Marcos Llorente: Carvajal? Vystřelíš a někdo do tebe vlítne tak pozdě a s takovou agresivitou, to je penalta
- Bývalí hráči Realu
- dnes 8:23
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Marcos Llorente poskytl rozhovor katalánskému deníku Sport. Přinášíme kompletní překlad této konverzace s hráčem Atlética Madrid.
Začněme fotbalem. Zdá se, že na sraz reprezentace přijíždíš v ideálním momentu, abys obsadil pravý kraj obrany, který tu působil trochu neobsazeně.
„Já si nemyslel, že byl neobsazený. Cítím se velmi dobře, jsem v opravdu dobrém období jak profesně, tak osobně. Přijet na reprezentaci je radost a navíc se daří plnit cíle.“
Jaký je tvůj recept na to, že jsi v tak dobré formě?
„Není v tom nic tajného. Je to prostě hodně práce a všechny věci, které dělám a které všichni znají. To mi prospívá. Velmi důležité je také to, aby byl člověk šťastný mimo fotbal, protože to ti umožňuje být klidný a soustředit se na své věci.“
V neděli měla být penalta po faulu Carvajala?
„A co si myslíš ty?“
Že ano.
„Já si to myslím taky. Jsi v pokutovém území, i když už jsi vystřelil, a někdo do tebe vlítne tak pozdě a s takovou agresivitou, tak je to penalta. Kdyby se něco takového stalo ve středu pole a hráč ležící na zemi by tě takhle srazil, byl by to jasný faul a žlutá karta.“
Prý jsi byl po tom zákroku trochu otřesený.
„Špatně jsem dopadl, udeřil jsem hlavou o zem, a to mě právě omráčilo.“
Teď vás čekají dva přípravné zápasy, se Srbskem a Egyptem. Jak k nim přistupuješ?
„Scházíme se velmi zřídka. Čtyřikrát do roka, takže to musíme maximálně využít. Je to deset dní důležitých zápasů, abychom se dál zlepšovali a lépe poznávali.“
A pak vás čeká těžký dvojzápas v Lize mistrů s Barcelonou, že?
„Ano, bude to náročné. K tomu ještě ligový zápas. Tři utkání s velkým rivalem a samotný dvojzápas vypadá velmi zajímavě. Je to čtvrtfinále Ligy mistrů a po Copa del Rey se už dobře známe.“
Myslíš, že hráči Barcelony nastoupí s touhou po odvetě?
„Určitě budou chtít odvetu, ale už v pohárovém dvojzápase byli velmi náročným soupeřem a všechno se rozhodlo o chloupek. Oba týmy si to navzájem hodně ztíží.“
Klíčovým hráčem Barcelony, kterého je třeba zastavit, je Lamine Yamal?
„Ano, je to skvělý fotbalista, hraje výborně, ale vedle něj jsou ještě Raphinha, Pedri… Barcelona má výborný tým a nemůžeš se soustředit jen na Yamala. Mají spoustu hráčů, kteří umí rozhodovat zápasy, takže je potřeba dávat pozor na všechny.“
Na čem bude ten dvojzápas záviset?
„Na tom, abychom u nich odehráli opravdu dobrý zápas a nechali vše otevřené před odvetou. Na Metropolitanu jsme silní. Abychom postoupili, musíme odehrát dva velké zápasy.“
K tomu se přidává ještě rozruch kolem Juliána Álvareze a toho, jestli ho Barcelona chce, nebo ne. Jak si s tím hlukem poradíte?
„Výborně. Já nejsem Julián a tohle je něco, co vzniká zvenčí. Nemyslím si, že to ovlivňuje mě nebo tým.“
Vidíte, že je soustředěný?
„Ano, vidíme, že je šťastný, že má chuť. Když dává góly, je vidět, že chce dělat všechno dobře. Je to téma, které vzniklo spíš mimo kabinu, protože tam to vůbec necítím.“
Mluvil jsi o tom, že jsi šťastný i mimo hřiště. Neunavuje tě už, že se pořád ptáme na tvoje rutiny?
„Neunavuje, ale lidé to už znají. Nechci být nudný a pořád dokola opakovat to samé. Lidé vědí, jaký životní styl vedu mimo fotbal, a nemyslím si, že je potřeba to dál vysvětlovat.“
Cítíš se trochu jako někdo výjimečný?
„Ne, spíš naopak — pro mě jsou zvláštní ostatní. Jsem normální chlap, dělám věci, které dnes nejsou moc běžné, ale samy o sobě jsou úplně normální. Chápu, že v dnešní společnosti je těžké žít takovým stylem jako já, ale takhle by to mělo vypadat a takhle jsme žili mnoho let, než jsme se dostali k tomu, jak vypadá život dnes.“
Kde ses to naučil?
„Od lidí, kterým opravdu záleží na našem zdraví a kteří zkoumají věci přesahující to, co se dnes běžně učí. Není na tom nic zvláštního. Když ti to někdo dobře vysvětlí, všechno dává smysl. Žít přirozeně je logičtější než žít uměle — a právě tak uměle dnes žijeme.“
Líbí se ti, že jsi pro ostatní určitým vzorem?
„Líbí se mi, že můžu být někým, kdo některým lidem pomůže, aby nevěřili všemu bez přemýšlení a sami si ověřovali, co jim prospívá. To, co dělám, je nejpřirozenější věc na světě. Jsme přirozené bytosti a žijeme v přirozeném světě. Dnešní život nás vede směrem k umělosti, a to není ani správné, ani zdravé.“
Co je pro tebe umělé?
