Mezi výmoly, po krajnici

Španělský superpohár
včera 6:31
0 Komentářů
Laša

V utkání plném slabých i průměrných výkonů Real Madrid nepůsobil ani na okamžik jako sehraný tým.

Dalo by se říct, že Real Madrid našel svou cestovní rychlost: pět vítězství v řadě – tři v LaLize (Alavés, Sevilla a Betis), jedno v poháru (Talavera) a to poslední proti Atléticu v Superpoháru. Jsou to výsledky, které se od týmu očekávají. Jenže dojem, který mužstvo zanechává, s nimi příliš neladí. Stále působí jako rekonvalescent, občas s návratem potíží – doslova. Rüdiger, Asensio i Rodrygo nedohráli semifinále Superpoháru, což Xabiho Alonsa donutilo k uspěchané sérii střídání. Ani to však nezměnilo celkový obraz. Tým se posouvá vpřed s námahou, jako by jel po krajnici.

Atlético mělo větší počet kvalitnějších šancí, střílelo častěji, donutilo Courtoise k mnohem většímu počtu zákroků, než kolik Madrid vyžadoval od Oblaka, a působilo dojmem vyzrálejšího mužstva – byť rovněž zranitelného. Simeone stále hledá spolehlivou obranu. Ruggeri nepředstavuje jistotu na levé straně, Gallagher má ještě kus cesty, aby si stabilně udržel místo v sestavě. Oproti tomu Pablo Barrios se stal lídrem záložní řady. Jenže tentokrát nehrál. A jeho absence byla mimořádně těžko nahraditelná.

Valverdemu stačila první minuta – příliš krátká zeď, Sorloth ustupující před ranou a uruguayská pumelice – aby obrátil průběh zápasu. Madrid se stáhl po „ancelottiovsku“, s liniemi namačkanými u vlastního vápna; dnes se tomu říká nízký blok. Atlético tak nemělo jinou možnost než převzít iniciativu. Jak se Madrid bránil? V tom lepším případě průměrně. Carreras znovu trpěl s Giulianem – stejně jako před třemi měsíci v derby na Metropolitanu – a Giuliano byl tentokrát nejlepším hráčem večera.

Ačkoli ho vede jeho otec, už dávno stojí na vlastních nohách – a míří vysoko. V Atléticu není nikdo, kdo by určoval hru víc než on. Madrid na levé straně hořel celý zápas. Vinícius Carrerasovi nepomohl. Nakonec se úplně vytočil v osobním střetu se starším Simeonem. Na samotný zápas přestal myslet. Místo hry se upnul na jednu jedinou akci.

Asensio si vedl stejně špatně, ne‑li hůř než Carreras. Obrovitý Sorloth ho nejen přehrál, ale psychicky si madridského stopera zcela podmanil, takže obranná struktura nestála na kolektivní pevnosti, nýbrž na mimořádných individuálních výkonech. Rüdiger bojoval jako lev, Tchouaméni držel pozice jak ve středu pole, tak ve středu obrany a Valverde přidal nejen poctivou práci, ale i dva brilantní momenty: gól a fantastickou přihrávku na Rodryga u druhého zásahu, když se zdálo, že Real Madrid už kleká na jedno koleno.

Vzácné madridské útoky znovu ukázaly na Rodryga. V posledních zápasech se zvedl a v porovnání s Viníciusem vychází dokonce lépe. Takový je dnešní fotbal: všechno je prchavé a podléhá debatám. Rodrygo, ještě nedávno téměř vyobcovaný z madridisma, teď sklízí chválu — a netuší, jak dlouho potrvá. Certifikáty důvěry se dnes vydávají jen na velmi krátkou dobu.

V utkání, v němž slabé či průměrné výkony převážily nad těmi dobrými, Real Madrid nepůsobil ani chvíli jako sehraný tým. Nejblíže kontrole byl až v samotném závěru, když na hřiště přišel Güler. Stejně jako proti Seville okamžitě pochopil, co si situace žádá. Dokázal, aby míč jednoduše putoval mezi bílými dresy. Byl to záblesk inteligence v trpícím mužstvu, které se posouvá vpřed mezi výmoly, po krajnici. Není to ideální, ale právě taková je jeho zvláštní cestovní rychlost.

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.