Nacho: Spolu s Mourinhem přicházejí pro Real Madrid dobré věci
- Bývalí hráči Realu
- dnes 9:30
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Odchovanec a bývalý kapitán Realu Madrid, Nacho, poskytl rozhovor deníku AS. Níže najdeš kompletní přepis jeho odpovědí jako hráče saúdskoarabského Al-Qadisiyah.
Vítej, Nacho. Je hezké tě znovu vidět. Stále o tobě slyšíme — díky lidem jako ty nebo Cristiano sledujeme saúdskou ligu. Jsi hráčem základní sestavy a je vidět, že jsi šťastný na všech úrovních.
„Ano, Tomási, všechno jde dobře. Celá rodina je tady šťastná. Je to úplně jiná zkušenost než to, co jsem zažíval během celé kariéry, ale jsem v klubu, který se rozvíjí, soutěží s nejlepšími. A hodně klidu mi dodává i to, že moje děti jsou šťastné na britské škole. Život, který tu vedeme, je velmi klidný. Opravdu nemám žádné ‘ale’. Samozřejmě mi chybí Madrid, domov, přátelé, známí. Ale je to dobré — jsem šťastný a užívám si to.“
Je to jiná kultura. Saúdská Arábie zní jako něco vzdáleného, ale všichni, kdo tam jedete, říkáte, že jste skvěle přijímáni a je vám tam dobře.
„Bez pochyb. Moje žena tu vede normální život v rámci všeho, co je třeba respektovat — jejich zvyky. My jsme tu cizinci, ale způsob, jakým se tu chovají ke mně a k mé rodině, na každém místě, kam jdeme… Pokud sám respektuješ všechny tyto lidi, nebudeš mít žádný problém. Život je tu velmi dobrý, i když v létě je opravdu velké horko.“
A to všechno v rámci soutěžení, protože Al-Qadisiyah bude hrát asijskou Ligu mistrů.
„Soutěžíme s takzvanými čtyřmi velkými týmy v zemi. Dá se říct, že mají největší sílu. Je pravda, že jsme zatím nedokázali vyhrát ligu ani žádný jiný titul, ale jsme na dobré cestě. Letos jsme se kvalifikovali i do asijské Ligy mistrů, od které si hodně slibuji, i když je jiná než ta evropská.“
Stále jsi hrdý na svých šest Lig mistrů s Realem Madrid.
„Těch šest titulů s Realem Madrid je něco, co se už v historii nebude opakovat. Je to něco, co zůstane se mnou celý život. Bylo by pro mě také výjimečné vyhrát šest Lig mistrů v Evropě a jednu v Asii. Měl bych jich sedm!“
Pojďme si popovídat o tvé minulosti v Madridu. Teď, když se Mourinho po druhé vrací do Realu Madrid, je třeba připomenout magické datum – 23. dubna 2011. To byl tvůj debut na Mestalle.
„To bylo neuvěřitelné. Ano, hráli jsme ve Valencii, a víme, že tam to má Real Madrid vždy těžké. A vyhráli jsme 6:3. Něco obrovského.“
Pokud mě paměť neklame, hrál jsi tehdy levého obránce. Myslím, že už tehdy si Mou uvědomil, jaký máš v sobě soutěživý gen. Pověz mi o tom. Teď se Mou vrací.
„Pro mě i pro celou mou rodinu je Mourinho výjimečná osobnost. Je to trenér, který ovlivnil mou kariéru, dal mi debut, dal mi šanci… Ten den jsem debutoval, ale už předtím jsem s ním absolvoval předsezónní přípravy. Od toho zápasu na Mestalle začalo přicházet mnoho dalších utkání v prvním týmu.
Mou pro mě bude vždy někým výjimečným. Bez ohledu na to, jak velký trenér to je, pro mě a mou rodinu je prostě tím člověkem. Co víc ti můžu říct? Přeji mu v tom druhém období jen to nejlepší. Myslím, že přichází trenér, kterého Real Madrid právě teď potřebuje — trochu tvrdší ruku.
