KOMENTÁŘ: Carlos „Espialidoso“ a vytoužený konec Manzana
- Komentáře
- dnes 8:34
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Ten kluk je espialidoso — zkrácený výraz z slavného filmu Mary Poppins, označující něco zábavného, báječného a úžasného.
Šťastná agonie. Když se blížila 90. minuta, fanoušci už byli pořádně rozpálení. Real Madrid mohl v Elche dávno rozhodnout, kdyby jen trochu přidal. Ale znovu upadl do starých nešvarů. Za stavu 0:2 se mužstva zmocní zvláštní lhostejnost, přestane intenzivně presovat, zpomalí a začne jen tak plynout čas, možná už myslí na rozhodující derby na Metropolitanu.
Říkal jsem to v El Carrusel, protože jsem to viděl přicházet: „Je potřeba dát na 0:3, jinak si to zkomplikujeme.“ A přesně tak se stalo. Návrat starých démonů, gól bojovníka Osoria hlavou a celý Martínez Valero znovu plný naděje, Elche letí za slávou. A tu našlo gólem mazáka Fer Niño. Mou tomu nemohl uvěřit. Zase nechat utéct vítězství, které bylo nejdřív versailleské a pak se změnilo v noční můru. Gesta bezmoci na lavičce — hráči viděli, že Barcelona se může ve středu vzdálit na pět bodů. Nepřijatelný scénář.
Portugalec se ale rozhodl sáhnout po té heroice, která zdobí posvátné dějiny tohoto klubu. Poslal na hřiště všechny tanky, které mu ještě zůstaly, i za cenu rizika porážky, protože končil se šesti útočnými hráči: Bellingham, Brahim, Diomande, Mbappé, Endrick a Spasitel Espí.
Elche bylo zatlačeno až k vlastní bráně, dokud Jude nerozehrál fantastický protiútok, přihrál Mbappému, ten zvedl hlavu a našel Espího — a ten si znovu nasadil hrdinskou kápi. Ten kluk je espialidoso, zkrácený výraz z Mary Poppins, znamenající něco zábavného, báječného a úžasného. Tím vším je Carlos Espialidoso. Jsi veliký, chlapče!
Jesús Gil (Manzano)
V úžasné velké sezónní ročence 2026/27 deníku AS jsem viděl, že tento extremadurský rozhodčí je nejstarší v celé kategorii. Chci věřit, že je to jeho poslední sezona a že konečně pověsí píšťalku na hřebík.
Je to arbitr, který je odhodlaný nedodržovat pravidla, když píská Real Madrid. V Elche dovolil brutální úder loktem na Huijsena od Osoria (měla to být červená, nepískl ani faul), drsný šlapák na Gülera (opět bez faulu) a kopnutí Morenteho do Viniho bez míče, za které nedal ani žlutou. Nemá nás rád. Co se dá dělat…
— Madridismo Real (@7Real7Madrid) September 15, 2026
15. září
Není to jen tak ledajaký den v madridském svatém kalendáři. Právě 15. září 1930 podepsal božský Ricardo Zamora smlouvu jako hráč Realu Madrid. První velký mediální brankář v době černobílého fotbalu, vlněného svetru a tlusté látkové čepice, která chránila před prudkým sluncem nebo ledovým deštěm v časech plných bahna a mála trávy. Zemřel v roce 1936, ale zanechal nám legendární zákrok ve finále Poháru proti Barceloně. Pak občanská válka zahalila fotbal i všechno ostatní do temnoty.
O pár let později, v roce 1943 — také 15. září — byl legendární Santiago Bernabéu jmenován prezidentem Realu Madrid. Požehnaná chvíle. Velký tvůrce. Autor největší fotbalové stavby, jaká kdy byla vyprávěna. Stadion, který hostil prvních pět po sobě jdoucích vítězství v Poháru mistrů Evropy. Don Santiago byl jejich hybatelem, na tribunách se tísnilo až 120 000 lidí. O desetiletí později přišla ambiciózní a ohromující modernizace vedená Florentinem Pérezem, která umožní stadionu — pokud zvítězí zdravý rozum — hostit finále mistrovství světa 2030. Nezapomínáme na Zamoru, nezapomínáme na Bernabéua. Fotbal má paměť. A madridismus také.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: as.com
