V kauze Negreira představuje UEFA skutečné nebezpečí, které lidé podceňují
- La Liga
- dnes 9:06
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
César Lage, právník specializující se na trestní právo, v rozhovoru pro deník MARCA analyzuje kauzu Negreira poté, co Real Madrid předal UEFA dokumentaci týkající se případu. Vysvětluje, proč podle něj není pro odsouzení za sportovní korupci nutné prokázat ovlivnění konkrétního zápasu, a upozorňuje, že evropské sankce mohou přijít dlouho před pravomocným rozsudkem ve Španělsku.
Ve svých článcích mluvíte o „abstraktním ohrožení“ jako o jednom z klíčových pojmů pro pochopení kauzy Negreira. Můžete vysvětlit, co to znamená?
„Je to klíčová otázka, které mnoho lidí nerozumí. Ustanovení trestního zákoníku týkající se sportovní korupce trestají samotnou dohodu, nikoli její následky.
Jednoduše řečeno: není nutné prokázat, že byl ovlivněn konkrétní zápas. Stačí prokázat, že byla uzavřena dohoda, jejímž cílem bylo zajistit příznivé zacházení.
Stejná logika platí například u řízení pod vlivem alkoholu. Nemusí dojít k nehodě, aby se člověk dopustil trestného činu. Proto opakování argumentu, že „nebyl ovlivněn ani jeden zápas“, představuje rétorický, nikoli právní argument. Zákon takový následek nevyžaduje.
Důležitá je ještě jedna věc: nemluvíme o ustanovení, které existuje pouze teoreticky. Nejvyšší soud ho už použil v kauze Osasuna v lednu 2023. Tehdy padl první pravomocný odsuzující rozsudek ve Španělsku za sportovní korupci.
Nejvyšší soud výslovně uvedl, že takové praktiky představují trestný čin, i když je fotbalové prostředí společensky toleruje. Tento výklad už byl přijat.“
Tvrdíte také, že u dlouholetých a milionových plateb představiteli rozhodcovského prostředí, prováděných pod záminkou zajištění „neutrality“, nelze obhájit tvrzení, že chyběl trestný úmysl. Jak to zdůvodňujete?
„Slovo „neutralita“ v sobě skrývá právní past pro toho, kdo ho používá. Vysvětleme si to jasně.
Článek 286 odstavec 4 trestního zákoníku chrání to, čemu říkáme integrita sportovní soutěže. Jednoduše řečeno: všechny kluby musí být systémem rozhodčích posuzovány za stejných podmínek.
Nestrannost rozhodčího není služba, kterou si klub může koupit. Je to povinnost systému vůči všem týmům. Pokud klub platí za to, aby si „zajistil“ tuto nestrannost, nepřímo tím přiznává, že bez takové platby by ji neměl zaručenou za stejných podmínek jako ostatní.
A právě tady se dostáváme k podstatě tohoto trestného činu.
Z pohledu trestního řízení patří úmysl pachatele, tedy v tomto případě snaha získat příznivé zacházení, do sféry jeho myšlenek a záměrů. K jeho prokázání není potřeba nahrávka ani přiznání viny. Lze ho prokázat na základě nepřímých důkazů.
Ústavní soud už v 80. letech v několika rozhodnutích stanovil podmínky, které musí být splněny: nepřímých důkazů musí být více, musí být potvrzené, všechny musí směřovat ke stejnému závěru a musí vylučovat jiná racionální vysvětlení.
Nejde tedy o žádnou zkratku ani o předem vytvořený předpoklad nepříznivý pro obviněného. Jde o uznávanou metodu dokazování, při níž platí všechny procesní záruky.
Co je důležité, v kauze Osasuna, konkrétně v rozsudku STS 1014/2022, Nejvyšší soud výslovně akceptoval určování úmyslu pachatele na základě nepřímých důkazů právě u tohoto trestného činu.
Nemluvíme tedy o abstraktní metodě dokazování. Máme rozhodnutí Nejvyššího soudu, které tyto zásady uplatňuje na článek 286 odstavec 4 trestního zákoníku. Jde o španělskou a relativně nedávnou judikaturu.
K tomu přistupuje ještě jedna důležitá právní otázka: podle převládajícího názoru právníků jde o trestný čin abstraktního ohrožení, o kterém jsme už mluvili. To znamená, že není nutné dokazovat ovlivnění konkrétních zápasů. Je třeba prokázat, že právě takový cíl sledovala samotná dohoda.
