Vinícius: Chci zůstat v Realu Madrid celý život, ale s prodloužením smlouvy nikam nespěchám

Vinícius Júnior poskytl obsáhlý rozhovor pro CazéTV, brazilský sportovní kanál vytvořený populárním streamerem a novinářem Casimirem Miguelem ve spolupráci se společností LiveMode. Platforma si získala obrovskou popularitu díky přenosům velkých fotbalových událostí — mimo jiné Klubového mistrovství světa či zápasů brazilské ligy.

Pojďme si popovídat o fotbale. Zkusím si poskládat časovou osu, abychom se dostali k tomu období před mistrovstvím světa. Začněme začátkem sezony Realu Madrid, tedy Klubovým mistrovstvím světa, které vysílala CazéTV. Tam jsme spolu mluvili, dokonce jsme se viděli. Byla to novinka v kalendáři a řada hráčů si stěžovala — že jim to zkrátilo volno, posunulo přípravu a tak podobně. Jak jsi to vnímal ty? Ovlivnilo to tvůj rok nebo sezonu Realu Madrid? Protože slyšel jsem hodně lidí říkat, že kvůli tomu byl program úplně šílený. Jak to dopadlo podle tebe?

„Hráči si vždycky stěžují, protože zápasů je prostě hodně, to víme všichni. Ale myslím, že Klubové mistrovství světa byl dobrý nápad. Dává šanci, aby Real Madrid hrál proti Flamengu, Botafogu — týmům, se kterými bychom se jinak nikdy nepotkali. A to je skvělá příležitost. Podle mě to bylo fajn, jenže tím, že to bylo poprvé, nebyl na to kalendář ještě úplně připravený a trochu to všechno zkomplikovalo. Když se to ale bude opakovat jednou za čtyři roky, lidé si na to zvyknou a začnou to mít rádi. Naposledy to bylo ve Spojených státech, ale klidně to můžou změnit a příště nás poslat do Brazílie. A to by bylo fantastické. Brazilci by mohli vidět Real Madrid, Barcelonu a další velké týmy zblízka, proti soupeřům, které si člověk ani neumí představit. Viděl jsi, jak Botafogo porazilo Paris Saint-Germain, jak Fluminense hrálo semifinále… Pro jihoamerické týmy je to obrovská věc. A my chceme hrát pořád.“

Překvapil tě ten výsledek? Byl jsi tehdy v šatně, chystal ses na nějaký zápas — teď si přesně nevybavuju program — a mezitím Botafogo hrálo proti Paris Saint-Germain. Dostalo se to k tobě? Komentoval to někdo? Bavili jste se o tom?

„Ten zápas jsem zrovna viděl. Moc utkání nesleduju, ale Botafogo dalo na 1:0 a já si řekl: ‚Tak to si pustím, chci vidět, co se bude dít.‘ Bylo to super, brazilští fanoušci to prožívali jako mistrovství světa. Najednou mohli zblízka fandit svému týmu proti evropskému gigantovi. Byla to skvělá atmosféra. Uvidíme, jaké budou další kroky, ale ten moment byl opravdu výjimečný.“

Faktorem, který výrazně ovlivnil ten turnaj — a teď ovlivní i mistrovství světa — bylo vedro. Ty sis stěžoval, ale představuju si, že Evropané taky.

„Ne, to bylo opravdu špatné. Opravdu velmi špatné.“

Byla to nejabsurdnější věc, s jakou ses kdy potýkal? Vždyť jsi hrál i v Bangu.

„Jo, ale tohle je úplně jiná úroveň. Hraješ proti Paris Saint-Germain ve čtyřiceti stupních. Skončilo to 4:0.“

Chápu, i když oni měli horko taky.

„Jasně, ale byli na to připravení mnohem líp než my.“

Sezona Realu Madrid pokračovala dál. Dobře, nepřišlo vítězství na Klubovém mistrovství světa, ale začala La Liga a intenzivní boj Realu s Barcelonou o první místo. Pamatuju si, že jsem tu byl — dokonce tady na tomhle místě — a zeptal jsem se tě: ‚Tak co, vyhrajete to?‘ A ty jsi řekl: ‚Sakra, oni nám nedávají žádnou šanci.‘ V jednu chvíli vám ale Barcelona šanci dala, Real se dostal před ni, pak zase…

„Měli jsme sedmibodový náskok, myslím, že na začátku sezony. Ale liga je dlouhá. Barcelona moc dobře ví, jak tyhle soutěže hrát. Udělali jsme chyby v zápasech, ve kterých si je prostě nemůžeš dovolit. Prohraješ doma, ztratíš body tam, kde máš aspoň remizovat, a najednou ti soupeř utíká. Druhý tým získává sebevědomí, ty ho ztrácíš. Doufáme, že příští sezonu se vrátíme silnější než v těch posledních dvou. To byly moje první dvě sezony bez titulu. Od chvíle, kdy jsem v Realu, jsem každý rok získal aspoň jednu trofej. Ale máme tým na to, abychom se vrátili a znovu byli mistry. Real se vždycky vrátí na vrchol.“

