KOMENTÁŘ: Špatná fyzická příprava je Pérezova neomylná mantra
Carlos Carpio, zástupce šéfredaktora deníku MARCA, se ve svém nejnovějším komentáři zamýšlí nad tím, zda současné problémy Realu skutečně pramení ze špatné kondice, a jestli má být návrat Antonia Pintusem univerzálním lékem na všechny neduhy. Přinášíme překlad jeho textu.
Pro Florentina Péreze je výmluva v podobě špatné fyzické přípravy něco jako tmavě modrý oblek a kravata ke světle modré košili: nikdy s ní nešlápne vedle a vždycky se k ní vrátí. Zpochybnění kondice jako důvod pro odvolání trenéra se pro prezidenta stalo spolehlivou mantrou. Sáhl po ní, když se loučil s Ancelottim, přestože Ital vyhrál víc trofejí než kdokoli jiný. Použil ji při rychlém konci Rafy Beníteze po sedmi měsících. A vytáhl ji i při ukončení druhé éry Zinedina Zidana. Znáte to: když Real přestane vyhrávat, je to proto, že tým dostatečně tvrdě nepracuje. Cokoli, jen se nepodívat na hráče — své věčné chráněnce — nebo do zrcadla.
A teď jsme zpátky na stejném místě. Je vlastně docela pikantní, že někteří hráči, kteří mají díky Pintusovým metodám, metabolickým maskám a celé té vědecké mašinérii znovu „létat“, jsou podle klubové propagandy ti samí, kteří ještě nedávno médiím tvrdili, že sotva stojí na nohou, protože Xabi Alonso a jeho kondiční trenér Ismael Camenforte jim dávali příliš zabrat během nekonečně monotónních tréninků ve Valdebebas. Tak jak to tedy je? Trénovali málo, nebo moc? Jak říká staré přísloví — dort nejde mít i sníst.
Pintus je kromě uznávaného odborníka a člověka, kterému Florentino bezmezně důvěřuje, také velmi pohodlnou zástěrkou. Prezident v něj věří téměř slepě, ale očekávání, která do něj vkládá, jsou z několika důvodů přehnaná. Za prvé: ochota téhle kabiny tvrdě pracovat je — řekněme to diplomaticky — dost relativní. Opakuji se, ale říká se, že Arbeloa si toho všiml už dávno.
Druhým problémem je lavina zranění v obraně, která jen tak nezmizí. Defenziva je plná hráčů s křehkou fyzickou konstitucí a vysokým rizikem recidivy po předchozích vážných úrazech. Alaba, Rüdiger, Mendy, Militão a Carvajal jsou fotbalisté, kteří mohou kdykoli vypadnout. A to nespraví ani Pintus, ani nikdo jiný.
Třetí důvod jde rovněž mimo kompetence italského kondičního trenéra. Real Madrid v poslední dekádě nikdy nebyl vzorem fyzické intenzity — mohl si dovolit nahrazovat nedostatky talentem. Jenže to už dnes nestačí. Kádr, zaplněný průměrnými hráči s přehnaným sebevědomím, postupně přicházel o fotbalisty s neotřesitelnou hierarchií. A ti, kteří zůstali, se tvrdošíjně drží privilegií, která si při současné, nízké úrovni výkonů zaslouží jen hrstka z nich.
Jenže napravit tuhle pohodlnost, nebo se vrátit k přivádění hráčů, kteří skutečně dělají rozdíl, je úkol pro prezidenta — ne pro trenéra fyzické přípravy.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: MARCA
2 Komentářů
toto je cista pravda dufam ze si toto uvedomi aj pan prezident a zacne nieco s tym robit
Ano. Osmdesátníci (téměř) jsou plni elánu, inovací a hlavně, neuvěřitelně silné sebereflexe.