Asencio: Budeme více pracovat a méně mluvit
- Mužstvo
- dnes 9:26
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Raúl Asencio poskytl rozhovor deníku AS, ve kterém hovořil o operaci holenní kosti, hraní navzdory bolesti a podpoře Josého Mourinha. Obránce Realu Madrid se vyjádřil také ke svým chybám mimo hřiště, zklamání fanoušků i situaci Viníciuse a Kyliana Mbappého.
Chtěl jsem se s tebou setkat. Nebyl to pro tebe jednoduchý rok a před týdnem jsi podstoupil operaci holenní kosti. Jen ty víš, kolik jsi toho během této doby vytrpěl…
„Jsem rád, že si můžeme promluvit. Je pravda, že jsem se vždy raději držel stranou pozornosti a na veřejnosti se příliš nevyjadřoval, ale jsem přesvědčený, že mi tento rozhovor udělá dobře. Holenní kost? Všechno začalo před rokem. Od ledna jsme se snažili prasklinu léčit konzervativně, ale bolest se zhoršovala. Trpěl jsem, ale nemohl jsem přestat, protože tým byl na prvním místě a já se vždy řídím tím, co je nejlepší pro tento klub a tento znak. V určitém okamžiku se však prasklina zvětšila a pochopil jsem, že musím podstoupit operaci.“
V paměti utkvěla fotografie Mourinha, který tě navštívil v nemocnici krátce po zákroku.
„Jeho návštěva mi dodala obrovskou energii. V takových chvílích přicházejí pochybnosti, hlavou se honí myšlenky na to, jak bude probíhat rehabilitace a jak dlouho nebudu moci hrát. A právě tehdy přijde Mou a projeví mi stejnou podporu, jakou od něj od začátku sezony cítíme všichni v kabině. Člověka to opravdu povzbudí. Mou je srdečný, skromný, laskavý a ambiciózní. Kromě toho, že je skvělým trenérem, je také úžasným člověkem.“
Jaký je Mou při každodenní práci, když nejsou zapnuté kamery?
„Je jedním z nás. Zvenčí se na fotbalisty často nahlíží jako na lidi, kteří jsou nedostupní a odtržení od reality, ale přitom jsme úplně obyčejní lidé. Mourinha si pamatujeme z doby, kdy jsem byl malý, jako člověka s velmi výraznou osobností. Za zavřenými dveřmi je ale skvělý a zábavný člověk, který s námi chce trávit hodně času – a my s ním také. V kabině je zkrátka jedním z nás.“
Trápí vás hodně videorozbory?
„Samozřejmě věnuje hodně času přípravě na zápasy a analýze soupeřů, ale díky svým zkušenostem ví, co nám říct a v jaký moment. Ví, kdy na nás zatlačit a kdy naopak trochu povolit.“
Jsi mladý kluk, ještě nemáš manželku ani děti. Jak vypadá tvůj každodenní život?
„Rodina je vždycky se mnou. Minulou středu za mnou přišel doktor Leyes, kterému bych chtěl touto cestou poděkovat, stejně jako celému zdravotnickému týmu klubu. Řekl mi, že následující den musím podstoupit operaci holenní kosti. Udělali všechno pro to, abych se mohl co nejdříve vrátit do normálu. Zavolal jsem rodině a oni rychle přiletěli z Gran Canarie do Madridu. Teď mi pomáhají, protože stále chodím o berlích a dokud se nedám dohromady, mám problémy s pohybem.“
Pět let jsi strávil v akademii Las Palmas a když ti bylo pouhých 14 let, Real si tě přivedl do dorostu. Přijel jsi sám?
„Ano, byl jsem ještě dítě, když jsem se nastěhoval do klubového internátu. Ve stejnou dobu tam přišel také Álvaro Carreras, který dorazil z Galicie. Spoluhráči se postupně stanou vaší rodinou, protože s nimi trávíte celé dny daleko od svých blízkých. Když jsem žil na Kanárských ostrovech a byl nemocný nebo měl horečku, máma byla vždycky vedle mě. Tady jsem se musel naučit řešit problémy sám. Je to náročná zkušenost, ale díky ní rychleji dospíváte a už v mladém věku se učíte ovládat své emoce.
Když jsem sem jako čtrnáctiletý přišel, okamžitě jsem pocítil váhu tohoto dresu. Vidíte, jak se o vás klub stará, máte neuvěřitelné podmínky pro trénink… Nároky jsou ale stejně vysoké a právě díky nim je Real nejlepším klubem na světě. A když pak přijde vysněný debut v prvním týmu, jste na ten krok připraveni.“
Ten krok jsi udělal a při debutu proti Osasuně na Bernabéu jsi navíc poslal skvělou přihrávku Judovi Bellinghamovi.