Představuju si, že to muselo být hodně frustrující. Dva roky bez trofeje, Real Madrid, obrovský klub… Jak to dopadá na kabinu? Tenhle rok byl hodně bouřlivý. Ten předchozí byl klidnější, ale letos to všechno explodovalo. Jaká byla ta tlaková atmosféra? Šla z vás, zevnitř kabiny, nebo přicházela i od vedení? Jak to vypadalo během sezony? Prohrajete Klubové mistrovství světa, pak vám začíná utíkat liga, Liga mistrů taky, vrátíte se do ligy a znovu prohrajete. Vypadli jste i z Copa del Rey. Byl to nejhorší rok, jaký jsi v Realu Madrid zažil?

„Jako tým si myslím, že ano. Můj první rok tady byl taky hodně těžký, protože se měnil celý cyklus. Odcházel Cristiano Ronaldo, přicházeli noví hráči. Teď odešel Ancelotti, změnil se trenér, přišli další noví kluci. Už nemáme tolik zkušených hráčů jako v posledních sezonách. Byl tu Nacho, Carva hrál víc, ještě nebyl zraněný. Luka Modrić a Toni Kroos jsou hráči, kteří dělají obrovský rozdíl a přinášejí do týmu zkušenost. Teď jsem tu já, Jude, Fede — máme spoustu zkušeností ze zápasů i velkých momentů, ale pokud jde o kabinu a tyhle věci, ještě nemáme tolik let, abychom nesli celý ten balík. Učíme se to.“

„Myslím, že letos jsme se toho naučili opravdu hodně a příští sezonu budeme lepší, kompaktnější, silnější jako tým. Budeme schopní změnit tenhle příběh. To jsou cyklické změny. Musí přijít, aby klub rostl. A někdy je vlastně dobré si tím projít, protože pak pochopíš, že to není tak jednoduché, jak to může vypadat. Já jsem tady od začátku pořád vyhrával tituly a zvykl jsem si na to.“

Špatně ses na to zvykl — zvykl sis na výhry až moc.

„Jo, zvykl jsem si špatně. A Real je taky zvyklý pořád vyhrávat. Musíme bojovat za ten dres, který nosíme, protože tlak je obrovský. Jsme v nejlepším klubu na světě, kde všichni čekají jen na to, až uděláš chybu. A my jsme je dělali dva roky po sobě. Teď už na ně není prostor.“

Brazilci se na Mbappého dívají hlavně přes jeho vztah s Neymarem. Lidé v Brazílii, kteří milují fotbal, si k němu vytvořili odstup. Říkali: „Tenhle chlap je takový a makový.“ A jedna z prvních věcí, na které jsem se tě ptal, když měl přijít do Realu, byla: „Mbappé, ta jeho póza…?“ A ty jsi řekl: „Ne, kámo, on je v pohodě.“ Jaký je váš vztah? Je opravdu tak fajn? Jaký je doopravdy?

„Je fajn. V Brazílii o něm zůstal určitý obraz, ale když můžeme, trávíme spolu čas i mimo hřiště, děláme věci jako kamarádi. Hodně se drží i s Camavingou, který byl vždycky jedním z mých nejlepších přátel v Realu. Vždycky jsme měli skvělý vztah. Posílal jsem mu spoustu zpráv, aby přišel hrát k nám.“

„Zatím se nám nepodařilo hrát tak, jak chceme, ani získat titul, který fanoušci chtějí, ale věřím, že v blízké budoucnosti to otočíme. Mbappé byl ke mně vždycky férový. Vždycky mě bránil i v rozhovorech. V zápase s Benficou mě taky silně podpořil v otázce rasismu. Je to obrovský hráč. Vyhrál mistrovství světa, dal tři góly ve finále — to je legenda. Zapíše éru v Realu Madrid a už teď ji zapisuje ve světovém fotbale.“

Skoro to vypadá že mluvíš o situaci, kterou jsi zažil na Estádio da Luz — to bylo něco strašného. Už jsi o tom mluvil, ale chtěl bych, abys ještě jednou řekl, co jsi tehdy cítil. Po všem šel do rozhovoru Mbappé, ale ty ne.

