Modrić: Madrid je mým domovem, samozřejmě, že bych se chtěl jednou vrátit

Bývalí hráči Realu
dnes 7:20
0 Komentářů
Zbynek H.

Luka Modrić (zdroj: realmadrid.com)

Luka Modrić poskytl obsáhlý rozhovor deníku MARCA, ve kterém mluvil o svém rozloučení s Realem Madrid, životě v Miláně, mimořádné dlouhověkosti, vztahu s José Mourinhem a možném návratu do španělské metropole po skončení kariéry. „Jsem madridista a vždy jím budu,“ zdůrazňuje Chorvat.

Luka, ani si nedokážeš představit, jak moc v Madridu chybíš…

„Děkuji, že jste přijeli. Vždy je příjemné slyšet něco takového, že vám chybím. Já také postrádám Madrid, město, klub a všechno, co s ním souvisí. Můžu ale říct, že se cítím dobře a jsem šťastný tady, v Miláně. Od prvního dne mě přijali s otevřenou náručí a jsem velmi spokojený. Nejlépe to dokazuje fakt, že jsem tu zůstal i na druhou sezónu v řadě. Proto, i když mi Madrid velmi chybí, jsem teď v Miláně a i tady jsem šťastný.“

Už uplynul rok od tvého odchodu z Realu Madrid. Když se na to dnes můžeš podívat s odstupem, jak vzpomínáš na den svého rozloučení?

„Vzpomínám na něj s obrovskou hrdostí, i když to nebyl lehký den. Bylo to vidět na záběrech se mnou před zápasem, v autobuse, v předchozích dnech, kdy jsem oznámil své rozhodnutí, a později na hřišti. I když jsem se na trávníku držel docela dobře, stejně jako během projevu… Byly to dny plné emocí. Obrovských emocí, protože jsem věděl, že končí nejkrásnější etapa mé fotbalové kariéry. Vzpomínám na to ale s velkou hrdostí a dojetím. Dodnes si ty záběry občas pouštím, i když už uplynul více než rok. Když vidíš plačící lidi na tribunách, všechny zprávy a všechno ostatní, cítíš obrovskou hrdost a satisfakci, protože víš, že jsi udělal něco důležitého v největším klubu na světě.“

Pro koho to bylo těžší: pro tebe, nebo pro tvou rodinu? Tvé děti už byly velké a dobře si uvědomovaly, kým Luka Modrić byl a je.

„Myslím, že to bylo těžké jak pro mě, tak pro rodinu, ale možná ještě víc pro ně, protože Madrid byl celý jejich život. Zvlášť pro moje děti. Můj nejstarší syn se narodil, když jsme byli v Anglii, a měl dva roky, když jsme se přestěhovali do Madridu, ale celé své dětství si pamatuje právě odtamtud. Teď mu je 16. Když s nimi mluvím, když jsme na dovolené nebo kdekoliv jinde, ptají se: „Kdy se vracíme domů?“ A myslí tím Madrid. Proto to pro ně bylo také velmi těžké. Pro mě také. Ale takový je život, je to jeho součást a člověk musí jít dál. Teď jsme tady. Bylo to těžké, velmi těžké, ale když se na to podíváš s odstupem, cítíš hrdost, satisfakci a štěstí.“

Co je těžší: rozloučit se s Realem Madrid, nebo si zvyknout na to, že už nejsi hráčem Realu?

„Z mé zkušenosti je těžší se rozloučit než si později zvyknout na novou realitu. V určitém okamžiku musíš přijmout, že to končí. Fotbal a všechno, co s ním souvisí… Postupně se odpojuješ od věcí, kterými jsi dřív žil na sto procent. Pro mě bylo těžší říct „sbohem“ než pak přijet sem a postupně si zvykat na novou každodennost, novou realitu a nový klub. Nebylo lehké se rozloučit, ale jak jsem už řekl, je to součást života. Když víš, že jsi dal všechno a udělal pro ten klub maximum, můžeš odejít se vztyčenou hlavou. Já odešel se vztyčenou hlavou.“

Pokud se nemýlím, jsi nejúspěšnějším hráčem v historii Realu Madrid. Co cítíš, když na to pomyslíš?

