Guardiola: Absence Realu? Nikdy nebudu snižovat význam tohohle klubu, jeho hráčů a všeho, co má k dispozici
- Liga mistrů
- dnes 20:36
- 0 Komentářů
- Laša
Pep Guardiola se objevil na tiskové konferenci před středečním duelem s Realem Madrid. Přinášíme kompletní přepis setkání trenéra Manchesteru City s novináři na stadionu Santiago Bernabéu.
Při takovém zápase – jak moc je výhodné řídit minuty hráčů tak, jak jsi to dělal v poslední době? Jakou vám to může dát výhodu, když vezmeme v potaz zranění v Realu Madrid?
„Zítra to bude jedenáct na jedenáct. Jasně, když je kádr kompletní a hraješ ve více soutěžích nebo máš nabitý program, rotace dává smysl — udržíš čerstvé nohy i hlavu. Ale zítřek je jiný příběh. Je to úplně jiná soutěž než Premier League nebo FA Cup. Je to první duel dvojzápasu a naším cílem je získat dobrý výsledek do odvety.“
Dobře víš, jaký vliv mají tribuny na Real Madrid, když se jim daří. Jak důležité pro váš tým bude udržet zítra koncentraci a nenechat se strhnout emocemi?
„Emoce přicházejí ve chvíli, kdy hraješ špatně, nebo když je soupeř lepší. Tehdy to může mít vliv. Není to poprvé, co tu jsme — byli jsme tu už mnohokrát a většina hráčů tohle místo dobře zná. V takových soutěžích je to strašně důležité. Nikdy nevíš, co se může stát, ale jedno je jisté: nic dobrého nepřijde, pokud nebudeš sám sebou. To je prostě nemožné. Musíš se postavit zápasu i soupeři s obrovským respektem, ale zároveň mu hledět do očí a říct: ‚Takhle vypadáme jako tým a takhle musíme hrát.‘ Možná budeš mít štěstí a postoupíš, ale příště už to štěstí mít nemusíš. Proto musíš být sám sebou. To je jediný správný přístup, když hraješ na těch největších scénách proti velkým týmům, vědom si toho, že nás čeká 180 minut, během kterých budou mít oba týmy své momenty. Čím lépe zvládneme naše horší fáze a jejich lepší fáze, tím lépe pro nás.“
V kádru máš dva v jistém smyslu nové hráče, Guéhiho a Semenya. Pro oba to bude premiéra v Lize mistrů. Je to pro ně velká událost — jak velký rozdíl to představuje?
„V životě je vždycky nějaký první krok. A když k tobě hráči přicházejí v tomhle věku, kolem pětadvaceti, šestadvaceti let, tím dřív začnou takové situace zažívat, tím lépe pro budoucnost klubu.“
V minulé sezoně jsi sem přijel na play-off a Real byl tehdy lepší tým. Jak je to jiné letos, když se sem vracíš s touhle skupinou hráčů a s očekáváním, že můžete postoupit do čtvrtfinále?
„Ano, rozhodně jsme na tom teď lépe, co se týče dostupných hráčů. Loni jsme sem dorazili opravdu unavení a s velmi omezeným počtem hráčů, kteří byli v tu chvíli schopní nastoupit. Ale když hraješ proti takovým týmům, které mají obrovské zkušenosti, na spoustu věcí ti odpovím až zítra — a hlavně příští úterý večer po zápase.“
Arbeloa před chvílí na své tiskové konferenci řekl, že když se hraje proti tobě a Manchesteru City, vždycky se dá čekat nějaké překvapení, že máš něco v rukávu. Můžeme tedy něco čekat i zítra večer?
[úsměv a přikývnutí] „Spoustu překvapení. Je to poprvé, co budu hrát proti Álvarovi, takže nevím. Ne, upřímně — žádná překvapení nebudou… Myslím, že se dobře známe. On zná nás. Samozřejmě musíme udělat určité úpravy kvůli kvalitě, kterou oni mají, ale žádné překvapení se nechystá.“ [úsměv]
Pro mnoho týmů, které sem přijíždějí, hraje roli určitý faktor strachu — z Bernabéu, z fanoušků, z týmu a hráčů, které Real má. Ale vy už jste tu byli tolikrát. Myslíš, že tenhle faktor u tvých hráčů už zmizel, protože jsou na to zvyklí?