„On sám o to požádal. Řekl: ‚Ne, ne, nechte mě tam jít.‘ Řekl mi: ‚Vini, dneska nemusíš nic říkat. My to řekneme, já to řeknu.‘ Šel tam a zastal se mě tak, jak bych to udělal já pro něj. Moc mě to potěšilo, protože je to hráč obrovského světového formátu. Lidé ho poslouchají a on může něco změnit — stejně jako se snaží pomáhat FIFA, UEFA, všichni se snaží, protože něco takového se prostě nemůže tolikrát opakovat ve fotbale, a už vůbec ne v době, ve které žijeme.“

„Když máme hráče jako Kylian a držíme při sobě, věřím, že v blízké budoucnosti to může skončit.“

Přejděme teď k mistrovství světa. Když jsi na tiskovce řekl, že Brazílie není jedním z favoritů a že vlastně ani nechceš, aby byla, část lidí tvůj postoj pochopila, ale část reagovala: „Jak to? Brazílie je přece vždycky favorit.“ Jak to vidíš dnes? Bavili jsme se spolu dřív a ty přesně víš, kdy bude nominace, kdo se dostal, kdo ne. Jaká máš očekávání? Změnil jsi názor, nebo dál stojíš za tím, že Brazílie opravdu není mezi favority, protože jiné týmy mají delší společnou práci a zkušenější hráče? Jak to vidíš?

„V poslední kvalifikaci jsme byli opravdu slabí a to ti vezme sebevědomí. Ale teď začínáme od nuly. To, co kdo udělal doteď, už nic neznamená. Když jdeš do prvního zápasu a prohraješ, máš prostě méně bodů než ostatní.“

„Samozřejmě si myslím, že pro fanoušky a pro veřejnost nejsme favoritem. Ale mezi hráči věříme, že můžeme odehrát skvělé mistrovství světa a změnit historii Brazílie po tak dlouhé době bez titulu. Tlak je obrovský — jsme země, která vyhrála nejvíckrát, a lidé chtějí, abychom byli na úrovni těch nejlepších.“

„Fotbal se změnil. Měli jsme Ronaldinha, Ronalda, Romária — obrovské hráče. Teď máme taky spoustu skvělých fotbalistů. Neymar je s námi. Je tu Raphinha, Casemiro, přichází mladí: Endrick, Estêvão, který teď není, Rayan… velké talenty. Každý chce vytvořit silnou skupinu, protože i ti hráči, o kterých jsem mluvil, byli před svým prvním titulem úplně jako my. Nevyhráli toho moc, neměli světový titul.“

„A když Bůh dá, v červenci se může všechno změnit. Brazílie může napsat jiný příběh, vydat se jinou cestou než v posledních letech.“

Mluvil jsi s někým z týmu o mistrovství světa? Mbappé něco říkal? Rozhovor s Mbappém o mistrovství světa je asi ošemetná věc, tomu se člověk radši vyhne.

„To je těžké, kámo.“

V kabině už se mluví o tom, že se to blíží?

„Jo, blíží se to. Všichni pořád zmiňují mezi největšími favority Španělsko, Portugalsko, Francii — a Brazílie je mezi nimi vždycky. Možná u nás doma, protože je tlak obrovský, si ani neuvědomujeme, jak skvělé hráče máme.“

„Věřím, že na mistrovství světa odvedeme skvělou práci. Budeme výborně bránit a snažit se chodit do rychlých protiútoků. To po nás trenér vždycky chce. Přináší zkušenosti, úspěchy, tituly — a to se počítá. Mít v týmu hráče, kteří už hodně vyhráli, je na mistrovství světa strašně důležité.“

Jaký tlak si na sebe vytváříš ty sám? Hodně od sebe očekáváš? Lidé říkají: „Vinícius Júnior v reprezentaci je něco jiného než Vinícius v Realu Madrid.“ V Realu jsi fantastický hráč, obrovský idol, rozhodl jsi dva finále Ligy mistrů — ale v reprezentaci se ti nedaří zopakovat výkony z Realu. Stejně tak Raphinha a další. Zaměřím se na vás dva, protože v Evropě patříte mezi dominantní hráče. V klubech máte obrovský význam, ale když se sejdete v reprezentaci, nedokážete se dostat na stejnou úroveň. Vadí ti to? Máš ten pocit? Nebo si říkáš: „Hraju dobře, jen se lidi navážejí“? Trápí tě to?

