Tři odpovědi a tři otázky po prohře v El Clásicu

Španělský superpohár
dnes 8:18
1 Komentář
Laša

Thibaut Courtois (zdroj: realmadrid.com)

Real Madrid podlehl Barceloně ve finále Španělského superpoháru v saúdskoarabské Džiddě 2:3. Dvakrát se prosadil Raphinha, přičemž jeho druhý zásah — rozhodující pro zisk trofeje — přišel po teči Raúla Asencia. Za Bílý balet skórovali Vinícius Júnior a Gonzalo García, mezi jejich góly se ještě v nastavení prvního poločasu elegantním lobem prosadil Robert Lewandowski. Blaugranas tak získali trofej podruhé v řadě.

Tři odpovědi

Kdo vlastně mohl nastoupit v obraně?

I ti největší optimisté mezi madridistas věděli, že Antonio Rüdiger bojuje s časem, aby se stihl zotavit z poranění kolene, se kterým ve čtvrtek dohrával a kvůli němuž musel nakonec odkulhat ze hřiště. Jeho náhradník Dean Huijsen nastoupil za poslední dva měsíce jen ve třech zápasech, protože i on řešil vlastní zdravotní potíže. Éder Militão zůstává dlouhodobě mimo hru, nouzová varianta Ferland Mendy vypadla v sobotu večer, další možnost Dani Carvajal ještě po svém zranění neodehrál ani minutu a David Alaba nehrál od poloviny října. Nakonec byl rakouský veterán potřeba, protože Fede Valverde i Dean Huijsen museli kvůli (DALŠÍM!!!) zdravotním potížím ze hry odstoupit. Defenziva Realu byla daleko za ideálem: v řadě pozic šlo o třetí až čtvrtou volbu.

Byl Kylian Mbappé vůbec připravený nastoupit?

Mbappého přelet do Saúdské Arábie bezprostředně po čtvrtečním semifinále byl jasným signálem nervozity, která v Realu Madrid před finále panovala. Ještě před deseti dny byl oficiálně mimo hru na tři týdny, takže jeho start se zdál prakticky nemožný — přesto se v pátek připojil k týmu. To, že zůstal na lavičce, naznačovalo, že jeho fyzická připravenost je daleko od úrovně potřebné pro tak náročné utkání. Jeho nasazení místo Gonzala Garcíi po Raphinhově gólu působilo spíš jako akt zoufalství než součást promyšleného plánu. A pokud Mbappé skutečně fit byl, nebylo vidět, že by existovala jasná strategie, jak ho využít — ani proti unavené obraně Barcelony. Celé jeho nasazení tak působilo jako poslední zoufalý pokus změnit průběh zápasu.

Mohl říjnový triumf v El Clásicu dodat Realu Madrid sebevědomí?

V semifinále Real Madrid bez problémů přenechal iniciativu Atléticu. Po traumatické porážce 2:5 ze září se tomu dalo snadno porozumět. Proti Barceloně však šlo o jiný kontext. Říjnové Clásico bylo utkáním, v němž Real dominoval a kontroloval hru. Tentokrát ale znovu zvolil pasivnější přístup a nechal Barcelonu diktovat tempo. S pouhými 32 % držení míče působil Xabi Alonso takřka mourinhovsky — jeho tým hrál druhé housle a čekal na chyby soupeře, místo aby se pokusil převzít iniciativu.

Byla to strategie v ostrém protikladu k tomu, co proti Flickově Barceloně zkusil Carlo Ancelotti — a co mu příliš nezafungovalo. Real Madrid tentokrát neukázal ambici převzít kontrolu nad zápasem, ale šlo o vědomou strategii: zasáhnout Barcelonu z protiútoků. Jenže Real už dlouhé roky nestaví svou hru na chybách soupeře a rychlých brejcích — a pro spoustu fanoušků bude způsob téhle porážky těžko stravitelný.

Tři otázky

Co to znamená pro budoucnost Xabiho Alonsa?

Ze Saúdské Arábie se dál objevovaly zprávy, že Xabi Alonso mohl být odvolán, pokud by semifinále s Atléticem skončilo porážkou. Pomyslné přesýpací hodiny, které jako by neustále odměřovaly čas do jeho konce, se tak znovu posunuly — tentokrát až k možnosti vysokého ponížení v El Clásicu. Prohra sama o sobě však nebyla ostudná. Real Madrid byl sice jasně horší, ale výsledek rozhodně nepatří mezi ty, které by se zapsaly do historie jako jedny z nejhorších v posledních letech.

Alonso tak zřejmě dostane další šanci. Výrazná výhra nad Betisem na úvod roku 2026 pomohla atmosféru alespoň částečně zlepšit po sérii nevýrazných vítězství na konci roku 2025. Přesto se zdá nepravděpodobné, že by po této porážce získal u vedení klubu nějakou dodatečnou podporu.

Byla chyba stáhnout Gonzala Garcíu?

Pokud měl Real Madrid v utkání nějakého tahouna, byl to právě hráč, který jeden gól připravil a druhý sám vstřelil. Jednadvacetiletý útočník v posledních týdnech ukazuje, že nabízí něco, co v madridské ofenzivě nikdo jiný nemá — umí si sbíhat do hloubky, měnit pozice a dělat náběhy, které ostatním chybí. Zároveň představuje důležitý cíl pro dlouhé míče a podržení hry.

Jeho stažení otupilo útočnou hru Realu Madrid, i když jeho zapojení do hry nebylo nijak výrazné — šlo ale o omezení možností, jakým způsobem mohl tým útočit. Od toho momentu se řízení zápasu posunulo od špatného k ještě horšímu: Real ztratil kontrolu i směr, což nejlépe dokládá fakt, že si po Gonzalově odchodu nevytvořil jedinou střelu až do 96. minuty, tedy více než dvacet minut po jeho vystřídání.

Jsou standardní situace alespoň malou útěchou?

Pokud měl poslední měsíc nějaké výrazné plus, byla to forma Rodryga Goese. Brazilský útočník se stal tak trochu specialistou na standardky — v posledních třech zápasech zaznamenal tři asistence právě po nich. Od odchodu Toniho Kroose Real Madrid marně hledal hráče, který by dokázal z rohů a přímých kopů vytvářet podobné nebezpečí, ale Rodrygo ukazuje, že tuhle hrozbu umí nabídnout také.

A s Gonzalem Garcíou, který vypadá jako nejsilnější hráč do vzduchu od dob Joselua, získává Real Madrid do své strategie vítaný nový prvek. Tentokrát to nestačilo, ale pokud to fungovalo v takto náročném utkání, není důvod, proč by se z toho v následujících týdnech neměla stát smrtící zbraň — zvlášť proti slabším soupeřům, jako jsou Albacete, Levante či Monaco, než se na konci měsíce vrátí náročnější program.

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.