Na ty časy vzpomínám jako na jedny z nejlepších v mém životě. Byl jsem tehdy i v té Castille, kde se nám velmi dařilo. Tehdy pro mě začalo všechno, co souvisí s Realem Madrid. Jsem velmi šťastný a samozřejmě Mouovi velmi vděčný.“
Real Madrid nemůže mít dva sezóny bez titulů. Dobře ho znáš — může Mou znovu probudit ten soutěživý gen, který se zdál být pryč?
„Nevím, jestli nakonec získají tituly, protože fotbal není jednoduchý. Ale jsem si jistý, že hráči budou nabití energií a připravení na 100 %. Intenzita, kterou vyžaduje v každém zápase a na každém tréninku — můžu tě ujistit, že tam ze sebe dáš 100 %.
Pokud hráči a Mourinho dosáhnou jednoty, nemám pochyb, že Real Madrid čekají dobré věci. Mou je madridista. To je důležité, protože ví, co znamená vyhrávat a prohrávat v tomto klubu. Pokud hráči půjdou s ním „na život a na smrt“, Real Madrid čekají dobré časy.“
Po tvém odchodu do Arábie Ancelotti řekl, že ztráta Nacha je velmi citelná. Dobře jsi věděl, co znamená tlak v Realu Madrid, a hrál jsi skvěle na všech čtyřech pozicích v obraně. Fanoušci tě velmi postrádali.
„Je pravda, že cítím podporu fanoušků, trenérů, všech lidí z klubu, kteří mi píší. Vždy říkám, že Real Madrid je tým, který bude vyhrávat bez ohledu na to, kdo v něm zrovna je. Ale je pravda, že to, co mi říkáš, mi říkalo mnoho lidí.
Tomási, já jsem člověk, který musel celý život bojovat o každou minutu v Realu Madrid. Lidé si mohou myslet, že jsem se v určité chvíli cítil jistý, ale nic takového. Od prvního dne každé sezóny jsem musel bojovat jako každý jiný. Nikdo mi nedal ani minutu zadarmo. Jaký jsem byl jako dítě, takový jsem zůstal — jak se říká v Realu Madrid — až do konce.“
Jaké je tvé tajemství?
„Rád pracuji, dávám ze sebe všechno a vždy jsem byl připraven, když bylo potřeba nastoupit. Jak říkám, i když jsem strávil v Realu Madrid mnoho let, nebyla to jednoduchá kariéra, protože jsem měl vždy před sebou ty nejlepší hráče. A přesto se mi vždy podařilo být jedním z důležitých.
Myslím, že odměnu za to všechno jsem dostal na konci své kariéry v Realu Madrid — když jsem byl kapitánem a vyhrál jsem všechno.“
Je vidět, že máš vnitřní klid.
„Miloval jsem bojovat za Real Madrid, protože je to klub mého života. Nelituji žádného rozhodnutí, které jsem udělal. Ani toho, když jsem se kdysi rozhodl zůstat, ani toho, když jsem se rozhodl odejít — protože si myslím, že to byl správný moment.
Je těžší odejít tehdy, když všechno jde dobře, když hraješ, když jsi kapitán a když jsi právě zvedl pohár Ligy mistrů. Tehdy je odchod těžší než ve chvíli, kdy se věci nedaří, ne? Ničeho nelituji, Tomási. A jsem velmi vděčný Realu Madrid, svému domovu, který mi dal všechno. Ale i já jsem dal klubu všechno — a právě to mi dává klid.“
V sezóně té 15. Ligy mistrů, kterou jsi zvedl jako kapitán, je mnoho momentů, které madridistas nikdy nezapomenou. Třeba série penalt na Etihadu, když jsi šel na jistotu kopat jedenáctku. Guardiola tehdy hledal specialistu — Camavingu, Valverdeho, Brahima. Ale ne, byli to Nacho, Lucas a Rüdiger. A ty jsi ji proměnil perfektně. Na Etihadu. Jako kapitán. A pak jsi zvedl 15. Ligu mistrů.