„Je normální, že se o mně a o Rafovi tolik mluví, protože v klubech hrajeme opravdu dobře. Jenže tady jsme každý den, každé tři dny máme další šanci. Když ze deseti zápasů dva odehraju špatně, nikdo to nebude tolik řešit.“

„V reprezentaci máš čtyři zápasy za tři měsíce. Od jednoho utkání k druhému je dlouhá pauza. Tlak je proto vždycky obrovský. Lidé chtějí, abych hrál na svém maximu. A já se vždycky snažím udělat všechno pro to, abych byl na své úrovni.“

„Doufám, že tohle mistrovství světa bude lepší než to minulé. Tehdy jsem byl hodně mladý, bylo mi 22. Myslím, že jsem hrál dobře, ale tíha vyřazení na mistrovství světa je vždycky obrovská. Máš zodpovědnost, chceš se rychle vrátit, děje se spousta věcí. Ale to už je za mnou.“

„Dneska jsem mnohem klidnější, pokud jde o roli, kterou mám v reprezentaci — o důvěru trenéra i spoluhráčů. A jsem v klidu i proto, že věřím, že odehrajeme skvělé mistrovství světa, že budu hrát výborně a udělám všechno pro to, aby se Brazílie vrátila na vrchol.“

Podívejme se na to z jiné strany. Jsi hráč, který sezonu po sezoně láme rekordy v Realu Madrid. Přeskočil jsi třeba Lionela Messiho v počtu gólů ve vyřazovací fázi. V brazilské reprezentaci — i když tým v tomhle cyklu hrál opravdu špatně — jsi rozhodl několik důležitých zápasů: s Kolumbií, s Paraguayí, dával jsi vítězné góly. Na mistrovství světa jsi měl podíl u pěti z osmi brazilských branek. Někdy lidé hodí všechny do jednoho pytle. Brazílie byla na mundialu slabá. Říkal jsem to i na streamu — pár hráčů hrálo dobře, ale když vypadneš, tak to nikoho nezajímá.

„Nic z toho nemá význam.“

Cítíš se někdy nedoceněný nebo zlehčovaný? Takové to: „Kámo, dal jsem další gól ve vyřazovací fázi, znovu jsem postoupil s Realem Madrid, mám dva góly ve finále Ligy mistrů. A v reprezentaci taky nehraju tak špatně.“ A lidé jako by všechno házeli do jednoho pytle a říkali: „Vini vlastně není až tak dobrý.“ Máš pocit, že tě nedoceňují tak, jak by měli?

„Mnohokrát ano. Ale vždycky jsem se snažil moc neřešit to, co říkají lidé, a soustředit se na to, co říkají lidé kolem mě a hráči, kteří jsou se mnou tady i v reprezentaci.“

„Samozřejmě můžu svůj výkon v reprezentaci hodně zlepšit, abych hrál jako v Realu. Ale dobré je, že vždycky mám další šanci. Znovu mám možnost jet na mistrovství světa díky tomu, co jsem udělal v Realu Madrid — díky tomu, že, jak jsi řekl, překonávám rekordy a píšu historii, na kterou lidé někdy zapomínají.“

„Jsem ale klidný. Je mi 25 a můžu dokázat mnohem víc. V reprezentaci jsem dal zatím asi jen osm gólů, ale když přijedu na mistrovství světa, dám čtyři nebo pět a staneme se mistry, celý ten příběh se změní. A všechny předchozí zápasy, ve kterých jsem hrál špatně, lidé označí za přípravu na světový šampionát.“

„Vždycky jsou vzestupy a pády. V mojí kariéře to tak bylo pořád. Dnes jsem zkušenější, klidnější a lépe připravený na rány, které mi dávají život, média i fanoušci. Často nespravedlivě — ale vím, jak velká je zodpovědnost reprezentovat tak velký klub v tak mladém věku.“

„Lidé často zapomínají na věk hráčů. Chtějí, aby všechno bylo hned. I v Realu mi trvalo dlouho, než jsem se rozjel. Všichni říkali, že nikdy nebudu dávat góly — a teď mám pátou sezonu po sobě s více než 20 góly. Učím se. A věřím, že už jsem se naučil, jak hrát v reprezentaci a jak být lepší.“

„Samozřejmě nebudu mít vždycky svůj nejlepší den. Ale doufám, že na mistrovství světa těch osm zápasů bude nejlepších osm zápasů mého života.“

Jak jsi prožil den nominace? Líbila se ti ta listina? Mluvil jsi s mnoha hráči? Někdo ti psal? Ty jsi psal někomu?

„Endrick mi pořád lezl na nervy s tím, jestli pojede, nebo ne, a co si o tom myslím. Říkal jsem mu: ‚Klid.‘ Ještě před nominací. A včera sem přišel a řekl, že to musíme oslavit. Přišel si s námi zahrát padel. Posílal mi zprávy skoro každý den: ‚Člověče, jsem strašně nervózní.‘ A já mu říkal: ‚Klid, kámo, přijde to. Pojedeš, budeš tam s námi.‘ Je taky hodně mladý. První mistrovství světa v devatenácti letech — to není pro každého.“

„Mluvil jsem taky pořád s Neymarem. Při každé nominaci říkal: ‚Sakra, Ancelotti mě zase nevzal. Jsem hrozně smutný.‘ A já mu vždycky říkal, že mu trenér věří a že až přijde moment pravdy, vezme ho. A tohle je ten moment pravdy.“