„Je to něco neuvěřitelného. Opravdu. Nikdy jsem si něco takového nepředstavoval. Přijdeš do klubu, o kterém víš, že budeš bojovat o trofeje a že pro tak velký klub je to normální, ale ani v těch nejšílenějších snech jsem nečekal, že se stanu nejúspěšnějším hráčem v historii Realu. Ne proto, že bych si nevěřil nebo si myslel, že to nezvládnu, ale… kolik hráčů prošlo tímto klubem? Kolik legend? Kolik symbolů Realu a madridismo? Být hráčem, který získal nejvíc trofejí, je něco neuvěřitelného. Nikdy jsem si to nepředstavoval.“

A kdybychom odložili stranou Ligu mistrů, mistrovství Španělska a všechny ostatní trofeje… Co dal Real Madrid Luce Modrićovi kromě nich?

„Co ve tobě Real Madrid zanechal? Naučil mě, abych se nikdy nevzdával, vždy bojoval až do konce, vždy věřil a vždy dával maximum. To je samozřejmě také součást mého charakteru a způsobu bytí, ale Real tě tomu učí ještě víc. Vsákne se ti to hluboko dovnitř. Myslím, že to je ta nejdůležitější věc, kterou můžu říct.“

Kolik bylo těch remontad, kolik šílených večerů na Bernabéu, když jsi byl na hřišti…

„Neskutečně mnoho. Zvlášť během předposledního triumfu v Lize mistrů, ale samozřejmě nejen tehdy. Od mého příchodu jsme odehráli spoustu šílených zápasů a dokázali mnoho remontad. To přesně ukazuje identitu Realu Madrid. Jak jsem říkal dříve, ten klub ti dává něco, co způsobuje, že věříš až do úplného konce. Když se všechno spojí – hráči na hřišti, fanoušci a stadion, který zastrašuje mnoho soupeřů – dějí se výjimečné věci. Zažili jsme neuvěřitelné večery v Realu Madrid, a zvlášť na Bernabéu.“

Casemiro, Kroos a Modrić. Nejlepší záloha v historii?

„To není na mně, abych hodnotil. Takové debaty budou vždy pokračovat a raději je nechávám lidem, kteří se k tomu vyjadřují a mají své názory. Můžu říct, že hrát s nimi oběma mi přinášelo obrovské potěšení. Rozuměli jsme si bez toho, abychom se na sebe dívali, a bylo opravdu neuvěřitelné hrát s nimi ve středu pole. Ale totéž můžu říct o všech ostatních hráčích, kteří byli s námi v tom období, možná nejzlatějším v historii Realu Madrid. Proto nemám rád, když se mluví jen o naší trojici, protože tam bylo tolik hráčů, kteří tomu klubu dali strašně moc. Hrát s nimi byla velká radost. Rivalizovali jsme se soupeři, ale také mezi sebou na trénincích. Někdy byly tréninky těžší než některé zápasy. To bylo něco neuvěřitelného.“

Ve vrcholovém fotbale není vždy snadné mít z hraní radost, protože nároky jsou obrovské. Ale Luka Modrić se v Realu Madrid bavil?

„Ano, velmi. Opravdu jsem si to užíval. Navzdory obrovským nárokům jsem z toho dokázal mít radost. Mám rád takovou odpovědnost a takové požadavky. Myslím, že funguju lépe, když něco takového existuje. Když je atmosféra příliš klidná a uvolněná, nefunguju tak dobře. Lépe pracuju, když je přítomný tlak a nároky. A právě tehdy si to můžeš užívat. V Realu například vyhraješ Ligu mistrů, začne nový ročník, přijde příprava, prohraješ jeden zápas a už je krize. To nejlépe ukazuje, jaké tam jsou požadavky. Vyhraješ Ligu mistrů a okamžitě jdeš po další. Nikdo se nespokojí s tím, co už bylo dosaženo. Musíš se dívat na další výzvu.“

Proto jsi vybral Milan, protože je to také velmi náročný klub, který má sedm Pohárů mistrů Evropy. Neřeknu, že je to stejné, ale i tady jsou nároky obrovské.

„Ano. Tady jsou nároky také velmi vysoké. Milan je jedním z největších klubů na světě, historickým klubem, který možná v posledních letech nedosahoval výsledků, na které byli všichni zvyklí. To ale nemění fakt, že zůstává velkým klubem a jedním z nejmilovanějších na světě. Když sem přijdeš, okamžitě to cítíš. Historie Milanu je cítit všude. Také tady, v tréninkovém centru. Kolik legend a velkých hráčů tady hrálo… Určitě to byl jeden z důvodů, proč jsem si vybral Milan. Když jsem vyrůstal a jako dítě sledoval italský fotbal, Milan byl mým oblíbeným týmem. Sešlo se několik věcí a díky tomu bylo rozhodnutí po odchodu z Realu snazší. Vždy jsem měl k Milanu velkou sympatii a respekt. Když se po Realu objevila taková možnost, neměl jsem větší pochybnosti.“

Jaký cíl si Luka Modrić stanovuje na tuto sezónu v Milanu?

