Cristiano: Trenér dvakrát nedodržel slovo, které mi dal. Federace mě musí potrestat

Bývalí hráči Realu
dnes 7:48
0 Komentářů
Zbynek H.

Cristiano Ronaldo - Portugalsko

Cristiano Ronaldo zveřejnil prohlášení, ve kterém vysvětluje své rozhodnutí opustit sraz portugalské reprezentace. Přinášíme jeho celé znění.

Jak jsem slíbil, rozhodl jsem se osobně a přímo vysvětlit okolnosti související s posledním reprezentačním srazem.

Po mistrovství světa 2026 jsem připravil dopis pro Portugalce, který mám stále u sebe. Obsahuje slova, která jim chci říct ve chvíli, kdy definitivně ukončím své působení v reprezentaci. Po skončení turnaje, během letu zpět ze Spojených států, mě prezident federace požádal, abych své rozhodnutí odejít znovu zvážil, a naléhal na mě, protože federace chtěla, abych pokračoval.

Krátce nato se mě zeptal na můj názor na současného trenéra, jehož jmenování zvažoval společně s dalšími kandidáty, jejichž jména mi neprozradil. Řekl jsem prezidentovi federace, že podle mého názoru by to byla správná volba. Proto jsem měl v den oznámení jeho jmenování upřímnou radost. Bylo to správné rozhodnutí, což potvrzují výsledky.

O několik dní později mě nový trenér poprvé kontaktoval s tím, že by se se mnou chtěl osobně setkat. Souhlasil jsem a domluvili jsme si schůzku na konec mé dovolené. Setkali jsme se v Cidade do Futebol, kde můj klub absolvoval předsezonní soustředění.

Trenér mi toho dne řekl, že se mnou počítá a že moje přítomnost je pro jeho projekt nezbytná. Právě tehdy mi představil plán mého vytížení. Řekl, že nastoupím v prvním a posledním zápase a že kvůli řízení fyzické zátěže bude pokaždé dělat tři nebo čtyři změny v sestavě.

Tehdy mi navrhl, abych s týmem necestoval do Norska a Dánska. Navrhoval, abych nastoupil v prvním utkání, zůstal v Portugalsku a následně se k týmu znovu připojil před zápasem na Dragãu.

Tento návrh jsem okamžitě odmítl. Připadalo mi samozřejmé, že ho nemohu přijmout. I kdybych v zápasech v zahraničí neměl nastoupit, stále jsem byl kapitánem našeho týmu. Taková výsada zůstat v Portugalsku by nebyla dobrým příkladem.

Trenér nakonec můj pohled přijal. U tohoto rozhovoru byl také Simão Coutinho, sportovní ředitel Al-Nassru, kterému současný trenér během celé minulé sezony podléhal a který patřil mezi osoby zodpovědné za jeho angažování v klubu v roce 2025.

Den před začátkem reprezentačního srazu přijel trenér z vlastní iniciativy ke mně domů v Lisabonu, aby se mnou znovu hovořil. Rozhovor proběhl v klidu a všechna pravidla, na kterých jsme se v srpnu dohodli, zůstala v platnosti.

Nastoupil jsem v zápase na Alvalade a přestože jsem byl vystřídán, nedělal jsem z toho problém. Sám jsem předal kapitánskou pásku Brunovi Fernandesovi, aniž bych si vůbec dokázal představit, že možná dělám poslední kroky jako hráč a kapitán reprezentace.

Toho dne pro mě bylo nejdůležitější naše vítězství. Vyhrávat je vždy dobré a v Portugalsku a pro mou zemi ještě více.

V době oběda v den zápasu v Norsku ke stolu, u kterého tým obědval, přišel jeden z trenérových asistentů a řekl mi, že se mnou chce trenér mluvit.

K mému obrovskému překvapení se mě trenér zeptal, zda bych mohl odehrát 30 minut. Byl jsem plně soustředěný na fyzickou regeneraci, jako vždy jsem byl se svými spoluhráči a byl jsem přesvědčený, že toho dne hrát nebudu.

Neměl jsem s tím žádný problém. Tento požadavek však zasahoval do mého plánu regenerace a tréninku, protože jsem měl nastoupit až 4. října na Dragãu. Samozřejmě jsem ale souhlasil.

Odpověděl mi, že mám být připravený, protože odehraji 30 minut.