„Neymar je náš idol. Vždycky jsem k němu měl obrovské sympatie. Vždycky mě bránil. Sledoval jsem ho od začátku kariéry a mám z něj radost — po zraněních a všem, čím si prošel, se může vrátit do reprezentace a mít poslední šanci s výbornou skupinou, kde je spousta mladých, kteří hrají tady v Evropě.“

„Hodně nás podporoval, když jsme přicházeli — Rafa, Bruno… vždycky nám dodával sebevědomí. A teď si s ním znovu zahrát bude čest. A když Bůh dá, ať je to nádherný poslední tanec zakončený titulem mistrů světa.“

Lidé na internetu se snaží vytvářet rivalitu. Internet je těžký, že? „Vinícius Júnior vzal Neymarovi desítku“, „co je to za týpka“ a tak dál. Řeknu to na rovinu — jak to je? Vrátí se desítka Neymarovi? Ty zůstaneš se sedmičkou, svojí sedmičkou z Realu Madrid?

„Ještě neznám svůj číslo, kámo.“

Jak to? Jestli nebudeš mít sedmičku, bude problém, Ancelotti…

„Svoje číslo neznám, ale desítka je Neymarova. To je jasné.“

Jak to vypadá uvnitř? S těmi čísly. Lidé si myslí, že Vini přijde a řekne: „Neymar tu není, desítka je moje.“ Jak to je doopravdy?

„Myslím, že mě Ancelotti požádal, abych hrál s desítkou, protože to byl buď já, nebo Rafa — a Rafa má v Barceloně jedenáctku. Aby na nikoho jiného nepadla tak velká zodpovědnost, požádal mě, abych ji vzal.“

„Vzala jsem ji bez strachu, v klidu, s vědomím, že ji jen držím pro Neymara do správného momentu, protože Rodrygo, který ji nosil, se zranil. V těch zápasech, kdy nebyl Rodrygo ani Neymar, jsem mohl mít desítku já.“

„Byla to neuvěřitelná čest hrát s číslem Pelého, Zica, Neymara. Ale teď doufám, že se ta desítka vrátí Neymarovi, aby nám mohl pomoct. Já můžu hrát s jakýmkoli číslem — i když se sedmičkou je to vždycky nejlepší.“

Zmínil jsi Rodryga. To je hráč, který bude chybět — a bude chybět hodně. Brazílie před mistrovstvím světa strašně trpí kvůli zraněním. Přišla o Militãa, Estêvãa, Rodryga. Důležití hráči. Je v tom i nějaká dodatečná motivace hrát pro ně? Psali jste si? S Rodrygem, s Militãem?

„Militãa vídám každý den. Vždycky říkáme, že celý život se připravujeme na to, abychom hráli na mistrovství světa. Já byl na minulém šampionátu v základní sestavě, ale Rodrygo a Militão ne. A myslím, že na tomhle mistrovství by oba byli v základu a patřili k našim nejdůležitějším hráčům.“

„Ztratit mistrovství světa kvůli zranění je strašně smutné. Přeju jim, aby se vrátili co nejdřív, protože nejhorší moment pro fotbalistu je zranění — a ještě před mistrovstvím světa.“

„Teď už ale nemáme kam uhnout, nemáme koho dalšího povolat. Jsme těch 26 hráčů, kteří jsou tady. Těch 26 plus realizační tým a trenér. Není kam utéct. Musíme být maximálně jednotní, protože o tom mistrovství světa je. Jednota tě dovede k výkonům, které si ani neumíš představit, a k víře až do poslední vteřiny.“

„Na minulém šampionátu jsme, jak všichni vědí, vypadli tři minuty před koncem. Pokud budeme na tomhle mistrovství světa někdy prohrávat, musíme zůstat klidní, protože všechno se může změnit v jediné chvíli. Ancelotti říkal, že mistrem se stane ten nejodolnější tým.“

To byla taky vlastnost Ancelottiho Realu Madrid, že? Víra až do konce. Jak jsi říkal. Myslíš, že v brazilské reprezentaci je taky trochu Realu Madrid a téhle mentality?

„Myslím, že Liga mistrů a mistrovství světa jsou si hodně podobné. V Realu říkáme, že nejde o to ‚zabít‘ zápas, ale zůstat naživu. Když přežiješ až do penalt, můžeš vyhrát. O to jde.“

„Můžeš strašně trpět, ale když přijde ten moment — trpěl jsi 90, 95 minut, dáš gól a je konec. A lidé zapomenou, jak moc jsi trpěl. V Realu Madrid pořád něco doháníme. To se děje díky fanouškům, hráčům, klubu a inspiraci, kterou máme.“

„Věřím, že když tuhle inspiraci přeneseme i do reprezentace, může nás to dovést na místa, kde můžeme vyhrávat.“

Je nějaká reprezentace, proti které na mistrovství světa vůbec nechceš hrát?

