Courtois, 2. část: Od Čecha jsem se hodně naučil. Tebas? Rád bych s ním promluvil tváří v tvář
Thibaut Courtois poskytl rozhovor pořadu El Partidazo v rádiu COPE. Přinášíme druhou (závěrečnou) část vyjádření brankáře Realu Madrid z této konverzace.
[Juanma Castaño] Když jsi na tiskové konferenci řekl, že zápas La Ligy v Miami není totéž jako utkání NFL na Bernabéu, prezident Tebas odpověděl něco ve smyslu: co má Courtois říkat – říká to, co mu nařídí. Nebolí tě víc než samotná diskuse to, že někdo tvrdí, že jsi řízený Florentinem?
„Nikdo mě nemusí řídit. Já jsem během celé kariéry vždy říkal to, co si myslím. To mi často přinášelo i negativní věci, protože pak lidé čekají na tvůj slabší zápas, aby tě mohli kritizovat. Nikdo mi nic neříkal. Myslím, že moje slova byla založená na zdravém rozumu. Jedno jsou slova, druhé jsou fakta. Myslím, že všichni souhlasí, že dnes se o něčem takovém nemůže rozhodovat tímto způsobem. Podle mě to NFL udělala dobře, stejně jako NBA. Pokud chceme něco takového uskutečnit, je potřeba najít cestu, jak o tom mluvit se všemi kluby, aby panovala shoda. V našem případě je to ale změna… Protože pokud mám zítra hrát zápas s Betisem na jejich stadionu, bude to mnohem těžší než v Miami, kde by mohlo být 60 nebo 80 tisíc fanoušků Realu. Tak to prostě je – viděli jsme to na Klubovém mistrovství světa. Prakticky všechny stadiony byly plné madridistas. Bylo to jako hrát doma a to ti vždycky dává určitou výhodu. Přitom můžeš remizovat, prohrát nebo vyhrát, ale ne všechny týmy pak soutěží ve stejných podmínkách. Tolik k tomu – tak to vidím já, a každý může mít svůj názor.“
V té restauraci, kde už ses pozdravil s Yamalem, šel bys pozdravit také Tebase?
„Ano, samozřejmě. Já bych s ním rád vedl debatu tváří v tvář.“
Och! To by bylo skvělé, prosím, udělejte to tady v El Partidazo!
„[smích] Až ukončím kariéru. Ale kdybychom se někdy potkali soukromě, nemám s ním žádný problém, protože mám prostě svůj názor jako hráč a považuji ho za nejlepší pro La Ligu i pro svůj tým. On může předložit své argumenty a můžeme o tom diskutovat, protože si nemyslím, že všichni musí myslet stejně. Potřebuješ lidi, kteří vidí věci černobíle. Ne všichni mohou říkat, že něco je šedé. Je dobré mít vlastní názor a argumenty. Možná já si vezmu něco z jeho pohledu a on pochopí něco z mého. Tak to vidím.“
Když už jsi to zmínil – kým chceš být po skončení kariéry?
„Nevím [úsměv]. Dělám trenérský kurz. Mám licenci UEFA B a teď si dělám kurz na UEFA A. Nevidím se ale jako trenér prvního týmu. Moc rád trávím odpoledne s mužstvem svého syna. Je to pro mě krásné, když vidím děti ve věku 12, 13 nebo 14 let, jak trénují, a mám možnost jim předat své zkušenosti. Možná si také dokážu představit něco jako vytvoření oddělení brankářů a podobných věcí, abych pomáhal v klubu. To bych chtěl dělat. Pořád mi zbývá ještě několik let, takže mám čas [smích].“
Madridistas dnes mají v hlavě zápas s City, který se odehraje 10. prosince. Když se podíváme na utkání s Liverpoolem a Atléticem, tenhle duel začíná mít charakter velkého testu pro trenéra. Vidíš to stejně? Nebo je to nespravedlivé?
„Ne, myslím, že je to nespravedlivé. Protože jsme vyhrávali i proti jiným velkým soupeřům. Je pravda, že dva venkovní zápasy proti silným týmům nás hodně stály, ale podle mě šlo spíš o naše chyby než o to, že bychom byli až tak výrazně přehráni soupeřem. A utkání se City přijde až po Olympiakosu, kde musíme vyhrát – a budeme muset vyhrát víc, abychom se dostali do první osmičky. Absence těch dvou zápasů [play-off Ligy mistrů] v únoru hodně mění situaci.“
City teď vypadá skvěle.
„Ano, sledoval jsem je. Mají i mého krajana Jérémyho Doku, který hraje ve fantastické formě. Je velmi rychlý v driblingu i akceleraci. Bude potřeba zastavit jeho, Haalanda a ještě několik dalších, ale jsem přesvědčený, že to dokážeme, protože máme velký tým. Jsme lídrem v domácí soutěži a máme dobrou pozici v Lize mistrů. Musíme v tom pokračovat a není třeba dramatizovat. Není nutné hledat jen negativní věci, protože to tak vůbec není.“
Sleduješ hodně fotbalu?
