KOMENTÁŘ: Kauza Negreira, nespravedlivý trest pro Huijsena, výbory hanby a Javier Tebas
- Komentáře
- 21. září 2025
- 0 Komentářů
- Laša
Miguel María García Caba působil jedenáct let jako právník La Ligy, necelé dva roky jako šéf právního oddělení Realu Madrid, pět let jako právní ředitel Španělské fotbalové federace a nyní je členem Komise UEFA pro kontrolu, etiku a disciplínu. García Caba je také univerzitním profesorem a má zkušenosti ze soukromého sektoru. Přinášíme jeho kompletní komentář k aktuálním událostem, které se týkají zejména kauzy Negreira.
Kauza Negreira není jen o Barceloně. Týká se Španělské fotbalové federace. Technické komise rozhodčích. Disciplinárních výborů. Celého systému.
Zatímco Rosell, Bartomeu, Grau a spol. vypovídají u soudu a popírají očividné skutečnosti, někteří rozhodčí, členové prezidií a komisí dál setrvávají ve svých funkcích. Přímé dědictví tehdejšího bahna. A nikdo neudělal krok stranou.
Případ Huijsena je učebnicový. Absurdní trest. Politická sankce. Vyloučen ze hřiště a – přestože byla uznána nespravedlnost – potrestán. Sám hráč to řekl naplno: „Přiznají chybu, ale já jsem pořád suspendovaný,“ napsal Huijsen ve čtvrtečním příspěvku na Instagramu. „Krásný obrázek pro španělský fotbal.“
Málo? Vnitřní klany. Ten z Badajozu – Paco Rubio. Ten galicijský – Louzán. Propletenec mocenských vazeb, protislužeb a klientelistických sítí, které dusí španělský fotbal. A stále se jim daří.
Disciplinárka? Jen stín vlastní funkce. V čele María Josefa García Cirac, ta samá, která bez mrknutí oka podepsala rozhodnutí v kauze Antonyho (Betis–Getafe, 25. kolo sezony 2024/25). Stačí si ho přečíst a člověk rudne hanbou:
„Po zhlédnutí videa je zřejmé, že hráč D. Antony Matheus dos Santos ani na okamžik nespustí oči z míče […] a nelze z toho vyvodit žádný úmysl kontaktu s hráčem Getafe.“
Závěr? Červená karta anulována. Rozhodčí uzná faul, komise ho smete trapným zdůvodněním. A pak tvrdí, že nerozhodují znovu. Víme, jak se tomu říká.
Na scénu vstupuje i Jordi Aparisi, právník, který sepsal ostudný dokument, že Negreira „nic neznamenal“. Ale znamenal. Šlo o miliony. Měl vliv na každé obsazení rozhodčích. A jeho mlčení mělo váhu.
Mezitím María Josefa, Aparisi, Louzán, Rubio a spol. dál sedí na svých židlích, stejně jako řada rozhodčích z oněch časů. Jedni jsou spoluvinní činem, druzí mlčením, další tím, že naskočili do klientelistického kolotoče.
A jako by to nestačilo, Javier Tebas opět promlouvá. Prezident La Ligy rád ukazuje prstem na Londýn, ale nikdy na vlastní dvorek. Tvrdí, že Premier League „nás předbíhá v zadlužení a destrukci kapitálu“. Jenže pokud někdo zatížil španělské kluby hypotékou na padesát let, nebyla to Premier League. Byl to on. Pokud někdo vyměnil budoucí příjmy za okamžitou likviditu, nebyla to Anglie. Bylo to Španělsko – s jeho podpisem.
Premier League své kluby posiluje, buduje z nich globální giganty. La Liga pod vedením Tebase dělá pravý opak: dusí je, mění vlastní tahouny v terče útoků, zachází s Realem Madrid jako s nepřítelem a chlubí se rovnováhou, zatímco vyprazdňuje soupisky od hvězd. Výsledek vidíme všichni: Premier League násobí svou hodnotu, La Liga se scvrkává. Tam se roste, tady se přežívá. Tam se buduje, tady se ničí. A ten, kdo za to nese odpovědnost, má jméno: Javier Tebas Medrano.
Španělský fotbal potřebuje radikální zákrok a nový začátek. Nejde o výjimku, ale o systém. A ten systém je národní ostudou.
Řešení nepřijde, dokud se nezbavíme všech těchto lidí.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: realmadryt.pl