„Chceme si vést lépe než v minulé sezóně. Dlouho jsme si vedli velmi dobře. Prakticky do března jsme byli v boji o Scudetto, ale pak jsme v posledních kolech téměř všechno ztratili a nekvalifikovali se do Ligy mistrů. To byla pro Milan velká rána, protože tento klub, vzhledem k jeho historii, by měl hrát Ligu mistrů každý rok. Je to druhý nejúspěšnější klub v historii Poháru mistrů po Realu Madrid. Naším cílem je si vést dobře. Já chci pomáhat týmu ve všech ohledech, na hřišti i mimo něj. Je tu obrovský entuziasmus. Letos v týmu došlo k mnoha změnám. Máme nového trenéra, spoustu nových hráčů a klub mě považoval za důležitou součást projektu. Chtěl, abych tu zůstal, proto tu stále jsem. Chci soutěžit, dávat maximum a pokusit se zajistit, aby Milan znovu začal vyhrávat. Všichni společně. Jeden hráč to sám nezvládne, ale společně musíme udělat vše, aby se Milan krok za krokem vrátil tam, kam patří.“

Jak si Luka Modrić udržuje motivaci sezónu po sezóně?

„To není těžké. Dělám to, co miluju. Fotbal je můj život. Začal jsem trénovat v šesti letech a opravdu, fotbal je můj život. Stále z něj mám radost, stále mám stejnou ambici, motivaci a vášeň. Když to všechno v sobě cítíš, je snazší pokračovat. Díky Bohu se cítím dobře fyzicky i mentálně, a to je velmi důležité. Myslím, že to jsou ty hlavní důvody. Především láska, kterou k tomuto sportu cítím. Protože když ti tělo přestane dovolovat, pak je to těžké. Já to vůbec neberu jako práci. Pro mě je to něco, u čeho se skvěle bavím. Stále mě to těší a stále si to užívám. Nemám dny, kdy bych si říkal: ‚Už se mi nechce, nechci jít na trénink nebo vstávat z postele.‘ Nikdy se mi to nestalo. Dokud se cítím takhle, nevidím žádný důvod končit. Vím, že se hodně mluví o mém věku a upřímně, už je to trochu nudné. Asi je to součást určité narace, jak se teď říká, ale mě to nezajímá. Žiju ze dne na den, užívám si to všechno a myslím, že moje tělo mi řekne, kdy přijde konec. Vždy jsem byl realista a upřímný sám k sobě. Vím, že ten moment bude těžký, ale jednou přijde. Je už blízko, určitě blíž než dřív. Uvidíme však, jak dlouho ještě budu hrát.“

Říkáš, že řeči o tvém věku tě nerozrušují, ale neštve tě trochu neustálé poslouchání: ‚Luka Modrić má 40 let‘? Není to už únavné?

„Neřekl bych, že mě to rozčiluje nebo zlobí, ale skutečně je to už únavné. Únavné je to neustále poslouchat, protože to přece nezačalo před dvěma lety. Ta narace se objevila už v roce 2019, po mistrovství světa, kdy mi bylo 33 let. Už tehdy to bylo: ‚Uvidíme, jak dlouho ještě vydrží, už má 33, brzy 34, už to nezvládá…‘. A pak jsem vyhrál ještě dvě Ligy mistrů, skončil třetí na dalším mistrovství světa s Chorvatskem, hrál ve finále Ligy národů, získal další trofeje a myslím, že po tom všem… Nemám rád, když mluvím o sobě, ale zdá se mi, že v některých obdobích jsem hrál nejlepší fotbal svého života. Proto si myslím, že by se nemělo hledět na věk, pas nebo datum narození.“

„Záleží jen na tom, co děláš na hřišti. Není důležité, jestli máš 18, 30, 40 nebo 50 let. Pokud každý den ukazuješ na trávníku, že dokážeš soutěžit, právě na to by se mělo dívat: můžeš, nebo nemůžeš. Pro mě je věk jen číslo, ale lidé na něm mají posedlost. Vypadá to, jako by po překročení určitého věku bylo nutné tě vyhodit. A přitom to tak není. Nezraňuje mě to ani nerozčiluje, jen mě unavuje to poslouchat každý den. Na druhou stranu je to také dodatečná motivace ukázat, že to vůbec nemusí být pravda. Že lze hrát na takové úrovni i v tak pokročilém věku.“

Luka, hodně se mluví o fyzické přípravě Cristiana Ronalda a dalších takových hráčů, ale prakticky nikdy o přípravě Modriće. A pak se ukáže, že odehraješ nejvíc minut a jsi jedním z hráčů, kteří naběhají největší vzdálenost. Co Luka dělá mimo hřiště, co nevidíme, aby si udržoval takovou fyzickou formu? Možná jsi sám nikdy nechtěl dělat kolem toho rozruch, ale i fyzicky jsi fenomén.