„Trochu méně než dřív. Když je u mě syn, tak víc, protože on fotbal miluje. Nemůžu ale pořád sledovat fotbal, protože by mě manželka zabila [smích]. Ona chce občas vidět něco jiného, a já se snažím alespoň sledovat výsledky. Dívám se také na sestřihy.“
Někteří tvoji spoluhráči vůbec nesledují fotbal. Někdy ani neznají své soupeře.
„To je možné. Občas je to tak, že se o tom, s kým hrajeme, dozvíme až z videa trenéra. To je třeba respektovat. Každý má své zájmy a preference, každý dělá něco jiného. Já proti tomu nic nemám. Já miluju fotbal od malička. Viděl jsem nespočet zápasů a pořád mě baví je sledovat. Budu to dělat dál.“
Chybí ti něco od Ancelottiho?
„Uf… To jsou různé věci, různá prostředí. Myslím, že nakonec Ancelotti je spíš… nevím, kolik má let, ale je to spíš takový otec, nebo pro některé dokonce dědeček. Má určité charisma, které ho trochu odlišuje od Xabiho, jenž je mladší a možná modernější. Carlo se ale také dokázal hodně rozzlobit. Pro mě jsou oba skvělí trenéři. Každý pracuje svým způsobem, ale já s Carlem hodně vyhrál a vždy mu budu vděčný. Teď by ale říct, že mi něco chybí, znamenalo by projevit neúctu vůči Xabimu.“
A kdybych se zeptal, na koho bys vsadil ve svém klubu?
„Mourinho [smích obou].“
Dal by ti hodně zabrat.
„Ano [smích]. Ne, nevím, nakonec to záleží na tom, jaký tým bychom chtěli mít a podobně. Ale měl jsem skvělé zkušenosti s Mourinhem v Chelsea, kde jsme vyhráli titul. Je těžké vybrat… Možná Eder Sarabia z Elche.“
Ale podívej.
„Líbí se mi jeho herní nápady. Je to slibný trenér, který dělá skvělé věci v Elche.“
V tom tě dobře vyškolil Héctor [Fernández, zmíněný přítel Courtoise a jeho blízký poradce, jehož agentura zastupuje Sarabiu].
„[smích] Ne, vůbec ne.“
Ale ano, ano.
„No, mluvíme spolu docela často a je to člověk, který žije fotbalem, s nímž se můžeš bavit o hře. Říká věci, u kterých si uvědomíš, že máš podobný pohled. Je to také mladý trenér, takže je snadné ho zmínit v takovém kontextu.“
Samozřejmě. Sleduješ své statistiky v Realu Madrid?
„Trochu ano. Můj táta má excelovou tabulku, do které zapisuje každý můj zápas a počítá tam různé statistiky. Říká mi například: o víkendu odehraješ tolik a tolik utkání.“
Analyzuje ti také penalty soupeřů?
„Ne, to děláme s Llopisem [trenérem brankářů Realu]. Llopis mi po zápasech posílá osobní analýzu mých akcí. K tomu mám mimo klub ještě dalšího trenéra brankářů ze Švýcarska, s nímž spolupracuji už mnoho let. Ten mi také připravuje 8–9minutový sestřih mého výkonu, abych viděl, co jsem mohl udělat lépe nebo co jsem udělal dobře. Považuji to za důležité. Analyzuji svou hru a vidím, co jsem mohl udělat lépe. Vidím, co jsem mohl udělat, abych zabránil inkasovanému gólu. To je důležité pro další rozvoj.“
Tvůj podíl čistých kont při odehraných zápasech je 40 %. To je rekord v Realu Madrid po boku Buya. Za vámi je Miguel Ángel s 38 % a Casillas s 36 %. Myslíš, že budeš jednou považován za nejlepšího brankáře v historii Realu Madrid? Máš v hlavě cíl stát se tím nejlepším?