„Taková rozhodnutí musíš umět udělat. Jsou těžká. O to víc, když hraješ pro klub, který je tvým celý život. Pokud bych měl vybrat dvě hlavní vzpomínky, tak můj debut na Mestalle a můj poslední zápas — odehrál jsem celý finále a jako kapitán jsem zvedl pohár Ligy mistrů.
Ale za těmi momenty je obrovské úsilí — moje i mé rodiny. Také mnoho těžkých dní. Ale jsem neuvěřitelně klidný a spokojený s tím, jak se moje kariéra vyvíjela.“
Při té 15. Lize mistrů jste kromě všech hvězd byli také ty, Carvajal, Lucas Vázquez, Joselu… Člověk má pocit, že počet odchovanců má význam. Teď výrazně klesl. Rok zpátky odešel Lucas, teď Carva. Jsou odchody takových lidí v kabině cítit?
„Samozřejmě. Myslím, že o tom není pochyb. Ale netýká se to jen Realu Madrid — v každém klubu je důležité mít lidi z domova, v našem případě Španěly, kteří od dětství vědí, co Real Madrid znamená. Oni tě učí vyhrávat, respektovat soupeře, vždy ze sebe vydat maximum, bojovat do poslední minuty.
Takové věci mají zásadní význam, zvlášť v klubu s takovými nároky, jako je Real Madrid. A když k tomu přidáš cizince jako Modriće nebo Kroose, kteří po tolika letech působí skoro jako odchovanci, protože nasákli filozofií klubu, tak právě to vede k tomu, že vyhráváš všechny ty tituly.“
Teď už se to nedá zopakovat?
„Myslím, že fotbal má své epochy. Je velmi těžké, aby to jedna generace držela pořád. Ale pokud klub pracuje správným směrem, bez pochyb bude snazší znovu vyhrávat tituly. Pokud se každý začne dívat jen na sebe, všechno je těžší. Ale poslouchej — Real Madrid je vždy Real Madrid.“
Máš 36 let. Pamatuju si, že když jsem byl v tvém věku, pro fotbalistu to byl už důchod. Po třicítce se na hráče dívalo jako na dědečky. Teď jsme viděli last dance na MS od 41letého Cristiana, 40letého Luky a 39letého Messiho. A ty ve 36 letech vypadáš fyzicky skvěle. Jak to děláte, že tak prodlužujete kariéry? Jak dlouho se ještě vidíš na hřišti?
„Řeknu ti, že se teď cítím stejně jako v poslední sezóně v Realu Madrid. Cítím se fantasticky, dokonce jsem štíhlejší. Můj cíl je každý rok odehrát všechny zápasy a všechny možné minuty — a zatím se mi to po dvou letech v Arábii daří.
Nevím… Myslím, že dnešní hráči se o sebe starají mnohem víc. Myslím, že bych dokázal hrát tolik let jako Modrić nebo Cristiano, ale nevidím se v tom. Ale neřeknu ani, že končím brzy. Určitě ale odejdu z fotbalu tak, že se budu cítit dobře, budu hrát všechno a budu v plné síle — jako v Realu Madrid.
A rozhodně nedovolím, aby mě fotbal donutil skončit. V tom mám jasno. A myslím, že to přijde spíš dřív než později.“
Podívej se na Cristiana — z Realu odešel před osmi lety, ve 33, a pořád hraje. Byl to jeho šestý mundial a na každém dal gól. Znáš ho, hraje ve vaší lize. Dokud nedá tisíc gólů, nezastaví se. Chybí mu už jen 24.
„Určitě se nezastaví, dobře ho známe… Jeho život je překonávání rekordů. Je to neuvěřitelné — na začátku všichni říkají, že je to nemožné, a on to stejně dokáže.
Je obdivuhodné, že ve 41 letech pořád soutěží, že má stejnou vášeň jako první den — při tolika zápasech, cestách, tolika čase mimo domov. Je obdivuhodné, že si udržuje tu stejnou radost, jakou měl v pěti letech. Nezastaví se, dokud nedosáhne tisíc gólů.
V posledních letech jsem proti němu mohl hrát a je to neuvěřitelné — že každý den vstane a jde dál soutěžit.“
Za námi je skvělý mundial Španělska.