„Ne. Když tam někdo je, musíš hrát s každým.“

A je nějaká, proti které bys naopak chtěl nastoupit?

„Francie, Španělsko, Portugalsko.“

Protože by to byly dobré zápasy?

„Argentina… vlastně skoro všechny. Každý zápas na mistrovství světa je dobrý a výjimečný. To jsou momenty, které ti zůstanou na celý život. Hymna, nástup na hřiště, atmosféra nominace — všechno, co se týká světového šampionátu, je jiné.“

„V Brazílii ještě víc — kvůli vášni, kterou náš národ má, kvůli tomu, jak dlouho jsme nevyhráli, kvůli lidem, kteří malují ulice a scházejí se, aby společně sledovali zápasy. Zažil jsem to jako fanoušek — a možnost zažít to jako hráč je něco, co jsem si ani nedokázal představit. Mít šanci to prožívat a žít ten sen je něco nepopsatelného.“

Jsi pořád mladý, ale už se dá říct, že jsi zkušený. Druhý mundial, v nominaci je spousta mladých. Endrick je hodně mladý, Rayan ještě mladší, Igor Thiago to zažívá poprvé, Martinelli je mladý, Luiz Henrique… Je to mladá skupina. Jaká je tvoje role lídra v kabině? Vidíš se jako lídr? Protože v Realu Madrid jím jsi — a v reprezentaci se jím asi taky stáváš. Jak vnímáš svou roli mezi těmi mladými kluky?

„Hrozně rád vtipkuju, takže abys byl lídr, často musíš trochu změnit způsob chování. A v tomhle ohledu neumím úplně přestat dělat si srandu. Ale snažím se dávat příklad dochvilností. Vždycky chodím včas, vždycky jsem v posilovně a na tréninku dřív než ostatní.“

„Snažím se pro ně dělat maximum a pomáhat, jak jen to jde. Nechci být ale nějaký ‚táta‘ všech, protože mi je teprve 25. Nejsem lepší než kdokoli jiný, kdo tam je — jen mám o něco víc zkušeností a trochu větší batoh než někteří hráči.“

„Snažím se jim předávat zkušenosti, které jsem získal od jiných hráčů a skvělých učitelů, které jsem měl v životě. A taky se snažím udržovat lehkou atmosféru, protože s úsměvem a radostí můžeš dojít kamkoli.“

„Když jsem na hřišti, snažím se mít maximální nasazení, abych strhl všechny ostatní. Kluci vždycky říkají: když Vini běží dozadu bránit, poběží všichni. Když je Vini šťastný, budou šťastní všichni. Když budu dávat góly, vyhrajeme všichni.“

„Jsme v tom spolu, protože mistrovství světa je náš národ proti všem ostatním. A všichni nás chtějí porazit.“

Z čisté zvědavosti: byl někdo z těch nových hráčů na reprezentačních trénincích, kdo tě opravdu ohromil? Někdo, s kým jsi dřív neměl kontakt?

„Estêvão.“

Fenomen?

„Škoda, že tam nebude, ale věřím, že se po zranění vrátí jako vždycky. Vrátí se skvěle. Má neuvěřitelnou osobnost a takovou ránu, že kdybych já měl takovou střelu, dával bych v sezóně mnohem víc gólů.“

„Je pořád hodně mladý, učí se, bude to umět dobře vést a určitě si zahraje na dalším mistrovství světa. Bude jedním z nejlepších na světě. Bez jakýchkoli pochyb.“

Pojďme mluvit o budoucnosti. Máš rád rozhovory o budoucnosti, nebo raději žiješ přítomností?

„Žiju přítomností, ale myslím i na budoucnost.“

Nedá se tomu vyhnout, že? Tvůj kontrakt s Realem Madrid končí příští rok.

„Ano.“

Představoval sis někdy sebe mimo Real Madrid? Je to dost zvláštní představa, že?

„Ne, nikdy jsem si sebe mimo Real Madrid nepředstavoval. Strašně si užívám každý moment, kdy tu jsem, protože je to klub mých snů. Vždycky jsem snil o tom, že tu budu hrát — a možnost být tady tak dlouho…“

„Teď jsem jedním z kapitánů týmu, i když jsem pořád tak mladý. To je důležité a v historii se to stává opravdu málokdy. Užívám si každou chvíli, chci tu zůstat celý život, ale zároveň nikam nespěchám s prodloužením smlouvy.“

„Mám kontrakt do roku 2027. Do roku 2027 je spousta času na to, abychom se s Realem bavili — a aby se Real bavil s námi. Klub je v klidu, já jsem v klidu, prezident mi věří a já věřím jemu. A to je všechno. Musíme čekat, žít každý den, každou chvíli a užívat si největší klub na světě.“

Rozumím. Takže tou historkou o návratu do Flamenga se nemám stresovat?

