, jak vypadali pod Xabim. Takže to srovnání není úplně „fér“. Pokud jde o výsledky v EC, tam je to dáno mentalitou a až nenávistí vůči RM. Úpřímně bych nechtěl, abychom to takto dopracovali.
Zlepšení je znatelné, zaklady jsou (snad) položeny. Teď je potřeba nepolevit.
Jakoby ta nenavist nebyla oboustranna a jakoby Real nechtel vyhrat rozdilem tridy.. nebo cos chtel tim vlastne rict, ze bys to tam nechtel dopracovat?