„Opravdu se cítím fyzicky velmi dobře. Mnoho lidí řekne, že je to otázka genetiky, a jistě má nějaký význam, ale není to jen genetika. Pokud nepracuješ a neobětuješ se na sto procent každý den, také během každé dovolené, bylo by velmi těžké udržet se na takové úrovni tolik let. Dokonce by to bylo téměř nemožné. Je to kombinace všech těchto prvků. Jak jsem říkal, bez práce a každodenního nasazení to nejde. Během dovolené se mi nestává, že bych strávil celý týden, aniž bych něco dělal. Nepamatuji si, kdy se to naposledy stalo. Možná když jsem na lodi a opravdu se tam nedá mnoho dělat [smích], ale jinak trénuji každý den.“

„Buď hraju tenis, nebo basketbal, nebo si jdu zaběhat. Je to prostě ve mně. Bez toho by to určitě nešlo. Myslím však, že velmi důležitou roli hraje také moje láska ke sportu, a v tomto případě především k fotbalu. Možná to lidé tak nevnímají, nejsou si toho vědomi nebo se mnou v určitém smyslu nesouhlasí, ale myslím, že tato láska a vášeň k fotbalu jsou nesmírně důležité. Já to v sobě stále mám. Chci soutěžit. Chci ukazovat, že dokážu konkurovat mladším hráčům. Myslím, že právě proto se tak dlouho držím na této úrovni. A proč se o jednom hráči mluví v tomto ohledu méně než o jiných? K tomu se neumím vyjádřit.“

Představoval si někdy chlapec, který začínal hrát v Zadaru v Chorvatsku, takovou kariéru?

„Vždycky jsem byl velmi ambiciózní člověk, ale lhal bych, kdybych řekl, že ano, že jsem si to všechno představoval. Ne. Vždycky říkám, že kdyby mi někdo kdysi dal papír a řekl: ‚Napiš všechno, co chceš v životě a během kariéry dosáhnout‘, nikdy bych na něj nenapsal tohle všechno. Bál bych se něco takového vůbec napsat. Mým jediným snem bylo odehrát jeden zápas za Chorvatsko. Chtěl jsem debutovat v reprezentaci. Díky Bohu jsem měl neuvěřitelnou kariéru a stále ji mám. Jsem vděčný Bohu a všem lidem, kteří byli vždy se mnou, podporovali mě od prvního dne a posouvali mě dopředu. Ale jestli jsem si to všechno představoval? Ne. Ani v těch nejkrásnějších snech.“

A jaký je Luka Modrić, když vychází z Milanella, a dříve když opouštěl Valdebebas?

„Normální člověk. Rodinný typ. Snažím se trávit čas s rodinou a dětmi, dělat normální věci. Nic výjimečného. Scházím se s přáteli. Rád hraju padel, tenis a basketbal. Dělám to vždy, když jen můžu. Snažím se prostě žít normálně. Nic zvláštního, nic z jiného světa.“

Máš víc přátel ze světa fotbalu, nebo mimo něj?

„Mám přátele jak ze světa fotbalu, tak mimo něj. Mám také přátele z dětství a podařilo se mi tyto vztahy udržet, což mě velmi těší. To jsou moji nejlepší přátelé. Prošli jsme spolu vším. V určitém okamžiku se naše životní cesty rozešly, ale vždy jsme zůstali spolu a vždy jsem se mohl spolehnout na jejich podporu. Jsem na to velmi hrdý. Ale ano, mám přátele jak ve fotbale, tak mimo něj.“

V posledních letech ve Španělsku, nejen během tvé poslední sezóny, ti tleskali prakticky na každém stadionu. Možná dokonce na všech.