Zbytek už všichni znají. Od poločasu jsem se rozcvičoval, sledoval, jak ubíhají další minuty, ale k nástupu na hřiště jsem nebyl povolán.

Trenér své slovo nedodržel.

Na konci zápasu jsem si přál pouze to, aby vše skončilo vítězstvím a aby mě nechali být. Nešel jsem pozdravit fanoušky. Je to pochybení, za které nesu výhradní odpovědnost a ke kterému nemělo dojít.

Omlouvám se Portugalcům, kteří nás tam podporovali, omlouvám se fanouškům a omlouvám se také těm, kteří nejsou Portugalci, ale možná tam přijeli právě kvůli mně a mohl jsem je zklamat.

O 48 hodin později jsme se sešli – já, trenér a Simão Coutinho, protože byl přítomen i u našich srpnových rozhovorů.

Byl to velmi vážný a upřímný rozhovor, bez jakýchkoli zábran. Dohodli jsme se, že existuje pouze jeden způsob, jak tuto „záležitost“ uzavřít: trenér měl na tiskové konferenci zopakovat to, co mi právě řekl soukromě, a to za přítomnosti Simãa Coutinha.

Dohoda byla jednoduchá. Trenér měl tiskovou konferenci zahájit právě tímto tématem a pokusit se celou věc uzavřít tím, že řekne pravdu.

Měl říct, že jsem nikdy nežádal o žádnou minutáž, že plán pro tento reprezentační sraz navrhl on a nikdo jiný, že bylo chybou poslat mě na rozcvičku a následně mě neposlat na hřiště a že kdyby se podobná situace opakovala, už by to znovu neudělal.

Setkání jsme zakončili tím, že mě trenér požádal, abychom se objali, a slíbil mi, že na tiskové konferenci řekne to, co mi právě řekl, a celá věc bude uzavřena.

Měl jsem vynechat zápas v Dánsku a nastoupit v utkání na Dragãu. Všechno se vždy odehrávalo za přítomnosti Simãa Coutinha.

Na trenérovu žádost následně proběhl videokonferenční hovor za účasti jeho, Simãa Coutinha a Tiaga Craveira, během kterého jsme shrnuli to, o čem jsme hovořili.

Byl připraven krátký dokument, který jsem osobně schválil a který byl s mým vědomím předán trenérovi, jak si přál.

Průběh tiskové konference je známý. Jeho vystupování nemělo s naším předchozím setkáním nic společného. Slyšel jsem výroky a agresivní tón, které si podle mého názoru nezasloužil. Viděl jsem povýšený přístup, který vůči mně během našeho soukromého rozhovoru předchozího dne ani v nejmenším neprojevoval.

Schválené poznámky, které jsem obdržel, zněly následovně:

„Myslím, že je důležité, a také proto, že je to pravda, předtím, než budeme mluvit o Dánsku, některé věci vysvětlit:

Byl jsem to já, kdo Cristianoovi sám, bez účasti kohokoli dalšího, navrhl plán pro tuto sezonu v reprezentaci. Byla to dlouhá a velmi dobrá konverzace.
Vím, jak moc reprezentací žije a jak moc ji miluje, stejně jako to, jaký význam má ve světě a především jaký význam a pozitivní vliv má v reprezentaci už 24 let.
Plán, který jsem Cristianovi navrhl, byl přijat.
Nikdy nezpochybňoval má rozhodnutí. Choval se vzorně, loajálně a profesionálně.
Zápas v Norsku nebyl součástí plánu, který jsem pro něj připravil. Usoudil jsem však, že se po prvním utkání dokázal fyzicky zregenerovat, a upozornil jsem ho, že ho možná budu muset využít. Cristiano souhlasil.
Udělal jsem chybu, když jsem nechal rozcvičovat hráče Ronaldova formátu, jako byli Pelé nebo Maradona, a následně ho neposlal na hřiště. Kdyby se to stalo dnes, už bych to neudělal.
Abych toto téma uzavřel: chci Cristiana v reprezentaci. Vlastně ho nechci jen trochu, chci ho velmi. Naštěstí i on věří mně. Věřil mi v Al-Nassru a věří mi i tady.
Pokud jde o to, že nepozdravil fanoušky, už jsme o tom spolu mluvili. Člověk, který odehrál více než 230 zápasů za reprezentaci, ode mě nebude dostávat lekce o lásce k Portugalsku. Byl to moment frustrace, který nic nemění. Je to hráč, který rozdá nejvíce autogramů, pořídí nejvíce selfie a projevuje fanouškům nejvíce srdečnosti. Nevytvářejme problémy tam, kde žádné nejsou. Když nejsme spokojení, reagujeme. To bylo všechno.“