„Teď se nevrátím.“

A kdy? Abych se mohl připravit.

„To se musí naplánovat. Nevrátím se tak starý. Nevrátím se moc starý, protože hraju hodně.“

Co pro tebe znamená ‚starý‘? Protože fyzicky jsi brutálně nadaný.

„To jsem, ale začal jsem hrát strašně brzy.“

Už toho máš dost?

„Ne, to není možné.“

Řekl jsi to takovým tónem…

„Nemám toho dost, ale stýská se mi po Flamengu. Je tam ta nostalgie.“

Teď se nevrátíš?

„Ne.“

V nejbližších třech, čtyřech letech ještě ne?

„Je mi teprve 25.“

Jak to tři, čtyři roky, kámo? Devět let.

„Ne. To už bych byl moc starý. Musím vyhrát Libertadores s Flamengem.“

Zvládneš to, kámo.

„Trénuju proto, abych mohl hrát co nejdéle a vrátit se do Flamenga v dobré formě. A taky je potřeba vidět, jestli mě Flamengo bude chtít, protože ten kádr, co tam máme, musíš pořád sledovat, kámo.“

Děláš si srandu. Děláš si z toho legraci, kámo. Pojď do Vaska, Vasco na tebe čeká.

„Flamengo to nedovolí.“

Před chvílí jsi říkal, že když tě nebudou chtít…

„Ne, ne. Když mě nebudou chtít, ukončím kariéru a bude to v pohodě.“

A po kariéře bys chtěl dál pracovat ve fotbale?

„Nechci.“

Už nechceš nic dělat?

„Nechci už to ani vidět.“

Říkal jsi, že na mistrovství světa 2022 jsi byl hodně mladý. Všechno, o čem jsme mluvili — a o čem jsi mluvil i sám — bylo pro tebe po porážce hodně traumatické. Po vyřazení jsi řekl: ‚Chci odsud pryč.‘ Pobyt na tom místě tě bolel?

„Samozřejmě. Kdo nikdy nezažil mistrovství světa zevnitř, nedokáže si představit, jak moc je to důležité a jak moc se to liší od všeho ostatního, co jsem kdy prožil.“

„Prohrát mistrovství světa… myslím, že to byl nejhorší den mého života. Žiju fotbalem, žiju proto, abych hrál dobře, dělal velké věci a bránil svou zemi tím nejlepším možným způsobem. Prohrát, vidět všechny smutné, fanoušky naštvané, vědět, že jsme mohli udělat víc a ten turnaj vyhrát… to mi zůstalo v hlavě.“

„Nechci tím projít znovu a jsem rád, že mám další šanci reprezentovat svou zemi a udělat věci jinak. Fotbal je úžasný právě proto — v klubu ti dává šanci každé tři dny něco napravit. Na mistrovství světa jednou za čtyři roky.“

„Musíš dlouho čekat, musíš tvrdě pracovat, musíš se modlit, aby ses nezranil, a dělat všechno správně, abys tam byl. Já jsem dělal všechno správně, nezranil jsem se. Doufám, že se nezraním ani do turnaje. Odehrál jsem celou sezónu. Jsem v nejlepší možné formě — fyzicky, technicky i mentálně — abych odehrál skvělé mistrovství světa.“

Myslíš, že tohle může být tvé mistrovství světa? Nejde o to, jestli chceš tu odpovědnost sdílet — víš, že je rozdělená. Ale chceš ji vzít na sebe? Jak to vidíš?

„Nikdy jsem před odpovědností neutíkal. Vždycky jsem ji měl — nejdřív kvůli tomu, abych udělal všechno pro svou rodinu. Pak, když jsem přišel do fotbalu, ve Flamengu jsem byl největší talent a měl jsem odpovědnost nastupovat v každém zápase a snažit se… ne být nejlepší, ale splnit očekávání lidí, kteří tam chodili, aby mě viděli a hodnotili. Naučil jsem se to hodně mladý.“

„Později jsem přišel do Realu Madrid, největšího klubu na světě. Největší tlak, jaký může fotbalista mít, je tady. Prošel jsem vzestupy i pády. Jak jsem říkal — lidé tvrdili, že v Realu nebudu hrát. Pak, že nebudu dávat góly. Pak, že nebudu vyhrávat tituly. A já jsem ta tabu boural krok za krokem.“

