Mourinho: Rodri mi nechybí, měl velmi dobrou nabídku, ale měl pochybnosti. Což vyvolalo i ty mé
- Mužstvo
- dnes 8:53
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
José Mourinho v úterý po své prezentaci poskytl rozhovor pořadu El Chiringuito. Níže najdeš jeho konverzaci s Josepem Pedrerolem. Program zatím ukázal jen úryvky celé konverzace. Dnes v noci zveřejní další části.
Rád vás vidím.
„Já vás také.“
Co se stalo během těch 13 let od vašeho odchodu? Jak se změnil José Mourinho?
„Velmi. Jako člověk i jako trenér. Hodně jsem se změnil.“
Tak jaký je dnešní Mourinho?
„Řekl bych, že DNA zůstalo stejné. (smích) Samozřejmě nemůžu skrývat, kým jsem, ani se snažit být někým jiným. Jsem mnohem vyzrálejší, méně emotivní, klidnější. Jako vždy se učím z chyb, ale nikdy nemám pocit: ‚Toho či onoho lituji.‘ Myslím, že litovat něčeho, co už se stalo, v ničem nepomáhá. Učit se z toho ano. A myslím, že práce trenéra je taková, že čím více zkušeností máš a čím častěji zažíváš déjà vu, tím vyšší kvalitu dokážeš nabídnout.“
Takže máme co do činění s nudnějším Mourinhem?
(smích obou) „Neřekl bych nudnějším. Nakonec DNA vždy zvítězí. Neřekl bych ale, že jsem nudnější. V žádném případě.“
Make-up teď zakryl stopu po úderu, ten monokl pod okem…
„ Ano, ano.“
Někteří si mysleli, že šlo o další rvačku mezi Valverdem a Tchouaménim a vy jste se ocitl mezi nimi.
(úsměv) „Ne, tak to nebylo. Byl to chudák Lacosta, kluk z Castilly, který mě trefil míčem. Měl jsem na sobě brýle a zasáhl je nešťastným způsobem… Ale ne proto nebyl povolaný na poslední zápas! To s tím nemělo nic společného.“ (smích)
Když už jsme zmínili Tchouaméniho a Valverdeho — víte, že v kabině mezi nimi dříve došlo ke konfliktu. Jakou kabinu jste našel?
„Našel jsem kabinu, která má obrovskou touhu vítězit, pokud jde o výsledky své práce. Kabinu otevřenou zdravému rozumu, protože od prvního dne je prosím právě o zdravý rozum. Dosud jsem neměl jedinou příležitost stát se agresivním lídrem — což také dokážu být. (úsměv) To je také součást mého DNA, ale oni mě před touto verzí mě samého zatím uchránili.“
Co to znamená, že vás před ní uchránili?
„Ano, ano. Protože jejich chování je bezchybné. Vše, o co jsem je požádal v rámci základních a nevyjednatelných pravidel, se dá shrnout do toho, co jsem jim řekl: ‚Prosím vás o zdravý rozum.‘ Když říkám, že tu mají být hodinu před tréninkem, ne pět minut, je to zdravý rozum. Tak dnes vypadá fotbal. Musíš přijít dřív, musíš mít snídani pod dohledem dietologa, musíš každý den chodit do posilovny a dělat preventivní cvičení proti zraněním. Děláte to pro sebe i pro nás. Vše, o co jsem je požádal, je zdravý rozum. A zatím nebyla jediná…“
To zní jednoduše, ale přijmout taková pravidla není vždy snadné. Když to ale říká José Mourinho, je to snazší.
„Nemůžeme vyloučit, že se během sezony něco stane. Bylo by to úplně normální. Ale zatím mi nedali jedinou příležitost ukázat tu agresivní verzi.“
Možná je to tím, že když Mourinho vstoupí do kabiny, hráči okamžitě stojí v pozoru? „Nevím… Nevím, jestli jde o to, nebo o odpovědnost spojenou s tím, co nazývám prací pro Real Madrid. To je pro mě zásadní. Nemám rád mluvení o „práci v Realu Madrid“. Já opravdu miluji pracovat pro Real Madrid.“
Stává se, že tu někdy i přespíte? Spíte občas ve Valdebebas?