„Ano, sledoval jsem jejich zápasy a jako Španěl jsem byl velmi nadšený. Mnoho z těch hráčů byli moji spoluhráči. Můžu ti říct, že žádná reprezentace proti nám nechtěla hrát. Z nějakého důvodu to tak bylo.
Jsem z nich neuvěřitelně šťastný. Opravdu — říkám to od srdce. Zvlášť kvůli mnoha lidem, kteří tam jsou a které mám velmi rád. Druhá hvězda… A pokud Bůh dá, ať jich je mnohem víc.“
Lidé by neměli zapomínat, že jsi odehrál 24 zápasů za reprezentaci a také jsi vyhrával trofeje. Pamatuju si tvůj vstup v závěru finále EURO proti Anglii, když jsi nahradil Le Normanda.
„Moje kariéra v reprezentaci byla krátká, ale velmi intenzivní a krásná. Nebylo to mnoho zápasů, ale byly to utkání ve vyřazovacích fázích — čtvrtfinále, osmifinále, samotné finále. A s reprezentací jsem získal dvě trofeje: EURO a Ligu národů. Jak říkám, krátká, ale intenzivní a krásná. Co víc bych si mohl přát? Jediné, co mi chybí, je vyhrát mistrovství světa — ale to už jsou velká slova. Ale dal jsem svůj gól na světovém šampionátu, a ten mi zůstane.“
To bylo v Soči, proti Portugalsku, na MS 2018 v Rusku. Byl jsem tehdy na tribuně. Oněměl jsem — byl to golazo zpoza vápna.
„Byl to velmi těžký zápas. Ve 3. minutě jsem způsobil penaltu na Cristianovi a oni šli do vedení. Zareagovali jsme a vyrovnali na 2:2. Pak jsem dal gól, který mohl být vítězný, ale nakonec se jim podařilo vyrovnat. Moje kariéra v reprezentaci byla trochu neuvěřitelná. Oslavy na Kolumbově náměstí, vidět všechny ty lidi v dresech Španělska — husí kůže.“
Byl jsem jedním z těch, které bolelo, že jsi po odchodu do Arábie přestal dostávat nominace. Úrovní jsi neklesl — pořád jsi byl stejný hráč.
„Myslím, že to byla kombinace několika věcí. Rozhodl jsem se odejít z Realu Madrid, abych dál soutěžil na stejné úrovni. Ale bylo mi 34 let a je možné, že trenér chtěl reprezentaci omladit. Pravda je, že po výhře na EURO jsem o tom s Luisem nemluvil, ale nemám s tím problém.
Vůči Luisovi mám jen slova vděčnosti — dokonce mi během EURO pomáhal dokončit přestup do mého nového klubu. S Luisem jsem vyhrál dvě trofeje s reprezentací. Žádné „ale“. Každý zápas za Španělsko byl pro mě výjimečný.“
Co si myslíš o přestupu Cucurelly do Realu Madrid?
„Použil bych slovo transferazo. Intenzita, 100 %, vždy plná bojovnost pro tým… Má všechny vlastnosti, aby hrál v Realu Madrid. A myslím, že právě teď je to hráč, který se týmu velmi hodí svou intenzitou. Znám Cucurellu a přeji mu jen to nejlepší. Jsem přesvědčený, že bude dál plnit své sny a cíle spolu s Realem Madrid.“
Chci připomenout něco, co může být příkladem překonávání překážek. Jako dítěti ti diagnostikovali cukrovku. To mělo ovlivnit tvou kariéru. Ale myslím, že to bylo naopak — byl jsi ještě disciplinovanější. Jak se stalo, že to nikdy neovlivnilo tvou kariéru?
„Na začátku bylo těžké se s tím smířit. Navíc dřív bylo všechno složitější, měli jsme méně informací… Pamatuju si první den, kdy jsem slyšel, že budu muset skončit s fotbalem.“
Jak to probíhalo?
„Představ si to — jako dítě jsi hrdý, že hraješ v Realu Madrid, a v pátek jedeš do nemocnice, kde ti řeknou, že kvůli cukrovce musíš skončit s fotbalem. Celý víkend jsem byl zdrcený, a pak mi v pondělí endokrinolog řekl, že to není pravda. Kdo ti to řekl?