Žádná z těchto poznámek tedy po trenérovi nevyžadovala ani to, aby se mi omluvil. Podruhé nedodržel slovo, které mi dal. Rozhodl jsem se opustit reprezentační sraz a nečekat na další porušený slib.

Pro mě je pravda stále nejdůležitější věcí v mezilidských vztazích. Bez ohledu na to, jak moc může bolet, řekněte mi pravdu. Ostatně během rozhovoru, který jsem měl ráno v den této tiskové konference s prezidentem federace a trenérem, což jistě mohou potvrdit, jsem znovu zdůraznil, že pokud mě tam nechtějí, měli by mi to říct. Stačilo být ke mně upřímní. Přijal bych to a slíbil jsem, že bychom připravili něco krásného, přesně tak, jak si přeji, aby to proběhlo, a nikdo by se nezlobil.

Pamatuji si to, jako by se to stalo dnes. Oba společně odpověděli, že ne. Že mé místo je v reprezentaci.

Nikdy, v žádném okamžiku během téměř 25 let své fotbalové kariéry, jsem nezasahoval do jakéhokoli trenérova nebo reprezentačního rozhodnutí, ať už šlo o sestavu nebo taktiku. Jednoduše to přijímám – lépe, nebo hůře, podle toho, co mi trenér navrhne. Respektuji jeho rozhodnutí. Když ale nedodrží slovo, které mi dal, mám pocit, že moje místo už tam není.

Jsem také povinen omluvit se svým spoluhráčům z reprezentace za to, že jsem opustil reprezentační sraz. Přestože trenér zcela zklamal mou důvěru v jeho slovo, což může potvrdit každý, kdo byl svědkem těchto rozhovorů, neměl jsem to udělat. Odpovědnost nesu výhradně já.

Ještě jednou se omlouvám Portugalcům, ale nedodržení slova má pro mě zásadní význam. Cítil jsem, že od této chvíle by moje setrvání týmu pouze uškodilo, a udělal jsem to, co jsem vždy říkal, že udělám, pokud nebudu mít pocit, že jsem užitečný: sbalil jsem si věci a odjel.

Za tento čin musí následovat posouzení a trest ze strany Portugalské fotbalové federace. Myslím si, že při udělování trestu by neměly existovat žádné polehčující okolnosti. Nejsem obyčejný hráč. Jsem kapitánem týmu, což je naopak přitěžující okolnost.

Už jsem se omluvil, ale vím, že činy musí mít své důsledky. Každý, kdo je stejně jako já součástí fotbalu, ví, že bez ohledu na postavení člověka platí pravidla pro všechny stejně.

V souvislosti s tím jsem slyšel mnoho vyjádření o rozlučkových zápasech, o tom, že musím mít důstojné rozloučení a že mi federace chce dát takovou možnost.

Když jsem v životě hladověl a neměl co jíst, naučil jsem se, že nikdo nikomu nic nedává.

Mohu slíbit všem svým fanouškům a samozřejmě především všem Portugalcům, že odehrajeme jeden nebo více rozlučkových zápasů. Na to bude čas.

Když ale myslím na reprezentaci, ve skutečnosti myslím na soutěžení. Právě na to jsem myslel v den, kdy mi oznámili zprávu o smrti mého otce. Byl jsem tehdy na reprezentačním srazu a rozhodl jsem se na něm zůstat až do konce zápasu, který se hrál následující den.

Pro svou zemi jsem tedy udělal něco, co bych nikdy neudělal pro žádný klub.

Proto pokud budu v dobré fyzické kondici, budu nastupovat za svůj klub a doufejme také střílet góly, pak po odpykání jakéhokoli trestu, který mi bude uložen, zůstanu stejně jako vždy k dispozici reprezentaci, abych za ni soutěžil a vyhrával.

To je, věřte mi, ta nejčistší pravda.

Cristiano Ronaldo

Zbynek H.

Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.