„Ano. Ano… Během mého prvního působení jsem měl malé děti a všichni jsme žili spolu: manželka, děti, celá rodina. Teď mají moje děti 29 a 26 let. Oba žijí v Londýně a moje žena je typická portugalská matka, která tráví se „svými dětmi“ (úsměv) spoustu času. Dělá to dodnes, i když už jim není 10 a 14, ale 26 a 29. A když přijedou do Madridu, jsem nadšený, že jsou tady. Ale když tu nejsou, jsem vždy ve Valdebebas.“
Nebude už žádných dalších přestupů?
„ Neříkám, že už nebude žádný přestup, protože okno je stále otevřené. Pokud se mě ale ptáte přímo, zda je pro mě kádr uzavřený, tak ano — pro mě je uzavřený.“
Líbí se vám současný kádr?
„ Ano, velmi se mi líbí.“
Chybí vám Rodri?
„ Ne, Rodri mi nechybí. Máme řešení, máme kvalitu. Máme hráče, na které se možná dívá a hodnotí se je podle toho, co dokázali dosud. Já ale rád věřím, že dokážu hráče zlepšovat — že hráč, který je dnes na určité úrovni, může být zítra jiný a lepší. Máme skvělý kádr, připravený kádr.“
Myslíte si, že Barcelona šla po Rodrim s myšlenkou: „Vezmeme ho Realu Madrid“?
„Ne, nemyslím si to. Nevím, ale nepřipadá mi to tak.“
Mluvil jste s Rodrim?
„Ano, mluvil jsem s ním několikrát. A Real Madrid mu předložil velmi dobrou nabídku. Velmi dobrou. Myslím, že vztahy mezi Realem Madrid a Manchesterem City jsou výborné. José Ángel Sánchez a Ferran Soriano mají velmi dobré vztahy. Klub, aniž by zahájil jednání s Manchesterem City, se spojil s Rodrim a představil mu seriózní nabídku.“
„Rodri měl pochybnosti. Váhal. Myslím, že se stalo to — a mluvím teď jen za sebe — že jeho pochybnosti vyvolaly pochybnosti i u mě. Je to mimořádný hráč, který se k nám zachoval velmi korektně. Nemůžu o něm říct nic negativního. Ale myslím, že Real Madrid je klub takového rozměru, že nemůže mít hráče, kteří dvakrát váhají. Kontaktujete hráče a on se zeptá: ‚Kdy mám přijet?‘ — přibližně tak to má vypadat.“
„Rodri se k nám zachoval velmi dobře a přeji mu vše dobré. Samozřejmě ne až tak dobré (smích) ale přeji mu dobré.“
Ten přestup je prezentován jako vítězství Barcelony nad Realem Madrid.
„Vítězství se získávají na hřišti. Vítězství jsou body a trofeje. To jsou vítězství.“
Už Mbappé pochopil, co znamená být hráčem Realu Madrid? A je Mbappé, kterého jsme viděli v posledních letech, tím Mbappém, jakého očekáváte?
(usměje se) „Mbappé je neuvěřitelný. (vyprskne smíchy) Někdy mě při tréninku opravdu rozesměje.“
Proč?
„Protože je až směšně dobrý! Je to hráč stratosférické úrovně. Nepřísluší mi hodnotit jeho minulou sezonu. Byl to zvláštní rok… podle mě komplikovaný pro všechny. A nakonec to dopadlo jako vždy: Xabi Alonso a Álvaro Arbeloa odnesli následky, jak se říká ve Španělsku. Vždy opakuji, že vítězství i porážky mají mnoho příčin. Řekl jsem to všem už první den ve Valdebebas — nejen hráčům. Neakceptuji situaci, kdy se vina hází jen na některé a potlesk sklízí jiní. Tak to nefunguje. V minulé sezoně selhalo mnoho lidí. Nejen trenéři. Nejen hráči. I lidé uvnitř klubu. A právě takové společné angažovanosti teď očekávám.“
„Pokud se ptáš na Kyliana, raději myslím na to, kým může být teď. Kým se může stát. A chlap, který se mohl vrátit 14. srpna, ale dorazil už 12., mi něco říká. Opravdu mi to něco říká. A proč chtěl přijít dřív? Protože chtěl hrát proti Schalke a být alespoň minimálně připravený. A přitom trénoval přesně jako ostatní — stejné nasazení, stejná chuť se zlepšovat. A musím říct, že tréninky nejsou lehké. Jsou těžké. Proto říkám, že raději myslím na to, kým může být.“
Slyšel na Bernabéu pískot. Bellingham také. Musí Mbappé víc běhat? Nebo víc presovat?