Představ si ten víkend strávený v nemocnici. Nemyslel jsem na cukrovku, bylo mi to jedno. Myslel jsem jen na to, že fotbal pro mě skončil. Bylo to velmi těžké. To je něco, co ve mně zůstane navždy.
Ale nakonec se život vyvíjel jinak. A možná právě kvůli té nemoci je člověk zodpovědnější, víc se o sebe stará. A dnes mě nejvíc těší, když mi píší děti a jejich rodiče, že se stejnou nemocí se dívají na mě — že i oni mohou dál plnit své sny.“
Udržuješ kontakty se svými kolegy z té vítězné Castilly, která postoupila do Segundy. Často jezdíš na dovolenou s Lucasem, Carvou, Joselu. Máte mnoho společných témat.
„Bez pochyb. Vždy říkám, že ten čas v Castille mohl být jedním z nejlepších období mého života. Tím postupem se mezi námi vytvořila jednota, která se pak přenesla do prvního týmu, kde jsme spolu vyhráli tolik věcí a prožili tolik šťastných let. Je nevyhnutelné, že to pouto stále existuje.
Pořád spolu jezdíme na dovolené, vídáme se, každý týden si voláme. Myslím, že někteří lidé nejsou z tvé krve, ale považuješ je za rodinu. A všichni oni — Lucas, Joselu, Carva — jsou součástí mojí rodiny. To je něco, co zůstane na celý život.“
Až jednou přijde moment ukončení kariéry, budeš chtít se vrátit do struktur Realu Madrid?
„Poslouchej, Tomási, už mnoho let pracuji se svou psycholožkou. Opravdu rád žiju ze dne na den. Možná to zní, že trochu utíkám od tvé otázky, ale já si teď užívám fotbal. Tu radost, se kterou každý den vstávám, abych odehrál další zápas — tu chci dál udržet.
A až jednou fotbal nechám, je logické, že mě napadnou různé věci. Tehdy o tom budu přemýšlet.“
Já tě vidím zpátky doma.
„Real Madrid je můj domov, to je jasné. Nemůžu ti říct, v jaké roli, ale pokud by mě někdy potřebovali, bez pochyb tam budu. Neplánoval jsem, co budu dělat po konci kariéry. Real Madrid je můj domov a jsem na jejich každé zavolání.“
Chybí mi u tebe jedna věc. Chtěl bych, abys měl rozloučení jako Carvajal nebo Modrić.
„Poslouchej, budu upřímný — Real Madrid se ke mně zachoval tak dobře, že jsem nic dalšího nepotřeboval. Všechno se odehrávalo krátce před finále ve Wembley. Klub už tušil, že asi odejdu, ale prezident, José Ángel, všichni říkali, že dokud nemám nic podepsaného, budou na mě čekat až do konce.
Proto mi nikdo nenabízel rozloučení po posledním ligovém zápase — protože kdybych nakonec nenašel nic, co by se mi líbilo… A říkám ti to upřímně, Tomási. Bylo by rozloučení krásné? Ano, určitě. Potřeboval jsem ho? Ne.
Protože to teplo lidí, všechno, co jsem prožil s našimi fanoušky na Bernabéu — to už mám. Oni vědí, že jsem Realu Madrid dal celý svůj život. Nepotřebuju dalších 80 000 potlesků.“
Nemám co dodat.
„A když jsem podepsal smlouvu s Al-Qadisiyah, prezident byl první, kdo mi chtěl připravit rozloučení. O Realu Madrid a o Florentinovi můžu říct jen dobré věci. Starali se o mě až do posledního dne. A dá se říct, že to dělají dál.“
Můžeš být klidný — fanoušci tě milují. Zanechal jsi velkou stopu. Lidé jako ty, Dani nebo Lucas — dělali jste nás šťastnými.
„Ať si nás pamatují jako lidi z domova, kteří za náš Real Madrid vypotili poslední kapku potu.“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: as.com