„Bylo tu i to tabu 45 milionů — říkali, že jsem strašně drahý, a já vždycky říkal, že jsem byl levný. Nakonec to levné opravdu bylo, protože jsem dokázal vyhrávat tituly. Hraju v tomhle týmu dobře, prezident mě miluje, klub mě miluje a já dělám všechno pro všechny hráče, abychom byli pořád na vrcholu.“

„V reprezentaci je to stejné. Teď jsem ten, na koho se všichni dívají, protože jsem měl dobré sezony v Realu Madrid. Už pět nebo šest sezon jsem mezi deseti nejlepšími na světě. To zvyšuje odpovědnost. A je to odpovědnost, kterou chci — protože vím, že mám na víc, že se můžu zlepšovat a růst.“

„Nevím, kam až můžu dojít, protože můj strop je vždycky hodně vysoko. Dosáhl jsem úrovně, po které ode mě lidé budou vždycky chtít ještě víc.“

Zbývá 25 dní do mistrovství světa.

„To je dobře. Začíná moment pravdy.“

Jsi natěšený? Objevuje se nervozita?

„Zatím ne. Zatím jsem klidný. Žiju každodenním rytmem tady v Realu Madrid, snažím se připravit na maximum, abych se dál vyhnul zraněním. Celou sezónu jsem se nezranil. To je vysněná sezóna — když nemáš žádné problémy. Je to strašně těžké.“

„Odehrál jsem 56 nebo 57 zápasů. V Realu jsem vynechal jen jeden, protože jsem byl suspendovaný. Jinak jsem byl vždycky k dispozici. I když jsem letos dostal spoustu ran, byly vzestupy i pády, hodně pískotu… vždycky jsem nastavil tvář, protože vím, jakou mám odpovědnost. Jediné, co můžu dělat a ovlivnit, je to, co se děje na hřišti.“

Kdybys měl udělat top pět reprezentací pro mistrovství světa? Bez pořadí, aby tě lidé nehonili.

„Musím dát Brazílii.“

Tvoje top pět.

„Brazílie, Španělsko, Portugalsko…“

Proč Španělsko?

„Protože vyhrálo poslední mistrovství Evropy. Má tým, který spolu hraje už delší dobu. Má Lamineho — jednoho z nejlepších hráčů na světě, který na hřišti pořád dělá neuvěřitelné věci. To je hráč, který může sám vyhrát mistrovství světa. Mají Pedriho, mají skvělé hráče.“

Ty, Real Madrid, Barcelona… S Yamalem jste spolu svedli neuvěřitelné bitvy. Hrát proti němu není jednoduché, že?

„Ne, není.“

Jsi na opačné straně, díváš se a říkáš si: ‚Sakra, ten kluk se nezastaví.‘

„Mluvit o hráči Barcelony je vždycky komplikované, protože pak fanoušci začnou řešit svoje. Ale musíme obdivovat hráče, které máme na hřišti. Každý by měl zaplatit za lístek, aby viděl ty nejlepší. A Lamine je jedním z těch, kvůli kterým lidé platí, aby viděli, jak hraje.“

„Když ale vyjdeme na hřiště, každý chce porazit toho druhého a bránit svoje.“

A nějaké malé špičkování tam taky je, že?

„Jasně, to je vždycky dobré. Po zápase si podáme ruce a každý jde svou cestou. A jsem si jistý, že i on obdivuje hráče Realu Madrid a další fotbalisty. Takový je fotbal.“

„Dřív se ve fotbale nesmělo mluvit o hráčích jiných týmů, dnes jsme v tom otevřenější. Myslím, že i oni by měli mluvit o mně, o Mbappém, o Judem, o Fedem. To jsou hráči, kteří už hodně dokázali — a nevidím problém v tom, když o nich mluví hráči jiných klubů.“

Říkal jsi Španělsko, Portugalsko…

„Portugalsko, protože tam je můj vzor Cristiano Ronaldo — vždycky důležitý. Vitinha, João Neves, kteří jsou teď jedni z nejlepších. Je tam Nuno Mendes, Rafael Leão, který je můj kamarád, João Félix, se kterým mám skvělý vztah.“

Představoval sis někdy, že můžeš narazit na Cristiana Ronalda v play‑off mistrovství světa? Šílené.

„V play‑off to klidně může být, ale tehdy bude muset prohrát. Vyhrát musíme my.“

Nedá se nic dělat.

„On to pochopí. Je můj idol, ale pochopí.“

Španělsko, Portugalsko, Brazílie, Francie…

„Francie, protože byla ve dvou posledních finále. Má Kyliana Mbappého, má Dembélého, který byl poslední dvě sezony monstrum. A jako další dám Argentinu — protože je posledním mistrem světa, má sebevědomí a má Messiho, který je vždycky něco úplně jiného. Nikdy si nemůžeš představit, co dokáže udělat.“

Zdroj: realmadryt.pl