Postřehy z El Clásica: Xabi oživil „mourinhismus“
- Španělský superpohár
- včera 23:04
- 0 Komentářů
- Laša
Xabi Alonso vstoupil do zápasu z jasně slabší pozice a vytáhl z kapsy ducha mourinhismu, aby se postavil Barceloně. Podobně jako Mourinho před finále Copa del Rey v roce 2011, kdy překvapil nasazením Pepeho na pozici defenzivního záložníka, sáhl i Xabi po odvážném a nečekaném plánu: pět obránců, Tchouaméni přeškolený na stopera, Gonzalo nalepený na Pedrim a Vinícius v roli hrotového útočníka. Tah, který měl soupeře především vyvést z míry — ne dominovat, ale narušit Flickovu přípravu už na taktické tabuli a donutit Barcelonu hrát jiný zápas, než si naplánovala.
Rozestavení sice nepřineslo Realu zásadní herní vzpruhu, ale umožnilo mu držet krok — podobně jako když pragmatický Mourinho dokázal vzdorovat Guardiolově Barceloně. Xabi to tehdy jako hráč prožil z první linie a evidentně si z těch zápasů odnesl víc než jen vzpomínky. Tým působil agresivněji, tvrději v osobních soubojích a disciplinovaněji bez míče. Taktika nakonec nestačila na zisk trofeje, ale stačila na to, aby Real zůstal v zápase… a aby Xabi ukázal, že je pořád přítomen, že dýchá.
Po slibovaném rock’n’rollu zatím není ani stopy, ale alespoň se nezdálo, že by mezi dvěma giganty španělského fotbalu byla obrovská propast, jakou mnozí očekávali.
Raphinha je živel
Sportovně uznejme, že jen málokterý hráč na světě dokáže hrát každý zápas s takovým elektrizujícím elánem. Raphinhovi je úplně jedno, jestli stojí proti Guadalajaře v poháru, nebo proti Realu Madrid v Superpoháru — jeho motor nikdy nepadá pod maximální otáčky. Brazilský křídelník byl znovu noční můrou Realu, objevoval se ve všech zónách hřiště: v presinku, při napadání, při odebírání míče, při protestech, v nábězích, v driblinku, v zakončení… První velkou šanci ještě zahodil, ale druhou už poslal do sítě a třetí — s přispěním Asencia — také skončila za Courtoisem. Jeho góly měly cenu trofeje a Raphinha se znovu přihlásil o status světové hvězdy, i když ho do žebříčků nejlepších hráčů světa málokdo zařazuje.
Gól ála Raúl
Gonzalo García byl v 6. minutě nastavení první půle převtělen do Raúla Gonzáleze, když srovnal na 2:2. Gól čistokrevného útočníka, gól instinktu, gól víry — z pozice na zemi, v situaci, kdy by se většina hráčů válela v šestnáctce a dožadovala se penalty po kontaktu s Pedrim. Odchovanec Realu ale pokračoval ve hře a poslal do míče neortodoxní, ale pro Joana Garcíu naprosto nechytatelnou branku. Gól, který Realu daroval kyslík… i když nakonec nestačil na vítězství.
Konečně Vinícius
Vinícius se objevil přesně ve chvíli, kdy Real potřeboval záchranu. Raphinhův zásah vypadal jako začátek barcelonské smršti, ale Brazilec vzal míč ve středu hřiště a během pár vteřin z něj stvořil gól, který mění zápasy. Dotáhl Koundého až do jeho vápna a tam, v prostoru, kde je každý obranný zákrok na hraně penalty, mu nasadil jesle. Pak si elegantně pohrál s Cubarsím a křížnou střelou překonal Joana Garcíu. Trefa jako vzkaz— gól, který ukončil sérii patnácti zápasů bez branky a připomněl, že Vini má v Realu pořád slovo, které je slyšet.
Xabi překvapil Flicka… hned dvakrát
Oficiální sestava Realu v 18:30 oznámila Ardu v základu a Gonzala na lavičce. Změna oproti derby, která ale žila sotva dvacet minut — klub vše rychle přepsal s vysvětlením, že šlo o lidskou chybu, a potvrdil, že od první minuty nastoupí Gonzalo, ne Arda.
Druhá rána přišla s rozestavením. Real vyběhl v pětičlenné obraně s Tchouaménim mezi Asenciem a Huijsenem. Barceloně chvíli trvalo, než tuhle konstrukci rozluštila, a Real tak vtáhl zápas do pomalejšího, kontrolovaného rytmu… až do chvíle, kdy nastavení smetlo všechny taktické tabule ze stolu.
To s těmi zraněními v Realu…
Xabi to opravdu nemá jednoduché — a není to fráze. Zranění dál kosí Real kus po kuse, zápas za zápasem, a trenér musí s kádrem dělat akrobatické kousky, aby vůbec poskládal jedenáctku. Do finále šel Bílý balet s nedostupným Rüdigerem a Mbappém jen jako nouzovou pojistkou na lavičce, kdyby se v závěru naskytla poslední šance.
Zdálo se, že už to horší být nemůže. Ale mohlo. Uprostřed druhé půle padl Fede, Huijsen odkulhal úplně tuhý… a Real nakonec dohrával s Alabou, který byl týdny mimo zápasový rytmus. Čisté, nefalšované drama.
Mbappé — i „na jedné noze“ je nejlepší
Francouz odcestoval do Arábie, aby nahnal strach — a přesně to udělal. Odehrál patnáct minut na poloviční výkon, a přesto to stačilo na vyprovokování červené karty a na vytvoření předposlední akce zápasu, kterou zakončil Carreras střelou do rukavic Joana Garcíi. Ať už Xabi Alonso do konce sezony s týmem vymyslí cokoli, jedno je naprosto jasné: Real stojí a padá s Mbappém.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: MARCA