„Takové věci přicházejí přirozeně. Příprava, kterou jsem v akademii dostal, mi umožnila vyběhnout na hřiště bez strachu a dělat to, co umím. Už v prvním zápase za Real jsem věděl, co znamená hrát za tento klub. La Fábrica je skutečnou školou.“
Debut ti umožnil Carlo Ancelotti.
„Další skvělý člověk. Pro mě byl mnohem víc než jen trenérem. Vzal si mě pod svá křídla, věřil mi a řekl mi: ‚Zůstáváš s námi.‘ Vždycky na něj budu vzpomínat jako na výjimečného člověka.“
V létě jsi změnil číslo. Dres leží vedle tebe. Nosíš dvojku po samotném Carvajalovi. Jak sis ji vybral?
„Zavolal mi jeden známý, který pracuje v klubovém oddělení protokolu, a řekl mi, že Carvajalova dvojka je volná. Neváhal jsem ani vteřinu. Kontaktoval jsem Daniho. Napsal jsem mu a se smíchem dodal, že doufám, že jeho číslu neudělám ostudu.
Pro nás všechny, odchovance, byl Dani odmalička vzorem. Viděli jsme, jak brání znak a klub, jak na hřišti nechává všechno, jakým je kapitánem… Vždycky stál při mně i při dalších klucích z akademie. Když vás bylo potřeba seřvat, udělal to, a vy jste se z toho poučili. Takových hráčů je málo.
Carvajal měl na mě velký vliv, takže jsem vůbec neváhal. A dnes je mým přítelem.“
Až směšně zní názory, že Real nemá akademii. Potkal jsi tu Lucase, Nacha, Carvajala… Těžko spočítat, kolik trofejí jste společně získali. Měli v kabině velké slovo?
„Od nejmladšího věku Real v La Fábrice formuje váš charakter, hrdost a přístup, který později ukazujete na hřišti. Nejdříve záleží na tom, jakým jste člověkem, a teprve potom na tom, jakým jste fotbalistou.
Všichni tři měli nesmírně silnou osobnost. V kabině plné hvězd pro vás byli oporou a svým přístupem vám dávali pocit, že jste součástí týmu.“
V současném kádru jste zůstali tři odchovanci: Carreras, Thiago Pitarch a ty. Čím více vás bude, tím lépe. Vzpomínáš si přece na heslo Zidanes y Pavones…
„Mnoho kluků je připravených udělat další krok. Podívejte se na dorostenecký tým, který v minulé sezoně vyhrál všechno. Nejdůležitější je, aby byli připraveni, až dostanou šanci, stejně jako tomu bylo u mě. Byl bych hrdý, kdyby v budoucnu hrálo v prvním týmu ještě více odchovanců.“
Když už mluvíme o prvním týmu, nelze popřít, že fanoušci jsou zklamaní a očekávali jiný začátek sezony. Co jim můžeš říct, aby znovu získali naději a víru v tým?
„Teprve jsme začali. Sezona je ještě velmi dlouhá. Stále se toho může hodně stát a všechno se může změnit. Chápeme nároky fanoušků a sami na sebe klademe stejné nároky, protože právě díky nim jsme nejúspěšnějším klubem na světě.
Budeme více pracovat a méně mluvit, abychom svou hodnotu dokázali na hřišti. Díky dobrým výsledkům budou fanoušci týmu znovu věřit stále více. Slova odvane vítr, takže je čas promluvit na hřišti.
Bohužel já to teď kvůli operaci nemohu udělat. Bolí mě, že momentálně nemohu pomoci. Chápu, že fanoušci Realu mohli být v určitém okamžiku ze mě zklamaní, ale udělám všechno pro to, abych to změnil.
Já sám všechno, co se stalo, prožívám nejvíc. Odchovanec vždycky odevzdá za tento znak úplně všechno. Už jsem to ukázal a až se vrátím na hřiště, ukážu to znovu.“
Promluvme si o tom, co se stalo v létě: o tvé nezodpovědné jízdě autem a vysoké pokutě. Je ti 23 let. Veřejně jsi přiznal svou chybu a Mou tě ostře kritizoval.
„Byla to velmi těžká chvíle. Během krátké doby se v mém životě sešlo několik věcí. Mou se nemýlil. Měl naprostou pravdu. Lidé hodnotí to, co se dostane na veřejnost a co vidí. Udělal jsem chybu. Přiznal jsem to tehdy a přiznávám to i teď, omluvil jsem se a budu se omlouvat dál. Je mi 23 let a udělal jsem chyby, které může v tomto věku udělat každý. Musím si ale uvědomovat, kde jsem. Hraji za Real Madrid a něco takového se nesmí opakovat.