Zákon nevyžaduje, aby zamýšlený následek skutečně nastal.“
Co by Barceloně hrozilo, kdyby případ nebyl promlčen?
„Je třeba rozlišovat dvě roviny, protože lidé je často zaměňují.
V rámci správního sportovního řízení stanovoval jak předchozí, tak současný sportovní zákon velmi krátkou promlčecí lhůtu – tři roky.
Kdyby k promlčení nedošlo, mohl by Vyšší sportovní úřad uložit pokuty až do výše 400 tisíc eur za každé porušení, víceleté zákazy výkonu funkcí pro funkcionáře nebo sankce spočívající ve ztrátě dotací.
Federace by mohla zvažovat také odečet bodů v La Lize, podobně jako tomu bylo v případě Juventusu kvůli nadhodnocování zisků z přestupů.
To všechno mohlo být vyřešeno už před lety, bez čekání na výsledek trestního řízení. Barcelona využila velmi krátkých promlčecích lhůt, které nebyly vytvořeny s ohledem na podobné případy. Formálně je to v souladu se zákonem, ale vyvolává to určité pochybnosti.
V trestní rovině bylo řízení týkající se prezidentství Laporty v letech 2003 až 2010 zastaveno kvůli promlčení. Proto dnes vypovídá jako svědek, nikoli jako podezřelý.
Kdyby k promlčení nedošlo, čelil by obvinění a řízení by zahrnovalo celých 17 let.
Existuje však ještě třetí cesta, na kterou se srovnatelná promlčecí lhůta nevztahuje: UEFA.
A právě tam se podle mě skrývá skutečné nebezpečí, které mnoho lidí podceňuje.“
Jak se podle vás UEFA zachová po obdržení zprávy od Realu Madrid?
„UEFA dosud situaci sledovala. Je to elegantní způsob, jak nepřijímat žádná opatření, ale zároveň případ neuzavírat. Zprávy Realu Madrid, La Ligy a federace ji nutí tento opatrný přístup znovu zvážit.
Pokud bude přijato rozhodnutí předat případ k projednání, což považuji za téměř jisté, UEFA získá základ, na který čekala, aby zahájila vlastní řízení.
Je přitom třeba jasně říct: UEFA nečeká na španělský Nejvyšší soud. Hraje vlastní hru. Evropské disciplinární rozhodnutí může padnout mnoho let před pravomocným trestním rozsudkem ve Španělsku.“
Jaké tresty UEFA za podobné jednání umožňuje a co ukazují dosavadní rozhodnutí?
„Katalog sankcí UEFA je široký: pokuta bez horní hranice, odečet bodů, vyloučení z evropských soutěží, zákaz registrace hráčů a ve výjimečných případech dokonce odebrání titulů.
Rozsah možných sankcí ukazují předchozí případy. V roce 1993 byl Olympique Marseille vyloučen ze Superpoháru Evropy, Interkontinentálního poháru a Ligy mistrů. Fenerbahçe nesmělo dva roky hrát evropské soutěže, Beşiktaş jeden rok a Metalist Charkov byl v roce 2013 vyloučen z Ligy mistrů.
Pokud by došlo na rozhodování v kauze Negreira, výše plateb a jejich 17leté trvání by představovaly přitěžující okolnosti.
Máme také bližší španělský příklad. Po rozsudku Nejvyššího soudu v kauze sportovní korupce týkající se Osasuny UEFA klub v sezoně 2023/24 vyloučila z Konferenční ligy. Sportovní arbitrážní soud toto rozhodnutí později zrušil a Osasuna mohla nastoupit, ale nejdůležitější je, že UEFA aktivovala vlastní mechanismy okamžitě a nezávisle na španělském řízení.“
Myslíte, že lze tuto kauzu srovnávat s případy Lance Armstronga nebo Juventusu, kterým byly odebrány i získané tituly?
„Ačkoli je takové srovnání lákavé, tyto případy se od sebe zásadně liší.
Armstrong přišel o vítězství na Tour de France, protože existovaly objektivní důkazy: biologické vzorky, stopy EPO a výpovědi jeho týmových kolegů. Šlo o přímé důkazy.
V kauze Calciopoli byl Juventus potrestán na základě nahrávek telefonních rozhovorů mezi jeho sportovním ředitelem a lidmi zodpovědnými za rozhodčí, které dokazovaly manipulaci soutěže. I zde šlo o přímé důkazy.