„Ano, ale pořád platí, že se s tím někdy nemusíš dokázat vyrovnat… Je to jako hrát na Anfieldu, Old Traffordu, Emirates, Stamford Bridge, Camp Nou nebo na Bayernu. Není to nic nového. Musíš tím projít. Teď třeba PSG — to je úřadující mistr. Prostě se musíš soustředit na fotbal.“
„Upřímně, je lepší tady být než tady nebýt. Radši přijedu na takový stadion a hraju osmifinále, protože to znamená, že jsme pořád v evropské špičce. Jak jsem říkal už mnohokrát — před dvanácti, třinácti lety tenhle klub v takových zápasech vůbec nebyl. Čím častěji tu jsi a čím častěji takové zápasy hraješ, tím líp.“
„Pro mě osobně je to vždycky lekce. Pro nové hráče je to zkušenost do budoucna. Samozřejmě chceme postoupit. Samozřejmě zítra uděláme maximum, abychom byli v úterý ve hře o postup, protože chceme pokračovat. A přesně s tímhle přístupem do toho musíme jít.“
Říkal jsi, že se nic dobrého nestane, pokud nebudete sami sebou jako fotbalový tým. Jak bys tedy popsal svůj tým? Jeho identitu?
„Zápas s Newcastlem ukazuje, kdo jsme.“
Co tím myslíš?
„Podívej se na ten zápas. To definuje tenhle tým. Chceme být proaktivní, chceme získávat míč zpátky… A když můžeme, chceme rychle přecházet do útoku, protože při kvalitě, kterou soupeř má, to prostě musíme dělat. Jinak je potřeba zatlačit protivníka níž a vyvarovat se chyb, protože v téhle soutěži se tvrdě trestají. Tlačit je níž a útočit, ale hlavně být konzistentní — znovu a znovu, pořád dokola — a získávat míč zpět co nejrychleji.“
„Myslím, že tohle tenhle tým charakterizuje už deset let, i když s výkyvy. Nemůžeš být deset let perfektní. Během té doby jsme se dvakrát, třikrát, čtyřikrát přestavovali s novými hráči. Ale intenzita — ta taky trochu vystihuje to, co se stalo před čtyřmi dny. To je podle mě něco, co hráči cítí, a já to opakuju pořád.“
„Před dvěma, třemi měsíci jsem klukům říkal: hrajeme proto, abychom si sami dokázali, jakým způsobem musíme hrát, abychom se dostali do závěrečných fází a mohli se měřit s top týmy. Protože v téhle sezoně jsme měli 67 % nových hráčů a museli jsme hrát v listopadu, prosinci, lednu — bylo potřeba vyhrávat důležité zápasy, ale zároveň jsme si museli něco dokázat. Museli jsme hrát tímhle způsobem, museli jsme to vidět a představit si to: ‚Ano, jsme toho schopní. Můžeme hrát dobře. Můžeme dojít daleko.‘“
„Jinak vypadneme a příští sezonu to budeme zkoušet znovu. Ale když už jsme tady, musíme si dokázat, že umíme hrát náš nejlepší fotbal. Z mojí zkušenosti — když se dostaneš do semifinále nebo finále Ligy mistrů a nejsi tam sám sebou, je to mnohem těžší. Jasně, můžeš mít štěstí. V téhle soutěži se to stává. Není to 38 zápasů jako Premier League nebo La Liga, kde musíš být konzistentní. Tady někdy zasloužíš postup a nepřijde, a jindy hraješ špatně a stejně jdeš dál, protože fotbal je nevyzpytatelný.“
„Ale musíš si ten ‚lístek‘ zkusit zasloužit, rozumíš. Chci si zasloužit postup do dalšího kola. A jediný způsob, jak mít pocit, že si to zasloužíš, je být sám sebou. To je jediná cesta.“
Rád bych lépe pochopil, co tím myslíš. Už mnohokrát jsi říkal, že jako tým i jako klub se musíte posunout, abyste si zasloužili postup do dalšího kola a boj o trofeje. Co to přesně znamená pro klub? Co se musíte naučit, abyste lépe konkurovali?
„Jak to myslíš?“
Aby byl tým konkurenceschopnější a měl zkušenosti na takové zápasy.