„Ne… No, někdo mi o tom kdysi říkal nebo jsem něco takového viděl, ale myslím, že tady je svatý – Iker Casillas. Ten pro madridistas i pro španělský fotbal znamená strašně moc. Už jen to, že se moje jméno zmiňuje vedle takových legend, je pro mě poctou. Aby člověk byl zapamatován jako jeden z nejlepších, musí vyhrávat trofeje – a o to se snažím. Za rok si nikdo nebude pamatovat, že jsem měl osm zákroků proti Liverpoolu. Ne, lidé si pamatují ty zákroky z finále v roce 2022 [úsměv]. Proto je důležité získávat trofeje. Až jednou ukončím kariéru v Realu, každý si může udělat vlastní názor. Myslím, že mladí lidé, kteří Ikera neviděli, se mohou přiklánět ke mně. Ti starší viděli oba a mohou se rozhodnout podle sebe. Každý názor si zaslouží respekt. Pro mě je podstatné, že jsem už v osmi letech snil o tom, že budu brankářem Realu Madrid. Dnes tu jsem a hodně jsem tu vyhrál. Chci dál vyhrávat a všechno, co je před námi, je pro mě důvodem k hrdosti. Každý den je tu nádherný. Každý den jedu na trénink šťastný, protože právě tady se cítím nejšťastnější.“
Mbappé a Cristiano – který lídr je lepší? Jací jsou?
„Já jsem s Cristianem nebyl, protože když jsem přišel, tak on to léto odešel do Juve.“
Fakticky…
„Podívejme, to jsou dva odlišní hráči. Řekl bych, že Cristiano má trochu silnější mentalitu vítěze než Kylian, ale v této sezóně jsme viděli ještě lepšího Kyliana. V tomto ročníku zařadil vyšší rychlostní stupeň než v minulém. Loni byl… Možná ne nesmělý, ale hledal svou pozici v týmu vedle Viniho a ostatních. Letos táhne mužstvo velmi výrazně. A myslím, že cítíš, že je to lídr. S každým zápasem to bude patrnější, protože je tu zatím krátce. Já jsem samozřejmě nebyl s Cristianem, ale hodně jsem o něm slyšel a všichni vědí, jakou má mentalitu.“
[novinář Miguelito] Chci se zeptat na zajímavost – před sezónou jsem si myslel, že jsi třetím kapitánem, protože jsi debutoval před Viníciusem. Nakonec se ukázalo, že prvním kapitánem je Carvajal, druhým Valverde, třetím Vini a čtvrtým ty. Proč nejsi třetím kapitánem? Co tu rozhoduje?
„V teorii nejde o to, kdo nastoupil dřív, ale koho klub získal jako prvního. To je základ. Na začátku to byla trochu neznámá, protože Vini hrál nejdřív v Castille. Pro mě to ale není žádný problém, jsem hrdý, že jsem ve čtyřce. Na hřišti totiž není důležité jen to, kdo má pásku, ale všichni musí táhnout za jeden provaz, tolik.“
Opakuješ, že v Realu zůstaneš, dokud budeš moct. Mám informace, že jsi prodloužil smlouvu do roku 2027, i když klub to ještě neoznámil. Myslíš, že sis zasloužil dvouleté prodloužení místo jednoročního? A do kdy chceš hrát – ať už v Realu, nebo někde jinde? V jakém věku pomyslíš na důchod?
„Dobrá otázka. Viděli jsme, že Buffon chytal i po čtyřicítce. Nemyslím si, že u mě to bude až tak extrémní, ale Neuer má 38 nebo 39 let a pořád drží vysokou úroveň. Mohl jsem ho zmínit mezi třemi nejlepšími brankáři. Nevím… V hlavě jsem vždycky měl, že kariéru ukončím ve 38 nebo 39 letech. Doufám, že se to stane v Realu, a pokud ne, tak když klub uzná, že je čas, udělám krok stranou. Nebude to žádný problém. Jsem tu šťastný, ale chápu, že jednou budou chtít vsadit na někoho jiného. To je přirozené a sám jsem to zažil s Petrem Čechem. Od Čecha jsem se naučil hodně díky jeho kamarádskému přístupu. Pomáhal mi od prvního dne a učil mě, jak být brankářem v Premier League. V těžkých chvílích mě podporoval. Nikdy se nerozčiloval, že mě přivedli – a já se nikdy nebudu chovat jinak. Tehdy jsem se od něj hodně naučil a pokud by se klub zítra rozhodl pro někoho jiného, nebude to žádný problém. Budu pomáhat týmu i spoluhráči, tolik. Stejně jako tehdy, když jsem se zranil a chytali Kepa a Lunin – takový prostě jsem. Pro mě je vždy na prvním místě klub a mužstvo.“
[novinář Melchor Ruiz] Při porážkách s Atléticem a Liverpoolem nejvíc bolel obraz týmu. Někteří začali pochybovat o tom, čeho může Real Madrid dosáhnout. Mohou vám tyto porážky pomoci v další fázi sezóny? „Určitě. Nakonec si z porážky vezmeš víc ponaučení než z pěti vítězství. Protože někdy vyhraješ i po horší hře, zatímco když prohraješ, ta porážka tě naučí věci, které můžeš zlepšit. Samozřejmě nechceš prohrát derby, Clásico nebo s Liverpoolem, ale musíme to napravit a dobře víme, že na tom pracujeme.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: El Partidazo
1 Komentářů
[…] DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU ZDE […]