„To je něco neuvěřitelného. Opravdu. Vždycky jsem to říkal a řekl jsem to i při svém rozloučení s Realem: právě to je moje největší trofej. Ne všechny získané poháry. Trofeje jsou důležité, hrajeme přece proto, abychom je získávali, ale mojí největší trofejí je sympatie lidí, a zvlášť madridismo. Cítit se tak milovaný je něco, co by si přál každý. Ta sympatie je pro mě něčím neuvěřitelným a důležitějším než jakákoli trofej. A nejde jen o fanoušky Realu, ale i o fanoušky jiných klubů. Teď se mi to děje tady, v Miláně, v Chorvatsku, v zápasech proti soupeřům… Fanoušci jiných týmů ti tleskají na jejich stadionech. To je něco neuvěřitelného. Chybí slova. A právě to považuji za nejdůležitější věc, které jsem dosáhl.“

Pomalu končíme. Komu by měli fanoušci nejvíc poděkovat za to, že Luka Modrić v roce 2012 přišel do Realu Madrid? Lukovi, prezidentovi nebo Mourinhovi? Celému klubu, ale myslím, že Mourinho byl nejdůležitější osobou v kontextu mého příchodu, protože udělal všechno, naprosto všechno, co bylo v jeho silách, aby tím letním přestupem byl právě Modrić. Real tehdy přivedl Essiena na hostování a kromě něj jsem byl jediným přestupem já. Jednání s Tottenhamem nebyla jednoduchá. Byla těžká a velmi dlouhá. Kdyby Mourinho tak silně netlačil, možná by se Real v určitém okamžiku z jednání stáhl. Ale on byl velmi tvrdohlavý a chtěl právě mě. Proto si myslím, že sehrál nejdůležitější roli. Později samozřejmě také prezident, kterého mám velmi rád a který pro mě udělal opravdu hodně. Mám k němu velký sentiment. Všichni byli důležití, ale Mourinho byl první a vždy mu budu vděčný za to, jak se ke mně choval a jakou náklonnost mi projevoval od prvního dne. Jedinou lítostí zůstává, že jsem s ním pracoval jen rok. Ale takový je život. Během toho roku jsem se od něj hodně naučil, i když bych s ním chtěl pracovat mnohem déle.

Teď se můžeš vrátit, když se vrátil i Mourinho.

„Ano, ano… Teď už je pozdě [smích]. Ať pracuje kdekoliv, vždy mu přeju jen to nejlepší. Když vedl jiné týmy, vždy jsem sledoval jeho výsledky a těšil se, když se mu dařilo. Myslím, že klub udělal velmi dobré rozhodnutí, když ho přivedl zpět, protože je to vítěz. Velký vítěz. A navíc zná ten klub. Ví, co je potřeba, aby se tady vyhrávalo. Doufám, že spolu prožijí úspěšnou sezónu. Vždy to přeju Realu, a jemu obzvlášť.“

Řekl jsi, že Madrid je tvým domovem. Možná by ses po skončení kariéry chtěl vrátit?

„Doufejme. Chtěl bych. Pokud mám být upřímný, nemusím to skrývat. Madrid je můj domov a samozřejmě bych se jednou chtěl vrátit. Uvidíme ale, jakým způsobem a v jaké roli, pokud k tomu vůbec dojde. Nechtěl bych se vrátit jen proto, abych se vrátil a prostě tam byl. Takový nejsem. Chci být užitečný. Chci pomáhat Realu Madrid. Nechci tam být a nevědět, proč tam vlastně jsem. Taková je moje mentalita a tak to vidím.“

„Real Madrid mi dal všechno, dal mi strašně moc, a proto bych se vrátil jen proto, abych udělal něco užitečného, dobře odváděl svou práci a pracoval ne v Realu Madrid, ale pro Real Madrid. Jak nedávno řekl Mourinho: musíme pracovat pro Real Madrid, pomáhat mu všemi možnými způsoby a dělat vše pro to, aby byl stále větší. Jen takovým způsobem bych se chtěl vrátit. Ale uvidíme. Je to můj domov. Jsem madridista a vždy jím budu. Pokud mám být upřímný, samozřejmě, že bych se chtěl vrátit. Uvidíme ale, co přinese život. Nikdy nevíš. Mým úmyslem je vrátit se do Madridu a tam žít, ale víme, jak se život dokáže vyvíjet. Nikdy nelze říct nic se stoprocentní jistotou. Ale doufejme. Doufejme, že se to stane.“

Moc děkuji za rozhovor, Luka, a hodně štěstí v této sezóně v Miláně.

„Moc děkuji. Bylo mi potěšením si s vámi popovídat. Vím, že jsem vám ten rozhovor sliboval už dávno a nakonec se nám podařilo najít správný moment. Lepší pozdě než nikdy.“

Zbynek H.

Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.