„Například to světlo, kterým mi tu svítíte do obličeje“ (ukazuje na reflektor – pozn.).
Vadí ti to?
„Ne, nasadím si brýle a je po problému (má žlutá skla – pozn.). Ale není to přirozené, není to dobré ani pro mě, ani pro tebe, není to zdravé. Chvíli během dne to nevadí, ale žít tak celý život, to ne.“
A brýle s červenými skly?
„Ty jsou na noc.“
Co ti v noci vadí?
„To, že světlo má velmi vysoký „peak“ a napodobuje poledne. Když na tebe takové světlo dopadá o půlnoci, tvoje tělo ani mozek nechápou hodinky ani tvoje úmysly, že jdeš spát. Ne, ne. Tělu je to jedno, ono rozumí jen světlu. Myslí si, že je poledne, i když bys měl už dávno spát.“
Nebojíš se o kůži při tak velké expozici přímému slunci?
„Pokud máš se sluncem správný vztah, tak ne. Problém nastává, když celý rok slunce nevidíš a pak přijedeš v srpnu a ležíš sedm hodin na pláži. Je to vina slunce, které je tam nahoře celý rok? To je jako kdybys celý rok netrénoval a v srpnu si naložil dřepy se dvěma sty kily a zničil si kolena. Je to vina cvičení, nebo tvoje, protože jsi celý rok nic nedělal? Se sluncem je to stejné.“
Pokud jde o stravu, říká se, že držíš paleolitickou dietu. Je to tak?
„To je nálepka, kterou mi někdo přilepil, ale všechno je mnohem jednodušší. Strava není nejdůležitější částí zdraví, před ní je spousta jiných věcí. Samozřejmě všichni víme, jak jíst. Když jíš deset koblih denně… Všichni víme, co znamená vyvážené jídlo. Není potřeba jít do takového extrému jako já, stačí jíst rozumně, a když máš vyřešené jiné zásadní věci, strava ustupuje do pozadí.“
Dodržuješ přerušovaný půst?
„Držím noční půst.“
Co to znamená?
„V noci nejím. Poslední jídlo mám před západem slunce.“
Nemáš o půlnoci hlad?
„Ne, pokud to máš dobře nastavené. Když žiješ chaoticky, tak je jasné, že tě o půlnoci přepadne hlad.“
To všechno zní trochu jako paranoia…
„Nikdy dřív jsme neměli taková světla. Člověk vždy žil v rytmu slunečního světla a tmy. My si den uměle prodlužujeme. To, co dělám já, je normální. Problém je, že jsme se vydali směrem ke světu, který není přirozený. Když takhle chápu biologii a člověka, tak takhle žiju. Nepřijde mi normální, že jsou lidé o půlnoci pořád vzhůru a aktivní.“
A co ty čáry z letadel?
„To je jiný příběh. O tom bychom potřebovali mluvit půl hodiny.“
Ale myslíš si, že to ovlivňuje ekosystém?
„Díval ses dnes na oblohu?“
Ne, přijel jsem vlakem.
„Právě o to jde, že si toho ani nevšímáme. Když jsi venku a sleduješ oblohu, pochopíš. Doporučuju ti, abys to zkusil. Když nepozorujeme a nezastavíme se, abychom se zamysleli, různé věci se nám prostě dějí…“
Možná si jen nechceme komplikovat život…
„Přesně tak. A já to naprosto chápu. Nejjednodušší je jít životem a nad ničím nepřemýšlet. Dokonale tomu rozumím.“
Je dobře, že se objeví někdo jako ty a snaží se nám to připomenout.
„Nejde ani tak o připomínání, ale o to, aby člověk věci pozoroval a zastavil se, měl vlastní názor a nevěřil bezmyšlenkovitě tomu, co mu říkají. Je třeba hledat, ptát se a hlavně pozorovat. Když pozoruješ, když si všímáš, jestli ti nějaké jídlo sedlo, jak na tebe působí červené světlo, jak na tebe působí dřívější jídlo, sezení na slunci na trávě…“
Na závěr téma tvé smlouvy. Kontrakt s Atléticem Madrid platí do roku 2027. V jaké jsi situaci?
„Je pro mě jasné, že chci v Atléticu Madrid zůstat déle. Jsem šťastný na místě, kde si mě váží, a doufám, že se dohodneme tak, aby si všichni vážili všech a já mohl smlouvu prodloužit. Nikdy jsem nebyl typ, který hraje pro tribuny, ale upřímně — chtěl bych ukončit kariéru v Atléticu Madrid.“
Četl jsem, že bys chtěl ukončit kariéru mladý. Je to pravda?
„Určitě, ale dobře — a co pro tebe znamená „mladý“?“
33–34 let.
„No, nemyslím si, že budu hrát po 35. roce života.“
Proč?
„Z mnoha důvodů. Vždycky mluvím o rovnováze. Nakonec ji vztahuju na každou situaci v životě a zdá se mi, že ve 35 letech už se ta pomyslná miska vah nebude naklánět ve prospěch fotbalu, ale života mimo něj. Tak to teď cítím a tak teď přemýšlím. Samozřejmě, život se může vyvíjet různě, ale nemyslím si, že v tomhle sportu vydržím déle než do 35.“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: sport.es