„Hrát lépe než soupeř. Ve fotbale je spousta faktorů. Dnes jsou třeba standardní situace v moderním fotbale — zvlášť v Premier League — obrovskou zbraní. Ale jde o to hrát lépe než protivník. Někdy se ti to povede, někdy ne. Někdy, jak už jsem říkal, nehraješ tak, jak bys měl, a přesto postoupíš.“
„Ale já se vždycky snažím… A není to jednoduché. Omlouvám se, ale v Barceloně jsem cítil, že jsme byli tím, čím jsme měli být. V Bayernu nebo v City jsem nikdy neměl pocit, že jsme úplně tím, čím bychom podle mě měli být. Tak jsem to dlouho vnímal. A vždycky jsem chtěl, když jsem sem přijížděl — dřív s Barcelonou, tehdy méně často než teď“ [úsměv] „pak s Bayernem, prostě na ty největší scény, nebo třeba na Anfield proti Jürgenovi v Lize mistrů — aby náš tým byl sám sebou. Abychom se soupeři dívali do očí a příliš nepřemýšleli o následcích.“
„Když vypadneme, tak vypadneme. Gratulace Madridu a příští sezonu se vrátíme. Ale ať vypadneme jako tým, kterým opravdu jsme. To mě na těch největších scénách zajímá nejvíc. Když přijde březen, duben, květen, když se blíží finále a semifinále, jde o to, abys dokázal prosadit sám sebe.“
„Někdy to nejde, jasně — soupeř je lepší, nebo ti nedovolí hrát to, co chceš. To se může stát. Ale aspoň to zkus. Prostě to zkus.“
Říkal jsi, že někdy v Bayernu a v City jsi měl pocit, že jste ještě nebyli týmem, kterým jste se mohli stát. Kdy se to změnilo? Kdy sis řekl: „Teď jsme tím, čím můžeme být“?
„Myslím, že v roce, kdy jsme vyhráli finále Ligy mistrů. I když jsme neodehráli dobré finále, byl to první krok. A jsem si téměř jistý, že kdyby se ta generace dostala do finále dvakrát nebo třikrát, byla by lepší. Potřebuješ tu zkušenost. Je těžké tam dojít poprvé a hned vyhrát.“
„Ale ten tým měl za sebou věci, které mu pomohly vyrůst: prohru tady v posledních minutách, výborný zápas s Tottenhamem a vyřazení ve čtvrtfinále, a spoustu dalších utkání, ve kterých jsme hráli opravdu, opravdu dobře, a přesto jsme vypadli. To jsou věci, kterými si musíš projít, abys došel do bodu, kdy si řekneš: ‚Je to v pořádku.‘“
„Teď ale máme spoustu hráčů, kteří to ještě nezažili, takže uvidíme, jak zareagujeme a jak se zachováme.“
[Dotazy španělských novinářů]
[El Mundo] V prosinci jsi tu byl také, ale situace Realu byla jiná — trenérem byl Xabi Alonso, teď je to Álvaro. Tehdy jsi dal odpověď, která vzbudila velkou pozornost — takové malé doporučení pro Xabiho, aby ‚čůral po svém‘“ [úsměv Guardioly] „Vzhledem k tomu, že pro Arbelou je to první sezona na téhle úrovni a ty jsi v elitě už mnoho let, jaké doporučení bys dal Álvarovi?“
„Rady dávám lidem, se kterými jsem něco prožil. S Álvarem jsme se potkali jen tehdy, když jsem byl trenérem Barcelony a on hráčem Realu Madrid, ale jinak nikdy. Rady dáváš lidem, které znáš. U ostatních bych si to nedovolil, protože nejsem ten, kdo by jim je měl dávat.“
„Xabimu ano, protože jsme spolu strávili dva skvělé roky v Mnichově a máme dobrý vztah. Ale s Álvarem takový vztah nemám.“
[SER; Meana] Jak fotbalově hodnotíš tenhle Arbeloův Real Madrid ve srovnání s tím, proti kterému jsi hrál v prosinci, když trenérem byl Xabi Alonso?
„Vidím podobné věci… Každý trenér má své detaily. Samozřejmě Real, proti kterému jsme hráli pod Xabim Alonsem, byl jiný: Mbappé tehdy nehrál, ale byl tam Bellingham a další hráči. Teď má Real také své absence, ale Real je pořád Real. Víte, jaký na něj mám názor. Jsou to jen určité nuance. Nakonec — přes všechny teorie, které si já i Álvaro můžeme vymyslet — rozhodují hráči.“
[ABC] Je to tvoje šesté pohárové střetnutí City s Realem. Viděl jsi proti nim už všechno. Znamená těch sedm absencí, nevyrovnaná sezona a změna trenéra, že tohle může být nejméně vyrovnaný dvojzápas, jaký jsi s nimi kdy měl? Nebo si to nemyslíš?