Beru za to odpovědnost a přemýšlím pouze nad tím, jak celou situaci napravit. Já sám to prožívám nejvíc. Mým snem je všechno napravit a získávat s tímto klubem a v tomto dresu trofeje. Doufám, že po zbytek své kariéry. Proto se takové situace už nebudou opakovat.“
Aspoň se to časově sešlo s koncem soudního řízení, do kterého ses zapletl s několika bývalými spoluhráči. Kvůli této kauze jsi musel z některých tribun poslouchat hrozné věci…
„Nikoho jsem nezabil, nic jsem neudělal. Prostě jsem si tím musel projít. Měl jsem čisté svědomí a to je nejdůležitější. Když jsem vycházel na hřiště, šel jsem hrát fotbal, ne bojovat s nepřátelsky naladěnými tribunami. Nehodlal jsem se nechat vyvést z rovnováhy.
Myslím, že na stadion se chodí povzbuzovat a podporovat vlastní tým, ne urážet soupeře. Víme, že se to na některých stadionech děje Realu i dalším mým spoluhráčům. Pokud má být cílem vyvést nás z rovnováhy, nefunguje to, protože jsme nejúspěšnějším klubem v historii.
Od dětství jsem byl psychicky silný a vyspělý, takže jsem si s podobnými situacemi dokázal poradit. Moje rodina je snášela hůř, to je pravda, protože poslouchat takové věci o vlastním synovi není příjemné.
Mohu ti ale říct jednu zajímavost: po těch zápasech jsem si na sociálních sítích pouštěl záznamy a slyšel, co na mě lidé křičeli, zatímco během samotné hry jsem si toho vůbec nevšímal. Soustředil jsem se na fotbal. Nemělo to na mě žádný vliv.“
Fanoušci na Bernabéu ti navzdory všemu, co se stalo, stále projevují přízeň.
„Real Madrid mi dal všechno. Proto mu na oplátku dám všechno i já. Od prvního dne jsem cítil jejich podporu. Vždycky jsem slyšel dobrá slova a přijali mě s otevřenou náručí. Teď budu bojovat o to, aby na mě byli znovu hrdí.“
Kdy znovu uvidíme Viniho, který na hřišti dokázal dělat tak obrovský rozdíl?
„Vini je Vini a vždycky jím bude. Má v sobě něco výjimečného. V kabině ho všichni milují. Všichni. Je neuvěřitelný. Ale fotbalisté nejsou roboti, jsme lidé. Možná teď není tím Vinim jako před dvěma lety, ale do takové formy se vrátí, protože každý den vidíme, čeho je schopen.“
Může Mbappé získat letošní Zlatý míč?
„Bylo by to spravedlivé. Každý den ho sleduji a podle mě je ze všech nominovaných nejlepší. Z fotbalového hlediska je Kylian nejlepší. Je nejlepší střelec ve všech ohledech. A přece jen jde o individuální ocenění.“
Soustředění reprezentace pro tebe bylo krásnou zkušeností, ale zůstala v tobě pachuť, protože jsi nedebutoval. Totéž potkalo Carlose Espího. Jakou bys mu dal radu?
„V posledních dnech jsem s ním mluvil a řekl jsem mu, aby si tu zkušenost užil, protože je výjimečná. Už samotná přítomnost v reprezentaci je něco neuvěřitelného. Já sám jsem zatím neměl možnost si to zopakovat… ale stále je na to čas.
A Carlos, pokud bude dál hrát tak jako dosud, dostane ve španělské reprezentaci mnoho příležitostí. Je skromný, klidný a pokaždé, když nastoupí, střílí důležité góly pro tým.“
Popusť uzdu fantazii. Real získává šestnáctý Evropský pohár na Metropolitanu. Je to nemožné?
„Nemožné? Vůbec ne. Pro Real neexistuje nic nemožného. S Mou máme velkou šanci ukázat, že jsme znovu nejlepším týmem v Evropě.“
Negreira?
„Stín kauzy Negreira stále přetrvává. A pokud tomu tak je, má to nějaký důvod. Ale nic dalšího k tomu neřeknu.“
Málokdo ví o tvé pomoci dětem s těžkými nemocemi. Elías, který podstoupil transplantaci kostní dřeně, prožil nejšťastnější den svého života, když jsi ho pozval na Bernabéu.
„Máme to štěstí, že i malým gestem můžeme udělat druhým radost. Takové organizace jsem vždy podporoval. Pomáhat dětem a strávit s nimi dvě nebo tři hodiny mi přináší obrovské uspokojení. Jsem fotbalista… a člověk.“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: as.com