V kauze Negreira má důkazní materiál jinou povahu a ve větší míře se opírá o nepřímé důkazy.
Pokud se mě ptáte na skutečně srovnatelný precedens, uvedl bych nikoli Armstronga nebo Juventus, ale Osasunu.
Rozsudek Nejvyššího soudu z ledna 2023 byl prvním odsuzujícím rozsudkem ve Španělsku za sportovní korupci. Soud použil toto ustanovení vůči bývalým funkcionářům navarrského klubu, kteří platili hráčům jiných týmů za ovlivnění výsledků.
Zároveň přijal jasný výklad: takové praktiky jsou trestným činem, i když je fotbalové prostředí toleruje.
To je správný referenční bod z pohledu španělského práva. Právní základ už byl stanoven judikaturou.“
Jaká podle vás může být strategie Realu Madrid, který se do kauzy Negreira tak výrazně zapojuje?
„Real Madrid v této kauze postupuje na několika frontách současně. Stojí za to podívat se na každou zvlášť, protože každá se řídí vlastními pravidly.
První je trestní řízení. Tím, že klub do případu vstoupil jako žalující strana, získal velmi silné procesní postavení: má plný přístup ke spisu, může podávat důkazní návrhy, účastnit se výslechů a především napadat jakékoli pokusy o zastavení řízení.
Řečeno sportovní terminologií: Real se pojistil proti tomu, aby zápas skončil v polovině.
I kdyby státní zastupitelství nebo kterýkoli z dalších žalobců začali váhat, dokud Real Madrid trvá na obžalobě, řízení pokračuje.
Druhou oblastí jsou mezinárodní sportovní instituce. Zprávy zaslané UEFA a FIFA spouštějí vlastní disciplinární mechanismy těchto organizací, nezávislé na španělském trestním řízení.
To je klíčová a často podceňovaná otázka: UEFA postupuje vlastním tempem a podle vlastních kritérií. Nemusí čekat na španělský Nejvyšší soud.
Real Madrid ví, že tato cesta může přinést výsledky mnoho let před ukončením trestního řízení.“
Třetí oblastí jsou média a instituce. Jakou roli podle vás hrají?
„Udržování zájmu veřejnosti je klasickým způsobem, jak zabránit tichému zastavení případu nebo jeho ukončení rozhodnutím, které by mělo jen malý dopad. Samo o sobě to samozřejmě nepředurčuje právní výsledek, ale vytváří to tlak na všechny zainteresované instituce.
Každý žalobce v podobném případu sleduje dva cíle: dosáhnout skutečného potrestání alespoň v jedné z těchto oblastí a vytvořit precedens, který v budoucnu ztíží bagatelizování podobných případů.
Protože jsou tyto tři cesty na sobě nezávislé, neúspěch v jedné z nich neuzavírá ostatní. Samozřejmě je v tom také prvek sportovní rivality, to nehodlám skrývat. Z právního hlediska to však nemá význam.
Zákon po žalobci nevyžaduje altruistické motivy. Vyžaduje pouze přímý zájem na případu a dodržování procesních pravidel. Tyto podmínky jsou splněny. Z procesního hlediska jde o promyšlenou strategii.“
Na čem by podle vás mohla být založena obhajoba Barcelony?
„Při vší úctě, na tuto otázku mi nepřísluší odpovídat. Chci zdůraznit proč: Barcelonu, stejně jako každou osobu či subjekt, proti němuž je vedeno trestní řízení, chrání presumpce neviny.
Dokud nebude vynesen pravomocný odsuzující rozsudek, je klub z pohledu práva nevinný. Mojí povinností jako právníka je to připomínat, nikoli předem rozhodovat o vině.
K tomu přistupuje zásada in dubio pro reo, podle níž musí být všechny důvodné pochybnosti vykládány ve prospěch obviněného. Jde o dvě základní ústavní zásady.
Myslím, že je důležité je zde připomenout právě proto, že mediální rozruch může způsobit, že na ně veřejnost zapomene.
Mohu však říct, že v případech týkajících se korupce v obchodních vztazích se obhajoba obvykle soustředí na tři otázky: zda dané jednání naplňuje znaky trestného činu, zda se příslušné ustanovení vztahovalo na dané období a zda byly důkazy hodnoceny při dodržení všech procesních záruk.