„Uvidíme v úterý. Například loni to bylo nevyrovnané taky — přijeli jsme v těžkém momentu, co se týče formy i nálady, a s velkým počtem absencí. Nebudu to já, kdo bude snižovat význam tohohle klubu, těchto hráčů, jejich trenéra a všeho, co mají k dispozici.“
„Vím, co Real znamená v téhle soutěži a jak těžkým soupeřem je, to je jasné. Ale nejen Real — kdokoli jiný by byl stejně náročný. Kdybych v téhle fázi narazil na Atlético Madrid, Barcelonu nebo Bayern, považoval bych je za stejně těžké soupeře.“
[Chiringuito] Bez Bellinghama a bez Mbappého na straně Realu — máš už v hlavě nějaký plán, nějakého hráče, jak zastavit Viníciuse a ty jejich protiútoky, po kterých bývá City občas odkryté?
„Ano, je to těžké. Dřív jsme tam měli Kylea Walkera. Ano, je to samozřejmě stálé nebezpečí. Musíme být hodně blízko u sebe, hlavně když máme míč, a po ztrátách se rychle vracet — naskočit na motorku a pelášit dozadu, jiná možnost není“ [smích] . Často je to tak, že i když to kontroluješ dobře, jsou věci, které prostě zastavit nejdou. Třeba jejich schopnost najít prostor s Valverdem nebo Alexandrem-Arnoldem — to jsou věci, o kterých víme, že budou těžké.“
„Ale pokusíme se vnutit jim naši hru a udělat všechno pro to, aby byl u míče co nejméně. Uvidíme, uvidíme, jak zítra budeme hrát.“
[El Desmarque] Mbappé zítra nenastoupí. Nevím, jestli víš, že se tady v Madridu hodně mluví o tom, že byl minulý týden v Paříži, kde se zotavoval po zranění. Jel si tam pro druhý lékařský názor, což prý znamená, že úplně nevěří lékařům Realu. Co si myslíš o takových druhých lékařských názorech? A dovolil bys svému hráči odjet na týden do rodné země uprostřed sezony, aby získal druhý názor a trochu si odpočinul?
[úsměv] „Opravdu je tak důležité, co si myslím o rekonvalescenci Mbappého a o tom, že jel do Paříže? Mimochodem, podle informací tam neletěl sám“ [úsměv; narážka na pobyt s Ester Expósito] … [po chvíli smích Pepa i celé místnosti] „Opravdu je moje stanovisko v téhle věci tak podstatné? U nás v klubu se to stává taky.“
Až tak?
„Ano, ve všech klubech. Každý má svoje… A nemyslím si, že to někoho snižuje. Ne, upřímně — nejsem člověk, který by to měl komentovat.“ [smích]
[COPE] Je to pátý rok v řadě, kdy hraješ dvojzápas s Realem Madrid. Na Bernabéu už jezdíš skoro jako domů. Jsi tím už unavený? Máš toho dost? Nebo je to naopak ideální moment — vy jste v dobrém období, oni v horším? Nebo to nehraje žádnou roli?
[povzdech] „Nemůžu se řídit tím, v jaké formě je Real. Zaprvé proto, že tu nejsem — nevidím je na tréninku, nevidím všechny jejich zápasy. Viděl jsem pár, jasně, včera, předevčírem, ale to není kompletní obrázek.“
„Chci se řídit námi, našimi posledními zápasy. To je to, čeho se držím. Máme věci, které jsme udělali velmi dobře, a věci, které jsme udělali ještě lépe. Teď uvidíme, jestli to dokážeme udržet. Nemám jinou možnost.“
„A to ostatní — v jaké jsou oni formě nebo nejsou — to se ukáže zítra. Máš nějaký plán, a pak se stane to, co se má stát.“
„Ale ano, už je to hodněkrát. Los nám přál, chovají se k nám dobře, dobře tu jíme, dnes si dáme dobrou večeři, zítra taky… a pak se musíme dobře připravit na zápas a vědět, že musíme být na našem absolutním maximu, abychom se vrátili do Anglie k našim lidem s dobrým výsledkem a viděli, jestli dokážeme postoupit.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: realmadryt.pl