„Všichni musíme být víc tým. Ale jejich čísla jsou neuvěřitelná. To, co oba předvedli na mistrovství světa, je ohromující. Jude měl fantastický turnaj, ale Kylian vstoupil do historie. Když pracuješ s nejlepšími, musíš zajistit, aby v rámci fungování týmu mohli zůstat sami sebou. Musí být sami sebou. To se s nimi pokusím dosáhnout. Myslím, že jdeme správným směrem. Nadšení nejsou jen fanoušci nebo prezident… Nadšení jsou samotní hráči.“
Vinícius prodloužil smlouvu. Je to vaše zásluha?
„Ne! (smích) Ne, proč moje?“
Mluvil jste s ním…
„Samozřejmě, že jsem s ním mluvil, ale Vinícius je do Realu Madrid zamilovaný. (úsměv) Řekl jsem mu jen: ‚Vini, kam bys chtěl odejít? Znáš jen Real… Z Brazílie jsi přišel rovnou sem. Neznáš nic jiného než Real Madrid. A co Real Madrid opravdu je, pochopíš až tehdy, když z něj odejdeš. Teprve po odchodu zjistíš, co je Real Madrid. Neodcházej, nestojí to za to.‘“ (smích)
„Myslím, že to, co viděl v rozvoji celé skupiny, v našem způsobu práce a v tom, jak se zlepšujeme, mu dalo velmi silné pocity. A to je další motor. Další motor, který přináší obrovskou radost. Máme obrovskou kvalitu. Opravdu obrovskou.“
Napětí mezi ním a Benfikou pro vás muselo být citlivé…
„Ne…“
Týkalo se vašeho hráče…
„Přesně tak!“
Ale i Viníciuse.
„Ano!“
Šlo o rasismus…
„Ano. Ale pro mě je odpověď jednoduchá: Prestianni byl můj hráč. Tečka. To je celé. Není o čem diskutovat. (smích) Pokud je Prestianni můj hráč, může proti němu stát dvacet soupeřů a já stejně budu na jeho straně. Konec. Žádný příběh. Myslím, že Vini už ví, na které straně stojím, a ví, že se na mě může spolehnout. Když mu nedávno neodpískali penaltu tak jasnou, že Bernabéu bouřilo, byl jsem okamžitě uprostřed hřiště a bojoval za něj. (úsměv) On ví, že budu při něm.“
Musí se naučit chovat jinak? Říkal jste, že někdy provokoval atmosféru.
„Myslím, že lidé se také musí naučit chovat se k němu správně. A mluvím i o rozhodčích. Vinícius je stejný hráč jako ostatní. Nemůžeš odpískat penaltu, když je faulovaný Pedrerol, a neodpískat ji jen proto, že faulovaný byl Vinícius. Nemůžeš chránit Mourinha a nechránit Viníciuse. Lidé se na něj musí dívat bez ohledu na to, jestli je víc nebo méně sympatický. Musí se dívat na to, co dělá na hřišti, a zacházet s ním jako s každým jiným hráčem. Samozřejmě je lepší než ostatní…“
Takže není chráněný?
„Ne. Podle mě se mu neprojevuje respekt. Týká se to i chování na stadionech. Souhlasím s tebou a také jsem s ním o tom mluvil. Pro mě je něco jiného slavit gól se svými lidmi a něco jiného slavit ho před fanoušky soupeře. Tam se dá najít rovnováha. Ale jaký smysl má pískat na jednoho z nejlepších hráčů světa celým stadionem, když ten hráč neudělal nic proti těm lidem? Jedeš na přátelský zápas do A Coruñi nebo Gelsenkirchenu — a nemyslím si, že tam kdy hrál… Tak proč se na něj píská už při prvním dotyku s míčem? Musíme najít kompromis, protože možnost sledovat ho na hřišti je privilegium.“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: Chiringuito