To jsou standardní oblasti obhajoby. Kromě toho Barcelonu zastupují špičkové právní kanceláře a spekulovat o jejich strategii by z mé strany bylo neprofesionální.“
Z čeho podle vás vyplývá mlčení ostatních klubů a institucí španělského fotbalu?
„Chtěl bych být opatrný, protože jako právník nepovažuji za správné přisuzovat úmysly subjektům, které nejsou účastníky řízení. Spekulovat o motivech druhých by znamenalo vstoupit na velmi tenký led.
Mohu však říct, že v průběhu probíhajícího trestního řízení by instituce měly zachovávat zdrženlivost. Vyjadřování k podstatě nevyřešeného případu může být v rozporu s respektem k práci justice a zároveň může vystavovat samotného člověka, který se vyjadřuje, právní odpovědnosti.
Taková zdrženlivost je ve světě byznysu a institucí běžná a netýká se pouze tohoto případu. Seriózní organizace, které využívají kvalitního právního poradenství, se z opatrnosti řídí právě tímto přístupem.
Každý právník by také nedoporučil veřejně komentovat řízení, jehož daný subjekt není účastníkem, ale jehož důsledky by se ho mohly nepřímo dotknout.
Mojí úlohou je analyzovat právo, nikoli hodnotit komunikační rozhodnutí jiných subjektů.“
Myslíte, že Barcelona bude nakonec odsouzena? A pokud ano, jaký trest by jí mohl hrozit?
„Nemám rád předvídání výsledků probíhajících řízení. O tom by měly rozhodnout soudy.
Mohu však říct, že ve spise jsou důkazy, které odůvodnily pokračování řízení a formální obvinění klubu jako právnické osoby, což je ve španělském fotbale poměrně vzácné.
Pokud by padl odsuzující rozsudek, typickými trestními sankcemi by byly vysoké pokuty, zákaz čerpání dotací a veřejné podpory, propadnutí prokázaných částek a zveřejnění rozsudku.
Na sportovní úrovni, v rámci UEFA, by přicházelo v úvahu vyloučení z evropských soutěží.
To jsou však pouze teoretické scénáře.“
Na závěr osobnější otázka: jste fanouškem Realu Madrid a obecně milovníkem fotbalu. Jak dokážete skloubit fandění s věcnou právní analýzou, kterou takový případ vyžaduje? A pokud dovolíte trochu zvědavosti: která Barcelona z těch, které jste během let sledoval, se vám po fotbalové stránce líbila nejvíce?
„Těší mě tato otázka, protože je dobré to vysvětlit. Ano, Realu Madrid fandím, co si pamatuji. Ale být fanouškem a vykonávat profesi právníka jsou pro mě dvě odlišné věci.
Jako právníka mě zajímají platné právní předpisy, nikoli sportovní výsledek. To, kdo vyhraje nejbližší El Clásico, nemá na mou práci žádný vliv. Profesně se zabývám výkladem práva.
A pokud jde o Barcelonu, která se mi líbila nejvíce, odpovím bez váhání: Cruyffův Dream Team.
Byl to jeden z nejlepších fenoménů, které španělský fotbal potkaly. Tento tým změnil způsob, jakým se u nás na fotbal nahlíželo. Jeho hra přinášela čistou radost: neustálou výměnu přihrávek, vysoký presink, Koemana, který rozehrával z obrany, Laudrupa s jeho přirozenou elegancí, Stoichkova probíjejícího se po křídle, Bakera objevujícího se přesně tam, kde bylo potřeba, nebo Romária, který dokázal jedinou kličkou rozhodnout celou akci.
Tehdy jsem byl madridista a jsem jím dodnes, ale férový fanoušek dokáže ocenit velikost soupeře.
Guardiolova Barcelona byla rovněž mimořádná, to nehodlám popírat. Dream Team v sobě však měl něco výjimečného. Právě on položil základy této fotbalové školy.
Právě z úcty k historii klubu a významu Barcelony pro španělský fotbal se domnívám, že kauzu Negreira je třeba analyzovat z právního hlediska poctivě, bez emocionální zaujatosti a bez snahy symbolicky vyrovnávat účty.
Barcelona je instituce, jejíž význam přesahuje jakékoli jedno řízení. Údajně protiprávní jednání se týká konkrétních osob a konkrétních období, nikoli klubu jako historického společenství, jeho fanoušků nebo hráčů.
Seriózní právník musí tento rozdíl zachovávat.“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: marca.com
