Tvrdá realita Realu Madrid před finále

Španělský superpohár
včera 5:30
0 Komentářů
Laša

Tým slaví gól (zdroj: realmadrid.com)

Alonsův tým, který proti Atléticu přežil spíš díky vůli než hře a zanechal po sobě spoustu otazníků, půjde proti Barceloně za velkým triumfem… uprostřed rozsáhlé marodky a znepokojivě slabé herní formy.

Real Madrid je ve finále. A přesto v týmu nepanuje klid. To, co po sobě zanechal duel s Atléticem, je nepříjemný, téměř rozporuplný pocit. Pocit mužstva, které vyhrálo – což je v klubu bráno jako povinnost – ale nepřesvědčilo. Postupuje dál, jenže každý krok působí křehčeji než ten předchozí. Jízdenka do finále byla orazítkovaná, ale cena byla vysoká: slabý fotbal, spousta otazníků a kádr stále víc zdecimovaný zraněními.

Xabi Alonso odvrátil mečbol. Doslova. Trenér Realu, který byl velkou část sezony pod palbou kritiky, zůstává ve hře díky vítězství, jež má stejnou hodnotu jako znepokojivý podtón. Real Madrid byl totiž v téměř všem horší než Atlético a jen individuální kvalita zabránila jinému konci. V neděli proti Barceloně už možná nebude prostor přežít jen díky zkušenosti.

„Bylo to semifinále a tenhle tým umí semifinále hrát a umí soutěžit. Cílem bylo postoupit do finále, které bude jiné — a Mbappé zítra cestuje,“ ujistil Xabi.

Tohle jde také na Xabiho konto

Pokud je Real Madrid ve finále, je to z velké části zásluha dvou hráčů, kteří byli v úvodních měsících sezony často terčem kritiky. Dvou „veteránů“, kteří udělali krok vpřed právě ve chvíli, kdy to tým nejvíc potřeboval: Fedeho Valverdeho a Rodryga Goese. Oba podrželi Madrid, který působil bez tváře, a potvrdili, že se nacházejí v nejlepší formě letošního ročníku. A to je — nutno dodat — také zásluha Xabiho Alonsa, jenž v ně nepřestal věřit navzdory hluku zvenčí.

Valverde byl nejvýraznějším příkladem Madridu, který dokáže obstát i ve chvílích, kdy nemůže určovat tempo hry. Neúnavný v obraně, nebezpečný v nábězích po kraji a rozhodující svým prvním gólem v sezoně. Po utkání pak v mixzóně nabídl nezvykle otevřené hodnocení: „Cítili jsme únavu a soupeř měl na našem území víc prostoru i větší šance. Je pravda, že my jsme měli také hodně příležitostí, ale vznikly hlavně z jejich ztrát a protiútoků, což není to, co trénujeme… trénujeme držení míče. Je potřeba být sebekritický a dál se zlepšovat,“ přiznal Uruguayec.

Data, která otřásají Madridem

Valverdeho slova přesně vystihla obraz na hřišti. To, co měl být plán Xabiho Alonsa, se v praxi nikdy neprosadilo. Madrid sice brzy vedl, ale od té chvíle postupně mizel ze hry. Ustupoval, stahoval se hluboko a nechával se dusit vysokým presinkem Atlética, neschopen diktovat tempo, tvořit nebo udržet delší držení míče. Výstavba útoku byla permanentním problémem. Chyběl volný hráč, kombinace se rozpadala a nejčastějším řešením se stal dlouhý nákop Courtoise na Gonzala. Odchovanec, byť měl minimum kontaktů s míčem, odvedl obrovské množství práce v soubojích s obránci Atlética, ale Madrid se s míčem nedokázal nadechnout ani na chvíli.

Data ten dojem jen podtrhují: méně držení míče (55 % ku 45 %), méně střel (22 ku 8), méně rohů (8 ku 1), méně dotyků v soupeřově vápně (37 ku 16) a horší statistiky očekávaných gólů (2,26 pro Atlético oproti 1,15 u Madridu). Bílý balet prohrál prakticky všechny dílčí bitvy… kromě té jediné, která rozhoduje — té výsledkové. „Vyhrál“ také v počtu ztrát (9–11) a v ofsajdech (1–0).

Individuální kvalita znovu zakryla velmi slabý kolektivní výkon. Xabi Alonso sice zůstává ve hře, ale okolnosti optimismu příliš nenahrávají. Na obzoru stojí rostoucí Barcelona a Madrid, který musí doslova lepit sestavu, má obranu na hraně a minimum času na regeneraci. Úkol je mimořádně náročný. A přesto — pokud Real Madrid v historii něco dokázal, pak to, že ve finále ho nikdy nelze odepsat. V neděli v Džiddě padne verdikt. Možná půjde o poslední zápas Xabiho Alonsa na lavičce týmu, možná o začátek nečekaného znovuzrození. Jisté je jen jedno: Madrid dorazí živý… ale velmi daleko od své nejlepší verze.

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.